Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nezisková organizace Micasa staví v Ostravě Výškovicích na ulici Srbské jedinečný domov Micasa, místo pro život osob s autismem, mentálním postižením a chováním náročným na péči. Nejen o něm se budu bavit s ředitelem Michalem Panáčkem. Dobrý den, vítejte.

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Dobrý den, děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane řediteli, možná se teď věnujme na chvilku té obecné rovině. Jaké možnosti mají lidé, kteří mají v péči osobu s autismem, mentálním postižením a chováním náročným na péči? Jak už bylo řečeno. Kde o tyto lidi pečují v rámci Moravskoslezského kraje nebo Ostravy?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Ta péče je velmi omezená. Existují služby a aktivity, které se těmto klientům věnují, ať už osobní asistence, denní stacionáře a další, ale vždy je to v jednotkách lidí. Není to nějaké cílené zaměřené, vždycky podle nastavení těch jednotlivých služeb a aktivit. Je možné tu péči získat, ale třeba na osobní asistenci se může čekat půl roku až rok, což pro toho klienta není únosné, aby tak dlouho vydržel. Plus pro pečující, kteří si potřebují nutně odpočinout v té náročné péči, hledají jiné alternativy a možnosti, jak si odlehčit a žít normálním životem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pro nás laiky, my si asi neumíme představit, co všechno obnáší péče o takového člověka. Doma asi přece jenom je to rodina a ten člověk, který to potřebuje. V takovém zařízení, jak to funguje a jakou péči ti lidé potřebují?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Obecně ta péče je velmi náročná v tom, že je často 24 hodinová 7 dní v týdnu a je náročná v tom neočekávaném. Chvíli to může být úplně v pohodě, a pak najednou klient zničehonic dostane nějaký afekt. My často říkáme zničehonic, ale tam jsou nějaké spouštěče, které fungují, ať už to je nějaké nevlídné slovo, něco, co klienta rozruší, a pak ta péče je velmi náročná. Současně ta péče je náročná v tom, že pokud se na klienta chceme dívat jako na člověka a přijímat ho s tímto jeho specifickým chováním, pak musíme ze sebe něco odpustit. Vypustit věci, které jsme naučeni, že nějakým způsobem se nechová, něco se nedělá a ty věci posunout do pozadí a vnímat klienta z jeho chováním jako člověka, který vyjadřuje nějaké své potřeby. Bohužel to neumí třeba adekvátním způsobem slovně a je jeho třeba agrese může být potom jeho poslední jako možností a variantou, jak vyjádřit svoji potřebu třeba toho, že ho něco bolí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jaké tedy vy jim poskytujete takovým lidem služby nebo jak o ně pečujete?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: V rámci našeho denního stacionáře, který máme přímo zaměřený na klienty s autismem, mentálním postižením a chováním náročný na péči, poskytujeme tzv. denní službu, kdy klient ráno přijede s rodiči, my si klienta převezmeme, máme naplánované nějaké činnosti, aktivity, které směřují k jeho rozvoji nebo k relaxaci nebo ke snižování jeho napětí, úzkosti a vedeme ho k tomu, aby byl co nejvíce samostatný. S ohledem na to, že v ČR obecně chybí služby pro tento typ klientů, naším cílem třeba v tom denním stacionáři je, aby ve chvíli, kdy od nás budou odcházet ti klienti do pobytových zařízení, potřebovali kolem sebe méně péče. Proto s nimi děláme třeba bazální stimulaci na zklidnění. Pracujeme s nimi ve snaze nové místnosti, která usnadňuje a učení. Pracujeme s nimi terapeuticky, abychom snížili jejich napětí a učíme je různé způsoby forem komunikace, aby právě ty svoje potřeby byly schopny s okolím komunikovat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Podle toho, co říkáte, se jedná o děti. Je to tak?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Děti, dospívající, dospělé.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Častokrát slyšívám, že děti ještě mají své zařízení, kde je rodiče mohou, nechci říct odkládat, ale vozit tak, aby si i ta rodina oddechla, ale aby se dostalo jim té péči, které potřebují. Jak je to s dospělými?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Ony jsou právě pro dospělé ty zařízení denního typu, čili stacionáře, ale ty mají samozřejmě nějaké omezené možnosti. Já bych to otočil, otočil bych to do té chvíle, do kdy je schopen se ten rodič postarat. My jako předpokládáme, že rodič o takové dítě ve věku třicet, pětatřicet let je schopen se starat možná ještě dalších pět, možná deset let a pak už bude potřebovat intenzivní podporu, čili to dítě svěřit do péče někomu jinému. V tuto chvíli ti rodiče trpí tím, že nemají vizi ani budoucnost, kdo se o tyto děti postará. A v tom je ten základní problém a ten psychický tlak toho, že nevím, kam své dítě svěřím, kdo se mi o něj postará, když já už nebudu moct, a to dítě není schopno se samo o sebe postarat, a to se bavíme o dětech třicet, pětatřicet let, je to strašně deprimující pro ty rodiče. Proto my jsme se rozhodli, že jim v tom pomůžeme a postavíme právě zařízení, které jim dá tu naději, že o takto hendikepované s chováním náročným na péči bude možné se tady u nás v Ostravě potencionálně v Moravskoslezském kraji postarat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když už jste domov nakousl a možná tak už trošku i zdůvodnil, proč jste se pustili do tak náročné stavby, v jakém stavu teď aktuálně stavba se nachází?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: My se v tuto chvíli nacházíme ve fázi výkopových prací kvůli základům. Předpokládá se, že do čtrnácti dnů by měla být základová deska více ze země a pak už by ta stavba měla fungovat velmi rychle. Předpokládá se, že do srpna, nejpozději listopadu by mělo být postaveno, a pak začnou vybavovací práce a další související aktivity s tím, aby to zařízení bylo zprovozněno.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když bude zprovozněno, tam umístíte osm lidí. Potřeby jsou daleko větší. Co s těmi dalšími? Vím, že to není na vašich bedrech, nemůže to být. Ale dá se pro to něco udělat, aby takových zařízení bylo nejenom u nás v Moravskoslezském kraji, ale po celé ČR daleko více?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Důležité je říct, že nejsme jediné zařízení v Moravskoslezském kraji je ještě jedno zařízení, které už stojí, má osm klientů, ale ta čekací doba na to, aby se tam klient dostal, je třeba dvacet, třicet let. Důležité je říci, že tito klienti se dožívají běžného věku jako my, zdraví lidé, jenom to jejich chování je specifické. Současně víme teď, že v Krnově by se mělo otvírat další zařízení pro osm klientů. Takže ono postupně se ta kapacita zvyšuje, ale i tak je velmi nedostatečná. My v tuto chvíli, a to jsme ještě úplně mediálně neprezentovali tento domov a děkuji za to, že můžeme tady. Máme 16 až 18 žádostí na 8 míst, a to jsou jenom ostravští klienti. A víme, že ti další klienti tu péči potřebují stejně jako ti, kteří nastoupí. Proto i máme nějaké služby, aktivity, které jsou schopny jim pomoci, ať už průvodcovství, čili odborné sociální poradenství, které jim umožní navázat nějaké vztahy s dalšími službami a aktivitami, anebo homesharing, který jim může pomoci odlehčit v té péči. Samozřejmě i pro nás je důležité, aby se ti klienti hlásili. My mohli ty neuspokojené žádosti vzít a jít na město, na kraj, na ministerstvo a pracovat s tím, že je potřeba zvyšovat kapacity těchto zařízení.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Stále se bavíme zatím o klientech, o novém zařízení, které vzniká. V příštím roce by už mělo tam najít útočiště v domově Micasa osm nemocných lidí. Jaký personál se o ně bude starat?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Tam je otázka personálu velmi zásadní, protože potřebujeme lidi, kteří jsou vzdělaní, kteří chtějí se starat a kteří mají respekt těm klientům. Čili respektují to, že ten klient se chová jinak a hledají možnosti řešení toho, jak s nimi pracovat. To chování, proto se tomu říká chování náročné na péči, vyžaduje od toho personálu daleko větší intervence než třeba práce se seniory, s dětmi apod. Proto, aby ten pracovník byl schopen s těmi klienty pracovat adekvátně, musí trošku změnit pohled na sebe sama i na toho člověka. To těm lidem nabízíme a jsme schopni je v tom vést a vzdělávat.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Rok 2023 je rokem Důstojnosti. Představte našim divákům hlavní cíle.

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Rok Důstojnosti vznikl na popud zjištěných skutečností úmrtí klientů v sociálních službách právě s chováním náročný na péči, kdy ten personál nebyl připraven na to, aby tyto klienty adekvátně opatroval. Je to pocta jedné z klientek, kde se tento případ jako veřejně a mediálně prezentoval. Následně vznikají aktivity a činnosti, které mají bojovat za důstojnost těchto klientů, za adekvátní možnost podpory, jejich pečujících, ať už profesionálních nebo pečujících v domácnosti, aby měli kvalitní život a byli schopni fungovat ve společnosti normálně. K tomuto vznikla pracovní skupina nad úřadem vlády a pracuje se na strategii, která by měla ten systém v ČR změnit, aby byl příznivější pro tyto klienty.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pakliže ten systém nějak nastavíte nebo se domluvíte, jak by mohl být nastaven, kdy by mohl vzejít v platnost?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Předpokládáme, že v tomto roce by mohlo dojít ke schválení vládou ČR a následně se bude pracovat na těch akčních věcech, té realizace, aby to tak dopadlo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy k tomu roku Důstojnosti jako Micasa něco chystáte?

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: My k tomu roku Důstojnosti, chystáme spoustu aktivit a akcí, které se zaměřují na podporu vnímání veřejnosti, lidí s autismem jako lidí, kteří patří do společnosti, od kterých není potřeba dávat ruce pryč a minimálně od 31. 3. poběží kampaň k Světovému dni porozumění autismu. Takže všechny srdečně zveme na akci ve Foru Nová Karolina a následně potom k dalším aktivitám, které budou zveřejněny na našich webových stránkách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pane řediteli, já Vám děkuji za vyčerpávající informace k tomuto tématu i za rozhovor, mějte hezké dny.

Michal Panáček, ředitel, MIKASA: Děkuji mockrát, Hezký den.

Redakčně upraveno / zkráceno.