Výsadba ořešáků ve Zlatníkách

Nastalo období vhodné pro výsadbu stromů. V Opavě přiložily ruku k dílu skupiny dobrovolníků. Nejprve školáci vysadili v opavské městské části Zlatníky třešně, nyní se zdejší dobrovolníci pustili do obnovy aleje ořešáků, která vede ze Zlatníků ke kapli sv. Anny. Toto místo je oblíbeným turistickým cílem.

Tato kovová konstrukce připomíná barokní kapli sv. Anny, která kdysi stávala mezi Opavou a městskou částí Zlatníky. Silnici, která odtud k poutnímu místu vede, lemuje asi dvou kilometrová alej ořešáků. Stromy ale pomalu usychají. Proto na prázdná místa zdejší občané vysazovali stromky nové.

Martin Šoltis (BEZPP), starosta Zlatníků: „Každoročně se snažíme obnovovat zeleň ať už svépomocí, nebo prostřednictvím neziskových či jiných organizací.“

Podzim je vhodným obdobím k výsadbě stromů. V chladnějším počasí lépe zakoření a je také menší riziko, že uschnou.

Dvě desítky pomocníků, kteří přišli přiložit ruku k dílu, nejdříve čekala instruktáž, jak stromek správně zasadit, aby se mu dobře dařilo. Teprve pak se mohli do práce pustit sami. Asi nejtěžší bylo vyhloubit v suché hlíně 50 cm hlubokou jámu pro mladý stromek.

Když bylo hotovo a jáma dostatečně hluboká, mohl být ořešák zasazený.

účastník výsadby stromů: „Hlína je hodně suchá. Budeme muset strom hodně zalít.“

Poté přišlo na řadu zatloukání kůlů, na které pak bylo natažené pletivo. To aby chránilo mladou rostlinu proti okusu zvěře, která se tady hojně vyskytuje. Tím ale péče o nové stromy nekončí.

Karel Kovalčík, odbor životního prostředí, Magistrát města Opavy: „Důležité je, aby se stromům věnovala také následná péče. Zejména prvních pět let. Ať se stromek zapěstuje výchovným řezem. Ať jej zvěř nezničí. Proto tady dáváme chráničky z pletiva.“

Město Opava se dlouhodobě snaží vracet stromy do krajiny. Vysazují se aleje podél polních cest i chodníků nebo remízky mezi poli. Důvodem je nejen obnova přírody, ale také možnost zkrášlit tato místa, která tak mohou sloužit k relaxaci.

S výsadbou 15 ořešáků královských, které doplnily alej, přišli pomoci převážně rodiče s malými dětmi.

účastník výsadby stromů: “Už se těšíme, až se tady půjdeme projít. A budeme vědět, že jsme tady přiložili ruku k dílu.“

Účastníkům akce není odměnou jen radost z vykonané práce, ale v budoucnu se mohou těšit také na podzimní úrodu ořechů.

---

Pěchotní srub v Milostovicích

Pěchotní srub u Milostovic na Opavsku je součástí hraničního opevnění, které bylo budováno ve 30.letech minulého století. Do obnovy zchátralého objektu se před více než 20 lety pustli členové klubu vojenské historie. Objekt se jim podařilo také opatřit dobovými zbraněmi i vybavením. Zřejmě takto vypadal v době svého vzniku.

Pěchotní srub U Trigonometru v Milostovicích je součástí obranné linie, která měla chránit bezpečnost tehdejšího Československa. V době ohrožení Hitlerem ale pevnosti svému účelu neposloužily. Po Mnichovské dohodě a následném odstoupení hranic v roce 1938 museli vojáci pevnost opustit. Sloužili tady pouze týden.

Pavel Chráska, předseda, Klub vojenské historie Opava: „V roce 1945 objekt obsadila německá armáda a bránila tomu postupu osvobozujících jednotek.“

Po válce objekt chátral. V roce 1995 se jej ujmuli členové Klubu vojenské historie Opava. Díky sponzorům a příspěvkům z obecní pokladny jej postupně opravili a vybavili tak, jak asi mohl v době svého vzniku vypadat.

Pavel Chráska, předseda, Klub vojenské historie Opava: „Řada zbraní je funkčních, původních. Ale jsou nasbírány, dá se říci, z celé Evropy.“

Třeba tento protitankový kanon s těžkým kulometem objevili nadšenci pro vojenskou historii až v Norsku. Po důkladném rozebrání a repasování některých dílů byla zbraň osazena do střílny.

Pavel Chráska, předseda, Klub vojenské historie Opava: „Ovládal se asi takto: buď se mohl střelec dívat přes optický zaměřovač nebo využít stupnic odměru a náměru.“

Kanon tak mohl být používaný i během špatné viditelnosti – ve tmě nebo v mlze. Mozkem bunkru byla místnost telefonisty a velitele, které byly vedle sebe a propojené malým okýnkem. To aby měl velitel o přicházejících zprávách přehled.

Pavel Chráska, předseda, Klub vojenské historie Opava: „Zde se nacházíme v místnosti velitele objektu, který měl jako jediný vlastní lůžko. Ostatní vojáci se o něj museli dělit.“

Ve dvoupodlažním betonovém bunkru sloužilo 36  vojáků. Ovšem v suterénu jsou postele jen pro polovinu z nich. Místem se tady totiž neplýtvalo. A tak když část mužů byla ve službě, ta druhá mohla odpočívat. U ubikace je také toaleta a umývadla. K vidění jsou tady i funkční rozvody vody a vzduchotechniky.

Betonový pěchotní srub je v sezónně přístupný veřejnosti. Ještě před zimní pauzou se tady uskutečnila vzpomínková akce u příležitosti vzniku Československé republiky. Návštěvníci se sem budou moci opět podívat na jaře.

---

Zajímavé preparáty ve Slezském zemském muzeu

Ojedinělé preparáty zvířat z celého světa můžete nyní vidět v Müllerově domě, což je jeden z výstavních areálů Slezského zemského muzea. Výstava s názvem Život na stromech představuje hmyz, plazy, ptáky i savce, kteří ke svému životu dřeviny potřebují.

Desítky exponátů, které vybrali muzejní kurátoři zoologických sbírek putovaly z depozitáře do výstavní síně. Ze zhruba milionu preparátů, které Slezské zemské muzeum vlastní, je jich trvale vystavený jen zlomek. Výstava s názvem Život na stromech teď návštěvníkům ukáže některé další.

Martin Gajdošík, zoolog a kurátor, Slezské zemské muzeum: „Vybíral jsem zvířata, která na stromech hledají potravu, na stromech bydli nebo na stromech tráví část svého života.“

Jde o zvířata z celého světa, která často upoutají už svým vzhledem. Opice, ptáky, šelmy i neobvyklé druhy hmyzu. Nádherně barevné jihoamerické motýly nebo obří tesaříky.

David Váhala, mluvčí, Slezské zemské muzeum: „Na tuto výstavu jsme vybrali opravdu nevětší zástupce z entomologie. Návštěvníky jistě překvapí, jakých rozměrů může hmyz dorůst.“

Pro některé exponáty museli kurátoři sbírek sáhnout hodně hluboko. Jsou starší více než dvě století a vznikly v době, kdy se k založení Slezského zemského muzea, nejstarší organizace tohoto typu v republice, teprve schylovalo.

Martin Gajdošík, zoolog a kurátor, Slezské zemské muzeum: „Ty nejstarší, které tady máme, pochází ze sbírek gymnaziálního jezuitského muzea, na jehož tradici Slezské zemské muzeum navazuje. Jde o počátek 19. století.“

Tento preparát ksukola, samotářsky žijící opice, patří k ojedinělým dvěma, které se na území naší republiky nacházejí. Ocelot tady zastupuje šelmu, která po stromech šplhá stejně obratně, jako veverka. A k vidění je tady i mládě stromového luskouna, jehož tělo je pokryto šupinami.

Zajímavostí jsou preparáty létajících dráčků, kteří patří mezi poslední létající ještěry na naší planetě. Žijí v Asii a v Africe.

Martin Gajdošík, zoolog a kurátor, Slezské zemské muzeum: „Létání jim umožňují vyčnívající žebra, která jsou spojená kožovitou blánou. Díky létání může unikat před predátory, především hady.“

Výstava určitě zaujme nejen děti, ale i jejich rodiče. Napomohou k tomu jistě celoskleněné vitrýny, díky kterým si návštěvníci mohou prohlédnout vystavené exponáty ze všech stran.

---