Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Janek Ledecký slaví letos hned několik výročí. Kulaté narozeniny, čtyřicítku Žentouru, třicet let sólové kariéry. O tom všem už za chvíli. Dobrý den v ostravském studiu televize Polar.

Janek Ledecký, zpěvák: Dobrý den přeji.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Vyjmenoval jsem několik letošních Vašich mezníků na oslavu, kterého se nejvíce těšíte a proč?

Janek Ledecký, zpěvák: Co si budeme povídat, ta šedesátka tak to není moje zásluha teda. Tomu se říká, k tomu se prostě dospělo. Zaplať pán Bůh, jsem v senzační kondici, to je pravda, ale co se dá dělat? Co si budeme povídat? Ale něco jiný už je těch 40 let Žentouru. To si samozřejmě pamatuji, když jsem byl ve druháku na právech ve druhém semestru a přišel jsem teda v tom osmdesátém druhém jsem přišel na konkurz do Žentouru, kde hledali zpěváka a udělal jsem ho, vzali mě k sobě. Do té doby jsem samozřejmě hrál v různých kapelách, takových na gymplu, ale nikdy jsem nevěřil tomu, že by se tím dalo živit. Ale kluci z Žentouru bili všichni z konzervy. Ti o tom nepochybovali, že se tím prostě živit budou. Takže tam to najednou nabralo úplně jiný směr. A těch 30 let sólový dráhy si vážím strašně moc, protože jsem v tom devadesátém druhém, v roce, kdy jsem napsal hodně písniček, nebylo v plánu další album, Žentouru, tak jsem si říkal, že si udělám sólo a pak se vrátíme. Akorát ta sólovka byla "Na ptáky jsme krátký" a to je pocit po těch letech byl úžasný, a tak mimořádný projekt, že tenkrát už jsem to natáčel. Říkal jsem si: "Tak tohle chci! Já už se nikam vracet nebudu." Takhle to bylo a tím to začalo. Janek A potom samozřejmě ještě další jako velká výluka teda byly muzikály.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Už jste zmínil desku. Desku čili vinyl a cédéčko. Já jsem se ptala před natáčením, co na to malé, velké dítě říkáte?

Janek Ledecký, zpěvák: Je to takové zvláštní, že proti všem albům, který jsem vydal, tak tohle je takový jakoby opravdu bilanční, protože jsem se teda narodil k té šedesátce, protože vy nemůžete už dát písničce větší výbavu než ten symfoňák. Můžete je zpívat s kytarou, zpěvákem s malou kapelou, zvětší, ale přijde symfoňák, a to je strop a taky konečná. Teda jako dál už vlak nejede, jak se říká. My jsme v roce 2019 odjeli symfonický turné, který ještě tak furiantsky ne s jedním symfonickým orchestrem, ale tady v Ostravě jsme hráli s v Gongu s Janáčkovou filharmonií jsme to zahájili. Ve Zlíně jsme byli s Filharmonií Bohuslava Martinů, v Brně s Czech Virtuosi, v Hradci a v pražském Rudolfinu s Hradeckou filharmonií. Nakonec jsme tomu dali tu studiovou podobu, která je s Hradeckou filharmonií.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Vy jste také spolupracoval s dětským sborem pod vedením Adriany Bajtkové. To je taky místní rodačka tady je z Moravskoslezského kraje. Ale četla jsem, že nejdřív to jako moc na tu spolupráci nevypadalo, ne spolupráci konkrétně s tímto sborem, ale vůbec s dětským sborem.

Janek Ledecký, zpěvák: To bylo kvůli covidu. V tom byl velký problém. Takže nakonec je to sbor ZUŠ, ale nesmí se tak jmenovat, protože se to natáčela chvíli ilegálně. Ale už to můžu říct teď, bylo to tak. Zrovna v té písničce proklínám jsme tam ty děti poslali a musím říct, že to by asi nikoho nenapadlo, protože Proklínám, to jako není zrovna písnička pro děti a ta druhá, kde zpívají je Týna, což taky není jako písnička pro děti. Ale právě ten kontrast je prostě úžasný. A mně se líbilo, že já jsem vždycky chtěl takový ten dětský sbor, který nebude takový ten školený jako s těma školenými hlásky, takovými polo operními. Chtěl jsem, aby to byl drzý sbor jako mají Pink Floyd na The Wall, a to se tedy povedlo. Takže Adriana furt mávala a zařídila a dopadlo to skvěle.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Můžeme také zmínit Vaši knihu? Soubor básniček, verše Potrhlé, která je určena dětem i rodičům.

Janek Ledecký, zpěvák: Upřímně řečeno tak mezi námi je spíš pro ty rodiče si myslím. Já jsem to napsal na základě svých zkušeností. Když byli Jonáš a Ester malí a já jsem byl doma, tak jsem si nikdy nenechal ujít tu šanci jim před spaním číst. Ale vždycky jsem si vybíral knížky, který budou bavit i mě. Werichovo Fimfárum nebo Trnková zahrada. Oba díly Harryho Pottera Jonáš s Ester taky ode mě. Takže když jsem se tady do toho pustil úplnou náhodou, byl ten covid, nehrálo se, tak jsem zkoušel psát a tohle teda nejsou opravdu věci, u kterých si dovedu představit jak je umístím někam do písničky. Z toho vycházely volné básničky. Když jsem ukázal první tři doma a doma je takový ten výbor, že jsou opravdu drsný, přes ně přeci jen tak něco neprojde. A oni říkali: "Jé, to prča, to je výborný, napiš další!" Když jsem měl desátou, oslovil jsem Jonáše, jestli by to ilustroval. Protože jsem se těšil na to, jak tam do toho vloží tu svoji komiksovou zkušenost a kromě toho má úžasný smysl pro humor. On třeba dva roky kreslil kreslený fóry do Playboye. Což teda jako s tou knížkou pro dítě a rodiče nemá tak úplně společného, ale smysl pro humor je jenom jeden. On to nakreslil tak krásně, že všichni lidi, co to jako dostali tak mi vždycky říkají: "No je to hezký, je to milý, ale ty obrázky, ty jsou...!" Takže říkám, kdyby to nebyl jako Jonáš, jsem docela dotčený, ale je to v rodině.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Když už jste zmínil syna, tak mě třeba zajímá u Ester, která je tak úspěšná sportovkyně, jaké to je pro Vás sledovat, když závodí? Pakliže to stíháte a koukáte.

Janek Ledecký, zpěvák:  To je úžasný. Já bych chtěl teda říct, že tady tohle to je samozřejmé od Jonáše, tím začal celý ten projekt toho super hrdinského alter ega Ester, který začal, když jí bylo osmnáct a poprosila Jonáše o nějaký design na auto, který tenkrát dostala, sponzorský. On udělal tohle, protože říkal: "Hele, já vidím, co pro to děláš a jak to potom nakopneš z toho kopce a to není normální. Jsi super hero, máš ty vlastnosti," a tak tak to vytvořil. Od té doby jí designuje ty kombinézy, ve kterých jezdí. Jaký to je být s Ester? No, jsou to teda nervy a na snowboardu tam se nebojím, ale když jede ty sjezdy a super-G, tak se bojím jako každý táta asi. Ale ještě jsem chtěl říct, že když jsem tam jako na místě, tak se bojím daleko míň, než když tam nejsem a dívám se na to v televizi.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Tam ji v televizi provázíte i po celé dráze.

Janek Ledecký, zpěvák: Kdyby se něco stalo, ne, že bych tam jako byl něco platné, ale kdyby se něco stalo. Teď, když byla olympiáda a my jsme nemohli do Číny, tak jsme se dívali, že je to ještě takový, že kdyby se něco stalo, jednak je to na druhý straně zeměkoule a ani se tam nedá letět prostě, tak jako, co budu dělat? To je nervák, ale jako ta satisfakce ji vidět, jak jí to dělá radost a jak je opravdu v té absolutní světové špičce. To by asi udělalo radost každému tatínkovi, mamince.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Závěrečná otázka, jaký máte vztah k Ostravě? Já vím, že tady máte i nějakou rodinnou vazbu a natočil jste tady několik desek.

Janek Ledecký, zpěvák: Moje teta, starší sestra mojí maminky, tady zpívala 20 let, byla první milovnice v ostravské operetě Ilena Flaková. To asi budou ale pamatovat opravdu ty dřív narozený, protože je to asi myslím nějakých minimálně pětačtyřicet let nebo padesát let, co odešla do uměleckého důchodu. Ale je pořádá ve skvělý kondici. Pak jsem tady natočil Sliby by se měli plnit o Vánocích, potom album Mít kliku, který jsme tady Citronu míchali. Za mnou přišel Martin Kumžák a tady to bylo prostě na zahradě toho Citronu, kde mě přesvědčil, abych se pustil do Hamleta. Takže to jako zásadní moment. Pak jsem tady natočil ještě dvě další alba A zahráli jsme tady v Gongu to symfonické turné a k tomu tady mám jako asi jeden z nejlepších a nejvíc navštívených koncertů ve své historii, což bylo na Colours of Ostrava před čtyřmi roky.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar:  Já Vám děkuju za příjemné povídání, za Váš čas.

Janek Ledecký, zpěvák: Děkuju mockrát, mějte se krásně.

Redakčně upraveno / zkráceno.