Začíná pořad Léta běží, vítám vás u něj a v následujících deseti minutách nabídnu témata ze sociální oblasti Moravskoslezského kraje.
V ostravském Čtyřlístku dokončili desetiletou transformaci
Skončila více než deset let trvající transformace ostravského Čtyřlístku, tedy centra pro osoby se zdravotním postižením. Natáčeli jsme na slavnostním setkání v Domku Jandova v Ostravě-Zábřehu.
Od ústavní péče o lidi se zdravotním postižením až k vysoce individualizované péči v prostředí, přibližujícím se běžným životním podmínkám. Takovou změnu má za sebou ostravský Čtyřlístek. Od roku 2012 organizace uvedla do provozu čtyři chráněná bydlení a dvě nové pobytové služby. Poté 13 nových domků pro 159 klientů Čtyřlístku v několika ostravských částech.
Ivo Vondrák (ANO), hejtman Moravskoslezského kraje: “Já si myslím, že to ukazuje právě ten nový trend, který se v sociálních službách aplikuje. Je třeba se oprostit od těch starých pavilonových budov, kde ti lidé žili v jakémsi vězení. Teď mají možnost žít normálně, jako všichni ostatní. Mimochodem se ten program, který podporujeme, jmenuje Žít normálně, protože ti lidé mají šanci zakusit normální běžný život a to je v tomto projektu revoluční.”
Jiří Navrátil (KDU-ČSL), náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: “Nejdříve je na místě poděkovat městu Ostrava. Statutární město udělalo kus práce v rámci transformace. My nejen díky Ostravě, ale hlavně i díky jiným obcím a Moravskoslezskému kraji jsme lídrem transformace všech sociálních pobytových služeb v rámci celé České republiky. Zbývá nám poslední zámek v Dolních Životicích, který transformujeme v letošním roce. Získali jsme dotaci ve výši 216 milionů korun a v současné době nakupujeme pozemky a budeme stavět nové domky. Díky tomu doběhne celá transformace v rámci celého kraje.”
Zbyněk Pražák (KDU-ČSL), náměstek primátora Ostravy: “Já bych to nazval nejen transformace, ale i humanizace této péče, protože po staletí s těmito lidmi bylo nakládáno tak, že byli umisťováni do různých ústavů. V té poslední době to byly ústavy, které jsou, řekněme, luxusní, ale pořád to byla ústavní zařízení. My jsme vlastně v rámci transformace přistoupili k tomu, že tyto lidi jsme přesunuli do pseudorodinného bydlení.”
V Suchdolu nad Odrou vznikne nová sociální služba
V Suchdolu nad Odrou vznikne nová sociální služba pro osoby s duševním onemocnění. Moravskoslezský kraj s přispěním evropské unie nechá zrekonstruovat tamní chátrající vilu. Ta nabídne zázemí a péči dvanácti klientům. Zástupci kraje už předali staveniště, hotovo by mělo být za rok.
Žena se na Ukrajině učila v české vesnici, teď dostala práci
Také v pořadu Léta běží sledujeme situaci v souvislosti s děním na Ukrajině. Bára Kelnerová natáčela s paní Olgou, která díky tomu, že v tamní obci Čechohrad navštěvovala kurz našeho jazyka. Díky tomu nyní může pomáhat svým krajanům. Nesmírnou obětavost ukazují i čeští dobrovolníci.
Paní Olga se do Havířova se synem dostala z města Melitopol. 16 let pracovala jako dětská psycholožka. Měla velký byt, auto a žila spokojený život. Až do 24. února. Žena se rok učila na Ukrajině česky, aniž by tušila, že se jí to bude jednou hodit.
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: "Učila jsem se česky v mém městě, protože tam byla česká skupina. Vedle mého města byla vesnice Čechohrad. Tam bydlí Češi. Tam pracovala učitelka z Česka. Měla jsem výuku dvakrát týdně v sobotu a neděli. To byly české kurzy.”
Paní Olga se nyní stala důležitou komunikační spojkou mezi běženci a úřadem. I proto jí magistrát nabídl práci a také už bydlí v městském bytě. Na paní Olgu se obrátila i Paní Julia, která musela navštívit se svými nemocnými dětmi nemocnici.
paní Julia: "Samozřejmě, že bez paní Olgy by nám tady bylo těžko. My za ní jdeme i několikrát za den, ona nám pomáhá se vším. My jsme jí hodně vděční.”
Paní Olga nese špatně, že část rodiny na Ukrajině zůstala.
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: "Tam zůstala moje maminka, sestra s dcerou. Já jim každý den volám. Oni tam mají hodně problémů, je jim tam těžko. Oni nemohou z města odjet, protože je okupované."
Jak si představujete třeba váš život za rok tady u nás?
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: “Nevím, ale chtěla bych, aby můj syn chodil do střední školy, já bych chtěla mít dobrou práci.”
Velkým přáním ženy také je, aby se vrátila zpět ke své profesi.
To, aby lidé, kteří utíkají před válkou, našli v Česku bezpečí, si přeje i Bohdana Pufferová z Havířova. Dobrovolnice strávila mnoho nocí na bohumínském nádraží, kam přijíždějí stovky lidí, kteří mají v očích obavy, co bude dále.
Bohdana Pufferová, dobrovolnice ADRA Havířov: “Na mne to působí tak, že jsem nechtěla odjet. Musím říct, že když jsem tady byla poprvé a viděla jsem tu beznaděj, zoufalství a na druhou stranu ten vděk těch ukrajinských dětí a žen, oni jsou takoví slušní, fakt se chovají hezky, tak mne to vedlo k tomu, že jsem se tady chtěla vrátit. A dneska jsem tady znovu, protože když sedím a dívám se na zprávy a vidím, co se děje, tak jediné, co mne nechává klidnou je to, že tady jedu pomoct. Je to takový můj boj proti této válce.”
Hodiny tělocviku věnovali tanci, úsilí završili kolonou
Završit taneční lekce slavnostní kolonou je u nás běžným zvykem. Nicméně naprosto výjimečně ji vnímají žáci se zdravotním hendikepem novojičínského odborného učiliště a praktické školy. Na parketu dali polonézu i country tance.
Odborné učiliště a praktická škola v Novém Jičíně má 88 žáků se zdravotním postižením se speciálními vzdělávacími potřebami. Učí se na kuchaře nebo zahradníky. Před několika měsíci se v hodinách tělesné výchovy vrhli do tančení, spolu s asistenty a pedagogy nacvičili 11 tanců a své úsilí zakončili slavnostní kolonou.
Eva Svobodová, učitelka OU a PrŠ Nový Jičín: “Máme tam něco z latinskoamerických tanců, něco z klasických společenských standardních tanců, tak snad si všichni přijdou na své.
Samozřejmě jsem nezapomněli ani na country tance a určitě se snažíme zahájit polonézou, což je to nejslavnostnější, co může být.”
žáci školy: “Pro mě je nejoblíbenější macarena a nejtěžší je country.”
“Můj oblíbený tanec je hlavně polka a valčík.”
Ilona Šustalová, ředitelka OU a PrŠ Nový Jičín: “Nejpodstatnější je, že naši žáci se nemohou takhle kolony normálně zúčastnit, nemají šanci, takže oni rodiče prožijí něco, co se jim nepodaří a co běžné běžné děti mají normálně.”
Součástí oficiálního programu bylo i předávání voničky a růže jako projev vzájemné pozornosti, že spolu páry vydržely tancovat a že to nevzdaly.
Havířovský hypermarket vyjde vstříc dětem s autismem
Havířovský hypermarket Globus se stal prvním v Česku, kde usnadní nakupování rodinám s autismem. V přesně vymezeném čase eliminuje veškeré rušivé podněty, které na děti mohou působit negativně.
Život rodin, které vychovávají děti s autismem, je naprosto jiný. A to i v běžných věcech, jako je obyčejný nákup v obchodě. Spolek ADAM našel společnou cestu, jak rodinám pomoci s hypermarketem Globus v Havířově a vytvořili projekt Modré hodiny.
Renáta Čechmanová, ředitelka hypermarketu Globus Havířov: "Obnáší to to, že budeme mít na celé prodejně tlumené osvětlení, bude naprosté ticho, nebude hrát rádio, nebudou žádná hlášení a ještě navíc jsme připravili piktogramy na podlaze prodejny. To znamená, že když se blížím k pekařství, zdálky mohu vidět obrázek chleba a rohlíku."
Marie Gerdová, spolek ADAM: "Autistické děti trpí senzorickým přetížením, to znamená, že je mohou snadno rozrušit zvuky, světlo, pachy, množství lidí, rušné prostředí.
anketa, matka dítěte s autismem: "Jako matka 13 letého autisty jsem velmi vděčná. Můžeme z toho udělat nějakou bojovku pomocí piktogramů, chodit po prodejně a udělat si z toho i hru. Jsem moc vděčná.”
Modré hodiny budou probíhat vždy každé úterý a to od 15 do 17 hodin.
To byla témata magazínu Léta běží, díky, že jste se dívali.
Redakčně upraveno / zkráceno.
Začíná pořad Léta běží, vítám vás u něj a v následujících deseti minutách nabídnu témata ze sociální oblasti Moravskoslezského kraje.
V ostravském Čtyřlístku dokončili desetiletou transformaci
Skončila více než deset let trvající transformace ostravského Čtyřlístku, tedy centra pro osoby se zdravotním postižením. Natáčeli jsme na slavnostním setkání v Domku Jandova v Ostravě-Zábřehu.
Od ústavní péče o lidi se zdravotním postižením až k vysoce individualizované péči v prostředí, přibližujícím se běžným životním podmínkám. Takovou změnu má za sebou ostravský Čtyřlístek. Od roku 2012 organizace uvedla do provozu čtyři chráněná bydlení a dvě nové pobytové služby. Poté 13 nových domků pro 159 klientů Čtyřlístku v několika ostravských částech.
Ivo Vondrák (ANO), hejtman Moravskoslezského kraje: “Já si myslím, že to ukazuje právě ten nový trend, který se v sociálních službách aplikuje. Je třeba se oprostit od těch starých pavilonových budov, kde ti lidé žili v jakémsi vězení. Teď mají možnost žít normálně, jako všichni ostatní. Mimochodem se ten program, který podporujeme, jmenuje Žít normálně, protože ti lidé mají šanci zakusit normální běžný život a to je v tomto projektu revoluční.”
Jiří Navrátil (KDU-ČSL), náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: “Nejdříve je na místě poděkovat městu Ostrava. Statutární město udělalo kus práce v rámci transformace. My nejen díky Ostravě, ale hlavně i díky jiným obcím a Moravskoslezskému kraji jsme lídrem transformace všech sociálních pobytových služeb v rámci celé České republiky. Zbývá nám poslední zámek v Dolních Životicích, který transformujeme v letošním roce. Získali jsme dotaci ve výši 216 milionů korun a v současné době nakupujeme pozemky a budeme stavět nové domky. Díky tomu doběhne celá transformace v rámci celého kraje.”
Zbyněk Pražák (KDU-ČSL), náměstek primátora Ostravy: “Já bych to nazval nejen transformace, ale i humanizace této péče, protože po staletí s těmito lidmi bylo nakládáno tak, že byli umisťováni do různých ústavů. V té poslední době to byly ústavy, které jsou, řekněme, luxusní, ale pořád to byla ústavní zařízení. My jsme vlastně v rámci transformace přistoupili k tomu, že tyto lidi jsme přesunuli do pseudorodinného bydlení.”
V Suchdolu nad Odrou vznikne nová sociální služba
V Suchdolu nad Odrou vznikne nová sociální služba pro osoby s duševním onemocnění. Moravskoslezský kraj s přispěním evropské unie nechá zrekonstruovat tamní chátrající vilu. Ta nabídne zázemí a péči dvanácti klientům. Zástupci kraje už předali staveniště, hotovo by mělo být za rok.
Žena se na Ukrajině učila v české vesnici, teď dostala práci
Také v pořadu Léta běží sledujeme situaci v souvislosti s děním na Ukrajině. Bára Kelnerová natáčela s paní Olgou, která díky tomu, že v tamní obci Čechohrad navštěvovala kurz našeho jazyka. Díky tomu nyní může pomáhat svým krajanům. Nesmírnou obětavost ukazují i čeští dobrovolníci.
Paní Olga se do Havířova se synem dostala z města Melitopol. 16 let pracovala jako dětská psycholožka. Měla velký byt, auto a žila spokojený život. Až do 24. února. Žena se rok učila na Ukrajině česky, aniž by tušila, že se jí to bude jednou hodit.
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: "Učila jsem se česky v mém městě, protože tam byla česká skupina. Vedle mého města byla vesnice Čechohrad. Tam bydlí Češi. Tam pracovala učitelka z Česka. Měla jsem výuku dvakrát týdně v sobotu a neděli. To byly české kurzy.”
Paní Olga se nyní stala důležitou komunikační spojkou mezi běženci a úřadem. I proto jí magistrát nabídl práci a také už bydlí v městském bytě. Na paní Olgu se obrátila i Paní Julia, která musela navštívit se svými nemocnými dětmi nemocnici.
paní Julia: "Samozřejmě, že bez paní Olgy by nám tady bylo těžko. My za ní jdeme i několikrát za den, ona nám pomáhá se vším. My jsme jí hodně vděční.”
Paní Olga nese špatně, že část rodiny na Ukrajině zůstala.
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: "Tam zůstala moje maminka, sestra s dcerou. Já jim každý den volám. Oni tam mají hodně problémů, je jim tam těžko. Oni nemohou z města odjet, protože je okupované."
Jak si představujete třeba váš život za rok tady u nás?
paní Olga, zaměstnanec magistrátu: “Nevím, ale chtěla bych, aby můj syn chodil do střední školy, já bych chtěla mít dobrou práci.”
Velkým přáním ženy také je, aby se vrátila zpět ke své profesi.
To, aby lidé, kteří utíkají před válkou, našli v Česku bezpečí, si přeje i Bohdana Pufferová z Havířova. Dobrovolnice strávila mnoho nocí na bohumínském nádraží, kam přijíždějí stovky lidí, kteří mají v očích obavy, co bude dále.
Bohdana Pufferová, dobrovolnice ADRA Havířov: “Na mne to působí tak, že jsem nechtěla odjet. Musím říct, že když jsem tady byla poprvé a viděla jsem tu beznaděj, zoufalství a na druhou stranu ten vděk těch ukrajinských dětí a žen, oni jsou takoví slušní, fakt se chovají hezky, tak mne to vedlo k tomu, že jsem se tady chtěla vrátit. A dneska jsem tady znovu, protože když sedím a dívám se na zprávy a vidím, co se děje, tak jediné, co mne nechává klidnou je to, že tady jedu pomoct. Je to takový můj boj proti této válce.”
Hodiny tělocviku věnovali tanci, úsilí završili kolonou
Završit taneční lekce slavnostní kolonou je u nás běžným zvykem. Nicméně naprosto výjimečně ji vnímají žáci se zdravotním hendikepem novojičínského odborného učiliště a praktické školy. Na parketu dali polonézu i country tance.
Odborné učiliště a praktická škola v Novém Jičíně má 88 žáků se zdravotním postižením se speciálními vzdělávacími potřebami. Učí se na kuchaře nebo zahradníky. Před několika měsíci se v hodinách tělesné výchovy vrhli do tančení, spolu s asistenty a pedagogy nacvičili 11 tanců a své úsilí zakončili slavnostní kolonou.
Eva Svobodová, učitelka OU a PrŠ Nový Jičín: “Máme tam něco z latinskoamerických tanců, něco z klasických společenských standardních tanců, tak snad si všichni přijdou na své.
Samozřejmě jsem nezapomněli ani na country tance a určitě se snažíme zahájit polonézou, což je to nejslavnostnější, co může být.”
žáci školy: “Pro mě je nejoblíbenější macarena a nejtěžší je country.”
“Můj oblíbený tanec je hlavně polka a valčík.”
Ilona Šustalová, ředitelka OU a PrŠ Nový Jičín: “Nejpodstatnější je, že naši žáci se nemohou takhle kolony normálně zúčastnit, nemají šanci, takže oni rodiče prožijí něco, co se jim nepodaří a co běžné běžné děti mají normálně.”
Součástí oficiálního programu bylo i předávání voničky a růže jako projev vzájemné pozornosti, že spolu páry vydržely tancovat a že to nevzdaly.
Havířovský hypermarket vyjde vstříc dětem s autismem
Havířovský hypermarket Globus se stal prvním v Česku, kde usnadní nakupování rodinám s autismem. V přesně vymezeném čase eliminuje veškeré rušivé podněty, které na děti mohou působit negativně.
Život rodin, které vychovávají děti s autismem, je naprosto jiný. A to i v běžných věcech, jako je obyčejný nákup v obchodě. Spolek ADAM našel společnou cestu, jak rodinám pomoci s hypermarketem Globus v Havířově a vytvořili projekt Modré hodiny.
Renáta Čechmanová, ředitelka hypermarketu Globus Havířov: "Obnáší to to, že budeme mít na celé prodejně tlumené osvětlení, bude naprosté ticho, nebude hrát rádio, nebudou žádná hlášení a ještě navíc jsme připravili piktogramy na podlaze prodejny. To znamená, že když se blížím k pekařství, zdálky mohu vidět obrázek chleba a rohlíku."
Marie Gerdová, spolek ADAM: "Autistické děti trpí senzorickým přetížením, to znamená, že je mohou snadno rozrušit zvuky, světlo, pachy, množství lidí, rušné prostředí.
anketa, matka dítěte s autismem: "Jako matka 13 letého autisty jsem velmi vděčná. Můžeme z toho udělat nějakou bojovku pomocí piktogramů, chodit po prodejně a udělat si z toho i hru. Jsem moc vděčná.”
Modré hodiny budou probíhat vždy každé úterý a to od 15 do 17 hodin.
To byla témata magazínu Léta běží, díky, že jste se dívali.
Redakčně upraveno / zkráceno.
