Město Opava podá žalobu na hygienu

Město Opava chce podat žalobu na Krajskou hygienickou stanici kvůli ušlému zisku. Podle radnice šlo o chybné rozhodnutí, když hygiena nařídila v Kulturním domě Na Rybníčku, který je majetkem města, zákaz akcí s používání hudební produkce po 22. hodině. Vedení města chce zároveň hygieniky vyzvat znovu k přeměření hlučnosti v době konání akcí. Provozovatel kulturního domu totiž učinil několik opatření, která úroveň hluku snížila.

Hygiena zakázala večerní hudební produkci v Kulturním domě na Rybníčku, který vlastní město Opava, rozhodnutím z července roku 2021. Reagovala tak na měření úrovně hluku, která tady provedla na základě stížnosti obyvatel z přilehlého bytového domu. Ten sousedí s kulturním domem stěnou u jeviště.

To mělo za následek výrazný úbytek společenských akcí, který vedl až k zavření restaurace se zahrádkou.

Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: „Ve chvíli, kdy se tam nemohly pořádat tyto akce, tak ztrácelo pro provozovatele význam udržovat přilehlou restauraci.“

Město se odvolalo k Ministerstvu zdravotnictví, aby rozhodnutí přezkoumalo. To ale verdikt potvrdilo s tím, že omezení produkce po 22 hodině platí pouze pro velký sál. Na salonky v 1. patře se zákaz nyní nevztahuje.

Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: „Připravujeme žalobu na hygienu z důvodu ušlého zisku, který byl způsoben špatným rozhodnutím, že byl zavřený celý kulturní dům Na Rybníčku.“

Kulturní dům Na Rybníčku s kapacitou 450 míst je největším zařízení svého druhu v Opavě. A tak město usiluje znovu o přeměření hladiny hluku během akcí. Nájemce objektu se snaží totiž hluk různými opatřeními minimalizovat.

Martin Seidl, provozní ředitel, KD Rybníček, Opava: „Pravidelné měření hluku. Domlouvámí se s organizátorem akce, potažmo se zvukařem. Aby ve finále byly dodržené hlukové limity.“

Budova kulturního domu stojí na ulici Na Rybníčku od 19. století. Před 10 lety byla za 150 mil. korun kompletně opravená. Potíže s přenášením hluku do vedlejšího domu se děje kvůli tomu, že jsou budovy konstrukčně spojeny. Proto také nejde odhlučnění zdi jednoduše provést.

---

Opereta Země úsměvů ve Slezském divadle

Slezské divadlo připravilo premiéru operety Franze Lehára Země úsměvů. Ve třech jednáních se na jevišti představí nejen operní zpěváci, ale také zdejší herci a tanečníci. Režie se ujala Dagmar Hlubková, která spolupracovala už dříve s opavským divadlem na úspěšných muzikálech Noc na Karlštejně nebo Mrazík.

Příběh začíná ve Vídni. Mladá Líza se seznamuje s čínským princem Sou-Chongem. Ačkoliv oba pocházejí z odlišných kultur, vzplane mezi nimi vášnivá láska od prvního pohledu. Líza neváhá následovat svého milého do Číny a sní sen o princezně po boku milovaného muže. 

Dagmar Hlubková, režisérka: „Ten příběh se skutečně v podstatě takto mohl odehrát. Je z roku 1902 a stal se dceři libretisty Victora Léona."

Po odcestování do Číny se vztah obou mladých lidí promění. Líza nerozumí zákonitostem východního světa, které Evropanům připadají nepochopitelné. A nedokáže se smířit s tím, že bude jednou z mnoha princových manželek.

Tereza Kavecká, role Lízy, Slezské divadlo Opava: „Líza zjistí, že si princ Sou-Chong je nucen vzít 4 mandžuské princezny. Jsou to malé holčičky. Líza to nezvládne a bude chtít ujet z Číny pryč."

Rozhodne odjet zpět domů. V tom ale nenachází u svého milého pochopení. Sou-Chong ji v paláci uvězní, nicméně nakonec oba dojdou ke stejnému poznání, že dva lidé tak rozdílných názorů, spolu nemohou zůstat. 

Dagmar Hlubková, režisérka: „Různost dvou lidí, kteří mají jiné kořeny, jsou jiné národnosti. Dostanou se do jiné kultury, jiného světa a zjistí, že je to velmi složité, ne-li nemožné zůstat.“

Země úsměvů, opereta o třech dějstvích, patří mezi Lehárovy nejlepší. Pět hlavních rolí doplňuje mnoho vedlejších a nouze tady není ani o hromadné scény s dalšími postavami, ať už ve vídeňském hraběcím sídle nebo v císařském paláci v Pekingu. 

Tereza Kavecká, role Lízy, Slezské divadlo Opava: „Je to velice vysoké zpívání, v druhé části velmi dramatické. Je to střídání lyrických a dramatických poloh, je tam také dost herectví.“

Jakub Rousek, role prince Sou-Chonga: „Ač je to opereta, je to více méně operní zpívání. Party jsou napsány velmi, velmi obtížně pro obě postavy.“

Opereta Země úsměvů patří k dílům, jejichž kvality vysoko převyšují dobový operetní průměr. Franz Lehár totiž usiloval o to, aby opereta neměla jen nálepku „zábavnosti“, ale také aby představovala kvalitní hudbu.

Karol Kevický, dirigent: „Instrumentace je nesmírně zajímavá, protože používá různé zvukomalebné bicí nástroje, které mají navodit atmosféru Číny.“

Premiéra Lehárovy Země úsměvu je připravena na neděli 19. února. Reprízy představení nabízí Slezské divadlo v nejbližších dnech například v termínu 21. a 28. února.

---

Balabán, Csudai, Lasotová v Domě umění v Opavě

Opavský Dům umění zve na výstavu obrazů dvou vrstevníků, pedagogů a malířů Daniela Balabána a Ivana Csudaie. Prostory odsvěceného kostela sv. Václava zase zaplnily vyšívané obrazy Dáši Lasotové.

Přízemí a 2. podlaží Domu umění je určeno třicítce obrazů Daniela Balabána a Ivana Csudaie. Výstava s názvem „Když dva dělají (to) též“ hledá pojítka v tvorbě obou z nich. . Pozorný návštěvník je najde, přestože jsou díla těchto malířů velmi odlišná.

Jan Kudrna, kurátor výstavy: „Oba dva v těchto pracích okolo nás akcentují osobní hlubokou rodinnou intimitu a vazby, které mají se svými nejbližšími členy rodiny.“

Zatímco Daniel Balabán je spíš figurální malíř, pro tvorbu jeho slovenského kolegy Ivana Csudaie jsou příznačné nejrůznějšími útvary. Na jeho akrylových malbách je často k vidění hlava medvídka, která se stala jeho autorskou značkou.

Ivan Csudai, malíř a pedagog: „Tato série, která vyznívá geometricky, ani příliš s geometrií nesouvisí. Jen si půjčila razantnější formu, která směřuje k tomu samému, co dělají jiní malíři, jinými formami. Rozostřuje skutečnost.“

Obrazy jsou v galerii umístěné vedle sebe vždy tak, aby spolu tematicky rezonovaly. Plátna Daniela Balabána rozehrávají nejrůznější životní příběhy. S uměleckým kolegou se protínají např. v otázce víry nebo sourozeneckých vztahů.

Daniel Balabán, malíř a pedagog: „Já maluju svůj život. Zastávám takový postoj, že umění a život by měly být spojeny. To, co se děje v mém životě alegoricky se odehrává v mých obrazech.“

Zdi kostela sv. Václava, který je s Domem umění propojený, zdobí práce Dáši Lasotové. Inspirovat se nechala osmisměrkami. V jejich výšivkách jsou zaznačeny linie řešení, kterým předchází hledání jednotlivých slov v textovém poli.

Dáša Lasotová, výtvarnice: „Zelenou užívám jako klidovou v horizontálách. Dále je tady aktivní červená. A ta zlatá, se dotýká absolutna.“

Autorka pracovala podle reálných předloh osmisměrek. Své práce vytvořila přímo pro prostor odsvěceného kostela sv. Václava, který ji před třemi lety zaujal.

---