Opavský expres
- Zpravodajství z Opavy od reportérky K. Gerykové a kameramana M. Lyska
- Část žáků I. stupně se vrátila do škol
- Divadlo za výlohou
- Herečka S. Křepelová: Diváci nám dávají energii
- Rodinná ponorka aneb Hravá karanténa
Po lockdownu se do mateřských škol vrátili předškoláci a žáci prvního stupně mohli opět usednout do lavic v tzv. rotační výuce. Podmínkou je ale negativní antigenní test. Většina rodičů s testováním svých dětí souhlasí. Někteří si jej ale nepřejí. A vadí jim také nošení roušek.
Syn Kateřiny Skalíkové chodí do třetí třídy. O jeho návratu do školy přemýšlela a nakonec se rozhodla pokračovat v domácí výuce. Podle ní je požádování antigenního testu diskriminační.
Kateřina Skalíková, matka žáka 3. třídy: Takto se předpokládá, že dítě, které není testované, je nemocné. Což samozřejmě není pravda. Zároveň pokud se děti testují, tak nerozumím tomu, proč by měli sedět ve výuce v rouškách.“
Většina rodičů své děti do školy poslala a se samotestováním souhlasila.
Roman Podzemný, ředitel ZŠ Vrchní, Opava: „Většina dětí dnes přišla. Chybí žáci Jen v řádu jednotek, asi 10 ze 130.“
Podmínkou účasti ve výuce je negativní výsledek testu. Jak odebrat stěr z přední části nosní sliznice radili učitelé. Žáci kvůli tomu museli přijít do školy o pár minut dřív. Přítomni mohli být i rodiče, kteří svým dětem s odebírání vzorků pomáhali.
žákyně 3. A : „Já jsem byla strašně nervózní, že budu pozitivní.“
Žáci třetí třídy byli ve škole naposledy před Vánocemi. Do lavic se vrátili po dlouhých čtyřech měsících. Většina se těšila.
žák 3. A: „Už jsem se těšil na některé kamarády.“
žákyně 3.A: „Chyběli mi spolužáci i paní učitelka.“
Během úvodních hodin si spíš povídali. A pak se věnovali opakování učiva, které probrali při on-line výuce.
Monika Pospíšilová, učitelka, ZŠ Vrchní, Opava: „Když sedí u počítače, tak jde vidět po 20 minutách ta unavitelnost. I při této výuce vidím, že křivka pozornosti klesá. Tak se tomu musím hodně přizpůsobovat.“
Učitelé se teď budou zaměřovat především na to, aby zjistili, jaké znalosti si děti z výuky od počítačů do školy přinesly. Zvýšenou pozornost budou věnovat těm slabším, kteří potřebují ještě něco dovysvětlit.
Část vyučování bude vedená venku. Žáci budou chodit na procházky a během příznivého počasí pak využívat venkovních tříd.
---
Slezské divadlo se připojilo k výzvě Oživené výlohy pražského souboru Cirk La Putyka a za sklem uzavřeného nákupního centra Slezanka v centru Opavy se představili divákům. Před publikem znovu hráli po půl roce. Od října jsou totiž divadla kvůli protiepidemickým opatřením uzavřená.
Budova Slezanky v centru Opavy už několik let zeje prázdnotou. Prostor za výlohou se teď proměnil. Přibylo tady improvizované jeviště i osvětlovací rampa. Z tohoto nehostinného místa se na tři odpoledne stalo malé divadlo za sklem.
Radovan Čhechák, vedoucí umělecko-technického provozu, Slezské divadlo Opava:
„Jednotlivé ukázky budou nazvučené mikrofony. Ven dáme reproduktory a zvukaře a budeme ten zvuk přenášet ven přes výklady.“
Herci si připravili několik shakespearovských ukázek. Tanečníci předvedli část svého nejnovějšího vystoupení Identities, které zatím na premiéru před diváky čeká. Hudebníci i zpěváci muzicírovali v menších uskupeních.
Jan Andělová Pletichová, režisérka, Slezské divadlo Opava: „Ten program je složený z několika pětiminutových ukázek.“
diváci: „Je bezva nápad. Chybí mi divadlo. A vůbec jakákoliv živá kultura.“
Lidé, kteří kolem procházeli se mohli na chvíli před výlohou zastavit a připomenout si atmosféru skutečného kamenného divadla. Do plyšových sedaček v hledišti se diváci mohli usadit naposledy v říjnu.
Jan Zlámal, koncertním mistrem violoncellové skupiny orchestru Slezské divadlo Opava: „Je to zvláštní pocit, že jsme takto izolovaní. A lidé se na nás lačně dívají přes sklo.“
Martin Tomsa, vedoucí baletního souboru, Slezské divadlo Opava: „Jsem rád, že jsme mohli zase po dlouhé době něco ukázat z našeho repertoáru baletního.“
Nikdo zatím netuší, kdy se budou moci divadelníci ke své práci naplno vrátit a kdy budou moci hrát opět před diváky v hledišti. Všichni si přejí, aby to bylo ještě před letními prázdninami.
---
Soňa Křepelová je od podzimu novou posilou hereckého souboru Slezského divadla. Spolu se svými kolegy oživila prázdnou výlohu bývalého obchodního centra Slezanka v centru Opavy několika krátkými vystoupeními. V rozhovoru si posteskla, jak moc hercům diváci chybí.
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaký je to pocit mít zase po čase na sobě divadelní kostým?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „Je to fajn. Je to krásný pocit. A tak jsem nabyla dojmu, že už by se to mohlo brzy otevřít. Tak uvidíme, co nás čeká.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Co se teď v divadle děje, když je zavřené?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „V divadle jsme minulý týden oprašovali hru Broučci. Po třech zkouškách jsme ji natočili, aby ji diváci viděli. Totéž bude probíhat příští či následující týden s inscenací Kytice. Takže se zkouší, abychom nic nezapomněli, a hry se opět k divákovi dostaly.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jsou pro vás diváci důležití? Jak moc na ně myslíte, když zkoušíte divadelní hru či hrajete?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „To celé divadlo je o divákovi, my to děláme pro diváka. Samozřejmě protože nás to také těší. Ta atmosféra, energie, která jde od diváka jde, tak teď není.. a je to strašně znát. Nemyslím si, že je to jen o potlesku. Ale celkově o tom, že někomu energii dáváte. A diváci, možná, aniž by o tom věděli, nám ji obrovskou měrou vrací. A teď se nám nevrací nic. Je to smutné koukat do prázdného hlediště. Ať už tam prostě jsou!"
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Na co se nejvíce těšíte, až se divadlo otevře a diváci opět vrátí na svá místa?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „Právě na diváky! A já věřím, že uvidím opět jejich úsměvy a rozzářené oči, že mohou opět zažít nějakou kulturu.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Přeji vám, ať je to co nejdřív! Díky za rozhovor.
---
Studenti Slezského gymnázia během koronavirové pandemie vymysleli deskovou hru, která umožní lépe se poznat. Je určená rodinám, přátelům i kolektivům. Prostě všem, kteří mají pocit, že své blízké neznají nejlépe. A to přesto, že třeba v době pandemie spolu museli trávit mnohem více času, než dřív.
Rodinná ponorka aneb Hravá karanténa – to je název deskové hry, která přišla na svět během doby, kdy směr našich životů řídí koronavirus. Studenti Slezského gymnázia na ní začali pracovat ještě během první vlny pandemie, která zasáhla do života nás všech.
Štěpán Pavelek, student, Slezské gymnázium, Opava: „Pořád nevidíme to světýlko na konci tunelu. Je to těžké.“
Tomáš Valík, student, Slezské gymnázium, Opava: „Hra má vlastně stmelit rodinné příslušníky. Když budou hrát, dozví se o sobě více.“
Jaromír Koflák, student, Slezské gymnázium, Opava: „Je to o tom, sednout si k jednomu stolu a pobavit se."
… a také lépe se poznat. K tomu poslouží 180 otázek, které odhalí třeba přání a touhy, vlastnosti, zvyky, nezapomenutelné zážitky nebo i znalosti.
Klára Beníčková, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Ke každému zaměření se vztahuje jeden balíček karet.“
Sedm studentů na přípravě deskové hry pracovalo s přestávkami půl roku. Společnou práci zpomalovala opatření, která eliminovala možnost setkání.
Monika Hájková, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Protože to bylo na začátku této koronadoby, tak jsme ještě neuměli moc komunikovat spolu ve virtuálním prostředí.“
Klára Volfová, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Nejtěžší bylo vymýšlení otázek, aby byly správně formulované, aby šly pochopit.“
Magda Hrstková, učitelka, Slezské gymnázium, Opava: „Trošičku nám to vyhotovení zdržela další vlna koronaviru, ale dali jsme to dohromady.“
Teď je hra vytištěná a hledá si cestu k těm, které pobaví. A také nabídne možnost lépe poznat ty, kteří žijí vedle nás, ale přesto toho víme jen málo o jejich koníčcích, radostech i přáních.
---
Po lockdownu se do mateřských škol vrátili předškoláci a žáci prvního stupně mohli opět usednout do lavic v tzv. rotační výuce. Podmínkou je ale negativní antigenní test. Většina rodičů s testováním svých dětí souhlasí. Někteří si jej ale nepřejí. A vadí jim také nošení roušek.
Syn Kateřiny Skalíkové chodí do třetí třídy. O jeho návratu do školy přemýšlela a nakonec se rozhodla pokračovat v domácí výuce. Podle ní je požádování antigenního testu diskriminační.
Kateřina Skalíková, matka žáka 3. třídy: Takto se předpokládá, že dítě, které není testované, je nemocné. Což samozřejmě není pravda. Zároveň pokud se děti testují, tak nerozumím tomu, proč by měli sedět ve výuce v rouškách.“
Většina rodičů své děti do školy poslala a se samotestováním souhlasila.
Roman Podzemný, ředitel ZŠ Vrchní, Opava: „Většina dětí dnes přišla. Chybí žáci Jen v řádu jednotek, asi 10 ze 130.“
Podmínkou účasti ve výuce je negativní výsledek testu. Jak odebrat stěr z přední části nosní sliznice radili učitelé. Žáci kvůli tomu museli přijít do školy o pár minut dřív. Přítomni mohli být i rodiče, kteří svým dětem s odebírání vzorků pomáhali.
žákyně 3. A : „Já jsem byla strašně nervózní, že budu pozitivní.“
Žáci třetí třídy byli ve škole naposledy před Vánocemi. Do lavic se vrátili po dlouhých čtyřech měsících. Většina se těšila.
žák 3. A: „Už jsem se těšil na některé kamarády.“
žákyně 3.A: „Chyběli mi spolužáci i paní učitelka.“
Během úvodních hodin si spíš povídali. A pak se věnovali opakování učiva, které probrali při on-line výuce.
Monika Pospíšilová, učitelka, ZŠ Vrchní, Opava: „Když sedí u počítače, tak jde vidět po 20 minutách ta unavitelnost. I při této výuce vidím, že křivka pozornosti klesá. Tak se tomu musím hodně přizpůsobovat.“
Učitelé se teď budou zaměřovat především na to, aby zjistili, jaké znalosti si děti z výuky od počítačů do školy přinesly. Zvýšenou pozornost budou věnovat těm slabším, kteří potřebují ještě něco dovysvětlit.
Část vyučování bude vedená venku. Žáci budou chodit na procházky a během příznivého počasí pak využívat venkovních tříd.
---
Slezské divadlo se připojilo k výzvě Oživené výlohy pražského souboru Cirk La Putyka a za sklem uzavřeného nákupního centra Slezanka v centru Opavy se představili divákům. Před publikem znovu hráli po půl roce. Od října jsou totiž divadla kvůli protiepidemickým opatřením uzavřená.
Budova Slezanky v centru Opavy už několik let zeje prázdnotou. Prostor za výlohou se teď proměnil. Přibylo tady improvizované jeviště i osvětlovací rampa. Z tohoto nehostinného místa se na tři odpoledne stalo malé divadlo za sklem.
Radovan Čhechák, vedoucí umělecko-technického provozu, Slezské divadlo Opava:
„Jednotlivé ukázky budou nazvučené mikrofony. Ven dáme reproduktory a zvukaře a budeme ten zvuk přenášet ven přes výklady.“
Herci si připravili několik shakespearovských ukázek. Tanečníci předvedli část svého nejnovějšího vystoupení Identities, které zatím na premiéru před diváky čeká. Hudebníci i zpěváci muzicírovali v menších uskupeních.
Jan Andělová Pletichová, režisérka, Slezské divadlo Opava: „Ten program je složený z několika pětiminutových ukázek.“
diváci: „Je bezva nápad. Chybí mi divadlo. A vůbec jakákoliv živá kultura.“
Lidé, kteří kolem procházeli se mohli na chvíli před výlohou zastavit a připomenout si atmosféru skutečného kamenného divadla. Do plyšových sedaček v hledišti se diváci mohli usadit naposledy v říjnu.
Jan Zlámal, koncertním mistrem violoncellové skupiny orchestru Slezské divadlo Opava: „Je to zvláštní pocit, že jsme takto izolovaní. A lidé se na nás lačně dívají přes sklo.“
Martin Tomsa, vedoucí baletního souboru, Slezské divadlo Opava: „Jsem rád, že jsme mohli zase po dlouhé době něco ukázat z našeho repertoáru baletního.“
Nikdo zatím netuší, kdy se budou moci divadelníci ke své práci naplno vrátit a kdy budou moci hrát opět před diváky v hledišti. Všichni si přejí, aby to bylo ještě před letními prázdninami.
---
Soňa Křepelová je od podzimu novou posilou hereckého souboru Slezského divadla. Spolu se svými kolegy oživila prázdnou výlohu bývalého obchodního centra Slezanka v centru Opavy několika krátkými vystoupeními. V rozhovoru si posteskla, jak moc hercům diváci chybí.
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaký je to pocit mít zase po čase na sobě divadelní kostým?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „Je to fajn. Je to krásný pocit. A tak jsem nabyla dojmu, že už by se to mohlo brzy otevřít. Tak uvidíme, co nás čeká.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Co se teď v divadle děje, když je zavřené?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „V divadle jsme minulý týden oprašovali hru Broučci. Po třech zkouškách jsme ji natočili, aby ji diváci viděli. Totéž bude probíhat příští či následující týden s inscenací Kytice. Takže se zkouší, abychom nic nezapomněli, a hry se opět k divákovi dostaly.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jsou pro vás diváci důležití? Jak moc na ně myslíte, když zkoušíte divadelní hru či hrajete?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „To celé divadlo je o divákovi, my to děláme pro diváka. Samozřejmě protože nás to také těší. Ta atmosféra, energie, která jde od diváka jde, tak teď není.. a je to strašně znát. Nemyslím si, že je to jen o potlesku. Ale celkově o tom, že někomu energii dáváte. A diváci, možná, aniž by o tom věděli, nám ji obrovskou měrou vrací. A teď se nám nevrací nic. Je to smutné koukat do prázdného hlediště. Ať už tam prostě jsou!"
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Na co se nejvíce těšíte, až se divadlo otevře a diváci opět vrátí na svá místa?
Soňa Křepelová, herečka, Slezské divadlo Opava: „Právě na diváky! A já věřím, že uvidím opět jejich úsměvy a rozzářené oči, že mohou opět zažít nějakou kulturu.“
Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Přeji vám, ať je to co nejdřív! Díky za rozhovor.
---
Studenti Slezského gymnázia během koronavirové pandemie vymysleli deskovou hru, která umožní lépe se poznat. Je určená rodinám, přátelům i kolektivům. Prostě všem, kteří mají pocit, že své blízké neznají nejlépe. A to přesto, že třeba v době pandemie spolu museli trávit mnohem více času, než dřív.
Rodinná ponorka aneb Hravá karanténa – to je název deskové hry, která přišla na svět během doby, kdy směr našich životů řídí koronavirus. Studenti Slezského gymnázia na ní začali pracovat ještě během první vlny pandemie, která zasáhla do života nás všech.
Štěpán Pavelek, student, Slezské gymnázium, Opava: „Pořád nevidíme to světýlko na konci tunelu. Je to těžké.“
Tomáš Valík, student, Slezské gymnázium, Opava: „Hra má vlastně stmelit rodinné příslušníky. Když budou hrát, dozví se o sobě více.“
Jaromír Koflák, student, Slezské gymnázium, Opava: „Je to o tom, sednout si k jednomu stolu a pobavit se."
… a také lépe se poznat. K tomu poslouží 180 otázek, které odhalí třeba přání a touhy, vlastnosti, zvyky, nezapomenutelné zážitky nebo i znalosti.
Klára Beníčková, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Ke každému zaměření se vztahuje jeden balíček karet.“
Sedm studentů na přípravě deskové hry pracovalo s přestávkami půl roku. Společnou práci zpomalovala opatření, která eliminovala možnost setkání.
Monika Hájková, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Protože to bylo na začátku této koronadoby, tak jsme ještě neuměli moc komunikovat spolu ve virtuálním prostředí.“
Klára Volfová, studentka, Slezské gymnázium, Opava: „Nejtěžší bylo vymýšlení otázek, aby byly správně formulované, aby šly pochopit.“
Magda Hrstková, učitelka, Slezské gymnázium, Opava: „Trošičku nám to vyhotovení zdržela další vlna koronaviru, ale dali jsme to dohromady.“
Teď je hra vytištěná a hledá si cestu k těm, které pobaví. A také nabídne možnost lépe poznat ty, kteří žijí vedle nás, ale přesto toho víme jen málo o jejich koníčcích, radostech i přáních.
---