Maturita v období koronaviru

Studenti posledních ročníků středních škol skládají v těchto dnech maturitní zkoušku. Kvůli pandemii koronaviru je její termín o tři týdny posunutý. Přestože se maturanti museli z velké části připravovat sami doma, vedou si dobře.

Letošní rok je pro maturanty zvlášť obtížný: nejprve se museli připravovat individuálně doma. Dlouho také nevěděli, jak vůbec bude jejich zkouška dospělosti vypadat. Na začátku června je čekaly písemné testy a hned na to ústní zkoušky. Na Slezském gymnáziu teď skládá maturitu stovka studentů.

Natálie Nevřelová, maturantka: „Já mám za sebou dva předměty a ta atmosféra je fakt skvělá. Myslím si, že je to velké plus.“

Několikrát se také měnila hygienická opatření pro průběh zkoušky. Nakonec mohli maturanti i zkoušející odložit roušky. Postačila jen desinfekce. A pak už zkouška probíhala jako obvykle: losování otázky, příprava na potítku a patnácti minutové zkoušení před komisí.

Jiří Slovík, předseda maturitní komise: „Můžu říct, že jsou velmi dobře připraveni. A co vůbec nevidím, je tréma. Studenti vypadají klidnější. Když porovnám s předchozími maturitními ročníky, tak se mi zdají opravdu klidní.“

Pokud si studetni rozplánovali dobře učení, mohli z karantény vytěžit větší prostor pro přípravu na maturitu.

Milada Pazderníková, ředitelka, Slezské gymnázium Opava: "Stoprocentně se naučili více hospodařit s časem a být zodpovědní za své učení."

Nevýhodou je naopak to, že během jediného měsíce teď musí zvládnout povinnosti, které jinak bývají rozloženy do dvojnásobného časového úseku. Navíc mnozí museli od maturitní komise zamířit rovnou na přijímací zkoušky, které vysoké školy naplánovaly také na červen.

---

Darujte krev před odjezdem na dovolenou!

Po obnovení běžného provozu v nemocnicích stoupá spotřeba krve a poptávka po dárcích. Lékaři upozorňují, aby přišli k odběru ještě předtím, než odjedou na zahraniční dovolenou. Poptávka je i po krevní plazmě lidí, kteří prodělali koronavirus. Protilátky v ní obsažené, mohou pomoci nemocným.

Víc jak 70 dárců krve a plazmy zareagovalo na výzvu transfúzního oddělení Slezské nemocnice a přišlo během jednoho dne k odběrům. 10 000 registrovaných dárců chodilo v době karantény k odběrům v nižším počtu. Nemocnice totiž fungovaly v omezeném provozu.

Lukáš Stejskal, primář Hematologicko-transfúzního odd., Slezská nemocnice: "Nebylo potřeba tolik krve, měli jsme zhruba o 1/3 dárců méně. Ale když se začalo zase operovat, tak opět poptávka stoupla."

Nyní se vše pomalu vrací do běžných kolejí. Dobrovolníci mohou opět přispívat odběrem krve, plazmy i kostní dřeně. Jen je teď nově potřeba objednat se dopředu, aby byl omezený rizikový kontakt.

Darovat plazmu mohou také lidé, kteří prodělali COVID-19. Z bezpečnostního hlediska tak mohou učinit jen muži či netěhotné ženy Jejich protilátky teď mohou pomoci nemocným ve vážném stavu.

Lukáš Stejskal, primář Hematologicko-transfúzního odd., Slezská nemocnice: "Pokud někdo prodělal onemocnění Covid-19, má 2x negativní testy, je uzdraven a měl mírný průběh, tak 14 dní potom se k nám může přihlásit."

Prozatím se podařilo nashromáždit několik desítek takovýchto odběrů, ovšem použity zatím nebyly.

Lidé, kteří chtějí darovat krev, by tak měli učinit ještě předtím, než odjedou na dovolenou. Po návratu ze zahraničí je totiž nutná čtyřtýdenní pauza.

Nejbližší akci pro dobrovolníky pořádá opavská hematologicko-transfúzní stanice 26. června.

---

Výstava ukáže vývoj kola i cyklistiky

Výstava s názvem Fenomén cyklistika mapuje vývoj snad nejrozšířenějšího dopravního prostředku, který je poháněný lidskou energíí – jízdního kola. V opavském Obecním domě můžete vidět i ty nejstarší modely: odrážecí kolo, velocipéd nebo vysoké kolo.

Předchůdcem jízdního kola bylo toto dřevěné odrážedlo – draisina, které se začalo vyrábět od roku 1817 v Německu. O půl století později se objevil ve Francii velocipéd poháněný šlapadly na hřídeli kola. A začíná éra vysokých kol, které uměli ovládat jen silní muži. Nebylo to totiž vůbec jednoduché.

Michal Dvořák, spoluautor výstavy: Museli mít odvahu to roztlačit, přes stupačku se vyhoupnout do sedla a šlapáním pak udržet rovnováhu.“

Bezpečnými se bicykly staly až v minulém století, kdy přední i zadní kolo dostalo díky anglickým konstruktérům stejný průměr. Začaly se vyrábět i dětské varianty v podobě tříkolek. Vznikaly spolky, které pořádaly závody i vyjížďky na pikniky a výlety. První slezský spolek byl založený německými milovníky cyklistiky roku 1884 v Opavě. Velké popularity se jízda na kole dočkala také na Jesenicku

Karin Raszková, spoluautorka výstavy: „Dámy jezdily krásně oblečené na výlety. A aby se sukénka nezachytila do kola, tak k tomu byly ochranné síťky.“

V době svého vzniku byl bicykl poměrně drahou záležitostí. Dovolit si jej mohli jen bohatší vrstvy. V minulém století kolo svůj reprezentativní význam ztratilo. A díky rozšíření výroby se začalo používat jako levný dopravní prostředek.

Petr Lexa Přendík, kurátor výstavy: „Celý ten průběh 20. století, který tady máme zmapovaný, prostřednictvím různých bicyklů, ať už turistických či závodních, nám dokládá to, že kola se za posledních 100 let až tak nezměnila. Změnil se jen design a doplňky.“

Výstava s názvem Fenomén cyklistika je k vidění v Expozici Cesta města v opavském Obecním domě do 4. října.

---

Skoková soutěž na ponících v Opavě

Jezdecký areál v Opavě – Kateřinkách hostil na čtyři desítky nejmladších jezdců na pony konících z celé republiky. Skokové závody byly zároveň Českým pohárem ve stylovém skákání.

Na skokové závody přijely do Opavy děti od 8 do 16 let. Soutěžily v několika kategoriích. Kromě věku byly rozděleny také podle toho, jak velkého koně si osedlaly. Nejvyšší poníci měli 145 centimetrů, ti nejmenší něco přes metr.

Vladimír Hruška, ředitel závodu: „Poník se dá ovláda daleko lépe, než velký kůň. A také je přiměřený síle a tomu dítěti.“

Překážky na kolbišti museli závodníci projet ve stanoveném čase jedné minuty. S co nejmenším počtem trestných bodů. Rozhodčí se zaměřili ale především na styl a souhru jezdce s koněm. To bylo základem pro hodnocení.

Jan Kubrický, stylový rozhodčí: Tady je vidět, že jsou to začínající závodníci,kteří nejsou tak vyzrálí. A od toho se odvíjejí i známky.

Organizátoři závodů si museli dát záležet na přípravě povrchu, aby se na něm koně cítili co nejjistěji.

Vladimír Hruška, ředitel závodu: Toto je jedno z nejlepších kolbišť v republice. Písek, aby byl kvalitně připravený, musíme hodně kropit vodou.

Slunečné počasí, které po celý den panovalo, dalo zabrat jezdcům i zvířatům.

Natálie Bečková, vítězka Českého poháru ve stylovém skákání pony jezdců 14 -16 let: Samozřejmě je to pro ně těžší, protože se hodně potí a více dýchají. I já jsem zpocená a udýchaná, je to náročné.“

Parkurové skákání je jedna z mála sportovních disciplín, ve které soutěží muži společně se ženami. Mezi dětskými závodníky zcela suverejně převažovaly dívky, které se podělily i o stupně vítězů v jednotlivých kategoriích.

---