Opavský expres
- Zpravodajství z Opavy od reportérky K. Gerykové a kameramana M. Lyska
- Firma Hagemann se chystá vyrábět auto na vodíkový pohon
- Mobilní polytechnická laboratoř
- Výstava ohýbaného nábytku v Obecním domě v Opavě
Opavská firma Hagemann se chystá vyrábět auta s elektro pohonem na vodíkový palivový článek. Půjde o obslužná vozidla na alternativní pohon určená do center měst. Firma se stala členem vodíkového klastru. Jeho vznik inicioval Moravskoslezský kraj, který takto podporuje bezemisní dopravu.
Opavská firma Hageman oslavila 90 let své existence. Z prodejny a opravny automobilů se postupem času stala dílna na výrobu a montáž nástaveb na různé typy vozidel. Upravená auta dodávají např. policii, hasičům, nebo drobným živnostníkům.
Daniel Pozděna, vedoucí výroby, Hagemann, Opava: „Tento sklápěč by měl být odlehčený oproti verzi, která byla ocelová. Je to nový výrobek a toto máme první čtyři prototypy, které pojedou od nás k zákazníkovi.“
Nyní se jejich pozornost ubírá směrem k vozidlům na alternativní pohon, který je hudbou budoucnosti a především závazkem Evropské komise snížit emise skleníkových plynů v rámci dohody Green Deal.
Zdeněk Gróman, ředitel, Hagemann, Opava: „Dostali jsme dotační projekt na elektrickou jawu, kterou jsme před půl rokem dodělali. A to nás vedlo k tomu, že přemýšlíme, co bude dál.“
Na řadu teď přichází vůz, který zkombinuje výhodné vlastnosti elektropohonů s palivovými články, které budou měnit vodík na elektrickou energii. V současné době spolupracují na vývoji s pražským Českým vysokým učením technickým a ostravskou Vysokou školou báňskou.
Zdeněk Gróman, ředitel, Hagemann, Opava: „Počítáme s tím, že v druhé polovině roku budeme mít fyzicky vozidlo. To budeme upravovat na pohon elektro. Nabíjeno nabíjeno bude přes palivový článek.“
Firma Hageman je spolu s třemi desítkami dalších firem a organizací členem vodíkového klastru, jehož vznik vloni inicioval Moravskoslezský kraj. Uskupení má za úkol nahradit energetiku a dopravu založenou na fosilních palivech vodíkovými technologiemi. Prioritou je bezemisní doprava. Důvodem je jednak čistota ovzduší a pak také cena nafty.
Jakub Unucka (ODS), náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: „Ať chceme či ne, tak cena nafty bude stoupat. A od 2028 budou platit povolenky, to je dalších 10 Kč na lidr. Takže si myslím, že by to bylo ekonomičtější.“
A tak se Moravskoslezský kraj začíná přiklánět k vodíku. První krok udělala ostravská společnost Vítkovice, která vloni v létě otevřela ve svém areálu 1. veřejnou vodíkovou plnící stanici. Další se chystají ve Frýdku-Místku a Stonavě.
Mezi Havířovem a Ostravou jezdil před koncem roku v testovacích jízdách vodíkový autobus. Nyní Moravskoslezský kraj připravuje výběrové řízení na dodavatele vlaků na vodíkový pohon. Ty by mohly být nasazeny na Bruntálsku a Krnovsku od roku 2028.
---
Místní akční skupina Opavsko připravila ojedinělý projekt. Takzvanou mobilní polytechnickou laboratoř. Ta bude vybavena kvalitními pracovními nástroji i technikou, se kterou se budou učit školáci pracovat. Od září bude pojízdná dílna objíždět školy v regionu. Projekt má u dětí podporovat manuální zručnost a vzbudit u nich zájem o studium řemeslných oborů.
Nedostatek kvalifikovaných dělníků ve firmách a nezájem žáků o studium řemeslných oborů přivedly Místní akční skupinu Opavsko k myšlence vzbudit v dětech lásku k manuální práci. Začali u těch nejmenších v mateřských školách, kam dodávali ponky. A děti se učily pracovat s kladívkem či pilkou.
Jiří Krist, předseda, MAS Opavsko: „Třetina děti, které dneska chodí na školu, bude pracovat v technických oborech. A těmto musíme pomoci rozvinout jejich talent, který v nich bezesporu je, ale v běžných školních dílnách nemají šanci jej objevit a obrousit.“
Proto nyní zacílili na starší žáky II. stupně základních škol. Připravili projekt mobilní učebny, která přiveze moderní nástroje i lektory za dětmi přímo do školy. Vyzkoušet si budou moci třeba mini soustruh nebo svářečský trenažér.
Zdeněk Ryčka, lektor, MAS Opavsko: „Toto je stolní pila, na které by se měli naučit příčné a podélné řezy. Máme tady dřevo, lepenou desku, na které mají nastavené určité rozměry.“
Prozatím nejrůznější pracovní nástroje testovali na Základní škole v Raduni žáci 7. třídy v rámci předmětu pracovní činnosti.
žáci ZŠ Raduň: „Pracovní činnosti máme 1x za 14 dní. Vrtačku jsme ale ještě nepoužívali.“
Lupénková pila, stolní fréza, gravírka a mnoho dalších moderních nástrojů mobilní dílna obsahuje. Autoři projektu se inspirovali přímo ve firmách.
Dita Dragonová, ředitelka, ZŠ a MŠ Raduň: „Budou tady lektoři i pedagogové, kteří se budou učit pracovat s těmi stroji. Takže není to jen o dětech, ale i o učitelích, kteří se chtějí dál rozvíjet v tomto vzdělávání.“
Smyslem projektu je zaujmout děti pro polytechnické vzdělávání, které je na základních školách často opomíjeno. Mnohdy vybavení dílen neodpovídá moderním požadavkům. A v současné době není ani zájem o studium řemeslných oborů velký. A dělníci pak ve firmách chybí.
Václav Hon, majitel rodinné firmy: „Průmysl rostl v minulých letech hodně rychle, ale to se o školství říct nedá, jeho úroveň nerostla. Tím pádem děti nebyly motivované pro studium polytechnických oborů.“
Během následujícího půl roku bude mobilní polytechnická učebna podrobena pilotnímu testování. V září pak vyrazí na cestu po základních školách.
---
Krása ladných křivek – tak se jmenuje výstava, která nabízí pohled na dokonalé linie ohýbaného nábytku, kterým v II. polovině 19. století Michael Thonet ohromil svět. Na výstavě jsou zastoupeny nejen výrobky této firmy, ale také konkurenční firmy Kohn.
Průkopníkem ve výrobě ohýbaného nábytku se stal německý truhlář Michael Thonet a firma, která následně nesla jeho jméno. V 60.letech 19. století vybudoval v Rakousku-Uhersku a Německu hned několik továren. Speciální technologie ohýbání dřeva dala vznik elegantnímu nábytku.
František Tomčala, vystavovatel: „Ze začátku bylo k neuvěření, že by něco tak tenkého mohlo udržet člověka. Protože všichni byli zvyklí na mohutné mohutné kusy čalouněného nábytku a toto bylo něco úplně jiného.“
Židle, stoly, věšáky, stojánky na noviny nebo klekátka určená k modlitbám byly vyrobeny z napařených bukových tyčí, které byly poté uloženy do speciálních forem a vysušeny. Každý výrobek měl svou formu, a to na každou ohnutou část. Namísto čalounění se začal objevovat do té doby neobvyklý ratanový výplet.
František Tomčala, vystavovatel: „Když vyráběli nějaké složitější formy, jako houpací křesla nebo houpací sofa, kdy tyče mohly mít 3 – 5 metrů i víc, tak samozřejmě zmetkovost byla velice vysoká.“
Tato židle patří k nejstarším typům, které firma Thonet vyráběla. Jednu z nich zapůjčila firma TON, která ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem stále po vzoru zakladatele továrny produkuje.
Ivana Maloušková, kurátorka výstavy: „Nejstarší exponát, který ve výstavě máme, je tato boppartská židle. Pochází z počátku firmy Thonet.“
V roce 1870 začala s výrobou ohýbaného nábytku také vsetínská firma Kohn, která sebrala Thonetům monopol. Trh se pomyslně rozdělili. Zatímco v jejím portfoliu byly spíš luxusnější kousky, jako třeba tato bílá kolébka z přelomu 19. - 20. století, konkurent se zaměřil spíš na střední třídu.
Návštěvníci vernisáže si mohli výstavu projít s komentářem. Pokochat se krásným nábytkem ale můžete v expozici Cesta města v Obecním domě ještě v následujících dnech, a to až do poloviny června.
---
Opavská firma Hagemann se chystá vyrábět auta s elektro pohonem na vodíkový palivový článek. Půjde o obslužná vozidla na alternativní pohon určená do center měst. Firma se stala členem vodíkového klastru. Jeho vznik inicioval Moravskoslezský kraj, který takto podporuje bezemisní dopravu.
Opavská firma Hageman oslavila 90 let své existence. Z prodejny a opravny automobilů se postupem času stala dílna na výrobu a montáž nástaveb na různé typy vozidel. Upravená auta dodávají např. policii, hasičům, nebo drobným živnostníkům.
Daniel Pozděna, vedoucí výroby, Hagemann, Opava: „Tento sklápěč by měl být odlehčený oproti verzi, která byla ocelová. Je to nový výrobek a toto máme první čtyři prototypy, které pojedou od nás k zákazníkovi.“
Nyní se jejich pozornost ubírá směrem k vozidlům na alternativní pohon, který je hudbou budoucnosti a především závazkem Evropské komise snížit emise skleníkových plynů v rámci dohody Green Deal.
Zdeněk Gróman, ředitel, Hagemann, Opava: „Dostali jsme dotační projekt na elektrickou jawu, kterou jsme před půl rokem dodělali. A to nás vedlo k tomu, že přemýšlíme, co bude dál.“
Na řadu teď přichází vůz, který zkombinuje výhodné vlastnosti elektropohonů s palivovými články, které budou měnit vodík na elektrickou energii. V současné době spolupracují na vývoji s pražským Českým vysokým učením technickým a ostravskou Vysokou školou báňskou.
Zdeněk Gróman, ředitel, Hagemann, Opava: „Počítáme s tím, že v druhé polovině roku budeme mít fyzicky vozidlo. To budeme upravovat na pohon elektro. Nabíjeno nabíjeno bude přes palivový článek.“
Firma Hageman je spolu s třemi desítkami dalších firem a organizací členem vodíkového klastru, jehož vznik vloni inicioval Moravskoslezský kraj. Uskupení má za úkol nahradit energetiku a dopravu založenou na fosilních palivech vodíkovými technologiemi. Prioritou je bezemisní doprava. Důvodem je jednak čistota ovzduší a pak také cena nafty.
Jakub Unucka (ODS), náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje: „Ať chceme či ne, tak cena nafty bude stoupat. A od 2028 budou platit povolenky, to je dalších 10 Kč na lidr. Takže si myslím, že by to bylo ekonomičtější.“
A tak se Moravskoslezský kraj začíná přiklánět k vodíku. První krok udělala ostravská společnost Vítkovice, která vloni v létě otevřela ve svém areálu 1. veřejnou vodíkovou plnící stanici. Další se chystají ve Frýdku-Místku a Stonavě.
Mezi Havířovem a Ostravou jezdil před koncem roku v testovacích jízdách vodíkový autobus. Nyní Moravskoslezský kraj připravuje výběrové řízení na dodavatele vlaků na vodíkový pohon. Ty by mohly být nasazeny na Bruntálsku a Krnovsku od roku 2028.
---
Místní akční skupina Opavsko připravila ojedinělý projekt. Takzvanou mobilní polytechnickou laboratoř. Ta bude vybavena kvalitními pracovními nástroji i technikou, se kterou se budou učit školáci pracovat. Od září bude pojízdná dílna objíždět školy v regionu. Projekt má u dětí podporovat manuální zručnost a vzbudit u nich zájem o studium řemeslných oborů.
Nedostatek kvalifikovaných dělníků ve firmách a nezájem žáků o studium řemeslných oborů přivedly Místní akční skupinu Opavsko k myšlence vzbudit v dětech lásku k manuální práci. Začali u těch nejmenších v mateřských školách, kam dodávali ponky. A děti se učily pracovat s kladívkem či pilkou.
Jiří Krist, předseda, MAS Opavsko: „Třetina děti, které dneska chodí na školu, bude pracovat v technických oborech. A těmto musíme pomoci rozvinout jejich talent, který v nich bezesporu je, ale v běžných školních dílnách nemají šanci jej objevit a obrousit.“
Proto nyní zacílili na starší žáky II. stupně základních škol. Připravili projekt mobilní učebny, která přiveze moderní nástroje i lektory za dětmi přímo do školy. Vyzkoušet si budou moci třeba mini soustruh nebo svářečský trenažér.
Zdeněk Ryčka, lektor, MAS Opavsko: „Toto je stolní pila, na které by se měli naučit příčné a podélné řezy. Máme tady dřevo, lepenou desku, na které mají nastavené určité rozměry.“
Prozatím nejrůznější pracovní nástroje testovali na Základní škole v Raduni žáci 7. třídy v rámci předmětu pracovní činnosti.
žáci ZŠ Raduň: „Pracovní činnosti máme 1x za 14 dní. Vrtačku jsme ale ještě nepoužívali.“
Lupénková pila, stolní fréza, gravírka a mnoho dalších moderních nástrojů mobilní dílna obsahuje. Autoři projektu se inspirovali přímo ve firmách.
Dita Dragonová, ředitelka, ZŠ a MŠ Raduň: „Budou tady lektoři i pedagogové, kteří se budou učit pracovat s těmi stroji. Takže není to jen o dětech, ale i o učitelích, kteří se chtějí dál rozvíjet v tomto vzdělávání.“
Smyslem projektu je zaujmout děti pro polytechnické vzdělávání, které je na základních školách často opomíjeno. Mnohdy vybavení dílen neodpovídá moderním požadavkům. A v současné době není ani zájem o studium řemeslných oborů velký. A dělníci pak ve firmách chybí.
Václav Hon, majitel rodinné firmy: „Průmysl rostl v minulých letech hodně rychle, ale to se o školství říct nedá, jeho úroveň nerostla. Tím pádem děti nebyly motivované pro studium polytechnických oborů.“
Během následujícího půl roku bude mobilní polytechnická učebna podrobena pilotnímu testování. V září pak vyrazí na cestu po základních školách.
---
Krása ladných křivek – tak se jmenuje výstava, která nabízí pohled na dokonalé linie ohýbaného nábytku, kterým v II. polovině 19. století Michael Thonet ohromil svět. Na výstavě jsou zastoupeny nejen výrobky této firmy, ale také konkurenční firmy Kohn.
Průkopníkem ve výrobě ohýbaného nábytku se stal německý truhlář Michael Thonet a firma, která následně nesla jeho jméno. V 60.letech 19. století vybudoval v Rakousku-Uhersku a Německu hned několik továren. Speciální technologie ohýbání dřeva dala vznik elegantnímu nábytku.
František Tomčala, vystavovatel: „Ze začátku bylo k neuvěření, že by něco tak tenkého mohlo udržet člověka. Protože všichni byli zvyklí na mohutné mohutné kusy čalouněného nábytku a toto bylo něco úplně jiného.“
Židle, stoly, věšáky, stojánky na noviny nebo klekátka určená k modlitbám byly vyrobeny z napařených bukových tyčí, které byly poté uloženy do speciálních forem a vysušeny. Každý výrobek měl svou formu, a to na každou ohnutou část. Namísto čalounění se začal objevovat do té doby neobvyklý ratanový výplet.
František Tomčala, vystavovatel: „Když vyráběli nějaké složitější formy, jako houpací křesla nebo houpací sofa, kdy tyče mohly mít 3 – 5 metrů i víc, tak samozřejmě zmetkovost byla velice vysoká.“
Tato židle patří k nejstarším typům, které firma Thonet vyráběla. Jednu z nich zapůjčila firma TON, která ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem stále po vzoru zakladatele továrny produkuje.
Ivana Maloušková, kurátorka výstavy: „Nejstarší exponát, který ve výstavě máme, je tato boppartská židle. Pochází z počátku firmy Thonet.“
V roce 1870 začala s výrobou ohýbaného nábytku také vsetínská firma Kohn, která sebrala Thonetům monopol. Trh se pomyslně rozdělili. Zatímco v jejím portfoliu byly spíš luxusnější kousky, jako třeba tato bílá kolébka z přelomu 19. - 20. století, konkurent se zaměřil spíš na střední třídu.
Návštěvníci vernisáže si mohli výstavu projít s komentářem. Pokochat se krásným nábytkem ale můžete v expozici Cesta města v Obecním domě ještě v následujících dnech, a to až do poloviny června.
---