Testování ve firmách – pozitivních je minimum

Povinné antigenní testování zaměstnanců ve firmách na covid - 19 odhalilo jen jednotky pozitivních pracovníků. Někde provádějí odběry zdravotníci, jinde používají samotestovací sady. Po testování ve velkých firmách přijdou na řadu i ty malé od 10 do 50 zaměstnanců.

Jako testovací místnost slouží pro 250 zaměstnanců opavského magistrátu prostorný školící sál. S odběry, které se provádějí stěry z nosohltanu, pomáhají zdravotní sestry ze Slezské nemocnice. Místnost poskytuje dostatek místa pro registraci, samotný odběr i čekárnu.

Martina Věntusová, ved. kanceláře tajemníka, Magistrát města Opavy: „Snažili jsem se ji rozčlenit na různé kvadranty, tak aby byla zaručená diskrétnost jak při testování, tak při sdělování výsledků.“

Antigenní testování podstupují každý týden vždy jen ti úředníci, kteří ukončují práci z domova a vracejí se do kanceláře.

Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: „My jsme úřad rozdělili na dvě skupiny, které chodí po týdnu do práce, vždy je to úterý až pondělí. Kdy v pondělí proběhnou testy všech zaměstnanců, kteří jdou na tu následující směnu.“

Ze 170 vzorků odebraných během tří hodin nevyšel pozitivně ani jeden.

V opavské tiskařské firmě vsadili na samotestování, stěr se provádí z nosní dírky. Za nákup testů firma utratí 73 000 korun měsíčně. 2/3 z této částky uhradí stát. Protože se zde pracuje na směny, antigenní testy se provádějí průběžně po celý týden.

zaměstnanec firmy Grafico, Opava: „Pro můj osobní klid to určitě je, protože vím, že jsem negativní.“

V prvním kole testování se mezi 220 pracovníky našly 3 pozitivní výsledky.

Eva Štěpánková, ekonomický referent, Grafico, Opava: „Musí kontaktovat svého praktického lékaře. A pak už je posílá na PCR testy.“

K povinnému testování velkých firem se nyní přidají také podniky od 10 do 50 zaměstnanců.

---

Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí

Organizace, které pomáhají rodinám s dětmi v pěstounské péči, se obávají o svou existenci. Už osm let požadují navýšení financí. Sepsaly také petici. Novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, budou poslanci projednávat příští týden.

Spolek Do náruče je jednou z 26 organizací v Moravskoslezském kraji, které jsou k dispozici pěstounům. Pomáhají se začleněním dítěte do nové rodiny, poskytují psychologickou podporu a dohlížejí na to, aby pěstounská péče fungovala správně. Jejich služeb využívá také Eva Turtáková, která se stará o osmiletou holčičku.

Eva Turtáková, pěstounka: „Prostě když se něco vyloupne, nějaký problém, tak to řešíme okamžitě. Já jim (spolek Do náruče) zavolám a radí i hned, co mám dělat.“

Od roku 2013 nebyl těmto organizacím navýšen příspěvek na poskytovanou péči, který činí 46 000 korun na rodinu. Pokud to nezmění chystaná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, budou muset tyto organizace omezit své služby na zákonné minimum.

Pavlína Němcová, ředitelka Do náruče: „Nebudeme schopni tak často poskytovat psychologickou podporu. Tedy např. nárok na konzultaci s psychologem budou mít rodiny pouze jednou za půl roku. Přitom dítě, které přichází do pěstounské péče, si s sebou vždy nese z minulosti nějaké trauma. A tak častější odborná pomoc je v této chvíli nutná.

Šetřit se bude muset třeba také na vzdělávání pěstounů či pomáhání s hlídáním dětí svěřených do péče. Na internetu je umístěná petice, která fungování doprovodných organizací podporuje. Poslanci budou zákon projednávat příští týden.

Aleš Juchelka (nestr. za ANO), poslanec Parlamentu ČR: „Určitě můžu garantovat to, že doprovodným organizacím se zvedne odměna na těch 54 a ve hře je ještě o 6 000 navýšení na 60 000."

V Moravskoslezském kraji je v pěstounských rodinách asi 2 300 dětí. 

---

Pěstounem nemůže být každý

Organizace Do náruče šestým rokem pomáhá rodinám, které přijaly do pěstounské péče dítě. Co je pro tyto rodiny nejtěžší a jak takovouto zásadní změnu co nejlépe zvládnout? Na otázky odpovídá ředitelka spolku Do náruče Pavlína Němcová.

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Kdy potřebují pěstouni nejvíce podržet a jaké problémy na rozdíl od biologických rodičů, musí řešit?

Pavlína Němcová, ředitelka Do náruče: „Nejvíce to bývá na začátku doprovázení, když do rodiny přijde dítě a všichni se spolu sžívají. Pro rodinu nastává zcela nová situace, na kterou nebyla připravená. A představa, že dítě automaticky vpluje do systému a všemu se přizpůsobí je zcela nemožná.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Jaký je rozdíl mezi tím, když se stará rodič o své biologické dítě a když dítě přijme do pěstounské péče. Jsou ty vztahy jiné?

Pavlína Němcová, ředitelka Do náruče: „Když přijmete dítě, to je jedno, jak je staré. Zda je to miminko, pětileté nebo starší dítě, tak má za sebou nějakou minulost. Má za sebou jistě traumatické zkušenosti a narušený vývoj, u kterého pěstouni nemohli být a neznají jej. To dítě se nyní nějak projevuje a nikdo nechápe, proč to tak je. Očekává se, že když pěstouni použijí výchovné metody stejné, jako u svých biologických dětí, tak to zabere. Ale tak to nefunguje. A proto my pěstouny učíme terapeutické rodičovství vysvětlujeme vlastně proč se to dítě takto chová kde se to vlastně vzalo. Proč se to dítě chová zcela nezvyklým způsobem.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Často jsou už v rodině nějaké vlastní děti rodičů, musíte nastavovat i vztahy mezi jednotlivými dětmi?

Pavlína Němcová, ředitelka Do náruče:„ Pro biologické dítě je to velmi náročná situace. pro to biologické dítě. Proto je třeba jej podporovat a pomáhat mu. Vysvětlujeme proto pěstounům, jak rozdělovat pozornost, jak reagovat na negativní reakce biologického dítěte, které jsou vlastně přirozené.“

Kateřina Geryková, redaktorka TV POLAR: Které otázky by si měl člověk zodpovědět, když uvažuje o pěstounství?

Pavlína Němcová, ředitelka Do náruče: „Já jsem přesvědčená, že pěstounem nemůže být každý. Je potřeba, aby to byla zralá osobnost. Důležitá je motivace. Zda si chci doplnit rodinu, protože mi něco v životě chybí. Nebo pokud jsem ochotná a schopná otevřít srdce někomu dalšímu, abych mu pomohla, tak tato motivace je správná.“

---

Slezské divadlo uvádí nejkratší operu

Pěvci a hudebníci Slezského divadla nastudovali snad nejkratší operu na světě. Nemá ani čtvrt hodiny a k jejímu předvedení postačí pouze 8 účinkujících. Představení natočili na záznam. Milovníci umění jej najdou na webových stránkách a sociálních sítích.

Autorem 12 minutové opery je varhaník a regenschori Karel Loos. Toto dílo nevelkého rozsahu napsal asi v polovině 18. století. Dochovalo se v archivu augistiniánského kláštera v Brně. Jednoaktová opera O komínku popisuje ledabylou práci zedníků, kteří se snaží postavit komín.

Opera je pozoruhodná nejen svou délkou, ale také úsporným počtem účinkujících: jde o čtyři zpěváky a čtyři hudebníky, kteří se stali také součástí příběhu.

Jana Andělová Pletichová, režisérka, Slezské divadlo: „Musím říct, že mi chviličku trvalo, než jsem přišla na to, jak operu vlastně inscenovat. Samotná opera je vlastně z poloviny o tom, jak se staví komín a nejde to, protože nemají vápno. A druhá část je o tom, že ten komín spadne.“

A tak režisérka nakonec do děje vtáhla i samotného autora. Udělala z něj učitele a z hudebníků a zpěváků žáky, kteří operu secvičují.

Vojtěch Spurný, představitel autora opery K. Loose, šéf opery, Slezské divadlo: „Já hraji Karla Loose – autora a učitele a aktivně se účastním děje jako cembalista a dirigent, ale také jako jednající postava.“

A protože diváci nyní do divadla nemohou, bude je tato miniopera čekat od 20. března 2021 na webových stránkách a sociálních sítích Slezského divadla.

---