Do škol na Opavsku zamířilo víc jak 30 000 respirátorů pro učitele, které poslala vláda. To proto, že školy patří k nejrizikovějším místům šíření nemoci Covid – 19. Zatím je ale učitelé potřebovat nebudou. Na školách totiž začala z nařízení vlády distanční výuka.
Respirátory
FFP2
přivezli z pardubického centrálního skladu do Ostravy hasiči.
Odtud putovaly do obcí, které je přerozdělily jednotlivým
školám. Balíček s ochrannými prostředky dostanou zaměstnanci
mateřských, základních i středních škol. Každý bude mít k
dispozici 10 respirátorů.
Roman Otipka, tajemník krizového štábu, Magistrát Opava: „Zatím nepředpokládáme, že by bylo něco dalšího. Uvidíme, jak se vyvine epidemiologická situace, zda vláda ještě školským zařízením pomůže.“
V
souvislosti se zahájením výuky se už v září objevil
vzrůstající počet případů onemocnění koronavirem především
u žáků, studentů i učitelů. Školy jsou podle hygieny
rizikovým místem šíření nákazy.
Simona Horáková, ředitelka ZŠ E. Beneše, Opava: „Předpokládám, že respirátory pomohou učitelům psychicky i fyzicky. Že to bude větší ochrana, než jsou roušky.
Zatímco
úvod školního roku se obešel bez ochrany úst a nosu, v polovině
září už museli mít ústenku žáci II. stupně i jejich
vyučující.
žákyně ZŠ E. Beneše, Opava: „Musím myslet na to, abych si k učebnicím přidala roušku.“
Učitelé sice respirátory dostali, ovšem používat je zatím nebudou. Vláda totiž základní školy uzavřela. Ty střední učí distančně už několik dnů.
Na
střední hotelové škole se snaží dálkovou výuku vylepšovat.
Zkoušejí snímací zařízení, které by mohlo on – line
vyučování vylepšit. Učitelé mohou vést výuku přímo od
tabule a aktuálně reagovat na dotazy žáků. Probírané učivo
pak hned názorně dovysvětlit.
Martin Ruský, ředitel Střední škola hotelnictví a služeb a VOŠ, Opava: „Máme speciální učebnu, kde učitel nemusí mít mikrofon a sluchátka, aby mohl s žáky komunikovat. Ti jej vidí i s tím, že pedagog může zaostřit na tabuli, kde vysvětluje probíranou látku.“
Zatímco
teoretická výuka středoškoláků je distanční, ta praktická
ještě před pár dny normálně probíhala. Podle aktuálních
vládních opatření už to ale nebude možné. Praxi přerušili
např. budoucí číšníci.
Kateřina Hefková, učitelka odborných předmětů, Střední škola hotelnictví a služeb a VOŠ, Opava: „Tou formou distanční se praktické činnosti žáci nenaučí. Je potřeba, aby si stále opakovali zásady obsluhy a komunikaci s hosty.“
Po
týdenní pauze se mohli vrátit zpět do učeben ke svým učitelům
žáci základních uměleckých škol. Po protestech Asociace ZUŠ a
rodičů byla obnovena individuální výuka, ovšem na pouhé dva
dny, než vláda přednesla svůj plán zavřít kompletně všechny
školy, s výjimkou těch mateřských.
---
Opavská Charita přestěhovala svých 7 chráněných dílen do jednoho areálu. Dříve se jednotlivá pracoviště nacházela na několika místech a narážela na nedostatek prostor. Odkup i přestavbu areálu financovalo biskupství ostravsko – opavské, a to z peněz získaných z církevních restitucí. Dílny nyní zaměstnávají na 170 lidí s hedikepem.
Jaktař,
Velké Hoštice, Vlaštovičky, Opava. Na těchto místech
provozovala opavská Charita svých celkem 7 chráněných dílen.
Teď se všechny sestěhovaly do budov bývalé strojní traktorové
stanice za Opavou. S výkupem areálu pomohlo ostaravsko - opavské
biskupství a poskytlo peníze získané z majetkového narovnání
státu s církví. A v podstatě za rok od zahájení stavebních
prací byla rekonstrukce dokončená.
Martin David, biskup ostravsko – opavský: „Jednak jsme museli investovat do nákupu areálu samotného, což bylo okolo 19,5 mil. Kč. A pak jsme vložili peníze do oprav budov, což byla částka podobná.“
Na
jedno místo se tak sestěhovaly všechny chráněné dílny opavské
Charity: technická, která zpracovává elektroodpad, šicí,
vyšívací, keramická i kompletační. Pracuje zde 170 lidé se zdravotním postižením. Uplatnění na trhu práce by hledali jen těžko.
Petra Ballová, ředitelka Úřadu práce Opava: „Máme asi 16% z celkových uchazečů, které mají status osoby zdravotně postižené. A jejich umístění na trh práce je velmi problematické.“
Díky
novým prostorám získaly jednotlivé dílny více místa, které
umožní přijímat větší zakázky. Zaměstnanci teď mají k
dispozici odpovídající zázemí – to dříve postrádali.
Tomáš Schaffartzik, zástupce ředitele Charity Opava: „Na to, abychom mohli pracovat nám to stačí. Ale máme další plány Chtěli bychom otevřít druhou směnu. Vše bude záležet na tom, kolik práce budeme mít.“
Rozlohou i počtem zaměstnanců je toto chráněné pracoviště největší v kraji, které Charita provozuje.
---
Strážníci opavské městské policie uspořádali kurz sebeobrany pro pracovníky Armády spásy. Učí je, jak se ubránit násilníkovi. Mnozí z nich totiž pracují v sociálních službách, které jsou přístupné klientům z ulice. A jejich chování může být nepředvídatelné. Průběh kurzu teď ale přerušil nouzový stav.
Noclehárna
pro lidi, bez přístřeší, azylové domy, denní centrum nebo
práce v terénu s bezdomovci. Náročné prostředí a kontakt s
lidmi jejichž reakce nemusí být v souvislosti s jejich životní
situací předvídatelné. Takové důvody přivedly dvacítku
zaměstnanců Armády spásy do tělocvičny, aby se naučili
základům sebeobrany.
Martina Řeháčková, vedoucí sociálních služeb, Armáda spásy Opava: „Naši klienti jsou často anonymní, nevíme, kdo k nám přichází. Takže jsme se rozhodli dále vzdělávat, abychom byli připraveni reagovat.“
Na
hodinovou lekci přišli muži i ženy nejrůznějšího věku i
fyzické kondice. Zkušení trenéři jim předvádí základní
údery i chvaty a naučí je také padat. Trénink
vychází z bojového umění krav maga, které je založené na
přirozené reakci a pohybu.
Libor Kuděla, trenér bojových umění a strážník Městské policie Opava: „Lekce jsou koncipované tak, aby je zvládli i laici, kteří nikdy necvičili. Těch je tady ostatně většina.“
Počáteční
rozpačitost s postupujícím cvičením střídá jistota. Jak se
vykroutit ze sevření násilníka zvládnou všichni během chvilky
výborně. A taky dostanou radu:
Marek Dýčka, mluvčí Městské policie Opava: „Pokud to jde, tak s takovým násilníkem se nepřetahujte. Raději ustupte. Zamkněte se v kanceláři a zavolejte pomoc.“
Osm
lekcí sebeobrany ale není dostatečný počet na to, aby se
napadený mohl postavit násilníkovi tváří v tvář. To by pak
chtělo ještě další trénink.
účastnice „Není to o tom, že bych to přímo v praxi použila. Ale že se budu se určitě cítit bezpečněji.“
Nicméně teď budou muset kurzisté tréninky přerušit. Kvůli vládním opatřením vyplývajícím z nouzového stavu jsou totiž jejich lekce sebeobrany přerušené.
---
Studenti Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity dokumentovali oblast Karvinska a zašlou slávu tohoto černouhelného revíru, který postupně mizí. Během deseti let by se tady mělo přestat těžit úplně. Snímky jsou mementem krajiny, kde desetiletí bujel průmysl a dnes je spíš zapomenutým koutem.
Roztroušená
paměť – tak se jmenuje výstava fotografií tří studentů
doktorandského studia Institutu tvůrčí fotografie: Ondřeje
Durzczaka, Arkadiucze Goly a Lukáše Horkého. Na svých snímcích
zachytili postupně mizející průmyslovou krajinu Karvinska:
opuštěné domy, torza důlních staveb či zbytky infrastruktury,
které se ztrácejí v divoké zeleni.
Ondřej Durzcak, fotograf: „V této oblasti, která před 100 lety vytvářela centrum průmyslu, teď už žádný život není.“
Lukáš
Horký se na Karvinsko vrací víc než 10 let. Na svých
fotografiích zachytil místa, která těžba zásadně změnila.
Lukáš Horký, fotograf: „Například obec Louky nad Olší utrpěla devastací díky těžbě uhlí. Zachytil jsem silnici vedoucí „nikam“, rozpadlé domy zarostlé zelení.“
Pohled
na snímky říká, že zlaté časy uhelného průmyslu Karvinsku
jsou minulostí. A podle rozhodnutí vlády by tady těžba měla
úplně skončit do roku 2030. Fotografie tak
budou důležitým dokumentem uhelné éry.
Jiří Siostrzonek, Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě: „Myslím si, že to bude projekt, který přinese celou řadu informací o tom, jak člověk proměňuje krajinu a jak krajina proměňuje člověka.“
Výstavu si teď kvůli protiepidemickým opatřením sice neprohlédnete, podrobný pohled na krajinu Karvinska po těžbě ale nabízí také vydaný katalog fotografií všech tří autorů.
---
Do škol na Opavsku zamířilo víc jak 30 000 respirátorů pro učitele, které poslala vláda. To proto, že školy patří k nejrizikovějším místům šíření nemoci Covid – 19. Zatím je ale učitelé potřebovat nebudou. Na školách totiž začala z nařízení vlády distanční výuka.
Respirátory
FFP2
přivezli z pardubického centrálního skladu do Ostravy hasiči.
Odtud putovaly do obcí, které je přerozdělily jednotlivým
školám. Balíček s ochrannými prostředky dostanou zaměstnanci
mateřských, základních i středních škol. Každý bude mít k
dispozici 10 respirátorů.
Roman Otipka, tajemník krizového štábu, Magistrát Opava: „Zatím nepředpokládáme, že by bylo něco dalšího. Uvidíme, jak se vyvine epidemiologická situace, zda vláda ještě školským zařízením pomůže.“
V
souvislosti se zahájením výuky se už v září objevil
vzrůstající počet případů onemocnění koronavirem především
u žáků, studentů i učitelů. Školy jsou podle hygieny
rizikovým místem šíření nákazy.
Simona Horáková, ředitelka ZŠ E. Beneše, Opava: „Předpokládám, že respirátory pomohou učitelům psychicky i fyzicky. Že to bude větší ochrana, než jsou roušky.
Zatímco
úvod školního roku se obešel bez ochrany úst a nosu, v polovině
září už museli mít ústenku žáci II. stupně i jejich
vyučující.
žákyně ZŠ E. Beneše, Opava: „Musím myslet na to, abych si k učebnicím přidala roušku.“
Učitelé sice respirátory dostali, ovšem používat je zatím nebudou. Vláda totiž základní školy uzavřela. Ty střední učí distančně už několik dnů.
Na
střední hotelové škole se snaží dálkovou výuku vylepšovat.
Zkoušejí snímací zařízení, které by mohlo on – line
vyučování vylepšit. Učitelé mohou vést výuku přímo od
tabule a aktuálně reagovat na dotazy žáků. Probírané učivo
pak hned názorně dovysvětlit.
Martin Ruský, ředitel Střední škola hotelnictví a služeb a VOŠ, Opava: „Máme speciální učebnu, kde učitel nemusí mít mikrofon a sluchátka, aby mohl s žáky komunikovat. Ti jej vidí i s tím, že pedagog může zaostřit na tabuli, kde vysvětluje probíranou látku.“
Zatímco
teoretická výuka středoškoláků je distanční, ta praktická
ještě před pár dny normálně probíhala. Podle aktuálních
vládních opatření už to ale nebude možné. Praxi přerušili
např. budoucí číšníci.
Kateřina Hefková, učitelka odborných předmětů, Střední škola hotelnictví a služeb a VOŠ, Opava: „Tou formou distanční se praktické činnosti žáci nenaučí. Je potřeba, aby si stále opakovali zásady obsluhy a komunikaci s hosty.“
Po
týdenní pauze se mohli vrátit zpět do učeben ke svým učitelům
žáci základních uměleckých škol. Po protestech Asociace ZUŠ a
rodičů byla obnovena individuální výuka, ovšem na pouhé dva
dny, než vláda přednesla svůj plán zavřít kompletně všechny
školy, s výjimkou těch mateřských.
---
Opavská Charita přestěhovala svých 7 chráněných dílen do jednoho areálu. Dříve se jednotlivá pracoviště nacházela na několika místech a narážela na nedostatek prostor. Odkup i přestavbu areálu financovalo biskupství ostravsko – opavské, a to z peněz získaných z církevních restitucí. Dílny nyní zaměstnávají na 170 lidí s hedikepem.
Jaktař,
Velké Hoštice, Vlaštovičky, Opava. Na těchto místech
provozovala opavská Charita svých celkem 7 chráněných dílen.
Teď se všechny sestěhovaly do budov bývalé strojní traktorové
stanice za Opavou. S výkupem areálu pomohlo ostaravsko - opavské
biskupství a poskytlo peníze získané z majetkového narovnání
státu s církví. A v podstatě za rok od zahájení stavebních
prací byla rekonstrukce dokončená.
Martin David, biskup ostravsko – opavský: „Jednak jsme museli investovat do nákupu areálu samotného, což bylo okolo 19,5 mil. Kč. A pak jsme vložili peníze do oprav budov, což byla částka podobná.“
Na
jedno místo se tak sestěhovaly všechny chráněné dílny opavské
Charity: technická, která zpracovává elektroodpad, šicí,
vyšívací, keramická i kompletační. Pracuje zde 170 lidé se zdravotním postižením. Uplatnění na trhu práce by hledali jen těžko.
Petra Ballová, ředitelka Úřadu práce Opava: „Máme asi 16% z celkových uchazečů, které mají status osoby zdravotně postižené. A jejich umístění na trh práce je velmi problematické.“
Díky
novým prostorám získaly jednotlivé dílny více místa, které
umožní přijímat větší zakázky. Zaměstnanci teď mají k
dispozici odpovídající zázemí – to dříve postrádali.
Tomáš Schaffartzik, zástupce ředitele Charity Opava: „Na to, abychom mohli pracovat nám to stačí. Ale máme další plány Chtěli bychom otevřít druhou směnu. Vše bude záležet na tom, kolik práce budeme mít.“
Rozlohou i počtem zaměstnanců je toto chráněné pracoviště největší v kraji, které Charita provozuje.
---
Strážníci opavské městské policie uspořádali kurz sebeobrany pro pracovníky Armády spásy. Učí je, jak se ubránit násilníkovi. Mnozí z nich totiž pracují v sociálních službách, které jsou přístupné klientům z ulice. A jejich chování může být nepředvídatelné. Průběh kurzu teď ale přerušil nouzový stav.
Noclehárna
pro lidi, bez přístřeší, azylové domy, denní centrum nebo
práce v terénu s bezdomovci. Náročné prostředí a kontakt s
lidmi jejichž reakce nemusí být v souvislosti s jejich životní
situací předvídatelné. Takové důvody přivedly dvacítku
zaměstnanců Armády spásy do tělocvičny, aby se naučili
základům sebeobrany.
Martina Řeháčková, vedoucí sociálních služeb, Armáda spásy Opava: „Naši klienti jsou často anonymní, nevíme, kdo k nám přichází. Takže jsme se rozhodli dále vzdělávat, abychom byli připraveni reagovat.“
Na
hodinovou lekci přišli muži i ženy nejrůznějšího věku i
fyzické kondice. Zkušení trenéři jim předvádí základní
údery i chvaty a naučí je také padat. Trénink
vychází z bojového umění krav maga, které je založené na
přirozené reakci a pohybu.
Libor Kuděla, trenér bojových umění a strážník Městské policie Opava: „Lekce jsou koncipované tak, aby je zvládli i laici, kteří nikdy necvičili. Těch je tady ostatně většina.“
Počáteční
rozpačitost s postupujícím cvičením střídá jistota. Jak se
vykroutit ze sevření násilníka zvládnou všichni během chvilky
výborně. A taky dostanou radu:
Marek Dýčka, mluvčí Městské policie Opava: „Pokud to jde, tak s takovým násilníkem se nepřetahujte. Raději ustupte. Zamkněte se v kanceláři a zavolejte pomoc.“
Osm
lekcí sebeobrany ale není dostatečný počet na to, aby se
napadený mohl postavit násilníkovi tváří v tvář. To by pak
chtělo ještě další trénink.
účastnice „Není to o tom, že bych to přímo v praxi použila. Ale že se budu se určitě cítit bezpečněji.“
Nicméně teď budou muset kurzisté tréninky přerušit. Kvůli vládním opatřením vyplývajícím z nouzového stavu jsou totiž jejich lekce sebeobrany přerušené.
---
Studenti Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity dokumentovali oblast Karvinska a zašlou slávu tohoto černouhelného revíru, který postupně mizí. Během deseti let by se tady mělo přestat těžit úplně. Snímky jsou mementem krajiny, kde desetiletí bujel průmysl a dnes je spíš zapomenutým koutem.
Roztroušená
paměť – tak se jmenuje výstava fotografií tří studentů
doktorandského studia Institutu tvůrčí fotografie: Ondřeje
Durzczaka, Arkadiucze Goly a Lukáše Horkého. Na svých snímcích
zachytili postupně mizející průmyslovou krajinu Karvinska:
opuštěné domy, torza důlních staveb či zbytky infrastruktury,
které se ztrácejí v divoké zeleni.
Ondřej Durzcak, fotograf: „V této oblasti, která před 100 lety vytvářela centrum průmyslu, teď už žádný život není.“
Lukáš
Horký se na Karvinsko vrací víc než 10 let. Na svých
fotografiích zachytil místa, která těžba zásadně změnila.
Lukáš Horký, fotograf: „Například obec Louky nad Olší utrpěla devastací díky těžbě uhlí. Zachytil jsem silnici vedoucí „nikam“, rozpadlé domy zarostlé zelení.“
Pohled
na snímky říká, že zlaté časy uhelného průmyslu Karvinsku
jsou minulostí. A podle rozhodnutí vlády by tady těžba měla
úplně skončit do roku 2030. Fotografie tak
budou důležitým dokumentem uhelné éry.
Jiří Siostrzonek, Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě: „Myslím si, že to bude projekt, který přinese celou řadu informací o tom, jak člověk proměňuje krajinu a jak krajina proměňuje člověka.“
Výstavu si teď kvůli protiepidemickým opatřením sice neprohlédnete, podrobný pohled na krajinu Karvinska po těžbě ale nabízí také vydaný katalog fotografií všech tří autorů.
---
