Městská policie v Opavě působí 30 let

Opavská městská policie slaví 30 let od svého vzniku. U příležitosti tohoto výročí byli někteří strážnici oceněni stužkou za věrnost.

Počátky městské policie v Opavě spadají do roku 1991, kdy ve městě začali působit 4 inspektoři veřejného pořádku. Zákon o obecní policii vstoupil v platnost 1. ledna 1992 a jen o pár měsíců později, 11. března, opavská městská policie vznikla.

Z původních 25 strážníků je jich dnes dvojnásobek. Mnozí si začátky obecní policie v Opavě pamatují. Všichni, kteří jsou 10 a více let ve službě, obdrželi na slavnostním setkání stužku za věrnost.

Operátor městské policie přijímá denně až dvě desítky telefonátů s prosbou o pomoc. Další případy řeší strážníci přímo na pravidelných pochůzkách městem. V poslední době se jejich zákroky týkají nejčastěji drobných krádeží a přestupků v dopravě.

Jiří Klein, ředitel, Městská policie Opava : „Je to škoda, že naši činnost musíme směřovat tímto směrem a tím pádem nemůžeme tolik práce ve veřejném pořádku. Ale těch dopravních přestupků je stále víc a víc.“

Opavská městská policie má také speciální odchytový tým, který řeší problém toulavých zvířat ve městě. Strážníci pomáhají s udržováním veřejného pořádku při rizikových sportovních utkáních. V Opavě funguje tzv. systém okrskových strážníků, kteří mají na starosti jednu ze tří částí města. S dohlížením na veřejný pořádek pomáhá také monitorovací systém. Zatímco ten se každým rokem rozšiřuje, počet strážníků zůstane zřejmě v nejbližší době stejný.

Michal Kokošek (ANO), náměstek primátora Opavy: „Nyní není potřeba navyšovat počet strážníků. Nicméně v rámci diskuse jsme se s panem ředitelem bavili, že v rámci koncepce dlouhodobého vývoje MP, že by ideální stav byl 60 strážníků. Momentálně máme 51.“

Strážníci se dlouhodobě věnují také preventivní činnosti.

Marek Dýčka, mluvčí, Městská policie Opava : „Městská policie má řadu preventivních programů. Jsou zaměřené na školáky nejrůznějšího věku i dospělé. Máme také preventivní programy pro seniory.“

Oblíbený je pes Korálek, který bývá často hostem v opavských školkách a školách a učí hravou formou děti, co se smí a co ne.

---

Preparát žirafy Rothschildovy ve Slezském zemském muzeu

Opavské Slezské zemské muzeum nabízí návštěvníkům preparát 4 metry vysoké žirafy Rothschildovy. Mladý samec uhynul v ostravské ZOO před pěti lety. Kůži dostalo muzeum darem. Zhotovení exponátu zaplatilo Ministerstvu kultury.

Návštěvníky Slezského zemského muzea vítá v majestátní vstupní dvoraně expozice exotických zvířat: dva sloni a lev. Teď sem přibyl další exemplář. Jde o preparát žirafy. Se svými čtyřmi metry je to zcela jistě nejvyšší vystavený exponát.

Kůže pochází z 2 a půl roku starého, žirafího samce, který uhynul v ostravské ZOO v roce 2017 a muzeum ji dostalo darem. Nyní poskytlo ministerstvo kultury peníze na zhotovení preparátu. Protože zvíře nedorostlo své maximální výšky, museli preparátoři polyuretanový model, na který se kůže natahuje, upravit.

Miloš Malucha, preparátor: „Celý ten model se musel úměrně zmenšit. Museli jsme z něj vyřezat nějaké části. Pak jej znovu slepit. A podle velikosti kůže dobrousit svaly.“

150 kilogramový preparát je kvůli stabilitě na několika místech vyztužený želenými tyčemi. Umístěný je na podstavci s kolečky, aby se s ním dalo lehce pohybovat.

Žirafí samec Bořek se tak ocitnul ve společnosti svých bývalých sousedů z ostravské zoologické zahrady. Vedle něj totiž stojí slon Calvin, který nepřežil absces nohy. Jeho potomek, Sumitra, zemřel na sloní herpes virus. Kvůli zdravotnímu stavu musel být utracený před dvěma lety také lev Sohan. Tato exotická zvířata teď zdobí muzejní dvoranu.

Michal Jakubec, Slezské zemské muzeum: „Jedná se o největší přírůstek a exemplář zoologické sbírky SZM. Jde o unikátního živočicha afrického kontinentu. V tomto směru mu můžeme také přičíst další ´nej´.“

Během následujících dnů bude dokončený také podstavec, na kterém zvíře stojí. Nicméně už nyní se na žirafího samce Bořka mohou přijít návštěvníci podívat.

David Váhala, mluvčí, Slezské zemské muzeum: „Žirafa se určitě stane návštěvnickým tahákem. Věřím, že zejména děti si ji zamilují.“

Protože exponáty nejsou chráněné skleněnými vitrínami, nabízí se návštěvníkům na tyto velikány opravdu nevšední pohled.

---

Večer filmových dokumentů na Slezské univerzitě

Červený koberec, záře reflektorů a velkolepý večer – to všechno obsahovala přehlídka studentských filmů absolventů uměleckého oboru Multimediální techniky na Slezské univerzitě. Pořadatelé ji pojali s velkou nadsázkou a pompézností. Takže svých pár minut slávy si tady užil opravdu každý.

Promítání studentských filmů bylo velkou show už od začátku, kdy auta začala přivážet první hvězdy. Po červeném koberci se prošli tvůrci šesti snímků, které byly zároveň absolventskými pracemi studentů bakalářského studia oboru Multimediální techniky na Slezské univerzitě.

Lukáš Rybka, autor filmu Spor československo-polský: „Já jsem autorem filmu Spor československo-polský, který je z části historický, a z části zabíhá do současnosti.“

Tereza Štěpánková, autorka filmu Zloděj spánku: „Můj film Zloděj spánku je o světelném znečištění a o tom, jak by se mělo správně svítit. Jde o osvětu.“

Už na začátku bylo jasné, že nepůjde jen o promítání filmů, ale že mezi jednotlivými projekcemi bude plno zábavy.

Zdeněk Stuchlík, ředitel, Fyzikální ústav Slezské univerzity v Opavě: „Máme přehlídku filmů, které dělají naši studenti oboru Multimediální techniky. Takže jsme využili tuto příležitost a rozjeli jsme velkolepou akci.“

Zatímco červený koberec byl skutečný a vytvářel dojem příjezdu velkolepých hvězd, když promluvili moderátoři, bylo jasné, že jde o nadsázku.

Jiří Siostrzonek, spoluorganizátor akce, Slezská univerzita: „My jsme se rozhodli, že tu přehlídku uděláme netradičně, v kýčovitém stylu karlovarského festivalu: červené koberce, koupání se v bazéncích ostudy a nejrůznější bulvární záležitosti.“

A tak se při zahájení Večera filmových dokumentů otřásalo hlediště smíchem, protože moderátoři dokázali vytěžit humor snad z každé situace.

Zdeněk Stuchlík, ředitel Ústavu fyziky, pod který obor multimediální techniky spadá, pak ocenil nejlepší snímky. K 1. místu poblahopřál Miroslavu Medalovi, který natočil film s názvem Konstruktér podle života svého dědečka.

Další místa obsadil dokument Baron Kraus autora Matouše Kotěry a pak Fantastická terapie Anny Rotreklové. Zvláštní a zároveň neotřelou cenu získal střihač Jan Bartoš, který si odnesl plyšového medvídka. Ten zřejmě zosobňoval jeho přívětivý vztah ke kolegům.

Martin Petrásek, vedoucí odd. Multimediálních technik, Slezská univerzita: „Máme v plánu, že filmy, které tady mají diváci možnost vidět, jsou určeny pro distribuce tipu festival, ale také jako nabídka pro celoplošné stanice.“

Tak přejeme filmům hodně štěstí a mnoho zapálených diváků!

---