Výstavy TechnoIntim a Átman znamená dech v GVUO

Pojďte teď s námi navštívit GVUO, která patří výstavám TechnoIntim Jaroslava Poléška a Átman znamená dech Urszuly Broll. První z nich propojuje techniku s člověkem a tato dvě témata se protínají v každé vystavené soše.

Jaroslav Koléšek, sochař: “Ač jsou náměty zdánlivě z techniky, přesto jsou za nimi lidské příběhy, Například ty ponorky, které se jmenují nebo to dílo se jmenuje Sedimenty, tak v podstatě je to stejně muž a žena v nějakém zkamenělém milostném gestu, kteří odpočívají po těžkých bojích. Takže mě zajímají mezilidské vztahy, vztahy lidí. Pojmy jako je láska, zrada, pomsta, odpuštění, smíření a to je ve všech věcech, které tady jsou zastoupeny. Mám rád různorodost materiálů, takže je tady zastoupeno sklo, beton, kámen a laminát.”

Výstava TechnoIntim je až na výjimky složená z prací, které vznikly za posledních 5 let a v Ostravě ještě nikdy vystaveny nebyly.

Jaroslav Koléšek, sochař: “To je rozeta Mercedes Benz. Ta rozeta je udělaná klasicky kamenickým způsobem a je určena do soukromé kaple Mercedes Benz ve Stuttgartské katedrále. A když se pozorně podíváte, tak neobdivuji kult silných aut, ale je to spíš naopak. Trošku se mu vysmívám a ten objekt v sobě nese hodně ironie.”

Výstava Átman znamená dech Urszuly Broll pak mapuje její tvorbu od doby. kdy tato polská malířka začínala až po dobu, kdy našla svou vlastní cestu jejíž znakem je mandala a akvarelová technika. Její nejvýznamnější díla se tak vyznačují zájmem o východní mystiku.

Janina Hobgarska, kurátorka výstavy: “Jsou to vlastně geometrické tvary, které jsou také nejcharakterističtější pro Urszulu Broll. Ona v těchto mandalách malovala jakoby pohledem dovnitř a nikoliv ven. Na výstavě máme také kresby a akvarely, které ukazují krkonošské krajinky, protože Urszula Broll se v roce 83 přestěhovala do Krkonoš a tyto krajinky jsou duchovní obrazy, které vykračují mimo místo a čas.”

Jedná se o první komplexní ukázku tvorby této vynikající umělkyně v České republice. Obě výstavy budou v GVUO k vidění do 12. března.

Lidé mohli přijít s panenkami do poradny na zámek

Několik lidí s panenkami přišlo od listopadu do ledna na frýdecký zámek. Pavla Dobíšková společně se svým manželem Rostislavem tam pořádali výstavu panenek a její součástí byla také odborná poradna.

Pavla Dobíšková, sběratelka: “Poradna spočívá v tom, že si lidi můžou donést panenky, u kterých jim určím, jak jsou staré, z jakého jsou materiálu, kam je mají zařadit. O ceně se špatně mluví, protože panenky podléhají zájmu. Když je o něco zájem, tak tím je dražší panenka a špatně se shání. Výstavu pořádám s manželem, který mi všechny panenky opravuje, protože kupujeme panenky, které už jsou rozbité, které by jinak skončily v koši nebo někde jinde.”

Rostislav Dobíšek, opravář panenek: “Když nějaká sběratelka potřebuje opravit panenku, která je třeba v dezolátním stavu, nebo chce jen opravu či renovaci, tak se na mě obrátí, já jim udělám renovaci, vyměním gumy, udělám lak, vlasy, oči a všechno, co je kolem té panny třeba.”

Pavla Dobíšková, sběratelka: “A všechno, co je tady vidět, ušité věci, které šiju podle knih a střihů. Ty jsou v knihách, které sbírám též a jsou tady vystavené na výstavce, kde si každý může přečíst, jak ty panenky vznikaly a jak to všechno bylo. Jsem sběratelka celuloidových panenek. Každá babička, která tady s vnoučkem přijde, si tady najde svou panenku, se kterou si hrála. Dále sbírám panenky stoleté, to znamená, že sbírám porcelánové panenky z roku 1900 až 1923. Jsou to panenky, které byly jako loutky před výlohou krejčovství a podle nich se šily modely pro dámy do zámků a měšťanských domů. A děti tu panenku, aby si s ní mohli hrát a ta měla stejné šaty jako ta maminka. To značí ty obličeje těch panenek nejsou ještě takové dětské. Ty se u porcelánových panenek začaly vyrábět tak kolem roku 1930.”

Redakčně upraveno / zkráceno.