Dobrý den, sledujete televizi Polar, přinášíme další dávku ekologických téma. Uvidíte reportáž o tom, jak se dá zamezit nárazům ptáků do skel a jak bychom měli pro ně zneprůhlednit okna. Záchranná stanice v Bartošovicích ukázala jedno z mláďat orla skalního žijící ve volné přírodě a také se dozvíte, že tam zachránili desítky zraněných zvířat. Tentoktát začínáme rozhovorem s náměstkyní hejtmana Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš. Budu se jí ptát, kolik krajských peněz půjde do ekologických projektů.
Kraj letos podpoří likvidaci gastroodpadu z domácností: Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), náměstkyně hejtmana MS kraje
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Rybník Štěpán prošel revitalizací, vytvářely se tůně na loukách i v rybníce. Odbahňovalo a modelovalo se dno a omlazovalo se osázení a také se stavělo oplocení. Další podrobnosti už probereme se Zdeňkou Němečkovou Crkvenjaš, náměstkyní hejtmana Moravskoslezského kraje. Dobrý den, vítejte.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní náměstkyně, tak na začátek v obecné rovině. Co to vlastně za území je, které se teď revitalizovalo v posledních měsících.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Je to území, které kdysi patřilo do velmi rozsáhlé asi osmdesát hektarů velké Jilešovicko - děhylovské rybniční soustavy. Teďka nám z toho zbylo asi pětačtyřicet hektarů celkem. Nicméně je to velmi významné území. Je to evropsky významná lokalita, kde máme vzácné jak rostlinné, tak živočišné druhy. A tohle území má Moravskoslezský kraj pod svojí správou. Nachází se v údolí řeky Opavy a je to v podstatě na katastru Hlučína, mezi Děhylovem a ostravskou částí Martinov. Myslím si, že hlavně obyvatelé Poruby ho velmi dobře znají, protože jsou tam cyklostezky, je tam naučná stezka, takže je to velmi pěkné místo i na rodinné výlety a procházky.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já už jsem v úvodu vyjmenovala zhruba, co se tam asi v těch posledních měsících dělo i z jakého důvodu, proč se šlo do takové hloubky.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Víte, ono v posledních letech samozřejmě všichni víme, že je sucho a ty rybniční soustavy tím velmi, velmi trpí. Takže tady to mělo dva cíle. Jednak zvýšit zadržování vody v krajině a dalším cílem bylo udržení biodiverzity. Takže to byly dva cíle, které jsme sledovali. A vzhledem k tomu, že v předchozích letech, jak se tam i na těch loukách ne hospodařilo správně, tak to bylo obrostlé náletovými dřevinami. Hodně tam vyrostlo rákosí, takže se tam nedrží ty druhy, které my bychom potřebovali a které tam předtím byly. Takže museli jsme vlastně začít tím, že jsme dali asi tři hektary toho porostu rákosí pryč, což bylo taky mimochodem velmi obtížné, protože ty louky jsou podmáčené a muselo se tam jezdit speciální technikou a tím pádem se to samozřejmě všechno prodražilo.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste zmínila, že se jedná o evropsky chráněnou a vzácnou lokalitu Rybník Štěpán. K čemu slouží?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Štěpán slouží v současné době k rybolovu, hospodaří tam Rybářství Hodonín. Samozřejmě na těchto chráněných územích máme určitá omezení, co se týká výsadby ryb. Musíme tam dávat omezené množství a určité druhy, to je vše předepsané, takže tam biologický dozor vždycky doporučí, co se tam může nebo nemůže vysadit. Já si myslím, že tady ta revitalizace, která proběhla, bude určitě i pro Rybářství Hodonín velmi prospěšná, protože tam konečně dostali i novou plochu na výlov rybníků. Máme tam novou výpusť, tím i ten rybolov bude teď myslím jednodušší než v minulých letech.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Plánuje kraj v následujícím období vytipovávat podobné lokality a podobně se do toho takhle opřít?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : My už takové lokality vytipované máme. Nicméně přiznám se, že největší problém je přesvědčit vlastníky, aby do toho šli. Jsou to relativně velké zásahy, trvají dlouho. Třeba teď ta revitalizace trvala asi 15 měsíců a to podotýkám, že to stihneme dřív, než bylo plánováno, protože ukončení prací bylo plánováno až na říjen tohoto roku. Nicméně vypadá to, že už teď v lednu se chýlíme ke konci a že již tento rok by se tam mohly ryby vrátit, což je velmi dobrá zpráva, takže přesvědčit ty vlastníky je to nejtěžší. Ale musím říct, že nejen ty soukromé, ale bohužel i ty státní. Není to vůbec jednoduché, nicméně máme vytipovaná alespoň území, na kterých budeme dělat v současné době trošku práce, trochu menšího rozsahu, třeba různé tůně. A takovou běžnou údržbu provádíme každý rok. Třeba jedno z těch území je, že Žermanický lom nebo máme mokřady u Rondlu, tam taky budeme provádět revitalizaci. Je těch lokalit více a upřímně doufám, že se nám podaří přesvědčit vlastníky a že půjdeme i do takhle velkého projektu, který by opět mohl být hrazený z Operačního programu Životní prostředí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kolik revitalizace toho území, o kterém se bavíme, to znamená rybník Štěpán a jeho blízké okolí, kolik to stálo krajskou pokladnu?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Krajskou pokladnu to nestálo nic. Bylo to placené všechno z Operačního programu Životní prostředí. Tam to bylo stoprocentně hrazeno. Právě z toho důvodu, že se jedná o evropsky významnou lokalitu. Důvodem je mimochodem kuňka žlutobřichá, která se tam nachází, což je velmi ohrožený druh. Celkově to stálo třicet šest milionů korun, z toho třiatřicet milionů byly ty práce samotné a tři miliony stály, když to tak řeknu, ty papírové věci, včetně samozřejmě dozoru, protože jsme museli mít nejen stavební, ale i biologický dozor.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní náměstkyně, já vám děkuji za rozhovor i za Váš čas, který jste věnovala EKO magazínu a vy se můžete těšit na další témata. Naviděnou.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Na shledanou.
Milion ptáků ročně přijde v ČR o život po nárazu do skel
Donedávna měli ptáci ve vzduchu téměř naprostou volnost. Překážky byly dobře viditelné a těm se mohli včas vyhnout. Nejsou ale vybaveni vidět skleněné plochy, které jsou častým designovým prvkem na mnohých budovách.
Evžen Tošenovský, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého Olomouc: :“Při výstavbě budovy vždy záleží na tom, jak osvícený je stavební úřad. U nás neexistuje žádný zákon nebo opatření, že budova musí být bezpečné pro ptáky. Ale v západních zemích existují například místní vyhlášky, je to daleko dál. U nás nejblíž administrativní podpoře se blíží to, co jde do schvalování, a to je standard Agentury ochrany přírody a krajiny. Ale jde spíše o osvětu architektů a stavebních úřadů, aby věděly, jak postupovat a jak moc si budou chtít hlídat bezpečnost budov pro ptáky.”
“Pokud je to taková budova, u které stojíme, která je postavena na tom, že jsou zakomponovány zrcadlové efekty a klamy, které dělají budovu zajímavou, tak už dodatečné zabezpečení budovy nejde. Je potřeba s tím pracovat dopředu. Když děláme posuzování, tak první věc je, že se hodnotí pozice budovy, kde jsou letové trasy. Tady je to na letové trase, která spojuje parky s řekou. Další věcí je to, jaká je odrazivost skel, jaké prostředí se v okolí odráží. Musí se pracovat také se světlem, které budova vyřazuje. Potom se dá vymyslet nějaké opatření.”
“V podstatě základem je zvýraznit budovu tak, aby bylo zřejmé, že to je překážka. Existují různé polepy, ale i pískování nebo natažené provázky.”
Šárka Nováková, mluvčí ZOO Ostrava: “Problematika narážení ptáků do skel se týká také naší zoo. Před zhruba 20 lety jsme se snažili přebudovat zahradu do moderní podoby v jaké ji většina návštěvníků zná již dnes. Hlavně zrušit staré železobetonové výběhy a nahradit je novými přírodními a i pohledová místa jsme se snažili udělat bez jakékoliv překážky. A to se dělá tak, že se vybuduje příkop pro zvířata nebo právě skleněné plochy. Rozhodli jsme pro dvě řešení. Na menší plochy, kde nejde umístit provázky, tak nalepujeme samolepky, které jsou pro lidské oko téměř neviditelné, ale ptáci je vidí. U nich je problém, ten musí být nalepené z obou stran, protože samolepka je jednostranná. Bohužel vydrží jen omezenou dobu a musí se každý rok až dva obnovovat. A u větších skel, kde máme možnost nainstalovat provázky, tak tam řešíme tuto variantu.”
Zatímco ostravská zoologická zahrada si musela poradit už se skly stávajícími, ideální stav je, když se na zviditelnění skel myslí dopředu. Jako na této budově v centru Ostravy. Kde je ke sklům zakomponována mřížka. Lidské oko ji zaznamená až zblízka, ale ptáci ji uvidí včas a prosklené budově se vyhnou.
“Tady to zrcadlení vytváří zrakový klam a vytváří falešný vnitřní roh. Jakmile se pták dostane do toho rohu, je zmatené a neví,. kudy se dostat ven. A ptáci při stresu letí dolů. Na tomto místě se nezabijí jedním nárazem, ale doslova se umlátí. Tohle je pak složitější záležitost jak zamezit tomu, aby se tady pták vůbec dostal. Tady už nepomůže polep, ale mechanická zábrana.”
“Další věc, na kterou by se při projektování budov nemělo zapomínat. My stojíme na nově vytvořeném stromořadí, v mladé aleji, která je ale položená tak, že vytváří spojnici mezi řekou a mezi parky, je to tedy přirozená migrační trasa. Ptáci neletí náhodně prostorem, vždy se drží migračních tras. Pokud je ta zeleň navede do takového nebezpečného místa, kde z jedné strany je svítící budova, z druhé strany je svítící budova, která ještě vytváří nějaké rohové klamy, tak se dostávají do nebezpečného prostoru. Tady by pomohlo, aby se odstranilo stromořadí úplně nebo se vysadily menší keře, které nebudou vytvářet koridor.”
U velkých budov je tedy řešení náročné, zejména v případě, kdy už prosklená budova stojí. Sladit je nutné požadavky na přírodu i funkčnost a vzhled budovy, a pak to stojí také nemalé peníze. O něco snazší to je u rodinných domů. Je možné využít dnes velmi dobře dostupných účinných UV polepů, které jsou průhledné, ale pro ptáky viditelné. Majitelé rodinných domů se mohou pustit také do vlastních projektů a podle své fantazie skla pomalovat. Další možností je využití provázků, podobně, jako to mají v ostravské zoo. Důležité je to, aby všechna opatření byla realizována na vnější stranu skel, aby byla narušena odrazová plochu.
Loni přijali v Záchranné stanici Bartošovice 2 133 zvířat: Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Eko magazín pokračuje rozhovorem ve studiu, ve kterém už vítám Petra Orla, vedoucího záchranné stanice v Bartošovicích. Dobrý den, vítejte.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Dobrý den, Vám i divákům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak pane Orle, na začátek, jaký byl rok 2022 ve stanici z pohledu příjmů zvířat? Kolik kusů a jaké druhy jste nejčastěji přijímali? Ale tak možná takový nějaký souhrn toho, co se u vás dělo.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Vezmu stručně, ten uplynulý rok nebyl ničím výjimečný. My jsme za ten loňský rok přijali přes dva tisíce, přesně 2133 zvířat. Je to trošku méně než ty předcházející roky. Po dlouhé době jsme šli trošičku dolů, ale to je dobře. My si říkáme, že to je tou naší osvětou, protože ne všechny příjmy jsou jaksi na svém místě, třeba ten pokles byl zaznamenán právě u ježků západních a podobně, protože ne všichni ježci se musí zachraňovat, ne všechny mláďata se musí zachraňovat. Ale i těch 2133 zvířat představuje obrovskou práci pro nás a můžeme říct, že šedesát procent z tohoto počtu vlastně tvoří jedenáct takových těch základních druhů, které se u nás v přírodě vyskytují. Nejčastější právě je třeba ten ježek západní, poštolka obecná, káně, rorýs, je to hrdlička a holub hřivnáč, narůstá kachna divoká, takže to jsou takové druhy, které jsou u nás nejčastějšími pacienty momentálně.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Byl mezi těmi zachráněnými druhy nebo příjmy nějaký výjimečný případ?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: V letošním roce nebo v tom loňském roce jsme neměli žádný vysloveně takový, řekl bych, špek. A na druhou stranu jsme přijali třeba dva kulíšky, což je nejmenší naše sovička. To není jako častý příjem. Měli jsme tam bekasina otavního, což je pták, který je vázaný na mokřadní ekosystémy a taky se k nám často nedostává. Měli jsme tam lelka lesního, takže jo, byly tam i zajímavé druhy zvířat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ne vždy se vám podaří zvíře vypustit anebo vrátit zpět do přírody. Kolik máte aktuálně v záchranné stanici svěřenců, kteří už by to nedali ve volné přírodě?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: No tak my můžeme říct, že jsme úspěšní tak v těch šedesáti procentech, těch v celku 60 %, vracíme zpátky do volné přírody. V současné době máme v držení necelých tři sta zvířat. V té špičce to znamená dejme tomu od toho května do konce srpna, do poloviny září tam máme i přes 500 zvířat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 300 až 500 kusů, to je vysoké číslo, kolik spotřebují nebo spotřebujete za rok peněz nebo potřebujete na to, abyste to vlastně zvládli a utáhli v záchranné stanici?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: No, ty náklady stoupají a stoupají fakt jako neúměrným způsobem, ale to je samozřejmé, prostě roste inflace. Prostě máme tady energetickou krizi, takže můžu říct, že nám roční náklady na jednoho živočicha, tedy na péči o jedno živočicha už překročili hranici 3 tisíc korun.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme k dalšímu tématu, a to nálezu mrtvého velkého dravce u Rusavy, co se vlastně stalo, že samice byla nalezena mrtvá?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Když jsme tam jeli vyzvednout ostatky toho živočicha, tak jsme zjistili, že to je samice orla mořského. A u prvního ohledání, které jsme měli, tak jsme vyloučili otravu, to jsme byli rádi. Úplně jsme nevyloučili zástřel, tak proto jsme to poslali na Státní veterinární ústav do Olomouce na vyšetření a tam se potvrdilo naše podezření, že šlo o souboj prostě mezi dvěma orly mořskými. Pravděpodobně to byl souboj mezi dvěma samicemi a bohužel tato samice na to doplatila. Posléze jsme zjistili, že jde o šestiletou samici, protože byla u kroužku Anna v Polsku a zjistili jsme, že se narodila tady na jihu Polska a v tomto regionu žila již 6 let.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A vzpomeňte také i případ orla mořského, který se oběsil na rybářském vlasci a našli jste ho někde v koruně modřínu vysoko nad zemí.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Orel mořský neboli orlice, což jsme zjistili, když jsme ji sundali, visela ve výšce skoro pětadvaceti metrů nebo možná i výše na modřínu. Když jsme ji sundali, tak jsme zjistili, že je skutečně zamotaná spíš než do vlasce, do rybářské šňůry i s olůvkem a prostě jak se k tomu dostala těžko říct. Možná ulovila nějakou kořist, rybu, která se utrhla rybáři nebo nějakým způsobem se k tomu dostala. Prostě zalétla do koruny stromu, tam se zachytila a ta její smrt byla poměrně velkým utrpením.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Musíme také pozitivní případ, protože se už náš rozhovor chýlí ke konci. Nedávno jste zveřejnili na sociálních sítích fotografie jednoho z mláďat orla skalního, které se narodilo v loňském roce. Je to samice Iveta, tak řekněte něco o ní?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Tento projekt Návrat orla skalního pořád pokračuje. Nepokračuje tak, že bychom vypouštěli, ale sledujeme ty hnízdní páry, které fungují tady u nás v kraji. V loňském roce byly vyvedeny dvě mláďata a jeden ten pár nebyl úspěšný při hnízdění, byla tam neoplozená snůška. Teďka sledujeme právě ty mláďata, ty se už za chvilku odpoutají od rodičů a ono v podstatě se může říct, že už teď jdou do toku a už se chystají na novou hnízdní sezónu a snažíme se nebo evidujeme další nějaké jedince. Takže je to hodně o tom monitoringu orlů skalních, o ochraně těch hnízd, už protože vždycky je možnost nějaké těžby nebo něčeho podobného. Takže se musíme postarat o to, aby prostě měli orli skalní klid na hnízdění.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor a přeji vám po celý rok, ať máte víc těch radostných událostí než těch smutných.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Já vám děkuju!
Redakčně upraveno / zkráceno.
Dobrý den, sledujete televizi Polar, přinášíme další dávku ekologických téma. Uvidíte reportáž o tom, jak se dá zamezit nárazům ptáků do skel a jak bychom měli pro ně zneprůhlednit okna. Záchranná stanice v Bartošovicích ukázala jedno z mláďat orla skalního žijící ve volné přírodě a také se dozvíte, že tam zachránili desítky zraněných zvířat. Tentoktát začínáme rozhovorem s náměstkyní hejtmana Zdenkou Němečkovou Crkvenjaš. Budu se jí ptát, kolik krajských peněz půjde do ekologických projektů.
Kraj letos podpoří likvidaci gastroodpadu z domácností: Zdenka Němečková Crkvenjaš (ODS), náměstkyně hejtmana MS kraje
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Rybník Štěpán prošel revitalizací, vytvářely se tůně na loukách i v rybníce. Odbahňovalo a modelovalo se dno a omlazovalo se osázení a také se stavělo oplocení. Další podrobnosti už probereme se Zdeňkou Němečkovou Crkvenjaš, náměstkyní hejtmana Moravskoslezského kraje. Dobrý den, vítejte.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Dobrý den.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní náměstkyně, tak na začátek v obecné rovině. Co to vlastně za území je, které se teď revitalizovalo v posledních měsících.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Je to území, které kdysi patřilo do velmi rozsáhlé asi osmdesát hektarů velké Jilešovicko - děhylovské rybniční soustavy. Teďka nám z toho zbylo asi pětačtyřicet hektarů celkem. Nicméně je to velmi významné území. Je to evropsky významná lokalita, kde máme vzácné jak rostlinné, tak živočišné druhy. A tohle území má Moravskoslezský kraj pod svojí správou. Nachází se v údolí řeky Opavy a je to v podstatě na katastru Hlučína, mezi Děhylovem a ostravskou částí Martinov. Myslím si, že hlavně obyvatelé Poruby ho velmi dobře znají, protože jsou tam cyklostezky, je tam naučná stezka, takže je to velmi pěkné místo i na rodinné výlety a procházky.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já už jsem v úvodu vyjmenovala zhruba, co se tam asi v těch posledních měsících dělo i z jakého důvodu, proč se šlo do takové hloubky.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Víte, ono v posledních letech samozřejmě všichni víme, že je sucho a ty rybniční soustavy tím velmi, velmi trpí. Takže tady to mělo dva cíle. Jednak zvýšit zadržování vody v krajině a dalším cílem bylo udržení biodiverzity. Takže to byly dva cíle, které jsme sledovali. A vzhledem k tomu, že v předchozích letech, jak se tam i na těch loukách ne hospodařilo správně, tak to bylo obrostlé náletovými dřevinami. Hodně tam vyrostlo rákosí, takže se tam nedrží ty druhy, které my bychom potřebovali a které tam předtím byly. Takže museli jsme vlastně začít tím, že jsme dali asi tři hektary toho porostu rákosí pryč, což bylo taky mimochodem velmi obtížné, protože ty louky jsou podmáčené a muselo se tam jezdit speciální technikou a tím pádem se to samozřejmě všechno prodražilo.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste zmínila, že se jedná o evropsky chráněnou a vzácnou lokalitu Rybník Štěpán. K čemu slouží?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Štěpán slouží v současné době k rybolovu, hospodaří tam Rybářství Hodonín. Samozřejmě na těchto chráněných územích máme určitá omezení, co se týká výsadby ryb. Musíme tam dávat omezené množství a určité druhy, to je vše předepsané, takže tam biologický dozor vždycky doporučí, co se tam může nebo nemůže vysadit. Já si myslím, že tady ta revitalizace, která proběhla, bude určitě i pro Rybářství Hodonín velmi prospěšná, protože tam konečně dostali i novou plochu na výlov rybníků. Máme tam novou výpusť, tím i ten rybolov bude teď myslím jednodušší než v minulých letech.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Plánuje kraj v následujícím období vytipovávat podobné lokality a podobně se do toho takhle opřít?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : My už takové lokality vytipované máme. Nicméně přiznám se, že největší problém je přesvědčit vlastníky, aby do toho šli. Jsou to relativně velké zásahy, trvají dlouho. Třeba teď ta revitalizace trvala asi 15 měsíců a to podotýkám, že to stihneme dřív, než bylo plánováno, protože ukončení prací bylo plánováno až na říjen tohoto roku. Nicméně vypadá to, že už teď v lednu se chýlíme ke konci a že již tento rok by se tam mohly ryby vrátit, což je velmi dobrá zpráva, takže přesvědčit ty vlastníky je to nejtěžší. Ale musím říct, že nejen ty soukromé, ale bohužel i ty státní. Není to vůbec jednoduché, nicméně máme vytipovaná alespoň území, na kterých budeme dělat v současné době trošku práce, trochu menšího rozsahu, třeba různé tůně. A takovou běžnou údržbu provádíme každý rok. Třeba jedno z těch území je, že Žermanický lom nebo máme mokřady u Rondlu, tam taky budeme provádět revitalizaci. Je těch lokalit více a upřímně doufám, že se nám podaří přesvědčit vlastníky a že půjdeme i do takhle velkého projektu, který by opět mohl být hrazený z Operačního programu Životní prostředí.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A kolik revitalizace toho území, o kterém se bavíme, to znamená rybník Štěpán a jeho blízké okolí, kolik to stálo krajskou pokladnu?
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Krajskou pokladnu to nestálo nic. Bylo to placené všechno z Operačního programu Životní prostředí. Tam to bylo stoprocentně hrazeno. Právě z toho důvodu, že se jedná o evropsky významnou lokalitu. Důvodem je mimochodem kuňka žlutobřichá, která se tam nachází, což je velmi ohrožený druh. Celkově to stálo třicet šest milionů korun, z toho třiatřicet milionů byly ty práce samotné a tři miliony stály, když to tak řeknu, ty papírové věci, včetně samozřejmě dozoru, protože jsme museli mít nejen stavební, ale i biologický dozor.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní náměstkyně, já vám děkuji za rozhovor i za Váš čas, který jste věnovala EKO magazínu a vy se můžete těšit na další témata. Naviděnou.
Zdeňka Němečková Crkvenjaš, náměstkyně hejtmana MS kraje : Na shledanou.
Milion ptáků ročně přijde v ČR o život po nárazu do skel
Donedávna měli ptáci ve vzduchu téměř naprostou volnost. Překážky byly dobře viditelné a těm se mohli včas vyhnout. Nejsou ale vybaveni vidět skleněné plochy, které jsou častým designovým prvkem na mnohých budovách.
Evžen Tošenovský, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého Olomouc: :“Při výstavbě budovy vždy záleží na tom, jak osvícený je stavební úřad. U nás neexistuje žádný zákon nebo opatření, že budova musí být bezpečné pro ptáky. Ale v západních zemích existují například místní vyhlášky, je to daleko dál. U nás nejblíž administrativní podpoře se blíží to, co jde do schvalování, a to je standard Agentury ochrany přírody a krajiny. Ale jde spíše o osvětu architektů a stavebních úřadů, aby věděly, jak postupovat a jak moc si budou chtít hlídat bezpečnost budov pro ptáky.”
“Pokud je to taková budova, u které stojíme, která je postavena na tom, že jsou zakomponovány zrcadlové efekty a klamy, které dělají budovu zajímavou, tak už dodatečné zabezpečení budovy nejde. Je potřeba s tím pracovat dopředu. Když děláme posuzování, tak první věc je, že se hodnotí pozice budovy, kde jsou letové trasy. Tady je to na letové trase, která spojuje parky s řekou. Další věcí je to, jaká je odrazivost skel, jaké prostředí se v okolí odráží. Musí se pracovat také se světlem, které budova vyřazuje. Potom se dá vymyslet nějaké opatření.”
“V podstatě základem je zvýraznit budovu tak, aby bylo zřejmé, že to je překážka. Existují různé polepy, ale i pískování nebo natažené provázky.”
Šárka Nováková, mluvčí ZOO Ostrava: “Problematika narážení ptáků do skel se týká také naší zoo. Před zhruba 20 lety jsme se snažili přebudovat zahradu do moderní podoby v jaké ji většina návštěvníků zná již dnes. Hlavně zrušit staré železobetonové výběhy a nahradit je novými přírodními a i pohledová místa jsme se snažili udělat bez jakékoliv překážky. A to se dělá tak, že se vybuduje příkop pro zvířata nebo právě skleněné plochy. Rozhodli jsme pro dvě řešení. Na menší plochy, kde nejde umístit provázky, tak nalepujeme samolepky, které jsou pro lidské oko téměř neviditelné, ale ptáci je vidí. U nich je problém, ten musí být nalepené z obou stran, protože samolepka je jednostranná. Bohužel vydrží jen omezenou dobu a musí se každý rok až dva obnovovat. A u větších skel, kde máme možnost nainstalovat provázky, tak tam řešíme tuto variantu.”
Zatímco ostravská zoologická zahrada si musela poradit už se skly stávajícími, ideální stav je, když se na zviditelnění skel myslí dopředu. Jako na této budově v centru Ostravy. Kde je ke sklům zakomponována mřížka. Lidské oko ji zaznamená až zblízka, ale ptáci ji uvidí včas a prosklené budově se vyhnou.
“Tady to zrcadlení vytváří zrakový klam a vytváří falešný vnitřní roh. Jakmile se pták dostane do toho rohu, je zmatené a neví,. kudy se dostat ven. A ptáci při stresu letí dolů. Na tomto místě se nezabijí jedním nárazem, ale doslova se umlátí. Tohle je pak složitější záležitost jak zamezit tomu, aby se tady pták vůbec dostal. Tady už nepomůže polep, ale mechanická zábrana.”
“Další věc, na kterou by se při projektování budov nemělo zapomínat. My stojíme na nově vytvořeném stromořadí, v mladé aleji, která je ale položená tak, že vytváří spojnici mezi řekou a mezi parky, je to tedy přirozená migrační trasa. Ptáci neletí náhodně prostorem, vždy se drží migračních tras. Pokud je ta zeleň navede do takového nebezpečného místa, kde z jedné strany je svítící budova, z druhé strany je svítící budova, která ještě vytváří nějaké rohové klamy, tak se dostávají do nebezpečného prostoru. Tady by pomohlo, aby se odstranilo stromořadí úplně nebo se vysadily menší keře, které nebudou vytvářet koridor.”
U velkých budov je tedy řešení náročné, zejména v případě, kdy už prosklená budova stojí. Sladit je nutné požadavky na přírodu i funkčnost a vzhled budovy, a pak to stojí také nemalé peníze. O něco snazší to je u rodinných domů. Je možné využít dnes velmi dobře dostupných účinných UV polepů, které jsou průhledné, ale pro ptáky viditelné. Majitelé rodinných domů se mohou pustit také do vlastních projektů a podle své fantazie skla pomalovat. Další možností je využití provázků, podobně, jako to mají v ostravské zoo. Důležité je to, aby všechna opatření byla realizována na vnější stranu skel, aby byla narušena odrazová plochu.
Loni přijali v Záchranné stanici Bartošovice 2 133 zvířat: Petr Orel, vedoucí Záchranné stanice v Bartošovicích
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Eko magazín pokračuje rozhovorem ve studiu, ve kterém už vítám Petra Orla, vedoucího záchranné stanice v Bartošovicích. Dobrý den, vítejte.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Dobrý den, Vám i divákům.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak pane Orle, na začátek, jaký byl rok 2022 ve stanici z pohledu příjmů zvířat? Kolik kusů a jaké druhy jste nejčastěji přijímali? Ale tak možná takový nějaký souhrn toho, co se u vás dělo.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Vezmu stručně, ten uplynulý rok nebyl ničím výjimečný. My jsme za ten loňský rok přijali přes dva tisíce, přesně 2133 zvířat. Je to trošku méně než ty předcházející roky. Po dlouhé době jsme šli trošičku dolů, ale to je dobře. My si říkáme, že to je tou naší osvětou, protože ne všechny příjmy jsou jaksi na svém místě, třeba ten pokles byl zaznamenán právě u ježků západních a podobně, protože ne všichni ježci se musí zachraňovat, ne všechny mláďata se musí zachraňovat. Ale i těch 2133 zvířat představuje obrovskou práci pro nás a můžeme říct, že šedesát procent z tohoto počtu vlastně tvoří jedenáct takových těch základních druhů, které se u nás v přírodě vyskytují. Nejčastější právě je třeba ten ježek západní, poštolka obecná, káně, rorýs, je to hrdlička a holub hřivnáč, narůstá kachna divoká, takže to jsou takové druhy, které jsou u nás nejčastějšími pacienty momentálně.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Byl mezi těmi zachráněnými druhy nebo příjmy nějaký výjimečný případ?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: V letošním roce nebo v tom loňském roce jsme neměli žádný vysloveně takový, řekl bych, špek. A na druhou stranu jsme přijali třeba dva kulíšky, což je nejmenší naše sovička. To není jako častý příjem. Měli jsme tam bekasina otavního, což je pták, který je vázaný na mokřadní ekosystémy a taky se k nám často nedostává. Měli jsme tam lelka lesního, takže jo, byly tam i zajímavé druhy zvířat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ne vždy se vám podaří zvíře vypustit anebo vrátit zpět do přírody. Kolik máte aktuálně v záchranné stanici svěřenců, kteří už by to nedali ve volné přírodě?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: No tak my můžeme říct, že jsme úspěšní tak v těch šedesáti procentech, těch v celku 60 %, vracíme zpátky do volné přírody. V současné době máme v držení necelých tři sta zvířat. V té špičce to znamená dejme tomu od toho května do konce srpna, do poloviny září tam máme i přes 500 zvířat.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: 300 až 500 kusů, to je vysoké číslo, kolik spotřebují nebo spotřebujete za rok peněz nebo potřebujete na to, abyste to vlastně zvládli a utáhli v záchranné stanici?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: No, ty náklady stoupají a stoupají fakt jako neúměrným způsobem, ale to je samozřejmé, prostě roste inflace. Prostě máme tady energetickou krizi, takže můžu říct, že nám roční náklady na jednoho živočicha, tedy na péči o jedno živočicha už překročili hranici 3 tisíc korun.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme k dalšímu tématu, a to nálezu mrtvého velkého dravce u Rusavy, co se vlastně stalo, že samice byla nalezena mrtvá?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Když jsme tam jeli vyzvednout ostatky toho živočicha, tak jsme zjistili, že to je samice orla mořského. A u prvního ohledání, které jsme měli, tak jsme vyloučili otravu, to jsme byli rádi. Úplně jsme nevyloučili zástřel, tak proto jsme to poslali na Státní veterinární ústav do Olomouce na vyšetření a tam se potvrdilo naše podezření, že šlo o souboj prostě mezi dvěma orly mořskými. Pravděpodobně to byl souboj mezi dvěma samicemi a bohužel tato samice na to doplatila. Posléze jsme zjistili, že jde o šestiletou samici, protože byla u kroužku Anna v Polsku a zjistili jsme, že se narodila tady na jihu Polska a v tomto regionu žila již 6 let.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A vzpomeňte také i případ orla mořského, který se oběsil na rybářském vlasci a našli jste ho někde v koruně modřínu vysoko nad zemí.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Orel mořský neboli orlice, což jsme zjistili, když jsme ji sundali, visela ve výšce skoro pětadvaceti metrů nebo možná i výše na modřínu. Když jsme ji sundali, tak jsme zjistili, že je skutečně zamotaná spíš než do vlasce, do rybářské šňůry i s olůvkem a prostě jak se k tomu dostala těžko říct. Možná ulovila nějakou kořist, rybu, která se utrhla rybáři nebo nějakým způsobem se k tomu dostala. Prostě zalétla do koruny stromu, tam se zachytila a ta její smrt byla poměrně velkým utrpením.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Musíme také pozitivní případ, protože se už náš rozhovor chýlí ke konci. Nedávno jste zveřejnili na sociálních sítích fotografie jednoho z mláďat orla skalního, které se narodilo v loňském roce. Je to samice Iveta, tak řekněte něco o ní?
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Tento projekt Návrat orla skalního pořád pokračuje. Nepokračuje tak, že bychom vypouštěli, ale sledujeme ty hnízdní páry, které fungují tady u nás v kraji. V loňském roce byly vyvedeny dvě mláďata a jeden ten pár nebyl úspěšný při hnízdění, byla tam neoplozená snůška. Teďka sledujeme právě ty mláďata, ty se už za chvilku odpoutají od rodičů a ono v podstatě se může říct, že už teď jdou do toku a už se chystají na novou hnízdní sezónu a snažíme se nebo evidujeme další nějaké jedince. Takže je to hodně o tom monitoringu orlů skalních, o ochraně těch hnízd, už protože vždycky je možnost nějaké těžby nebo něčeho podobného. Takže se musíme postarat o to, aby prostě měli orli skalní klid na hnízdění.
Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor a přeji vám po celý rok, ať máte víc těch radostných událostí než těch smutných.
Petr Orel, vedoucí záchranné stanice Bartošovice: Já vám děkuju!
Redakčně upraveno / zkráceno.
