Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zábavná desková hra pro celou rodinu s názvem Tramvaj 1910 + Závod tramvají. Jejím autorem je Milan Bláha, kterého vítám v našem studiu televize Polar. Dobrý den, vítejte.

Milan Bláha, autor deskových her: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Milane, jak se stane, že z vystudovaného elektrotechnika nebo vystudovaný elektrotechnik vymyslí hru, která se váže navíc k historii výroby tramvají?

Milan Bláha, autor deskových her: Ono to souvisí s tím, že jsem se po životních etapách dostal až do Českého Těšína, což byl jedno z mých přání. Když už jsem tam byl, uvažoval jsem vlastně proč tam jsem a v době, kdy nás zavřeli a byl lock-down v době vlastně covidové, rozhodl jsem se přiblížit historii lidem a dát takovou ruku přes hranice. Vlastně těšínsko je takové problematické z hlediska historie. Takže jsem chtěl znova napojit tu pomyslnou symbolickou linku té tramvaje z té české části na tu polskou a v době, kdy byly zavřené hranice a všechno bylo zavřené, nějak vnitřně jsem cítil, že ta hra by mohla těm lidem pomoct na tady tu dobu trochu zapomenout.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak dlouho trvá, než se stane to, že něco Vás napadne, napadla Vás tahle hra, jak by mohla asi vypadat. Takže než jste to měl v hlavě, až potom, co to máte v takové krabici, jak dlouho trvá ta cesta vymyslet hru a dát jí život?

Milan Bláha, autor deskových her: Je to vždy problematické, protože nevíte, kam vás to zavede. To, že to dopadne takhle, že to skončí v takovém obalu je opravdu jako ta cesta. Je to to, že potkáte na té cestě ty správné lidi a dostanete se na to místo, na kterém máte být. Ale ten prvopočátek je vždycky tužka, papír a vaše hlava. Nic jiného vám nepomůže. Nepomůže vám žádná umělá inteligence, tak jak se dneska hrozně o tom mluví, že lidi budou nahrazeni umělou inteligencí. Ta fantazie, kterou třeba máte z dětství, tu přenášíte právě do té hry. Takže. Začal jsem uvažovat nad tím, vzal jsem si tužku, papír a začal jsem si kreslit nějaké koleje. Začal jsem si kreslit stanice, kde ta tramvaj stála, začal jsem hlavně hledat v archivech. To vás ohromným způsobem posune dopředu. Najednou zjistíte, že těch informací je moc, a to je ono, že se o těch informacích o té historii moc se nemluví. Lidi se zajímají hodně o moderní věci a říká se to je moderní doba. Ale ta historie je fascinující. Takže když potom postupně začínáte tvořit, tak hledáte lidi, kteří by vám s tím pomohli. Já jsem takový člověk, že já neznám slovo nejde. Takže když mi někdo řekne, že to nejde, znamená to, že to jenom neumí. Takže hledám lidi, kteří řeknou já se to naučím nebo zkusím to udělat nebo vytvořím to nějak a pak to spolu dáme dohromady. Takže i ten proces byl stejným způsobem udělaný. První co vzniklo, vznikla ilustrace té tramvaje, která je tady na tom. Je to na základě jedné z fotografií té těšínské tramvaje. Je to vlastně původní fotografie těch tramvají, když je dovezli. Je to za poštou v Českém Těšíně, kde byla kolej natáhnutá a na něj dovezli z Prahy z Ringhoffera dovezli ty tramvaje a překládali je na tu pomocnou kolej a pak je táhli až do depa. Tam začal ten příběh. Našel jsem si človíčka až v daleké Indonésii, který splňoval ten můj estetický pohledy na tu ilustraci. Za celou tu dobu jsme udělali strašnou spoustu těch různých ilustrací, ať už se to týkalo tramvají, různých karet, obrázků. Takže to vznikla možná stovka ilustrací a z těch jsme potom dávali dohromady celý ten hrací plán, design toho obalu a s tím my teda ve velkém my pomáhal náš takový bych řekl firemní designér, který dělá i pro mě, pro firmu, tak mi dělá vlastně všechno. Když jsem s tím za ním přišel, řekl: "Ty, ale já jsem ještě nikdy v životě nedělal hru." Já říkám: "No, já taky ne, takže jsme na to dva." Takže na základě toho říkal: "Tak dobře, tak já se do toho dám." Takže já jsem mu dal nějaké nákresy, dal jsem mu ilustrace, řekl jsem mu, co od toho asi chci, no a on to poskládal a samozřejmě potom jsme museli dát dohromady tu mechaniku té hry, protože to je hrozně důležité. Když vytváříte hru, potřebujete mít do detailu propracovanou mechaniku té hry, to znamená vytvořit pravidla. Kdyby nebylo mojí ženy Zuzany, asi bych ty pravidla dodneška neměl, protože ona mě držela v těch mantinelech, abych neuklouzával, abych se nerozepisoval nebo abych tam nepsal úplné nesmysly. Takže jí děkuju za to, že mě zkrotila a srovnala mě do těch mantinelů, abychom to vůbec dali dohromady, abychom stihli termín. Ale můžu vám říct, že teda i díky tomu, že jsme spolupracovali s Českou firmou Dino, která je známá svými deskovkami jako je Dostihy a sázky, to je asi nejznámější hra, měli jsme obrovský tlak na čas, abychom to stihli. Protože dělali jsme to poprvé a chtěli jsme, aby to bylo do Vánoc, všem jsme to slíbili, že to bude do Vánoc a můžu vám říct, že když nám to přivezli, já nevím, nějakého 5. prosince nebo na začátku prosince, to byl fakt úplně šibeniční termín. Už nám lidi volali, psali nám, kdy už to bude, kdy už to bude. No ale nakonec se to teda všechno podařilo a ta hra dorazila k těm lidem.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ten kdo vymyslí hru, musí asi sám rád hrát hry. Je to tak?

Milan Bláha, autor deskových her: Ono to tak úplně není. Já nejsem úplně typický hráč deskových her, je to spíš o té fantazii. Je to spíš o tom, že pro mě hry jsou z hlediska mechaniky něco jako, že nám symbolizují život. Takže já v těch hrách hledám spíš mechaniku toho života, to znamená, je nějaký problém, jak ho mám řešit? A vlastně ta hra je svým způsobem tvoření toho provozu. Toho, že i v té hře se nejdříve stanete nějakým údržbářem, takže jste na začátku a teď se učíte postupně, projíždíte ty jednotlivé zastávky a získáváte ty schopnosti až ve finále, až projedete všechny zastávky, projedete všechny ty karty, které potřebujete získat, stane se z vás přednosta tramvajové trati.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zkusme ještě trošku více o té hře říct. Ona je určená pro děti starší pěti, šesti let až do nekonečna, čili rodinná hra trvá zhruba čtyřicet minut, je to tak?

Milan Bláha, autor deskových her: Dá se zahrát za půl hodinky, za třicet, za čtyřicet minut. Záleží na tom, jestli hrajete tu základní hru, anebo používáte tu rozšířenou, která jako kdyby zrychluje. Navíc ta hra, kterou tady dneska máme, je vlastně to její druhá verze, která obsahuje dvě hry v jednom. Z jedné strany máte tu klasickou tramvaj 1910 a z druhé strany máte takovou tu závodní, což je taková, když už vás nebaví hrát tu původní, tak si ji prostě otočíte.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zrychlená verze?

Milan Bláha, autor deskových her: Je to, taková zrychlená verze, ale je to v podstatě jenom závod. To znamená, že hrajete z jedné strany na druhou, čili nejezdíte tam a zpátky tak, jak normální tramvaje.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Je také bonusem to, že se lidé, tedy hráči dozví něco z historie česko-těšínské přepravy cestujících?

Milan Bláha, autor deskových her: Určitě, my jsme chtěli do toho návodu, do těch pravidel jsme chtěli na ten závěr, když jsme měli ten prostor v tom barevném bookletu, vlastně jsme chtěli do toho dostat i tu historickou linku. Je tam samozřejmě napsané, že ta tramvaj tam jezdila a je tam i na poslední stránce toho manuálu nakreslená i ta původní trasa v původní historické mapě je. To i s názvy, které byly tehdy v němčině, protože tehdy se na Těšínsku mluvilo výhradně německy.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžeme od vás očekávat, teď už jsou teda dvě verze této hry, máte v hledáčku nebo v hlavě novou nějakou hru?

Milan Bláha, autor deskových her: Mám, máme dvě, na kterých teď momentálně pracujeme. Ta první je, bych řekl, už v tom procesu toho grafického ztvárnění. Bude se to jednat o karetní hru. Chtěli jsme vytvořit karty, které budete moct použít jak pro klasickou hru, třeba prší nebo žolíka si s tím budete moct zahrát, ale zároveň tam budou speciální hry a budou tam pravidla hry, která bude z toho tramvajové prostředí také, ale bude spíš z prostředí tvorby tramvajové trati. To znamená ještě než vyjede ta první tramvaj, co všechno se musí stát na té trati, aby mohla ta tramvaj vyjet. Takže je to svým způsobem také ta edukativní hra. No a pak, kterou mám ještě v hlavě, ta bude také v regionu tady v ostravském a ta by měla být o počátcích industrializace. Zatím si to nechám jako takové tajemství a až budeme mít něco hmotného, něco, co budeme moct jako těm lidem představit, určitě to na na našich stránkách zveřejníme.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Milane, já Vám držím palce, ať se vám daří vymýšlet další zajímavé hry, po kterých bude takový hlad jak po tady této. Mějte se hezky a díky za rozhovor.

Milan Bláha, autor deskových her: Děkuji Vám.

Redakčně upraveno / zkráceno.