Dny města ukončila kapela Demos

Během posledních dvou Dní města náměstí žilo v duchu moderních žánrů. Páteční dopoledne zahájila Indie-popová kapela Nebe, následoval raper Cedric a večer pak ukončilo známé popové uskupení Poetika.

V sobotu začínal program už od dvou hodin, a i přes parné počasí si lidé program užívali. Nejdřív zahráli pop-rockoví Like it, následovalo hudební divadlo Hnedle Vedle a před zahájením koncertu místního Tamburašského souboru promluvil také starosta města.

Libor Slavík, starosta města Studénky: „Je to změna oproti předchozím letům, kdy probíhal jednodenní Den města. Výjimka byla u šedesátiletého výročí města, kdy byl dvou denní. Bohužel to teď omezují protikoronavirová opatření. Určitě patří velký dík organizátorům, kteří to zvládli výborně. Ten žánr od dechovky a swingu, až po ty modernější trendy, se promítl všemi věkovými skupinami. Občané si to pochvalují a jsem rád, že tomu tak je.“

Po slovu starosty následovala hodina hudby, během které lidé ochutnali trochu chorvatského folkloru v kabátu českých písní, vystoupili Klauni z Balónkova, kteří pobavili nejmenší a závěr Dnů města patřil rockové hudbě.

Radka Tomášková, vedoucí kultury SAK Studénka: „Teď můžete slyšet Ajdontkare. Hlavní hvězdnou, která nám Dny města ukončí, je kapela Demos. I když bylo takové horko, tak se nám tu sešlo dost lidí.“

„Byla jsem tu všechny dny a bylo to super.“

„My jsme ze Zlína a nic takového tam nemáme.“

„Moc se mi líbily písničky, které tam hráli, a mohla jsem být s kamarády venku. Byla jsem od pátku až do dneška a za mě super.“

„Byla jsem tu každý den. Cimbálovka byla parádní.“

„Chtěla jsem jít, ale zapomněla jsem na to. Cimbál by to určitě vyhrál.“

„Konečně nějaké vzrůšo, nejvíc se mi líbila Poetika.“

„Bylo to super, byli jsme tu každý den.“

„Dobře to město udělalo.“

Letošní Dny města díky velkému výběru žánrů oslovily široké spektrum lidí. Více denní festival se osvědčil, a tak uvidíme, co si organizátoři přichystají na příští rok.

---

Vodojem v Albrechtičkách se rekonstruuje

V sobotu se naskytla lidem v nedalekých Albrechtičkách nevšední podívaná. Došlo k sejmutí kopule místního vodojemu, který se zde nachází od roku 1992. Místní nádrž teď po skoro třiceti letech bude zrekonstruována.

Marek Sibrt, mluvčí SMVAK Ostrava: „Věžový vodojem v Albrechtičkách jsme snesli pomocí jeřábu z výšky 39 metrů k tomu abychom ho kompletně sanovali. Ocelová kopule má objem 300 metrů krychlových pitné vody a průměr téměř devět metrů. Umístěna byla na dříku o průměru dvě celé dvě desetiny metru.“

Jozef Dulovčík, dodavatel stavby: „Byla naplánovaná rekonstrukce celého vodojemu, jak vnitřku (povrchové nátěry atd.), tak i šachty a nové vystrojení tak, aby vodojem mohl fungovat dalších 30 let. Dnes jsme dělali jednu z nejtěžších operací. Sundali jsme kopuli na připravenou konstrukci. Musel tu být těžký jeřáb, uzavřená silnice a omezený prostor.“

Smyslem rekonstrukce je modernizace vodojemu a taky prodloužení jeho životnosti. Hotovo by mělo být do října.

Jozef Dulovčík, dodavatel stavby: „Kopuli potom umístíme jeřábem opět na místo. Tyto práce musí být hotovy dokonce zimy, protože nám počasí potom nedovolí provádět tyto činnosti. Nějaký měsíc potom bude na zkoušky a zprovozňování. Nádrž se dopouští spíš do poloviny, takže tam bude zatížení zhruba 150 tun.“

Vodojem zásobuje hlavně Albrechtičky a také část Nové Horky. Kompletní rekonstrukce vyjde na zhruba 14 milionů korun.

---

Základní škola pořádala speciální výstavu

Nápad vznikl během kovidové doby, kdy děti zůstaly doma. Židle u počítače se stala každodenní součástí života všech žáků a učitelů. Studenti tak měli možnost vytvořit si tu svou podle svých představ a ideálů.

Marcela Kudlová Hoňková, učitelka: „Přemýšleli jsme nad tím, jaká bude náplň výtvarné výchovy, jaké práce děti vytvoří. Bavili jsme se s našim učitelským týmem, co by bylo vhodné téma, aby děti neseděly neustále jen u počítače. A z toho vznikla myšlenka, ať něco tvoří. V tom nás napadlo, na čem vlastně sedíme – na židli. I žáci by si mohli uvědomit tu věc, na které čas v podstatě trávíme.“

„Já jsem si vybrala židli z naší půdy, protože mi přišla zvláštní, protože se dá přetvořit i na schůdky. Napadlo mě, že bych ji mohla přebarvit na bílo, protože mi to přišlo minimalistické, pak jsem jen vzala fix a namalovala jsem na ni to, co mě napadlo. Líbilo se mi, že je taková abstraktní.“

„Já jsem svou židli háčkovala, protože mě to naučila moje teta a přišlo mi, že to moc lidí neumí.“

„Vzala jsem starou židli, co jsme měli na zahradě, pomáhala mi mamka, nabarvily jsme ji na bílo, dali jsme na ni ubrousky.“

„My jsme naši židli dělali s mamkou a se sestrou. Mamka našla na bazaru nějakou židli, koupila ji. Mamka byla z nápadu nadšená. Namalovali jsme na ni kytky a až výstava skončí, tak si ji dáme asi na pergolu.“

Nápadů se do školy dostalo opravdu hodně. Od modelů židlí z lega, papíru, až po klasické židle vyzdobené květinami, potisky nebo ručně pomalovanými. S některými výtvory dětem pomáhali rodiče.

Marcela Kudlová Hoňková, učitelka: „Nejdříve měli úkol, kdy se měli nad židlí zamyslet. Tam si popsali, z čeho se židle skládá, kdy vznikla, co je pojí. Udělat si příběh nebo zážitek. To byl jeden úkol, taková teoretická část. Pak přicházely nápady od dětí, jestli můžu udělat židli z nudlí, z větví. Přicházely na různé nápady. Mohli je i nakreslit.“

„První jsme měli dělat teoretickou část, kde jsme měli napsat, co je židle a k tomu jsme měli židli nakreslit. Mě napadl židle ze zapletených vlasů, jako jsou copy. Tu jsem nakreslila a pak jsem o tom i psala.“

Různorodost a kreativita dětí je opravdu rozmanitá. Pro svá díla si děti vybraly nejrůznější techniky a materiály. Na výstavě tak bylo možné vidět židle z šupin, hokejek, kovu, ale našly se i takové, které byly jedlé. Například z marcipánu.

---