Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zeměkouli obeplul hned třikrát. Na svém kontě má množství mezinárodních rekordů a ocenění, aby neskončilo v socialistickém vězení musel v roce 1982 emigrovat. Je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. Řeč je o našem nejslavnějším mořeplavci Richardu Konkonski. Dobrý den, vítejte.

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Richarde, je to opravdu hodně, o čem by se dalo s Vámi vyprávět. Mnohé už jste vyprávěl, napsal, řekl, ale zůstává něco o čem málo mluvíte?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Já myslím, že toho je dost, ale na druhé straně jsem v tom nějakém běhu. Tudíž ta moje pozornost se soustředí pořád kolem toho moře, těch plaveb, hlavně teda v současné době kolem psaní knížek. Filmy přijdou na řadu až trochu později a v současné době také vlastně nakladatelství Jota z Brna chce napsat moji biografii podobnou, jak udělali se Stinglem, což byla krásna kniha, Kniha roku. Takže jim musím připravovat materiál, poněvadž většinou každý si myslí, že já jsem byl jenom jachtařem. Jenomže ten jachting pro mě to bylo jenom jako sport, zábava volný čas. Já jsem stavařem a když vezmete všechny ty různé profese, co jsem dělal od zedníka, stavaře, bez akce Z, v tělovýchově lyžování, hrál jsem na kytaru v orchestru a tak dále. Takže toho je hodně. Já jsem zvědavý, jak tu knihu dají dohromady.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Zůstane něco, co třeba nebudete chtít odkrýt ať už ve vyprávění nebo v knihách?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Pochopitelně musím chránit rodinu nebo věci jako jsou choulostivé záležitosti, ale i tak my jsme s ženou celkem otevřeni. Tudíž těch tajemství tam moc nebude. Pochopitelně teď se chystám psát o Polynésii. Kdysi jsem napsal o Polynésií v knize 40 stránek a dnes musím udělat knížku z toho, takže momentálně mám asi 60 knih o Polynésii, co jsem tak sbíral. Je to většinou v angličtině a v cizích jazycích. Samozřejmě, jak já se zmíním o Polynésii, tak každý se hned ptá na ty Polonézany. Pravděpodobně to ukryju, o tom nebudu mluvit. Ten život je trochu jiný než si každý představuje. Takže nějaké takové ty tajnosti tam jistě zůstanou. Konkrétně nevím, co přesně zůstane.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Tak se dočteme možná všechno v těch vašich knihách. Budeme se domnívat, že jste prozradil úplně vše.

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Ono totiž je otázka, jak to člověk bere. Jo já jsem se kdysi zmínil v článku o malířce, kterou jsem potkal na Markézách a pak jsem se s ní znovu potkal na Tahiti a ona neuměla řídit řídící pákou, tak jsem ji vozil, ona si malovala a já jsem u toho filmoval a fotil a tak dále. A nezmínil jsem se vůbec nic a potom později, když jsem dělal besedy, tak první otázka na besedě byla: "A co tam malířka?" Protože každý si hned představoval malířku jako mou lásku. I manželka ji potkala a manželka neřekla vůbec nic, ani se nezeptala Mirky. Potkala ji asi po patnácti nebo několika letech a byli jsme tam u ní i s Ríšou a ona se zeptala Ríši kolik si myslí, že mám let. Ten kluk měl deset let. A Ríša jí říká, že mám sto. A když jsme odešli, tak Mirka mi řekla: "Proč jsi mi nikdy neřekl, kolik má let?" Takže přece jenom ten chrobáček tam kdesi byl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy teď aktuálně žijete v Dolní Lutyni, kde jste se usídlil po svém návratu z amerického Newportu v roce 2016.

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Už dříve, já jsem přijel v roce 2014, ale manželka přijela až 2015. To už jsem měl postavený dům.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To je právě to, co jsem chtěla prozradit našim divákům, že Vy jste vlastně přijel a postavil jste si dům a usídlil jste se tady. Jak se Vám tady žije po těch letech v Americe?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Já jsem spokojen. Já jsem nezůstal ve Spojených státech proto, abych emigroval. Já jsem měl kvůli závodům. Závod jsem ukončil, pět rekordů, vyhrál dvě etapy, skončil třetí, ale tady jsem dostal 11 let vězení, tak pochopitelně se nemělo cenu vracet. Takže to byla taková vynucená emigrace. Pak jsme ztratili občanství novými zákony. Teprve až v roce 2014 vešel v život nový občanský zákoník, který nám vrátil. Tak jsme mohli uvažovat o návratu zpět. Tudíž jsme toho celkem využili okamžitě. Já jsem se přijel podívat a pak jsem vzal hypotéku na dům. Potom jsem také postavil další dům. Tak jsem vzal hypotéku na dům a tady jsem koupil starší dům. Moc mi to nesedělo. Byl velký obývák na severem. Já jsem potřeboval slunko. Takže jsem vlastně udělal přístavbu, pracovnu si také pro sebe udělal. Ta pracovna má osm krát deset metrů, krásná terasa a vidím na Beskydy, Lysou horu věž. To je fajn. Tak jsem si to udělal, abych to měl. Za rok jsem zkolaudoval, ale samozřejmě většinu práce jsem tu hrubou práci jsem si nechal udělat, ale většinu práce jsem jako vždycky odmakal vlastníma rukama.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Chybí Vám moře?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Chybí a nechybí. V podstatě chybí, poněvadž už mám pokročilý věk, za dva roky budu mít osmdesát. Sice se cítím fajn všechno, ale ta technika v tom závodění je náročná. Pokud bych jel na nějakou plavbu, tak bych musel zase něčeho dosáhnout. Chce aby ta plavba měla mít nějaký smysl. Ačkoliv jednou ročně jedu na týden do Chorvatska s přáteli. Je taková pánská jízda s kamarády, takže prostě to moře, ten vzduch vždycky v tom ochutnám, vychutnám si moře, slanou vodu. Ale ne moc, poněvadž já už jsem zchoulostivěl, tak musí být ta voda trochu teplejší. Kdysi jsem chodil za každého počasí plavat a koupat se, ale dnes už je to trochu jiné. A to moře vlastně mám. Já zpracován ty knihy, takže mám materiály, mám filmy, mám záznamy zvukové, fotografie. Takže sedím za počítači píšu nebo dělám grafiky, dám si skleničku vína nebo si zapálím v krbu a to moře mi šumí.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vy jste vydal už 19 knih. Říkám to správně?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Jednadvacet, toto vlastně bylo jedenadvacet ten komiks a tato kniha.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Teď je aktuálně nová kniha? Čemu se věnuje?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Jmenuje se Neodolatelná výzva, páč to byla výzva. Tenkrát to byl první sólo závod kolem světa. Já jsem osobně byl involvovaný i v organizaci toho závodu, poněvadž skončil jsem závod přes Atlantik Osta 80 a vlastně na palubě Niké se scházeli ti jachtaři, kteří skončili ten závod, byl to mezinárodní závod. No a tam jsme se vlastně nějak tak při rumu, vzal jsem sud rumu sebou, takže jsme se bavili, všichni přicházeli na Niké a já jsem ještě vařil dobrý guláš z hovězí ve vlastní šťávě z konzervy, takže to bylo fajn. A tam jsme došli k závěru, že by bylo udělat dobré závod kolem světa na čtyři etapy. No já jsem tenkrát slíbil dodání trofejí, poněvadž jsem tady dělal hodně besed pro Jablonec a pro ně to byla propagace, tak jsem si říkal to bude jednoduché zajistit nějaké křišťálové vázy. Nakonec jsem se dostal na ten závod, ale nedostal jsem povolení po dvou letech a to byla těžká doba, poněvadž tu Niké jsem musel předělat pro ty těžké podmínky na závody trasou na jihu, trasou řvoucí čtyřicítky kolem Antarktidy. Takže tam ty podmínky jsou velmi tvrdé a tu loď jsem musel předělat, abych vydržela. V téhle době bylo stanné právo generála Jaruzelského, takže já jsem třeba jel na opravu Niké a zůstal jsem tam tři, čtyři měsíce. Nedal se koupit benzin, jídlo, nic. Takže jsem vozil přívěsný vozík a dvě stě litrový sud s benzinem a tak. To bola těžká příprava a pak jsem nedostal povoleni, tak jsem si říkal no ne, tak dva roky života, co jsem věnoval přípravě, tak jsem odjel.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: To všechno zachycuje v té knize?

Richard Konkolski, nejslavnější český mořeplavec: Je to hlavně knížka o tom závodě, ale také se dotýkám této záležitosti, ale okrajově, poněvadž v dnešní době už to nikoho nezajímá, co bylo před dvaceti, třiceti léty. To je už irelevantní. Tato kniha je o tom závodě. Je nutno si uvědomit, že je plna dobrodružství a protože nás vystartovalo sedmnáct a vlastně dojelo jenom deset. Samozřejmě je to literatura faktu. Není to smyšlené, jde o skutečnost. Já do toho samozřejmě dávám i ty své zkušenosti, protože já jsem nikdy neměl rád takové jachtařské knihy, které popisovaly, že jste vyměnili tu plachtu, za tu plachtu a tam tu plachtu jste vitalitu spustili. Ale nakonec jsem sám k tomu toto i uvádím, poněvadž málokdo si uvědomí, že výměna té plachty, to jsou dvě slůvka, ale ta plachta váží 80 kilo a že ji musíte vytáhnout z podpalubí na palubu a tam tu plachtu, ten pytel vám bere vítr z ruky a teď ji musíte vytáhnout na stěžeň, která má 20 metrů výšky, je náročné. Anebo pomocná náhna, to jsou roury, které jsou 7 a půl metru dlouhé a teď s tím balancujete a nemáte ani jak pořádně chytit sám sebe.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za rozhovor a přeji té knize i Vám ať se dobře prodává, ať je dobře čtená.

Redakčně upraveno / zkráceno.