Rekonstrukce Památníku II. světové války v Hrabyni

Národní památník II. světové války v Hrabyni, který je součástí Slezského zemského muzea, zve do nové expozice. Její příprava trvala více než rok a po tuto dobu byl památník pro veřejnost uzavřený. Návštěvníci se mohou těšit na velkolepou bojovou scénu nebo dokumentární filmy, které expozici nově doplní.

Navštívit hrabyňský Národní památník II. světové války mohli milovníci historie naposledy v roce 2021. Poté začala přestavba vnitřní expozice. Ta se zásadně proměnila. Modernizaci potřebovala nejen osvětlovací technika, ale také tematické zaměření.

Kamila Poláková, vedoucí, Národní památník II. světové války, Hrabyně: „V současné expozici rozvíjíme více rok 1938 a 1939, proč II. světová válka vypukla, co tomu předcházelo. Zmiňujeme jak politické události, tak v r. 1938 stavbu pevností, protože tehdejší vláda už tušila, že se něco za hranicemi Československa děje.“

Ústřední bojovou scénu, které dříve vévodil rozbořený hrabyňský dům, doplnila maketa tanku T – 34. Na plátně za ní mohou návštěvníci sledovat válečný dokument. A přibyl zde měšťanský dům z Opavy. Videomapping promítaný na jeho fasádu sugestivně zobrazuje bombardování.

Výstavní prostor nově doplňují multimédia. A zřejmá je zde také modernizace. Celou expozici mohou ovládat průvodci tabletem.

Martin Holeš, správce IT technologií, Slezské zemské muzeum: „Tabletem průvodci ovládají rozsvícení celého prostoru. Mohou si tady pustit tu scénu sami průvodci. Nebo si ji zastavit nebo úplně stopnout, když budou potřebovat.“

Více prostoru je věnováno východnímu i západními odboji. Jsou zde originály i repliky vojenských uniforem, doplněné zbraněmi a osobními předměty vojáků. Vidět jsou zde také momenty ze života obyčejných lidí během šesti válečných let.

Namísto informačních panelů o válečné historii jsou v expozici rozmístěny desítky obrazovek.

Jana Horáková, ředitelka, Slezské zemské muzeum: „Dokumenty, které jsme dříve vystavovali ve vitrínách, a které trpí tím vystavováním, tak můžeme veřejnosti zpřístupnit pomocí dotykových obrazovek a dokumentárních projektů, které tady běží.“

Díky tomu přináší hrabyňský památník nově také např. mnohé příběhy pamětníků, ať už válečných hrdinů nebo obyčejných lidí.

Rekonstrukce Národního památníku II. světové války stála necelých 40 mil. korun. Novou expozici si budou moci zájemci poprvé prohlédnout 29. dubna.

---

Moderní výzvy lidstva tentokrát o smrti

Mendelovo gymnázium ve spolupráci se Slezskou univerzitou připravuje pravidelně cyklus přednášek s názvem Moderní výzvy lidstva. Mluví se zde o problémech, které aspirují na velká témata následujících let, ovšem pozornost se jim příliš nevěnuje. Jedním z nich je téma smrti a umírání. Promluvila o něm bioložka a bioetička Renata Veselská.

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Sál je plný studentů, pro které zřejmě v tomto životním období smrt není to, co by nějak významně zaměstnávalo jejich mysl. Nebo se pletu?

Renata Veselská, bioložka a bioetička, Masarykova univerzita v Brně: „Máte pravdu, pro lidi z obecenstva asi smrt není hlavním tématem. Na druhou stranu nikdo z nás neví, kdy a za jakých okolností s tímto tématem bude konfrontován. To, že si studenti přišli poslechnout přednášku o smrti a umírání, tak předpokládám, že přece jen jim to z nějakého důvodu připadá důležité.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: „Ke konci vede každý začátek“, tak to v životě je. Nicméně současná medicína dokáže ten „konec“ velmi významně oddálit. Jaký smysl to má a jak velký vliv na tuto skutečnou mají lékaři?

Renata Veselská, bioložka a bioetička, Masarykova univerzita v Brně: „To jakým způsobem budou používány dostupné medicínské technologie, tak to primárně je v rukou lékařů. Ale předpokládám, že by o tom měli vždy komunikovat s pacienty.

Měli by jim srozumitelně vysvětlit možnosti, které se nabízejí, a měli by respektovat individuální přání pacienta. Která z těch možností je žádoucí a odpovídá jeho osobním preferencím.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Stává se stále častěji, že smrtelně nemocní lidé chtějí své poslední dny strávit doma. Tato skutečnost má ovšem ještě další aspekt a to příbuzné či blízké, kteří s nimi budou. Jak se mají připravit?

Renata Veselská, bioložka a bioetička, Masarykova univerzita v Brně: „Lze se připravit ve smyslu technické pomoci. Lze se domluvit se službou mobilní hospic, lze zvážit služby domácí péče. A co je důležité, aby pečující brali v úvahu své síly a nezůstávali na to sami.“

Kateřina Geryková, redaktorka, TV POLAR: Jste členkou Evropské skupiny pro etiku ve vědě, která je poradním orgánem Evropské komise. Je rozdíl, jak nahlížejí na problematiku smrti a prodlužování života v ostatních státech unie a u nás?

Renata Veselská, bioložka a bioetička, Masarykova univerzita v Brně: „Můžeme vidět napříč Evropou, že ta regulace je velmi rozdílná. Liberální přístup se projevuje tím, že státy postupně přijímají různé právní normy, které člověku umožní rozhodnout se o konci svého života. Teď mluvím o možnostech lékařsky asistované sebevraždy a eutanazie. V České republice převažuje rámci průzkumu veřejného mínění spíše vstřícný postoj k těmto možnostem. Zatím všechny pokusy, kdy podobná legislativa šla do schvalovacího procesu skončily neúspěchem."

---

Balet Zvoník u Matky Boží ve Slezském divadle

Slezské divadlo uvedlo o víkendu premiéru baletu Zvoník u Matky Boží. Tato adaptace slavného románu francouzského spisovatele Viktora Huga připomene tragickou lásku krásné Esmeraldy a znetvořeného Quasimoda, kterou připravil režisér a choreograf Jiří Horák.

Klasický Hugův román Zvoník u Matky Boží ožívá na prknech Slezského divadla v taneční choreografii a režii Jiřího Horáka. Předstvení je náročné, plné klasického tance.

Jiří Horák, režisér a choreograf: „Balet je nově zpracovaný. Tzn. nemusíme se držet konkrétních kroků, ale můžeme vyjít vstříc tanečníkům a tanečnicím, aby se jim to dobře dělalo.“

Kněz Frollo nařídí Quasimodovi, svému chráněnci, aby unesl krásnou Esmeraldu, která tančívá před chrámem. Za to je potrestán. Esmeralda se jej zastane a on se do ní zamiluje neopětovanou láskou.

Roli Quasimoda ztvárnil zkušený tanečník Slezského divadla Martin Tomsa. Kromě soustředění na bezchybný taneční výkon se musel zaměřit také na hendikepy své postavy, které musel zachytit.

Martin Tomsa, role Quasimoda, Slezské divadlo: „Je shrbený, musím tedy vypadat, že mám hrb, musím hrát omezeného, kulhajícího. Takže o to je to těžší se soustředit na to, kromě toho, že tam má člověk nějakou techniku.“

Když je Esmeralda později popravena, Quasimodo žalem umírá.

Karolína Valalíková, role Esmeraldy, Slezské divadlo: „Pro mně je to nejnáročnější role za všechny ty sezony, co jsem v divadle. Ale jsem za to vděčná.“

Scéně vévodí projekce, která umožňuje maximální využití jeviště pro tanec.

A také pro akrobacii. To když Quasimodo rozhoupává zvony na noterdamské katedrále.

Baletní představení Zvoník u Matky Boží bude Slezské divadlo uvádět do konce sezony ještě několikrát. Například v následujícím měsíci jsou plánovány hned tři reprízy 3., 17. nebo 31. května.

---