Kvůli kůrovci se kácí mnohem méně

Chladnější počasí a dostatek srážek pomáhá lesům v boji s kůrovcem. Během posledních let se kvůli tomuto dřevokaznému broukovi kácí v Městských lesích Opava mnohem méně. Pomáhá také fakt, že se do zdejší lesích vysazují odolnější listnaté stromy.

Lýkožrout smrkový je nejčastějším druhem kůrovce v českých lesích. Každé jaro se rojí. Larvy klade pod kůru stromů, kde se živí lýkem. To způsobuje usychání. Letošní chladné jaro a dostatek srážek zbrzdily vývoj tohoto dřevokazného brouka. Podobné to bylo i v minulých letech. Díky tomu kůrovcová kalamita v lesích zpomalila.

Radomír Drašák, ředitel, Městské lesy Opava: „Lesu to výrazně pomohlo. Nemáme deficit srážek, přírůstky na dřevinách jsou až okolo metru. Kůrovec je momentálně v latentním stavu, nevytváří nám škody na porostech.“

K tomu přispěl také fakt, že se struktura lesů proměňuje: zatímco dříve kvůli průmyslovému využití převládaly lesy smrkové, které jsou k napadení kůrovcem náchylnější, nyní je to jinak. Například tady, v Městských lesích Opava, převládají stromy listnaté, jako buk, dub nebo olše. A to ze 70%.

A tak zde, stejně, jako na jiných místech v Moravskoslezském kraji, objem vytěženého dřeva, které je napadeno kůrovcem, klesá.

Jan Lubojacký, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: „Dochází k setrvalému poklesu objemu vytěženého kůrovcového dříví. S tím, že v uplynulém roce už bylo těženo těžena pouze 1/10 objemu z roku 2018.“

Důležité je, aby strom napadený kůrovcem byl odstraněný z lesa co nejdříve. Jednak se tím zabrání množení hmyzu a zachová se také lepší kvalita dřeva.

Jan Lubojacký, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti: Pokud je to dřevy vytěženo včas, krátce po napadení, řekněme do dvou měsíců, tak v tom případě vlastnosti toho dřeva jsou změněny minimálně.“

Neplatí ovšem, že každý napadený strom uschne. Pokud má dostatek vody a pryskyřice, umí se aktivně proti kůrovci bránit.

---

Děti z MŠ křesťanská si připomínaly zvyky a tradice

Mateřská škola křesťanská se spolu se školkami ze Slovenska a Polska zapojila do projektu „Oživme spolu lidové zvyky a tradice“. Děti spolu s učitelkami poznávají církevní i světské zvyklosti, které se v historii prolínaly celým rokem. A některé zůstaly silně zakořeněné také v současnosti. Kromě toho děti porovnávaly rozdílné přístupy v jednotlivých zemích ke stejným svátkům.

Poprvé se mateřské školy z Opavy, Bytči a Ratiboře propojily v projektu Erasmus + na téma rukodělných prací. Nyní si vybraly další společné téma o zvycích a tradicích. Každá školka mapovala zvyklosti, které jsou pro jejich kraj typické. Učitelky si je s dětmi připomínaly během celého roku.

Eva Kamasová, MŠ Hurbanova, Bytča, Slovensko: „V předškolním věku, na elementární úrovni, umíme přiblížit lidové tradice dětem a přes ně je posunout rodičům. Aby tato doba zpomalila a nezapomněla na tradice předků.“

Rita Wieczorek, ředitelka, Przedszkole nr 14, Ratiboř, Polsko: „Ratiboř je velké město, kam se mnoho rodin přestěhovalo z nejrůznějších částí Polska. Mnohé z nich tradice z této oblasti neznají. A tak jim je ve školce ukazujeme.“

Děti třeba pletly pomlázky, malovaly velikonoční vajíčka, vyráběly masopustní masky, učiliy se písničky nebo říkadla.

Připomínali si nejen tradice, které jsou typické pro konkrétní region a zemi, ale nahlédli také za hranice, k nejbližším sousedům. Na Slovensko a do Polska. Zkušenosti obohatily také vzájemné návštěvy.

Dagmar Ullmannová, ředitelka, MŠ křesťanská v Opavě: „Aby si děti uvědomovaly nejen to, co je u nás, ale co je za hranicemi. Jaké jsou tam svátky, jak je slaví. A můžeme je také vzájemně porovnávat v jednotlivých regionech.“

Díky mezinárodnímu propojení se děti předškolního věku seznámily také se slovenštinou a polštinou.

V budoucnu vznikne také publikace, která bude popisovat celý rok církevních i světských svátků a také srovnání, jak se slavily dříve a jak je to dnes. Školky ji budou používat jako metodický materiál ve výuce.

---

Herec Daniel Volný zakořenil ve Slezském divadle

Herec Daniel Volný je na jevišti Slezského divadla nepřehlédnutelný. Stejně dobře dokáže zahrát komickou i zcela vážnou roli. Naposledy exceloval v Gogolově Revizorovi. Na opavské scéně působí už 15 rokem.

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Vy jste profesně naprosto pevně svázaný se Slezským divadlem, kde hrajete od roku 2008, od svého absolutoria na JAMU. Jak se to stalo že je vaše sepětí tak těsné?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Já jsem se tady narodil, jsem původem Opavák. Po škole, když sem šel spolužák, tak říkal: ´Tady mají volné místo,. Tak jsem hned volal tehdejšímu šéfovi. Nastoupil jsem tady. Od té doby přišlo pár nabídek. Vždycky tady byla nějaká věc, kdy jsem si říkal: teď zrovna ne, zrovna ne... A teď už se mi nechce vůbec. Teď jsem tady zakořenil, mám děti, rodinu, učím tady na škole, dělám zastupitele dokonce. Nevím, jaká nabídka by musela přijít, aby mne zlomila.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Ztvárnil jste tady desítky rolí. Dá se o některé říci, že vám absolutně „sedla“, že jste třeba ani nemusel příliš zkoušet, že ta role prostě vycházela z vás?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Bohužel, taková, nebyla, že bych něco nemusel zkoušet. Ale taková, která mi přirostla k srdci, byla role Petra z Příběhů obyčejného šílenství. Tu hru napsal Petr Zelenka. To bylo zvláštní. On měl pocti, že potkává lidi, kteří jsou šílení. Nakonec byla otázka, zda není trochu šílený on."

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Na herecké profesi obdivuji tu fenomenální paměť, se kterou se musíte naučit obsáhlý text, zapamatovat si, jaké pohyby a situace jej doprovází.... a po čase zase vše vypustit, aby v hlavě bylo místo na další divadelní hru. Jak těžké to pro vás je?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: Samozřejmě, záleží na autorovi, na překladateli i na stylu psaní. Něco jde do hlavy výrazně snadněji, než jiné hry. Ale není to tak jednoduché, jak to dříve bývávalo.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Zažil jste někdy na jevišti situaci s názvem „totální okno“? Nebo že by se vám třeba popletly texty několika inscenací? A jak z takové šlamastyky vybruslit?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Tohle se mi nestalo. Já většinou tuším, jak ta situace pokračuje. Takže když nevím, tak si to svými slovy upravím. Ale stalo se mi, že jsem svou partnerku, v té hře to byla snoubenka, oslovil jiným jménem. Ale to se stává i v životě. A to pak je větší problém.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Mnozí herci přecházejí na druhou stranu a zkoušejí režii. Neláká vás to?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo:  „Trochu režíruji nebo spíš vedu své žáky v dramaťáku během závěrečných představení. Takže si k tomu trochu čichám. Ale já mám režii za vznosné povolání. Myslím, že to není nic jednoduchého. Takže zatím bych si na to netroufnul, ale časem? Kdo ví...“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jste učitelem dramatického oboru na základní umělecké škole. Poznáte na první pohled mladý talent, který by stál za to rozvíjet?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Je to těžké u dětí. Asi se nedá ještě hovořit o talentu, ale spíš o bezprostřednosti, které některé děti mají víc a některé míň. O jakési schopnosti nápodoby, které někdo má víc a někdo míň. Takže vyloženě talent, že bych řekl: ty budeš talent. A opravu věkem by se to vyplnilo, to bych si netroufl ."

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: A tady ještě film. Vyzkoušel jste si některé filmové role. Ale přesto zůstáváte divadelním hercem. Je to tak, že film vás neláká?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Láká. Já bych rád točil filmy. Ale tím, že se většinou točí v Praze, už méně v Brně či Ostravě, tak vzhledem k tomu provozu, že hraju a učím, tak se moc nestíhám dostat na konkurzy. Takže postupem času mi přestali psát. Ale já nehážu flintu do žita, třeba se ještě něco nabídne.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Na jevišti mám ráda vaše role humorné, naivní a ty, co mají lehkou nadsázku. Jste i v soukromí bavičem?"

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Byl jsem třídním šaškem, ve třídě to jo. Ale jsou i herci, kteří mají tendenci bavit za každou cenu. Já jsem jezdil s partou herců na vodu a to bylo hrozný. Předháněli se, kdo řekne lepší vtip a zábavnější historku. Tak to já jsem jen poslouchal a bavil se. Ale určitě mám rád smysl pro humor. Rád se bavím a rád se směju."

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR:  Máte nějaké herecké přání, které prozatím zůstalo nesplněno?

Daniel Volný, herec, Slezské divadlo: „Na divadle se rád nechávám překvapovat. Většinou když se na něco těším, tak si s tím pak nevím rady, nebo mi to přináší problémy. Takže už se raději na nic netěším a nechávám se rád překvapovat. A potom, když to přijde, mám z toho radost. Ta co se týká filmových rolí, rád bych si v něčem zahrál, třeba něco většího. To by bylo fajn. Určitě."

---