Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Velikonoce jsou největším křesťanským svátkem, přesto už se dnes neslaví v tak velké míře jako kdysi. Někdejší tradice si připomeneme s ředitelkou Archivu města Ostravy Hanou Šústkovou. Dobrý den, vítejte u nás.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Děkuji za pozvání.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, řekněme na začátek, podle čeho a jak se stanovuje datum každý rok každoročních Velikonoc?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Velikonoční neděle připadá na neděli, která následuje po prvním jarním úplňku. Takže letos máme první úplněk letošního jara 6. dubna ve čtvrtek, takže 9. je pak velikonoční neděle.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si projít celý ten velikonoční nebo-li pašijový týden. Každý den má svůj název a svůj význam.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Je to tak. Velikonoční svátky začínají už velkým půstem čtyřiceti denním. Tedy dá se říci to očekávání už na Popeleční středu. Ta je v únoru, připadá na únor. Ten poslední týden před Velikou nocí, tomu se říká pašijový týden nebo Svatý týden a začíná květnou nedělí. Květná neděle, na tu se říká, že by se nemělo nic péct, protože hospodyňka může tak říkajíc zapéct úrodu. Nemuselo by se tedy dařit na zahradě, v sadu ani na poli. Takže ta je spíše vyhrazena k nějakým už velikonočním přípravám. Pak následuje pondělí a tomu se říká Modré pondělí. Jednak se kostely tehdy začaly zdobit modrou látkou, případně fialovou látkou. Ale souvisí to také s tím, že ten den se nemělo nic dělat, lidé neměli vůbec pracovat. To modré, německy blau, znamenávalo také kdysi neschopnost práce. Třeba když byli učedníci nebo tovaryši opilí a nemohli po nedělních oslavách nastoupit v pondělí do práce, proto také to Modré pondělí. Tam ten výklad není úplně jasný. Následuje Šedivé úterý a nebo také Žluté úterý, to už jsou ty přípravy spjaté s úklidem. Ten velký jarní úklid tak, jak ho známe, by měl začít právě v úterý. Hospodyně by měly zejména vymést všechny pavučiny, proto tedy šedivé. Následuje Škaredá středa. Proč škaredá? Protože tehdy jidáš Iškariotský zradil Krista, páč se na něho ten den škaredil. Je to opět spjato s přípravami, úklidem. Měly se vymést komíny, aby se vyhnali zlí duchové z příbytků. Už opravdu vrcholí takové ty přípravy, včetně třeba bílého stavení. Také se někde už začaly péct jidáše, protože následuje Zelený čtvrtek, den poslední večeře Páně, den, kdy Jidáš Krista zradil. Ten Jidáš by se měl jíst ráno na snídani. Takže můžete samozřejmě zadělávat buďto ve čtvrtek ráno, anebo nebo radši na tu škaredou středu. Když jste si takového Jidáše dali k snídani na prázdný žaludek a byl potřený medem, tak vás to mělo ochránit po celý rok před nemocemi, před uštknutím, případně před uštknutí hadem, štírem nebo píchnutí včelou. Takže to bylo velmi takové jako zdravé. Stejně tak se dával chleba s medem i dobytku, aby ho uchránil před nemocemi anebo před uštknutím těmi hady. Zároveň se mělo jíst něco zeleného, takže se sbíraly jarní kopřivy, sbíraly se takové ty bylinky, dělala se z toho polévka. Ještě stále je postní období, takže stále se tam s masem nepotkáme. Pak se také slavila mše a ten den naposledy zvonily zvony, které podle tradice odlétaly na Zelený čtvrtek do Říma k požehnání papežovi. Následuje pak ten vrchol nebo jeden z těch vrcholů velikonočních svátků. To je Velký pátek, Velký pátek, kdy byl Ježíš Kristus zatčen, odsouzen a ukřižován. Ten den lidé zejména rozjímali, měli právě uvažovat nad utrpením Ježíše Krista. Zároveň se s Velkým pátkem pojilo mnoho dalších tradic, protože byl považován za jeden z dní, které mají takovou tu kouzelnou sílu. Takže ráno ještě před úsvitem měli lidé se osvěžit ranní rosou, aby je to právě ochránilo zase před nějakými neduhy. Měli také možnost hledat poklady, i když to potom je spíše až po setmění, kdy se chystaly výpravy do hor, které se měly údajně otevírat. Tam, kde rozkvete kapradí, tam měly být ty poklady. Je to také období, kdy se lidé měli připravovat na příchod, tedy na to, co přijde v neděli, tedy na zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Následuje Bílá sobota, Bílá sobota podle rouch kajícníků, kteří velmi často s putovali třeba do Říma kvůli odpuštění nějakého hříchu, nebo se jednalo o konvertity, kteří přistoupily na křesťanskou víru, nechávaly se křtít právě na tu Bílou sobotu a měly na sobě jako symbol to bílé roucho, které mělo značit tu nevinnost, která křtem jim bude přisouzena. Také se na Bílou sobotu chystaly pomlázky a malovala se vajíčka, takže už je to to období těch příprav. Také se pekl mazanec, pekli se beránci. Lidé se tedy chystali na Velikou noc. To už byl přechod ze soboty na neděli. Neděle je ve znamení zmrtvýchvstání Krista. Je to velikonoční hod Boží. Ten na rozdíl od toho vánočního nebyl ve znamení nějakých velkých hodů. Spíše lidé teprve postupně si začali dopřávat trošičku více. Nechávali si ty pokrmy právě nejčastěji ten mazanec nebo beránka posvětit a připravovali se na to, co přijde v pondělí, které už je spjato opravdu s takovou tou lidovou tradicí, kterou asi máme dodnes nejvíce spojenou s Velikonocemi. To znamená s pomlázkou, z návštěvy chlapců u dívek, jejich výpraskem, kdy chlapci, tedy s tím tatarem, pomlázkou, protože ten název se liší krajově. Navštěvovali děvčata, která omladili tím, že jim teda dali výprask. Za to byli obdarováni nějakou výslužkou, nejčastěji tedy vajíčky, samozřejmě také nějakým tím pohárkem. Nebo v dnešní době už je to zase jako spíše o té čokoládě a podobných sladkostech.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste tak lehce přešla do té současnosti, na kterou se chci zeptat. Jsou tady v Moravskoslezském kraji místa, města, obce, kde ještě více ty tradice dodržují, než že to nechávají jen na to pondělí?

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Určitě obce, ve kterých je řekněme silnější náboženské založení toho obyvatelstva, ti samozřejmě dodržují ty tradice spojené i s životem církevním. Takže můžeme to určitě vidět na vesnicích mezi Ostravou a Opavou nebo třeba také na Valašsku. Ale zcela jistě už se to nezachovává takovým způsobem jako naši předci, řekněme ještě před druhou světovou válkou nebo někdy na začátku dvacátého století. Některé ty tradice zanikly, protože ten život už je trošičku jiný. Takže jako bělení stavení anebo pálení smetí a potom sypání toho popele na křižovatky, aby od nás se držela neštěstí dál, to už se určitě nedělá vůbec nikde.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Myslím si, že ani se nechodí hledat poklad, byť by to asi bylo fajn.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Myslím si, že lidé chodí hledat poklady, ale spíše s takovou tou minou hledačkou a zcela jistě nečekají na Velký pátek.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co dodat k Velikonocům? Bylo by asi fajn se možná vrátit k některým těm tradicím, ale ta doba, tak jak jste naznačila, je už někde jinde. Vzpomeňme ještě kuřátko a zajíčka.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Kuřátko, zajíček a stejně tak vajíčka. Všechno jsou to vlastně symboly nového života, znovuzrození a oslavy toho, že přišlo jaro, takže jsou první mláďátka na světě. Takže z toho to vlastně vzešlo. Dá se říci, že všechny tyto symboly jsou daleko starší než křesťanství.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Paní ředitelko, já Vám děkuji za rozhovor. Přeji Vám krásné Velikonoce a vy si je užijte také, na viděnou.

Hana Šústková, ředitelka, Archiv města Ostravy: Krásné svátky všem.

Redakčně upraveno / zkráceno.