Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: V lednu náhle zemřel uznávaný herec a hudebník Norbert Lichý, známý svými výkony v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a také v mnoha televizních a filmových rolích. Zavzpomínáme na něj se skladatelem, klavíristou a hudebním pedagogem Borisem Urbánkem. Dobrý den, vítejte u nás.

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Borisi, ještě na úvod něco k Norbertovi. Byl synem režiséra, herce a dramatika Saši Lichého. Možná proto se už v devíti letech se objevil v Divadle Petra Bezruče. Jaké byl Norbert dítě, protože vy jste se od dětství znali?

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Jaké bylo dítě doma nevím, ale vím, jaký byl, když jsme spolu lítali na jednom ostravském dvoře. Norbert bydlel na Poštovní ulici a jeden z mých nejlepších kamarádů tenkrát bydlel na Zámecké a v tom rohu, kde byla kavárna Praha, byl dvůr a tam jsme se velmi často a velmi organizovaně scházeli a hráli běžné klukovské hry. Hráli jsme si na indiány a na kovboje. Mám pocit, že Norbert vždycky tíhnul k tomu být indiánem, takže byl spíš duší indián a ta jeho svobodomyslnost mu zůstala až do posledních dní. My jsme tam trávili dětství spolu ve dvoře a stříleli po sobě, hrozně se prali a tak. Byl to úplně stejně neposlušný a nezbedný kluk jako my všichni, co jsme se tam scházeli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co bylo pro něj příznačné? Možná v dětství a zůstalo mu to až do dospělosti.

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Já jsem si začal ty jeho příznačně osobnostní rysy uvědomovat, až když jsem jej znal jako dospělého, jako mladého herce. Když jsem ho sledoval a chodil na jeho představení začal jsem vnímat tu jeho osobnost víc než na tom dvoře. Byl divoký stejně jako my všichni, jak jsem říkal.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Většina z nás ho zná spíše jako herce, ale já jsem v úvodu řekla, že byl také hudebník. On skládal hudbu a to je Vaše parketa. Jakým hudebním směrem ho to táhlo nebo čemu se více věnoval?

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Byl výborný muzikant. Projevovalo se to tím, že hrál na několik hudebních nástrojů, na kytaru, na klávesy, tuším, že i na bicí, zpíval a byl to výborný lidový muzikant. Mám pocit, že po střední škole, kdy jej nevzali na konzervatoř a kdy se horkotěžko propracoval někdy do divadla, hrál normálně v barové kapele. Vím, že si koupil od Ivoše Pavlíka klavír a spolu jsme řešili ty věci kolem. Prostě hrál v barové kapele, než dostal trvalé angažmá v Divadle Petra Bezruče.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A ta jeho skladatelská parketa?

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Co já vím, tak on se hlavně potom velmi uplatňoval jako skladatel právě v divadle skládáním scénické muziky k divadelním hrám, ve kterých hrál i nehrál.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme si zavzpomínat na Cvokstory. Podle Vás je to první muzikál v Ostravě v devadesátých letech.

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Proč Cvokstory? Protože to bylo první naše profesionální setkání. Bylo v roce 1989. To už mi bylo nějakých dvacet a Norbertovi nějakých dvacet pět. Já jsem o něco starší a já jsem dostal nabídku nastudovat v Divadle Petra Bezruče hru, která měla název Cvokstory. To je chra, kterou vymyslel Andrzej Strzelecki, skvělý polský režisér a pedagog na varšavské akademii hereckého umění, nebo jak se tomu říká. S jedním ročníkem to bylo jejich absolventské vystoupení. Udělal muzikál, který byl postaven na jazzových standardech americké literatury. Dostal jsem nabídku, jestli bych to nenastudoval. Bylo to poměrně náročné studium, protože jsem dostal noty z Polska, složité troj čtyř hlasy. Tenkrát pro nás to bylo docela složité, takže jsme zkoušeli dost často. Do toho přišla revoluce v prosinci, častokrát jsme místo natáčení dělali někde na ulicích tyhlety různé posunky. Zkoušení vyvrcholilo v květnu, kdy jsme měli premiéru Cvokstory. Celé to přebásnil Jarda Wykrent, skvělý textař, známý především od Marie Rottrové. Texty jsou na tehdejší dobu velmi podařené, byly už odvážné. Už jsme si najednou mohli říkat, co chtěli na tom pódiu, takže celé představení se z toho původního tvaru pomalinku představilo v takový revoluční pamflet. Na tehdejší dobu to bylo nesmírně a nezvykle otevřené a řekl bych bezcenzurové představení. Tam jsem vlastně s Norbertem daleko nejintenzivněji spolupracoval.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jakou úlohu tam Norbert měl?

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Norbert tam byl jeden z dvanácti showmanů, bylo to rozdělené na mužskou a ženskou část. Šest a šest, tuším. A tancoval, zpíval, dělal skeče. Byla to taková jeho osobnost, že si už nikdo neumí představit, že takový byl.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ať si to umíte představit, pojďme se podívat na úryvek z představení.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Borisi, jeho kolegové a ti, co se s ním potkávali v poslední době, ho označovali nejčastěji za živel a že měl talent od Boha. Je to pro Norberta výstižné? Je to opravdu Norbert Lichý?

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Určitě, talentovaný byl, bezesporu. Někdo tomu říká talent, někdo tomu může říct dar. Měl dar, že když přišel na jeviště, tak tam byl, prostě tam byl Norbert Lichý a všichni jsme se na něj dívali. Dívali jsme se na herce, ale zároveň jsme ho vnímali jako toho Bertíka, kterého známe. Někteří víc, někteří míň. Vždycky vás zaujal. Vždycky. Byl nepřehlédnutelný na tom jevišti a vždycky tu postavu chápal po svém. Většinou velmi intuitivně dobře a tím pádem se stal tím, čím byl. Já si pamatuju, že v těch devadesátých letech byla doba, kdy tady byla plejáda skvělých mladých herců i muzikantů a v ČT se natáčelo spousta inscenací, dělaly se hry a byla to krásná doba. Já si přesně pamatuju, že jsem tenkrát seděl s producentkou Kateřinou Ondřejkovou a říkám ji "proč neobsazujete do těch her ty mladé skvělé herce, co tady máme v Ostravě?". Vyjmenoval jsem ta jména, Norbert Lichý, Honza Mazák, Ondřej Malý, Luboš Ondráček. Všichni, kteří teď byli viděni v těch ukázkách Cvokstory. A ona mi řekla zvláštní větu "No, ale oni nejsou známý. Já je tam nemůžu dát, protože je nikdo nezná." Já říkám ale, jak se stanou známými, když je nikdo neukáže, tak se nikdy ani známými nestanou. To byl zvláštní rozpor, že je ČT nechtěla ukazovat v hlavních rolích. Vždycky někde hráli drobnou roli "Dobrý den, paní, nesu vám psaní", ale nikdy nedostali šanci hrát a být slavní. To mi bylo líto, že Norbert si užíval tu zaslouženou pozornost až v poslední dekádě, kdy se stal tváří Shakespeara. Všichni najednou objevili Norberta Lichého, ale on je tady do devadesátých let nevyužitý. Prostě mohl hrát v tolika hrách.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Pojďme zakončit naše vzpomínání na Norberta něčím pozitivním.

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Pozitivní je, že si nakonec to svoje místo vybojoval, že si ho uhrál a vyhrál. Těsně potom, co Norbert odešel, mi volal šéf Supraphonu, můj kamarád, který se ptal, jestli o tom mám nějaké podrobnosti. Říkal jsem, že bohužel vím jenom to, co bylo v tisku a že se pokusím nějak zjistit co a jak. A on říkal "člověče, víš, on chodí často na naše koncerty v Praze". Začal pravidelně jezdit do Ostravy do Divadla Petra Bezruče, aby se mohl dívat na Norberta. Potom mu začal dávat zakázky, Norbert natáčel audioknihy a udělal spoustu skvělých nahrávek pro Supraphon. Oba dva jsme si tak postěžovali, že nám odešel uprostřed nejproduktivnějšího momentu života. Ale pozitivní je to, že se nakonec prosadil. Navzdory všem expertům se nakonec prosadil a ukázal jim, že má tu tvář, že je slavný, že stálo za to jej obsazovat a že už všichni na něj dneska budeme vzpomínat jako na toho Norberta Lichého.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já Vám děkuji za příjemný rozhovor.

Boris Urbánek, skladatel, klavírista, hud. pedagog: Taky děkuju.

Redakčně upraveno / zkráceno.