Dobrovolníci pomáhají v boji s koronavirem
Studenti pomáhají v boji s koronavirem. Jako dobrovolníci pracují v nemocnicích, ve sběrných školách pro děti záchranářů, vojáků či sociálních pracovníků, kteří musí zůstat v práci. Skauti zase nakupují seniorům. Jejich pomoc je v této nelehké době vítaná. Často nahrazují nemocné zaměstnance.
Anastázie
Štěpánková, studentka 4. ročníku Mendelova gymnázia je členkou
Skautu. Obstarává seniorům nákupy, dojde do lékárny i na poštu.
Anastázie
Štěpánková, členka Skautu, 3. dívčí odd. Opava: „Tady
v OP je nás asi 10 skautů – dobrovolníků. A možná, že se
počet bude ještě zvyšovat.“
Další
dobrovolníci, budoucí zdravotní sestry, přišly na pomoc Slezské
nemocnici. Na speciálně vytvořené jednotce pro kovid pozitivní
pacienty pracuje také 8 budoucích zdravotních sester ze Slezské
univerzity.
Šárka
Postupová, vrchní sestra interního odd., Slezská nemocnice,
Opava: „ I když jim bylo
vysvětleno, co budou dělat, na jakém oddělení, tak studenti
neměli problém a do práce nastoupili.“
Dobrovolníci mají za
sebou první dvanácti hodinové směny v neprodyšných oblecích,
ochranných štítech a respirátorech.
Jana
Bouzková, studentka Slezské univerzity: „Nejtěžší
je to pro mne udýchat přes respirátor. A také psychická zátěž
je hodně velká.“
Studenti
Sociální patologie a prevence teď pomáhají ve sběrné škole,
která se stará o děti záchranářů, vojáků či sociálních
pracovníků, kteří s nimi nemohou být v době distanční výuky
doma. Pomáhají odpoledne, při volnočasových aktivitách.
Viktor
Balažíků, student Slezské univerzity: „Chodím
sem podle toho, jak je třeba. Někdy je tady málo dětí, tak tady
ani být nemusím. A přijdu jiný den.“
Dobrovolníci
pracují většinou v
sociálních službách a v nemocnicích. Víc jak tři stovky
studentů Slezské univerzity jsou pak připraveny reagovat na výzvu
hejtmana a v případě potřeby se zapojit do pomoci v
Moravskoslezském kraji.
---
Studentka se stará o pacienty s koronavirem
Jana Bouzková má v plánu příští rok složit bakalářské zkoušky na Slezské univerzitě a stát se zdravotní sestrou. Kromě distanční výuky teď zvládá také dvanácti hodinové směny na nově vzniklém oddělení pro pacienty s koronavirem v opavské nemocnici. Zkušenosti ze své první směny shrnula v krátkém rozhovoru.
Kateřina
Geryková, redaktorka TV POLAR: Proč jste se rozhodla pro
dobrovolnickou práci?
Jana
Bouzková, studentka oboru všeobecná sestra, Fakulta veřejných
politik, Slezská univerzita: „Já vím, jaká je
situace v ČR. Bylo mou povinností se zapojit do pracovního procesu. Abych pomohla personálu v této nelehké situaci. Abych jim
to kapku usnadnila.“
Kateřina
Geryková, redaktorka TV POLAR: Jakou práci vykonáváte?
Jana
Bouzková, studentka oboru všeobecná sestra, Fakulta veřejných
politik, Slezská univerzita: „My děláme kompletní
ošetřovatelkou práci. Takže ráno hygiena, infuze, léky,
snídaně. Chodíme za pacienty po etapách. Na pokojích jsme dvě
hodiny v kuse, pak vyjdeme ven a za dvě hodiny se zase vracíme.“
Kateřina
Geryková, redaktorka TV POLAR: Jak dlouho trvá oblékání do
ochranných oděvů?
Jana
Bouzková, studentka oboru všeobecná sestra, Fakulta veřejných
politik, Slezská univerzita: „Tvá to přibližně pět
minut. Je náročné takto pracovat a udýchat to.“
Kateřina
Geryková, redaktorka TV POLAR: Jak se liší ta práce, kterou
děláte teď od toho, co jste znala z dřívější praxe? Je to
něco docela jiného nebo najdete nějaké styčné plochy?
Jana
Bouzková, studentka oboru všeobecná sestra, Fakulta veřejných
politik, Slezská univerzita: „Je tam rozdíl, třeba v
tom, když jsme byly na normálním oddělení ak tam jsme měly více
častu na pacienty. Teď tam chodíme po etapách, tak je to
náročnější. Psychická zátěž je hodně velká.“
---
Azylový dům pro rodiny, které přišly o bydlení
V azylovém domku Šance v Opavě, který provozuje Armáda spásy, teď nově mohou najít útočiště celé rodiny, které se ocitly bez bydlení. Dříve totiž museli být její členové rozdělení: otec přebýval na mužské noclehárně, matka s dětmi zase na druhém konci města v té ženské.
Domek
Šance dříve sloužil matkám s dětmi, které se ocitly v tíživé
situace. Stále častěji zde ale žádaly o pomoc celé rodiny. Žít
spolu na jednom místě však jednotliví členové nemohli. Zatímco
žena s dětmi zůstala v samostatném bytě, muž musel do
vzdáleného azylového domu. To rodinám ale neprosívalo. Proto
byly zdejší byty uzpůsobeny tak, aby tady mohly pobývat všichni
spolu.
Martina
Řeháčková, vedoucí sociálních služeb, Armáda spásy Opava:
„Je
to tak lepší, aby se nezpřetrhaly a nenarušily vazby. Už tak
rodina přišla o bydlení, což je zátěž, a ještě aby přišli
o vazby, vztahy.“
Během
dvou měsíční rekonstrukce tady opravili podlahy. Pokoje jsou
vybaveny novým nábytkem, který se vždy přizpůsobí aktuálnímu
počtu obyvatel. Ke dvěma menším
přízemním bytům přibyl ještě jeden, větší v patře.
Domek Šance se začíná pomalu zaplňovat. Útočiště tady našla
i babička, která se stará o svou vnučku.
klientka
Azylového domu Armády spásy: “
Ztratila jsem bydlení. Náhle jsem přišla jsem o byt. Jsem ráda,
že tady můžeme být. Je tady soukromí, klid.“
Lidé,
kteří se ocitli v tísni, mohou žít v azylovém bytě nejdéle
rok. Během pobytu sociální
pracovníci pomáhají klientům hledat vlastní bydlení. To ale
není jednoduché.
Martina
Řeháčková, vedoucí sociálních služeb, Armáda spásy Opava:
„Máme největší problém
posunout klienty do vlastního bydlení. Ne, že by nebyli schopni,
ale ty byty tady v Opavě prostě nejsou.“
S
žádostí o bydlení se na azylový dům měsíčně obrátí i
dvacítka zájemců. Získat jej ale mohou nanejvýš tři rodiny.
---
Opavská konzervatoř má nové koncertní křídlo
Opavská Církevní konzervatoř německého řádu má k dispozici nové koncertní křídlo, které nahradilo dosluhující nástroj. Škola si změnu mohla dovolit díky financím sponzora. Klavír za 2,5 milionů korun bude sloužit především k veřejným vystoupením. Reportáž jsme natáčeli ještě před vyhlášením nouzového stavu.
Studenti
oboru klavír na Církevní konzervatoři německého řádu se
mohou radovat z nového nástroje. Školnímu koncertnímu sálu teď
vévodí křídlo Petrof Mistral, které nahradilo svého 17 let
starého předchůdce.
Tereza
Zatloukalová, vedoucí klavírního odd., Církevní konzervatoř
německého řádu, Opava: „Co
se týká zvuku, je to nesrovnatelné. Je
to neuvěřitelný pocit hrát na takový nástroj, je to moc
krásné.“
Smrkové
dřevo na výrobu klavíru roste ve vysokých nadmořských výškách
Beskyd, Krkonoš či Alp. Aby materiál dostatečně vyzrál je k tomu
potřeba asi rok.
David
Kurka, ved. obchodního odd. pro tuzemský trh, Petrof: „Je
to náš největší nástroj, téměř tří metrový.
Je to nejlepší koncertní křídlo. Tzn. že je určeno pro
koncertní sály a špičkovému hraní.“
Tento
víc jak půl tunový krasavec nebude sloužit studentům ke cvičení.
Zahrát si na něm budou moci až když budou mít skladbu
nastudovanou ke koncertování. A ve školní
aule bude také k dispozici umělcům, kteří zde budou hostovat.
Drahý nástroj si škola mohla dovolit díky finančnímu
přispění sponzora.
Nikola
Sklenářová, ředitelka Církevní
konzervatoř německého řádu, Opava: „Díky tomuto nástroji
můžeme zkvalitňovat výuku studentů a přispívat k efektivitě
našich veřejných vystoupení.“
---