Společnost Heimstaden se chystá v Havířově - Prostřední Suché zbourat 63 bytů na třech ulicích. Důvodem je dlouhodobá neobsazenost a vysoké náklady na opravy domů.
Několika týdenní přípravy vyustily v demolici prvního ze čtyř domů v Havířově - Prostřední Suché. O záměru, že půjdou některé domy k zemi, se mluvilo už delší dobu.
Kateřina Piechowicz, mluvčí společnosti Heimstaden: “Jsou to domy, které mají celkově jedenáct vchodů. Ten důvod je bohužel technická kvalita domů. Jsou to byty, kde se nevytápělo dálkovým vytápěním. My neradi bouráme, vždy se snažíme dát přednost rekonstrukci, ale v tomto případě to bylo nerentabilní a my bychom rádi ty prostředky v budoucnu investovali do revitalizací oblastí, které mají ten potenciál, mají vyšší obsazenost, jako je třeba ulici Kpt. Jasioka.”
Nájemníkům, kteří bydleli v dané lokalitě, vlastník nabídl náhradní bydlení. Zejména starousedlíci ale s demolicí nesouhlasí.
anketa: “Takové krásné byty, lidi odtud vyhnali pryč. Já nevím, z jakého důvodu se to děje. Já už tu bydlím šedesát roků.”
anketa: “Já tady vyrůstám od malička. Tady bylo nádherně, všechny obchody zrušili, všechno. Je to tady čím dál horší. Nesouhlasím, to jsou krásné byty.”
A kde bydlíte nyní?
anketa: “Já bydlím teď tady na Dělnické. Mám 1+1 a měla jsem 3+1. Sama jsem si ho vybavila, měla jsem tam topení, koupila jsem si elektrický bojler a všechno jsem jim nechala. Ale jsem tam spokojená, mám tam zahrádku a kdysi jsem tam bydlela.”
O tom, jak bude využít prostor po zdemolovaných domech, chce společnost jednat s radnicí. A to také proto, že pozemky kolem domů jsou ve vlastnictví města.
---
Školáci si mohli povykládat s nevidomou paní, která velmi spoléhá na svého vodícího psa. Zároveň se zavázanýma očima museli pít, jíst a pohybovat se po budově. Děti si odnesly mnoho zajímavých zkušeností.
Život nevidomých je naprosto jiný, než prožívají zdraví lidé. Musí spoléhat na sluch, hmat, čich či svého čtyřnohého průvodce. Důležitá je i ohleduplnost okolí. Žáci základních škol v Havířově si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, když vnímají jen tmu a to v rámci projektu Rovné příležitosti - Místního akčního plánu pro vzdělávání.
Lenka Slowiková, finanční manažer projektu MAP II.: “Máme tady připravené tři stanoviště. U jednoho je nevidomá paní, která má s sebou vodícího psa. Na jednom stanovišti, kde se nyní nacházíme, si děti zkusí se škraboškami, které jsme jim pořídili se najíst, napít, jak tyto činnosti provádět, když nevidí. Dále si mohou vyzkoušet chůzi se slepeckou holí a dále si tady mohou vyzkoušet předměty, které usnadňují život nevidomým. V prostorách Dona Boska se nacházíme z důvodu, že pan ředitel tohoto centra je členem naší pracovní skupiny pro rovné příležitosti a byl tak hodný, že nám poskytl prostory zdarma.”
Zajímavou zkušeností pro žáky bylo i seznámení s Braillovým písmem.
anketa: “Bylo to jako kdyby zajímavé, že si to mohou vše osahat a je to hrozně těžké být nevidomým.”
Pokud by si měla kamaráda, nebo kamarádku, kteří jsou nevidomí, jak by si jim pomohla, kdyby jste šli třeba na večeři?
anketa: “Pomohla by jsem jim tak, že bych odsunula trochu židli, pak bych ji zase přisunula. A kdyby mu přinesli jídlo, tak bych mu řekla, že na dvanáctce jsou třeba brambory, na šestce maso a tak dále.”
anketa: “My jsme se tady učili Braillovou abecedu. Nevidomí, když na to sáhnou, tak ví, kam jdou na jaké patro, nebo ví, jak psát na klávesnici.”
anketa: “Já jsem si zkoušel psát na přístroji. Myslím si, že to mají těžké, myslím si, že by sem se to nenaučil.”
anketa: “Je to opravdu pozoruhodné, že ten pejsek té paní tak pomáhá a je velmi šikovný.”
anketa: “Mne překvapilo, že ten pes dokáže pomáhat, že to je i přítel člověka i dobrý pomocník, na kterého se můžete vždy spolehnout. Nevidomé lidi provádí, upozorňuje je na překážky.”
Po skončení projektu už děti měly lepší představu o životě lidí s hendikepem i o tom, jak se k nim chovat a třeba jim i pomoci.
---
Kotulova dřevěnka ukončila sezonu. Byla sice lepší než v loňském roce, nicméně lidé si prý odvykli do muzeí chodit, nebo měli obavy, či nevěděli, že jsou otevřená. Nižší návštěvnost byla i u škol.
Tam to bylo zřejmě způsobeno tím, že děti potřebovaly dohnat výuku. Kotulova dřevěnka věří, že v příštích letech se situace zlepší. Nyní ale nastal čas na zazimování.
Soňa Kavanová, průvodce: “Nastupují práce, které jsou posezonní. To znamená, že opravdu přijíždějí naši konzervátoři, balíme předměty, odvážíme je do depozitářů, musí je očistit a uloží je v depozitáři. Na jaře je potom znovu přivážíme. Odváží se takové ty citlivější předměty, sbírky, které by tady přes zimu strádaly. Kromě toho, že se dávají do pořádku budovy a hlavně ty sbírky se musí zabezpečit, tak se také musí dát celý areál do pořádku. Musím říci, že mám milé kolegy, kteří mi přišli pomoci. Musíme všechno listí shrabat, zahradu dát do pořádku a přesto zimní období tady musí vždy někdo docházet a ta chaloupka se musí lehce temperovat. Je to z důvodu, aby stavení vydrželo co nejdéle.”
Kotulova dřevěnka by si přála, aby novou sezonu začala v tradičním termínu 1.května, a to tradiční akcí Dnem řemesel.
---
Národní tréninkové centrum stolního tenisu v Havířově patří k těm nejlepším v Evropě. I proto Evropská federace podpořila pořádání výběrových kempů právě zde. Do centra se sjely týmy z osmi zemí.
V Národním tréninkovém centru stolního tenisu na Šumbarku v současné době trénuje evropská špička mládeže. Představa nového centra se tak naplnila.
Nikolas Endal, manažer SKST Baník Havířov: “Evropská federace stolního tenisu si vybrala naši halu pro pořádání těchto výběrových kempů. Takže jsme velmi rádi, že tady můžeme přivítat tento týden nejlepší hráče kategorie do 17 let. Máme tady osm zemí, dohromady nějakých 28 hráčů. Mají dvou až tří fázový trénink, mají kondiční přípravu, využívají zázemí našeho bazénu, regenerace. Přišli si tady zlepšit tréninkové podmínky. Všichni hráči přijeli se svými osobními trenéry. Takže zároveň je to takové sdílení a výměna zkušeností všech trenérů a hráčů z celé Evropy.
Podmínky a zázemí si pochvalovaly všechny výpravy.
Saša Dragaš, trenér slovenské výpravy a reprezentační trenér Černé hory: “Toto je nejlepší centrum minimálně v Evropě. A to minimálně bych chtěl vypíchnout, protože kompletní zázemí tady je, ubytování, strava, jsou tady podmínky na regeneraci. Vleze se tady hodně stolů a jsou tu příjemní lidé. Je to tu nejlepší. Cestuji po Evropě a tohle jsem ještě neviděl. Je mi jen líto, že nás není ještě více. Věřím, že v budoucnu, až pomine pandemie, tak nás bude o mnoho více."
Centrum už jedná s evropskou federací o spolupráci na příští rok. Potvrzeno je již také pořádání světového poháru, který se bude konat v červnu.
---
Společnost Heimstaden se chystá v Havířově - Prostřední Suché zbourat 63 bytů na třech ulicích. Důvodem je dlouhodobá neobsazenost a vysoké náklady na opravy domů.
Několika týdenní přípravy vyustily v demolici prvního ze čtyř domů v Havířově - Prostřední Suché. O záměru, že půjdou některé domy k zemi, se mluvilo už delší dobu.
Kateřina Piechowicz, mluvčí společnosti Heimstaden: “Jsou to domy, které mají celkově jedenáct vchodů. Ten důvod je bohužel technická kvalita domů. Jsou to byty, kde se nevytápělo dálkovým vytápěním. My neradi bouráme, vždy se snažíme dát přednost rekonstrukci, ale v tomto případě to bylo nerentabilní a my bychom rádi ty prostředky v budoucnu investovali do revitalizací oblastí, které mají ten potenciál, mají vyšší obsazenost, jako je třeba ulici Kpt. Jasioka.”
Nájemníkům, kteří bydleli v dané lokalitě, vlastník nabídl náhradní bydlení. Zejména starousedlíci ale s demolicí nesouhlasí.
anketa: “Takové krásné byty, lidi odtud vyhnali pryč. Já nevím, z jakého důvodu se to děje. Já už tu bydlím šedesát roků.”
anketa: “Já tady vyrůstám od malička. Tady bylo nádherně, všechny obchody zrušili, všechno. Je to tady čím dál horší. Nesouhlasím, to jsou krásné byty.”
A kde bydlíte nyní?
anketa: “Já bydlím teď tady na Dělnické. Mám 1+1 a měla jsem 3+1. Sama jsem si ho vybavila, měla jsem tam topení, koupila jsem si elektrický bojler a všechno jsem jim nechala. Ale jsem tam spokojená, mám tam zahrádku a kdysi jsem tam bydlela.”
O tom, jak bude využít prostor po zdemolovaných domech, chce společnost jednat s radnicí. A to také proto, že pozemky kolem domů jsou ve vlastnictví města.
---
Školáci si mohli povykládat s nevidomou paní, která velmi spoléhá na svého vodícího psa. Zároveň se zavázanýma očima museli pít, jíst a pohybovat se po budově. Děti si odnesly mnoho zajímavých zkušeností.
Život nevidomých je naprosto jiný, než prožívají zdraví lidé. Musí spoléhat na sluch, hmat, čich či svého čtyřnohého průvodce. Důležitá je i ohleduplnost okolí. Žáci základních škol v Havířově si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, když vnímají jen tmu a to v rámci projektu Rovné příležitosti - Místního akčního plánu pro vzdělávání.
Lenka Slowiková, finanční manažer projektu MAP II.: “Máme tady připravené tři stanoviště. U jednoho je nevidomá paní, která má s sebou vodícího psa. Na jednom stanovišti, kde se nyní nacházíme, si děti zkusí se škraboškami, které jsme jim pořídili se najíst, napít, jak tyto činnosti provádět, když nevidí. Dále si mohou vyzkoušet chůzi se slepeckou holí a dále si tady mohou vyzkoušet předměty, které usnadňují život nevidomým. V prostorách Dona Boska se nacházíme z důvodu, že pan ředitel tohoto centra je členem naší pracovní skupiny pro rovné příležitosti a byl tak hodný, že nám poskytl prostory zdarma.”
Zajímavou zkušeností pro žáky bylo i seznámení s Braillovým písmem.
anketa: “Bylo to jako kdyby zajímavé, že si to mohou vše osahat a je to hrozně těžké být nevidomým.”
Pokud by si měla kamaráda, nebo kamarádku, kteří jsou nevidomí, jak by si jim pomohla, kdyby jste šli třeba na večeři?
anketa: “Pomohla by jsem jim tak, že bych odsunula trochu židli, pak bych ji zase přisunula. A kdyby mu přinesli jídlo, tak bych mu řekla, že na dvanáctce jsou třeba brambory, na šestce maso a tak dále.”
anketa: “My jsme se tady učili Braillovou abecedu. Nevidomí, když na to sáhnou, tak ví, kam jdou na jaké patro, nebo ví, jak psát na klávesnici.”
anketa: “Já jsem si zkoušel psát na přístroji. Myslím si, že to mají těžké, myslím si, že by sem se to nenaučil.”
anketa: “Je to opravdu pozoruhodné, že ten pejsek té paní tak pomáhá a je velmi šikovný.”
anketa: “Mne překvapilo, že ten pes dokáže pomáhat, že to je i přítel člověka i dobrý pomocník, na kterého se můžete vždy spolehnout. Nevidomé lidi provádí, upozorňuje je na překážky.”
Po skončení projektu už děti měly lepší představu o životě lidí s hendikepem i o tom, jak se k nim chovat a třeba jim i pomoci.
---
Kotulova dřevěnka ukončila sezonu. Byla sice lepší než v loňském roce, nicméně lidé si prý odvykli do muzeí chodit, nebo měli obavy, či nevěděli, že jsou otevřená. Nižší návštěvnost byla i u škol.
Tam to bylo zřejmě způsobeno tím, že děti potřebovaly dohnat výuku. Kotulova dřevěnka věří, že v příštích letech se situace zlepší. Nyní ale nastal čas na zazimování.
Soňa Kavanová, průvodce: “Nastupují práce, které jsou posezonní. To znamená, že opravdu přijíždějí naši konzervátoři, balíme předměty, odvážíme je do depozitářů, musí je očistit a uloží je v depozitáři. Na jaře je potom znovu přivážíme. Odváží se takové ty citlivější předměty, sbírky, které by tady přes zimu strádaly. Kromě toho, že se dávají do pořádku budovy a hlavně ty sbírky se musí zabezpečit, tak se také musí dát celý areál do pořádku. Musím říci, že mám milé kolegy, kteří mi přišli pomoci. Musíme všechno listí shrabat, zahradu dát do pořádku a přesto zimní období tady musí vždy někdo docházet a ta chaloupka se musí lehce temperovat. Je to z důvodu, aby stavení vydrželo co nejdéle.”
Kotulova dřevěnka by si přála, aby novou sezonu začala v tradičním termínu 1.května, a to tradiční akcí Dnem řemesel.
---
Národní tréninkové centrum stolního tenisu v Havířově patří k těm nejlepším v Evropě. I proto Evropská federace podpořila pořádání výběrových kempů právě zde. Do centra se sjely týmy z osmi zemí.
V Národním tréninkovém centru stolního tenisu na Šumbarku v současné době trénuje evropská špička mládeže. Představa nového centra se tak naplnila.
Nikolas Endal, manažer SKST Baník Havířov: “Evropská federace stolního tenisu si vybrala naši halu pro pořádání těchto výběrových kempů. Takže jsme velmi rádi, že tady můžeme přivítat tento týden nejlepší hráče kategorie do 17 let. Máme tady osm zemí, dohromady nějakých 28 hráčů. Mají dvou až tří fázový trénink, mají kondiční přípravu, využívají zázemí našeho bazénu, regenerace. Přišli si tady zlepšit tréninkové podmínky. Všichni hráči přijeli se svými osobními trenéry. Takže zároveň je to takové sdílení a výměna zkušeností všech trenérů a hráčů z celé Evropy.
Podmínky a zázemí si pochvalovaly všechny výpravy.
Saša Dragaš, trenér slovenské výpravy a reprezentační trenér Černé hory: “Toto je nejlepší centrum minimálně v Evropě. A to minimálně bych chtěl vypíchnout, protože kompletní zázemí tady je, ubytování, strava, jsou tady podmínky na regeneraci. Vleze se tady hodně stolů a jsou tu příjemní lidé. Je to tu nejlepší. Cestuji po Evropě a tohle jsem ještě neviděl. Je mi jen líto, že nás není ještě více. Věřím, že v budoucnu, až pomine pandemie, tak nás bude o mnoho více."
Centrum už jedná s evropskou federací o spolupráci na příští rok. Potvrzeno je již také pořádání světového poháru, který se bude konat v červnu.
---
