Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Téměř každý z nás se alespoň jednou setkal s něčím neobvyklým a záhadným. Někteří lidé zahlédli přízraky a sledovali podivné úkazy, jiní měli touhu se spojit se zemřelými anebo měli vidění ve snu. Téma pro Arnošta Vašíčka, dobrý den.

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Dobrý den.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Arnošte, ani toto téma Vám není daleké. Jak dalece a jak často se s takovými tématy setkáváte?

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Musím říct, že dříve jsem se s nimi setkával více. Dneska čím jsem starší, spíš mě zajímají záhady, které můžete vidět, měřit, vážit a zkoumat. Máte něco před sebou a stejně nevíte, co s tím. Těmto věcem, které bychom mohli právem nazvat věcmi mezi nebem a zemí, jsem se věnoval spíš v dřívějších dobách, ale ten rozsah je obrovský. Do toho patří všechno, ať už zjevení, přízraky a fotografie duchů. Já bych ale k tomu chtěl říct jednu takovou zvláštní věc. Mnoho, řekněme, skeptiků to považuje za totální nesmysly, ale přitom vědec a slavný spisovatel Arthur Clark udělal jednou tabulku nejrůznějšího typu záhad a přiřazoval jim známky od - 5, totální volovina a že nemá význam se tím zabývat, po + 5, že je to "tutovka". A on dal takovým paranormální jevům, ať už to jsou přízraky, zjevení. známku 4 +. To znamená, že to je něco, čím se musíme vážně zabývat, i když si to třeba neumíme vysvětlit.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Jak se s nimi setkáváte? Funguje to tak, že Vás zavolají lidé, že mají nějakou záhadu, nějaké vidění a prosí, ať jim pomůžete?

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: To by zavánělo Krotiteli duchů. Ne. Zezačátku to bylo tak, že co jsem odposlech, nějaké případy, zapsal je a udělal seriál pro jeden časopis, kde mi lidé psali své zkušenosti. Pak jsem začal dělat dokumentární seriál a rozjelo se to naplno. Mnoho lidí se ozývalo, protože téměř v každé rodině je nějaká historka. Některé z historek jsou fádní, ale některé už opravdu zavánějí něčím, co si neumíme vysvětlit. Třeba jako tento. Ono se říká, že straší ve starých domech. Samozřejmě, tam ta energie je. Odehrálo se tam třeba spousta věcí, možná i ne zrovna příjemných, ale je zvláštní, když začne strašit v paneláku. My jsme jeden takový případ zažili v Žatci. Ozvala se paní, musím říct, že pokroková mladá žena a manžel podnikatel a v tom bytě strašilo jak v americkém filmu. Dveře se samy od sebe otvíraly a zavíraly, záclona se nadouvala, televize začala hrát, přestože byla vyplá. Pes útočil, jako kdyby tam někdo byl. Udělal jsem si kafe, dal si chlebíčky, že se budu dívat na televizi, sednu si do vedlejšího křesla a najednou jako kdyby se něco kolem prohnalo. Musím teda říct, že jediné, co tu paní rozčilovalo, byla hadice ve sprše. Ona totiž když se sama zvedla, třískla do vany a paní se bála, že to tu vanu poškodí. Pak se jim na fotkách, které doma dělali, začaly objevovat různé světelné úkazy, které tam nepatřily. Ona mi to poslala a já jsem se domníval, že to dělá jejich dcera, protože to děvče mělo v té době asi 13 let a ono se stávalo, že někdy děti v tomhle věku v pubertě svou psychickou energií dovedou vyvolávat věci nechtěně, ale pak se ukázalo, že ne. Vyvrcholilo to tím, že na Štědrý den se fotografovali u stolu a na té fotce všechno bylo tak, jak má být. Ale za nimi visel kalendář na stěně a místo toho, co bylo na tom kalendáři, se objevila tvář starého muže a před ní zvláštní postava. Ale to ještě nebyla digitální technika, fotilo se na kinofilm, takže to na tom políčku bylo 2x3 milimetry. To se nedalo zfalšovat. Ani ta rodina neměla důvod. To bylo opravdu velmi zvláštní. My jsme to tam jeli všechno natočit vč. výpovědi a jako kdyby nějaká síla nechtěla, aby se to zveřejnilo. Když jsme na tom dělali ve střižně, zbláznily se přístroje. Pak jsme zjistili, že vůbec není natočen zvuk, museli jsme to točit znovu. Do poslední chvíle, než se to odvysílalo, se nabalovala jedna věc za druhou. Dodnes se nevysvětlilo, co to způsobovalo. Rodina se pak přestěhovala, postavili barák, a já nevím, jak to s tím bytem dopadlo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Nevracíte se někdy k takovým záhadám, které se nepodaří vysvětlit?

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Samozřejmě, pokud se teda objeví něco nového. Když jsme u toho, víte, co je bezvadné? Když záhada přispěje třeba k nějakému vyřešení. Vzpomínám na jeden takový případ v Kněževsi. Tam na sklonku 19. století bydlel nějaký pan Boudar a jeho manželka odjela k sestře, kam ale nedojela. Byla považována za nezvěstnou a po nějakém čase prohlášena za mrtvou. Ten pán opustil dům, šel někam jinam a do toho jeho prázdného baráku, se nastěhovali, kdysi se jim říkalo kramáři, takoví cestovní obchodníci, kteří nabízeli různé zboží, aby vesničané nemuseli do města. Poprosili vedení obce, jestli by někde nemohli bydlet a obec jim nechala ten barák. A v tom baráku strašilo. Objevovaly se tam nějaké přízraky, pořád viděli paní, která chodí kolem černé kuchyně, kdysi se vařilo na ohništích, a to se opakovalo několikrát. Když nakonec to nějakému četníkovi nedalo, šel tam, kde se to stávalo nejčastěji, začal černé ohniště přehrabovat a našel tu paní Boudarovou, nezvěstnou manželku. Našli ji rozsekanou na kusy uloženou přímo pod tím ohništěm. To tělo se vůbec nerozložilo. Četl jsem o tom i policejní zprávu, všechno se dochovalo. Farář to popisuje ve svých pamětech, na obci se to dochovalo, byla u toho spousta svědků. V podstatě se ukázalo, že se pan Boudar přiznal, že se s manželkou hádali, ona ho praštila válečkem, tak jí to oplatil sekerou a pohřbil ji pod ohništěm. Pronesl, že odjela k sestře a kdyby se tam nenastěhovali ti lidé a kdyby nedošlo k těm událostem, tak se ta vražda nikdy neodhalila. Je zajímavé, že i soudce byl shovívavý, protože dostal jenom sedm let. Za normálních okolností by za to byl trest smrti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Co říkáte třeba na věštění nebo potřebu spojit se se zemřelými, se svými předky? Častokrát se lidé chtějí na něco doptat.

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Já bych byl v tom velmi opatrný. Co se týká věštění, to je samozřejmě jiná kategorie, protože co svět světem stojí, všichni mocní a nejen mocní chtěli vědět, co je čeká, co bude a jak se mají zachovat. Pamatuji si na své první setkání s vědmou. Byla velmi proslavená a bylo to někde na prostějovsku. My jsme tam přijeli a tam seděly v předsíni dívky. Každá měla padesátikorunu a šly se zeptat, jestli princ na bílém koni již přijíždí a kdyby přijel bílým mercedesem, tak by daly i stovku. Tomu jsem se docela smál. Byl jsem třeba s nejslavnějším věštcem v Indii, a když jsme se setkali, začal tím "no Vy jste zdaleka". Samozřejmě, že když v centru Ostravy potkám Eskymáka s tuleněm na zádech a harpunou, že hned vím, že není zdejší. Já jsem si nenechal nikdy věštit, ale někdy mě překvapili svými postřehy, co věděli o mně něco, co vědět neměli.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: A spojení s minulou dobou, s lidmi, kteří zemřeli. Co na to říkáte?

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Já bych byl na to velmi opatrný, protože to už člověk pokouší věci, které by pokoušet neměl. Nechtěl bych moc o tom mluvit, protože vím o jednom případu, který neskončil zrovna dobře. Dnes mládež k tomu může mít sklony, že s tím někdo přijde, použije se spiritistická tabulka a dělají se takové věci. Ono se to pak někdy těžko vrací do normálu a znám pár případů, které nedopadly zrovna dobře.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Ať končíme pozitivně náš poslední díl trilogie.

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Vrátil bych se ještě k věštění. Existuje jediné pracoviště na světě, kde si můžete nechat věštit pomocí počítače. Dáte své ruce, sejme to veškeré čáry a řekne vám, co vás čeká. Ani ne osud, ale jací jste a jaké choroby vám hrozí a jestli jste poctiví. Prostě taková diagnóza. Je to v Singapuru a pro některé úředníky to je povinné. Jediný, kdo to tehdy nemusel dělat, byl bývalý generální ředitel banky. A taky tu banku zlikvidoval, protože jí zpronevěřil peníze.

Renáta Eleonora Orlíková, TV Polar: Já děkuji za pozitivní tečku za naším povídáním a celou trilogii. Všechno dobré v novém roce.

Arnošt Vašíček, záhadolog, spisovatel, novinář: Já Vám taky a děkuji moc za pozvání.

Redakčně upraveno / zkráceno.