Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pečení perníčků máme spojené s Vánoci a také s Velikonocemi. Dnes už mnohdy jsou to umělecká díla, která vytváří Táňa Groušlová. Vítejte ve studiu. Dobrý den.

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Táni, tak řekněte ten svůj životní perníčkový příběh. Jak jste se dostala k tomu, že dnes vyrábíte tak překrásné perníčky, do kterých je škoda se zakousnout?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Jak to říct, asi tak jako ke každému koníčku, když přijdete, tak to bylo i s perníčky v mém případě. Bylo to v roce 2000, když jsem byla těhotná a protože jsem čekala dvojčata, byla jsem taková trošku méně mobilní a tak jsem si říkala, co bych dělala mimo jiné a něco takového trvalejšího, ať teda z toho mám i nějakou potěchu, třeba nejenom v tom období, ale třeba i další roky. Říkala jsem si, že zkusím teda medové perníčky. Začala jsem takovými jednoduchými tvary, protože ta vůně mě fascinovala, jak se to peklo, jak se vůbec to těsto zpracovávalo. Pak okolí vás motivuje víc a víc a prosí a zkuste a uměla bys a udělala bys, upekla. Tak si posouváte ty hranice pořád dál a zkoušíte, ale nemyslím si, že bych byla nějaká umělkyně, protože v tomhle oboru těch opravdu výsledných děl je strašná spousta a ty pekařky opravdu jsou dneska skvělé, máte spoustu inspirací na internetu a podobně.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já myslím, že jste příliš skromná, protože naši diváci už sledují vaše díla na svých obrazovkách, takže myslím, že jste příliš skromná. Nicméně, prozraďte nebo takhle prozradíte svůj recept? Máte nějaký svůj osobní nebo rodinný recept, podle kterého zpracováváte těsto?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Ten recept tak, jak byl na začátku, tak se v podstatě nezměnil. Mám ho od příbuzné a teď abych to nespletla. Takže z hlavy: půl kila hladké mouky, čtvrtku rostlinného tuku, já teda používám Heru, pokud to můžu říct, potom tam dávám 125 gramů medu, čili toho tuku také 125 gramů, 190 gramů moučkového cukru, trošku rumu, to tomu dodá takovou zase specifickou chuť, dvě vajíčka, trochu kakaa na obarvení, pokud teda ten perníček má být vidět, pokud není celý zazdobený, pak dávám perníkové koření s práškem do pečiva anebo přímo kypřící prášek do perníku. To všechno se rukama zadělává, ať to těsto, když se s ním opravdu vymazlíte, je krásně lesklé, takové až vás to láká si ho pořád takhle zpracovávat. Pak si ho nechám odpočinout v lednici. Někdy to ani nejde, protože když to potřebujete hned, pečete hned, ale nechám ho odpočinout. Pak už si vykrajujete, což je to nejjednodušší a pak zdobím, a to je už složitější.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: S vámi souhlasím, že v uvozovkách nejjednodušší je to vykrájet, upéct, ale i to někdo může zkazit. To si zase řekněme, ale to zdobení... Zaprvé odhadnout správný poměr cukru, bílků, ať ta cukrová poleva je dostatečně tvárná, neopadává a zároveň tuhne a nerozpíjí se. Potom mít šikovnou ruku a tak krásně a jemně to nazdobit. To chce trénink, určitě není jenom o tom, že pečete nebo začínala jste dvakrát do roka, jak jsem v úvodu řekla, Vánoce, Velikonoce, to musí být velký trénink.

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: To je opravdu tak, jak to často v životě chodí, taková ta nepsaná metoda pokus omyl, prostě vyzkoušíte. Myslíte si, že ta poleva je úplně super, protože si říkáte, teď se mi to povede a pak začnete zdobit. Teď se vám to slévá a už je to opravdu jiné, než jste si představovala. Trošičku vtipně říkám, že ta poleva, aby byla dobrá a mohly se z ní dělat kontury a použít ty základní tvary, měla by na tom zdobícím předmětu viset, bimbat, ale ne kapat. Kdybyste si představila, že chcete udělat třeba rampouch na perníkové chaloupce, vy ho tam vymáčknete z toho zdobícího sáčku, připevníte k tomu domečku a on vám tam takto zůstane. Pokud by vám skápnul dolů, on ten efekt by možná výtvarně vypadal hezky, ale není to to, co potřebujeme. Ale samozřejmě potom ta konzistence, hustota té polevy zase záleží na tom, na co ji používáte. Jestli chcete kontury, zdobit mřížkou nebo chcete vybarvovat ten tvar, pak je třeba zase ji malinko naředit a opravdu to je o tom zkoušet a zkoušet. Jelikož to už je teď dvaadvacet let, co jsem začala poprvé, tak už na první pohled vidím, zda ta poleva je dobrá anebo ne, opravdu jako doma. Zkusím prstem, podívám se super nebo naředím, obarvím, pro každý účel je to trošičku jako by jiné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ptát se, jaké tvary jste pekla je asi troufalé, protože těch je celá škála. Nicméně co bylo takové pro Vás třeba nejtěžší? Nebo taková objednávka, co jste si říkali jak to bude vypadat z toho perníku?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Samozřejmě, udělat třeba hezkou perníkovou chaloupku není vůbec legrace. Když to vezmu po té stavební stránce, všechno se to lepí tou polevou a když ji nemáte vhodně udělanou, tak se vám ta střecha samozřejmě rozdělává, stěny se vám bourají. Nejsem zatím, lepit to třeba pomocí nějakých špejlí nebo párátek, protože do toho se může zakousnout dítě nebo i dospělý, ať to třeba není pro něho nepříjemné. Perníková chaloupka, dělala jsem nejednu, ale už bych se k ní asi nechtěla úplně vracet. Ale co byla pro mě opravdu výzva, to už byly takové malované perníčky, kdy kolegyně, kamarádka s manželem chtěli po mně, ať jim udělám tramvaj z perníku. Naštěstí nechtěli tu prostorovou tramvaj, přemýšlela jsem, jak z toho teda kompromisně nějak vycouvat. Opravdu jsem udělala teda tramvaj tak, že jsem si jejich motiv, který používají pro své účely, přenesla na ten perníček. Tam jsem ho ručně namalovala tou polevou, takže možná i trošičku toho grafického citu, výtvarného je potřeba, pak těmi různými jedlými barvami, perletí, pak už dozdobit, vystínovat, aby z toho byla tramvaj.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je to práce, je to umění, až na to, co Vy vytváříte, není Vám líto, že se to potom sní? Ten váš perníček, to Vaše dílo?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Je to především perníček, takže je to proto, že se to teda následně sní. Když jsem začínala na ty Vánoce, říkala jsem si když přece to máte pověšené na stromečku nebo na nějakých větvičkách nebo na stole adventní svícen, po tom měsíci třeba se do toho přece nezakousne, když už je to trošku tužší a relativně se na to i práší. Ale i tak se to dá, protože to těsto je tak dobré, že když si to namočíte do kávy nebo do čaje, chutná pořád a dokonce někteří si pak ten adventní svícen třeba schovají do sáčku ať jim nestárne ten perníček ať neztrácí barvu, ať ta poleva není žlutá. Schovají si ho na příští rok, jenom vymění svíčky a mají jej stále. To mě asi těší víc, že mi dají dopřát si tu hodnotu toho, že si cení té práce, že to nezmizí z toho jejich domova ze stolu hned, ale že si třeba s takovou úctou ten předmět, ani bych neřekla umělecké dílo, ten dárek nebo tu věc, že si ji třeba nechají i opravdu na pozdější čas a zase s radostí a s takovou láskou si to vystaví na ten svůj stůl v ty nejkrásnější svátky v roce anebo při nějaké jiné příležitosti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já se ještě vrátím k tomu těstu a ke koření. Používáte speciální koření třeba od někoho lokálního, místní med a podobně anebo je to jedno?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Ano, ten med samozřejmě ten med používám i tak do čaje nebo na takové dochutnání. Já nejsem moc na sladké, a proto mi stačí třeba lžička medu denně, a to samozřejmě preferuji koupit si ho tady od nás. Dá se sehnat, dá se koupit a když kupujete pravidelně, potom máte vždycky kde si ho koupit. Takže určitě ano, ale koření ne, to je běžně dostupné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Blíží se Velikonoce, jaké tvary na Velikonoce doporučujete našim divačkám, které by si chtěly upéct perníček?

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Samozřejmě, že klasickým symbolem Velikonoc je vajíčko. Tam, když si sednete, napečete si třeba 30 kousků vajíček, kupte si jenom jedlé barvy a fantazii se meze nekladou. Zdobíte si tak, jak vám opravdu ta fantazie dovolí. Myslím si, že je to právě díky tomu taková i vhodná terapie, protože vy nemusíte dělat nic, co vám někdo přikáže, co děláte nějak proti své vůli, ale to jak to cítíte. Nejkrásnější odměnou je potom, když si opravdu takhle sednete a pochválíte se za to. Takže variant je spousta. Dneska se dělají jednoduché tvary, uděláte si podstávku z perníčků, na něj umístíte třeba kuřátko, vajíčko, slepičku, obarvíte si to třeba do zelena, do žluta, dle libosti. Ale kdo chce opravdu začít, možná tím složitějším tvarem bych se netrápila. Začít obyčejným vajíčkem a opravdu zjistíte, na tom si vyzkoušíte všechny ty techniky nebo většinu, tu práci s tou polevou, tu práci s tím barvivem, že na ní třeba moc, opravdu jenom kapička stačí a je to hlavně pro potěchu ducha.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Táni, já Vám děkuji za krásné vyprávění o perníčcích. Perníčkové vyprávění, určitě se mnohým našim divákům sbíhají chutě. Já Vám přeji, ať se Vám daří pořád ty perníčky, a hlavně ať chutnají.

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Ať chutnají a ať dělají radost všem, které to osloví, protože není to ani umění, je to spíš opravdu taková terapie, je to radost a v dnešní době tu radost potřebujeme a hledáme ji na každém kousku, na každém rohu.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor.

Taťána Groušlová, umělecká pernikářka: Také děkuji.

Redakčně upraveno / zkráceno.