Válka na Ukrajině začala před rokem

Dnešní smutné výročí: rok války na Ukrajině. Do pohybu se daly miliony lidí, kteří před konfliktem opustili svou zemi. Útočiště našli také v Opavě. Jaké byly první týdny války ve slezské metropoli?

Pár dnů po vypuknutí války svolal primátor Opavy zasedání krizového štábu. Hlavním úkolem bylo zajistit dostatečné ubytovací kapacity pro očekávanou uprchlickou vlnu.

První běženci dorazili do Opavy bezprostředně po vypuknutí války. Většinou to byli lidé, kteří už zde měli příbuzné a k těm se uchýlili. Další už potřebovali s ubytováním pomoci. Např. starší manželé z Oděsy našli zázemí v hotelu u fotbalového stadionu.

Ljuba:„Bojíme se nejen o své životy, ale také se bojíme zůstat v zemi, která je okupovaná.“

Mezi lidmi se okamžitě zvedla vlna solidarity. Dobrovolníci začali organizovat humanitární sbírky pro lidi, kterým válka vtrhla do života. Sbírku vypsali třeba studenti Mendelova gymnázia. Sháňka byla nejen po potravinách, ale také třeba po teplém oblečení, svíčkách, baterkách nebo zdravotnickém materiálu.

Obyvatelka Opavy: „Je mi líto obyčejných lidí, kterých se ten konflikt týká, a za nic nemohou. V rámci možností chceme nějak pomoci.“

A dobrovolníci pomáhali také Ukrajincům v Opavě s adaptací na nové prostředí. Studenti středních a vysokých škol docházeli do hromadných ubytoven, nejen aby poskytli důležité informace pro život v novém městě, ale také proto, aby jim zpříjemnili volný čas.

Petr Sedláček, dobrovolník, Slezské gymnázium v Opavě: „Snažíme se bavit co nejvíc. Komunikujeme spolu v angličtině. Ale umíme i rusky, tak se snažíme spolu mluvit i takto.“

Rodiny, které se rozhodly zůstat delší čas, přihlásily své děti do škol. Zpočátku byla integrace pozvolná.

Andrea Štenclová, ved. odb. školství, Magistrát Opava: „Koordinátor by měl dítěti pomoci zapojit se do třídního kolektivu a seznámit se s českým jazykem.“

V době největší uprchlické vlny se počet Ukrajinských občanů v Opavě pohyboval kolem 1 200, teď je to asi polovina. Jen málokdo tušil, že se z azylu na několik dní stane rok...

---

V Opavě žije podle odhadů asi 700 uprchlíků

V Opavě nyní žije, podle odhadů na šest stovek ukrajinských uprchlíků. Jejich počet je proměnlivý. Zatímco někteří se vracejí zpět, jiní přijíždějí. Někteří jsou rozhodnutí zůstat, jiní doufají, že se do rodné země jednou vrátí.

Nová země, nový jazyk, nové zvyklosti. 59 letá Alla Jurčenko přijela do Česka vloni v dubnu. V Opavě teď žije na studentských kolejích Slezské univerzity, které téměř rok poskytují útočiště dvou stovkám uprchlíků. Přestože její byt v Nikolajevu se stal kvůli dopadu ruských raket neobyvatelným, plánuje, že se jednou domů vrátí.

Alla Jurčenko: „Moc chci domů.... Chci se vrátit. Ale zatím zůstanu v Česku, protože válka ještě není u konce.“

V Opavě nyní pobývá podle odhadů okolo 700 ukrajinských běženců. Kromě hromadných ubytoven, zde na Palhanci a v Park hotelu, žijí v individuálním ubytování. Nejspíš každý někdy navštívil dobrovolnické centrum Palanycja, které organizuje humanitární pomoc, jazykové kurzy nebo také volnočasové aktivity. Nejčastěji si tady ale lidé chodí pro informace potřebné k běžnému životu.

Veronika Vlčková, Palanycja - dobrovolnické komunitní centrum pomoci: „Potřebují vědět, jak vlastně fungovat. Jak si zařídit zdravotní pojištění nebo vlastně jakoukoliv pomoc. Nebo se zajímají, jak je to s nakupováním či jak funguje hromadná doprava."

Dobrovolnické centrum slouží také k setkávání. Třeba ke společné oslavě českých a ukrajinských Vánoc se zvyklostmi i ochutnávkou tradičních pokrmů.

Provoz centra podporuje město Opava, které také vytvořilo transparentní účet, kam vložilo 10 mil. korun na nutné výdaje.

Tomáš Navrátil (ANO), primátor Opavy: „Spíš se nyní snažíme pomáhat hmotně. Posíláme např. autobusy na Ukrajinu. Nebo připravujeme např. zakoupení diesel agregátu a podobných zařízení.“

Status uprchlíka umožňuje Ukrajincům pracovat. Ovšem sehnat si odpovídající zaměstnání se ne každému podaří. A to kvůli tomu, že uznání kvalifikace je složité. Problémem je i jazyková bariéra.

Veronika Dudašíková, specialista trhu práce, ÚP Opava: „Bývají zaměstnáváni na pozicích manipulační dělník ve výrobě, obsluha strojů v potravinářském průmyslu. Pracují také jako dělníci v oblasti strojírenství.“

Ukrajinské děti se zapojily do výuky. Do opavských školek chodí víc jak tři desítky, v základních školách jich je 165, na středních jich studuje pouze několik jednotek.

Lenka Marošová, učitelka a vychovatelka ŠD, ZŠ Vávrovice: „Co se týká začlenění do kolektivu, je to ve velmi dobré fázi. Oni s těmi dětmi začali rychle spolupracovat. A naše děti se teď učí od nich Ukrajinsky.“

Dima: „Mě se nejvíce libí tělesná výchova a také kreslení.“

Ukrajinští školáci mají navíc kromě běžné výuky, také individuální hodiny, na kterých mohou podrobněji procvičit probíranou látku. A také se učit nová česká slova. Díky této částečné individuální výuce se děti se leckdy s češtinou popasovaly lépe, než jejich rodiče.

---

Martina Minařík Pavelková: malířka i dobrovolnice

Když Martina Minařík Pavelková zakládala v Opavě dobrovolnické centrum Palanycja pro ukrajinské uprchlíky, myslela si, že bude fungovat tak měsíc, dva. Na jeho chodu se podílí už téměř rok. Kromě to ho je také malířkou. A na obojí se jí budeme v následujícím rozhovoru ptát.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Vraťme se o rok zpět. Je konec února a vy spolu s Vaším manželem začínate organizovat první sbírku po Ukrajinu. Jako sklad poslouží váš ateliér. Co bylo spouštěčem takového rozhodnutí?

Martina Minařík Pavelková, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „Pamatuju si to jako dnes. Byla u nás zrovna kurátorka Radka Zahradníková z Kutné Hory. Chystali jsme výstavu, která měla odstartovat v létě. A v tu dobu začala strašná válka na Ukrajině. Tak jsme se rozhodli, že když máme prostory v ateliéru, v klubu a baru, tak je využijeme pro humanitární sbírku. K šíření této informace jsme využili naše sociální sítě a kontakty. Ale vlastně úplně první, co jsem udělala, tak jsem zvedla telefon a volala své dobré kamarádce Veronice Vlčkové. Protože jsem věděla, že pokud do toho někdo se mnou půjde, tak to bude ona. A takto to všechno začalo.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: To byl základ pro vznik Dobrovolnického centra Paľanycja, kde se pomoc pro válečné uprchlíky centralizovala. Nejdříve bylo v dubnu otevřeno místo pro materiální pomoc, pak začaly jazykové kurzypro dospělé, vznikla dětská skupina, různé zájmové aktivity....atd. Řekněte více o chodu centra.

Martina Minařík Pavelková, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „Dnes fungujeme převážně na bázi informačního centra a první humanitární pomoci. Protože lidé neustále přicházejí. Otevřeli jsme tady dětský kroužek, Dětský sad, takže nahrazujeme funkci mateřské školky. „Velká poptávka je stále po kurzech českého jazyka. Protože lidé chtějí pracovat. A aby mohli pracovat a měli lepší možnosti, tak ten jazyk potřebují dobře umět. Máme tady poradenskou místnost psychologa, původem z Ukrajiny. Dále místnost, kde je přítomen každé úterý je zdravotník z Českého červeného kříže nebo lékař. Organizujeme zájmové kroužky, jako např. jóga, meditace apod. Jsme strašně rádi, že se k nám přidala spousta dobrovolníků, a to nejen z řad Čechů, ale také Ukrajinců.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Jste malířka. Objevilo se téma Ukrajiny a války také na vašich obrazech?

Martina Minařík Pavelková, Paľanycja – Dobrovolnické komunitní centrum pomoci válečným uprchlíkům: „Je to paradoxní. Já mám téma války a válečných obětí ve své tvorbě dlouho. Už na vysoké škole ve své diplomové práci jsem se tímto tématem zabývala. V poslední době jsem ale malovala cíleně dělala na toto téma. Například pro dobročinnou sbírku. I když jsem se tomuto tématu dlouho vyhýbala, protože to pro mne bylo citlivé a osobní.

Teď v mém ateliéru vznikají práce, které zobrazují hrdinky, které v centru pomoci potkávám. Strašně se těším, až své obrazy budu moci někomu ukázat. Zrovna chystám výstavu.“

---