MS kraj se snaží přitáhnout děti po covidu opět ke sportu. Jednou z cest je modernizace sportovních zařízení na krajských středních školách. V roce 2022 jsme jich natáčeli celkem pět, tady je jejich přehled.
V únoru plánovali nové sportoviště na Gymnáziu Havířov. Ale pojďme se podívat na ty sportovní areály, jejichž rekonstrukce už byly dokončené.
Pavel Ulbrich, učitel SPŠ a OA Bruntál: „Takový hlavní bonbonek je hřiště na inline hokej, na kterém se dá hrát volejbal nebo tenis. Kolem hřiště máme atletickou dráhu, lezeckou stěnu, workoutové hřiště a basketbal.“
Ivo Herman, ředitel Hotelové školy Frenštát p. R.: „Máme nově zrekonstruovanou tělocvičnu za 3,6 milionu korun, kde jsme vyměnili celou podlahu, obložení stěn a také máme nové koše."
Martin Ruský, ředitel SŠ hotelnictví a služeb Opava: „Vidíte moderní úsporné osvětlení, strop a vnitřní plášť tělocvičny. A třešničkou na dortu je rekonstrukce palubovky.“
Tomáš Řežáb, ředitel SPŠ Ostrava – Vítkovice: „Máme dvě hřiště s umělou hmotou. Naši kluci je budou používat nejspíš na fotbal, tenis, volejbal, nohejbal, basketbal a mimo jiné vzniklo i workoutové hřiště.“
V příštím roce je v plánu stavba sportovní haly ve Frenštátě pod Radhoštěm a sportovní hřiště na SŠ profesora Matějčka v Ostravě.
---
V Porubě skončila rekonstrukce vnitrobloku mezi Hlavní třídou, náměstím Jana Nerudy a ulicí 17. listopadu. Ta začala letos na jaře a probíhala ve dvou etapách.
Nové zpevněné plochy, zrevitalizovná zeleň a mnohem více parkovacích míst než dosud. Tím vším se teď pyšní dvůr mezi Hlavní třídou a náměstím Jana Nerudy v Porubě.
Petra Brodová (ANO), místostarostka MOb Ostrava-Poruba: “Kultivací prošla i kontejnerová stání, celý prostor získal nové veřejné osvětlení a doplněny byly také nové výsadby. Celkem bylo vysazeno téměř 30 nových stromů jak klasické druhy, tak několik kultivarů ovocných stromů.”
Nechybí ani exotické rostliny jako liliovník tulipánokvětý. Ve vnitrobloku je také nový mobiliář a několik vyvýšených posezení se záhony, kde si lidé mohou na jaře zasadit, co budou chtít..
Lucie Baránková Vilamová, starostka MOb Ostrava-Poruba: “Nově tady například máme gril. Jeden z prvních v Porubě, takže uvidíme jak se tady s tím lidé sžijí, jak to bude fungovat.”
Petra Brodová (ANO), místostarostka MOb Ostrava-Poruba: “Došlo celkem k výraznému nárůstu počtu legálních parkovacích míst. Aktuálně v celém rekonstruovaném vnitrobloku je k dispozici více než 110 nových parkovacích míst.”
Celý vnitroblok slouží jako klidová zóna, proto tady nejsou téměř žádné hrací prvky pro děti. Těch je ale dostatek v jeho okolí.
Už v příštím roce projde revitalizací menší přilehlá část k tomuto vnitrobloku. Lidé se tak mohou těšit na nové komunikace, zeleň i mobiliář.
---
Možná se vám v posledních měsících zdá, že v turbulentní době energetické krize přicházejí jen samé špatné zprávy a vážná témata. Přesto jsme se pokusili i v této oblasti najít pár okamžiků, které by vás mohly pobavit. Tady jsou.
Tak například první náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl Jakub Unucka má velmi zajímavý názor na komunitní energetiku. Tady je jeho vysvětlení, co to komunitní energetika vlastně je.
Jakub Unucka (ODS), 1. náměstek hejtmana MS kraje: „Komunitní energetika je něco jako teenager sex – všichni o tom mluví, ale nikdo to ještě nikdy neviděl.“
Na to reagují další experti v energetice následovně:
Jiří Krist, předseda MAS Opavsko: „Montuj, bejby, montuj. To je heslo, ne vrtej, ale montuj.“
Leopold Benda, jednatel Benekov Esco: „V roce 2030 už komunitní energetika nebude teenager sex, už to nebude ani Yetti, ale bude to běžná věc.“
Pozadu nezůstal ani Mirek Topolánek, bývalý premiér České republiky a v současné době předseda Teplárenského sdružení České republiky. Ten přišel s originálním řešením, jak čelit energetické krizi.
Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: „Já si myslím, že je třeba nakoupit ebonitové tyče a třít je liščím ohonem. To bude velmi efektivní.“
---
Studenti Slezské univerzity natáčí dokumentární film o životě Karla Schinzela. Jen málokdo si toto jméno spojí s vývojem třívrstvé barevné fotografie. A opravdu jen málokdo ví, že za tímto převratným vynálezem, který patentovala firma Kodak, stojí muž, který žil v Opavě. Hraný dokument připomene život tohoto nedoceněného vynálezce.
Jako filmové téma své magisterské práce si student Slezské univerzity, oboru Multimediální techniky Maksym Tkachenko, vybral život vědce, který zdokonalil systém vyvolávání barevné fotografie. O Karlu Schinzelovi, který prožil část svého života v Opavě, se toho totiž příliš mnoho neví. Dochovala se jen jediná jeho fotografie.
Maksym Tkachenko, režisér, student Slezské univerzity: V jeho životě je strašně moc mezer. Leckdy absolutně nevíme co, Karel Schinzel dělal, kudy vedly jeho životní cesty.“
A tak život účetního, později chemika a vědce zastírá spousta domněnek a dohadů, které se snaží filmaři v hraném dokumentu alespoň trochu poodhalit.
Maksym Tkachenko, režisér, student Slezské univerzity: „Používáme kouř, používáme abstraktní věci. Chceme tak dosáhnout toho, aby byl příběh zahalený trochu tajemnem. Jakože to může být pravda, ale také nemusí.“
Karel Schinzel zasvětil svůj život vědecké práci. Americká firma KODAK od něj odkoupila na 27 patentů, včetně toho nejvýznamnějšího na barvotvorné vyvolávání fotografií s postupným spektrálním osvětlováním. Ačkoliv šlo o průlomovou inovaci, nedostal za ni její autor adekvátně zaplaceno. Zřejmě také proto, že neměl dost silné lokty. Ani jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Navíc také oslepl.
Adam Krybus, představiel K. Schinzela, student Slezské univerzity: „Přemýšlel jsem o tom, jak jej ztvárnit vzhledem k tomu, že neměl šťastný život. Tak jsem se rozhodl pro smutnější ponuřejší polohu. Ale nechávám to z velké části na panu režisérovi.“
Hereckých rolí se ujali amatéři, převážně studenti. Jak se dělá film se učili na place nejen oni, ale také zvukaři, maskérky i produkční.
Matouš Kotěra, produkce, student, Slezská univerzita: „Při natáčení je vždycky potřeba trochu improvizace, protože protože ne vždy vše funguje jak má.“
Kostýmy potřebné pro hranou část filmu, stejně tak i rekvizity, si zapůjčili studenti z oblastních divadel. Maskérka vytvořila dobový make-up i účesy.
Kamila Růžičková, maskérka: „Tehdy se nosily ulízané účesy, takže hodně pomády a gelu. A učesat do požadovaného tvaru.“
Pro ateliérové natáčení poskytla zázemí Slezská univerzita. Ale některé scény byly pořízeny v Rakousku.
Markéta Plevová, asistentka režie, studentka Ostravské univerzity: Vyrazili jsme do Vídně. A do Badenu, což je 40 min od Vídně, kde Schinzel dlouhou dobu žil. Natáčeli jsme také na vídeňském hřbitově, abychom se podívali, kde byl pochován.“
Ve filmu budou zachyceny také výpovědi historiků a odborníků na fotografii. Společně se budou snažit najít odpověď na otázku, proč člověk, který se zasloužil o zásadního průlom ve ve vývoji barevné fotografie, zůstal téměř zapomenutý.
Studenti ještě shánějí peníze na postprodukci filmu. Pokud chcete projekt podpořit, můžete tak udělat přes platformu Startovač. Více informací najdete zde:
Premiéra hraného dokumentu Karel Schinzel: Člověk, který obarvil svět se chystá na duben.
---
Unikátní a jedna z největších výstav betlémů v Česku byla k vidění ve Frýdku-Místku. Soubor zhruba 230 nejrůznějších betlémů byl vystaven po dvouleté covidové pauze a lidé si ho mohli prohlédnout jen po dva dny.
Betlémy byly vystaveny v ZŠ v ulici Československé armády. Letos se jednalo už o 19. ročník výstavy. Lidé viděli tisíce figur, které pocházely z nejrůznějších koutů celého světa.
Josef Kleinwächter, autor výstavy: “Vystavovat jsme začali od čtyř betlémů, to byla první výstava. Dneska jich máme někde ku 230.
Daniel Adámek, vystavující: “Každým rokem na Vánoce se vždycky sejdeme, vytáhneme ze sklepa krabice a skládáme betlémy. Takže je to práce na dva až tři dny. Figurek je velké množství, jsou jich tisíce. Každý betlém obsahuje od jedné až dvou figurek až třeba po 130.”
Josef Kleinwächter, autor výstavy: “Betlémy jsou z různých materiálů, převážně ze dřeva. Jsou tam i betlémy ve skořápkách vlašských ořechů. Nemáme jenom betlémy, které jsou z Česka, ale jsou ze Slovenska, Polska, Jeruzaléma, Paraguaye, Uruguaye, Bali, Malty a ještě mnohých dalších míst naší krásné země. A kromě toho jsme už přivítali návštěvy dá se říct z celého světa.”
Vystavovatelé nyní betlémy opět uloží do depozitáře a pro veřejnost je vystaví opět za rok.
---
Včelaři ze Studénky a okolních obcí se před dvěma lety sdružili v novém spolku Poodří. Svou práci se teď snaží více propagovat mezi veřejností, a kromě hlavního produktu včel, medu, prezentují i výrobky z vosku.
Včelařský spolek Poodří vznikl na podzim roku 2020, sdružili se v něm včelaři, kteří přešli z Českého svazu včelařů z oblasti Studénky. Dnes čítá bezmála 50 členů.
Lukáš Pitucha, předseda Včelařského spolku Poodří: “Včelařský spolek Poodří sdružuje především členy bývalého okrsku Studénka, to znamená Studénky, Prostějova a Albrechtičky s tím, že spolek je otevřen všem včelařům, kteří by chtěli být členy.”
Spolek pokračuje ve vzdělávání včelařů a důraz klade na prezentaci směrem k veřejnosti. S proskleným úlem jezdí na městské a obecní slavnosti, do škol, na jarmarky a další akce.
Miroslav Bureš, jednatel Včelařského spolku Poodří: “Z práce včelařů ukazujeme chov včel, jak ty včely vypadají, jak mají to dílo postavené, jednotlivé kasty těch včel, matku, trubce a samotné včely dělnice. A výrobu těchto produktů, potom třeba propolis, včelí vosk, pyl.”
Asi nejoblíbenější jsou ukázky výroby svíček z vosku. Tu nejsladší část práce, snůšku medu, si za uplynulý rok pochvalovali včelaři tak napůl.
Lukáš Pitucha, předseda Včelařského spolku Poodří: “Začátek roku a jarní květový med, to byla paráda, všichni včelaři byli nadšení. Co se týká druhé sklizně lipového medu a podobně, už to nebylo tak úspěšné. Ale to je prostě příroda, s tím se nedá nic dělat.”
Rozhodně spokojeni jsou včelaři z Poodří s tím, že se jim dlouhodobě vyhýbá jeden z největších strašáků - mor včelího plodu.
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
MS kraj se snaží přitáhnout děti po covidu opět ke sportu. Jednou z cest je modernizace sportovních zařízení na krajských středních školách. V roce 2022 jsme jich natáčeli celkem pět, tady je jejich přehled.
V únoru plánovali nové sportoviště na Gymnáziu Havířov. Ale pojďme se podívat na ty sportovní areály, jejichž rekonstrukce už byly dokončené.
Pavel Ulbrich, učitel SPŠ a OA Bruntál: „Takový hlavní bonbonek je hřiště na inline hokej, na kterém se dá hrát volejbal nebo tenis. Kolem hřiště máme atletickou dráhu, lezeckou stěnu, workoutové hřiště a basketbal.“
Ivo Herman, ředitel Hotelové školy Frenštát p. R.: „Máme nově zrekonstruovanou tělocvičnu za 3,6 milionu korun, kde jsme vyměnili celou podlahu, obložení stěn a také máme nové koše."
Martin Ruský, ředitel SŠ hotelnictví a služeb Opava: „Vidíte moderní úsporné osvětlení, strop a vnitřní plášť tělocvičny. A třešničkou na dortu je rekonstrukce palubovky.“
Tomáš Řežáb, ředitel SPŠ Ostrava – Vítkovice: „Máme dvě hřiště s umělou hmotou. Naši kluci je budou používat nejspíš na fotbal, tenis, volejbal, nohejbal, basketbal a mimo jiné vzniklo i workoutové hřiště.“
V příštím roce je v plánu stavba sportovní haly ve Frenštátě pod Radhoštěm a sportovní hřiště na SŠ profesora Matějčka v Ostravě.
---
V Porubě skončila rekonstrukce vnitrobloku mezi Hlavní třídou, náměstím Jana Nerudy a ulicí 17. listopadu. Ta začala letos na jaře a probíhala ve dvou etapách.
Nové zpevněné plochy, zrevitalizovná zeleň a mnohem více parkovacích míst než dosud. Tím vším se teď pyšní dvůr mezi Hlavní třídou a náměstím Jana Nerudy v Porubě.
Petra Brodová (ANO), místostarostka MOb Ostrava-Poruba: “Kultivací prošla i kontejnerová stání, celý prostor získal nové veřejné osvětlení a doplněny byly také nové výsadby. Celkem bylo vysazeno téměř 30 nových stromů jak klasické druhy, tak několik kultivarů ovocných stromů.”
Nechybí ani exotické rostliny jako liliovník tulipánokvětý. Ve vnitrobloku je také nový mobiliář a několik vyvýšených posezení se záhony, kde si lidé mohou na jaře zasadit, co budou chtít..
Lucie Baránková Vilamová, starostka MOb Ostrava-Poruba: “Nově tady například máme gril. Jeden z prvních v Porubě, takže uvidíme jak se tady s tím lidé sžijí, jak to bude fungovat.”
Petra Brodová (ANO), místostarostka MOb Ostrava-Poruba: “Došlo celkem k výraznému nárůstu počtu legálních parkovacích míst. Aktuálně v celém rekonstruovaném vnitrobloku je k dispozici více než 110 nových parkovacích míst.”
Celý vnitroblok slouží jako klidová zóna, proto tady nejsou téměř žádné hrací prvky pro děti. Těch je ale dostatek v jeho okolí.
Už v příštím roce projde revitalizací menší přilehlá část k tomuto vnitrobloku. Lidé se tak mohou těšit na nové komunikace, zeleň i mobiliář.
---
Možná se vám v posledních měsících zdá, že v turbulentní době energetické krize přicházejí jen samé špatné zprávy a vážná témata. Přesto jsme se pokusili i v této oblasti najít pár okamžiků, které by vás mohly pobavit. Tady jsou.
Tak například první náměstek hejtmana MS kraje pro energetiku a průmysl Jakub Unucka má velmi zajímavý názor na komunitní energetiku. Tady je jeho vysvětlení, co to komunitní energetika vlastně je.
Jakub Unucka (ODS), 1. náměstek hejtmana MS kraje: „Komunitní energetika je něco jako teenager sex – všichni o tom mluví, ale nikdo to ještě nikdy neviděl.“
Na to reagují další experti v energetice následovně:
Jiří Krist, předseda MAS Opavsko: „Montuj, bejby, montuj. To je heslo, ne vrtej, ale montuj.“
Leopold Benda, jednatel Benekov Esco: „V roce 2030 už komunitní energetika nebude teenager sex, už to nebude ani Yetti, ale bude to běžná věc.“
Pozadu nezůstal ani Mirek Topolánek, bývalý premiér České republiky a v současné době předseda Teplárenského sdružení České republiky. Ten přišel s originálním řešením, jak čelit energetické krizi.
Mirek Topolánek, předseda Teplárenského sdružení ČR: „Já si myslím, že je třeba nakoupit ebonitové tyče a třít je liščím ohonem. To bude velmi efektivní.“
---
Studenti Slezské univerzity natáčí dokumentární film o životě Karla Schinzela. Jen málokdo si toto jméno spojí s vývojem třívrstvé barevné fotografie. A opravdu jen málokdo ví, že za tímto převratným vynálezem, který patentovala firma Kodak, stojí muž, který žil v Opavě. Hraný dokument připomene život tohoto nedoceněného vynálezce.
Jako filmové téma své magisterské práce si student Slezské univerzity, oboru Multimediální techniky Maksym Tkachenko, vybral život vědce, který zdokonalil systém vyvolávání barevné fotografie. O Karlu Schinzelovi, který prožil část svého života v Opavě, se toho totiž příliš mnoho neví. Dochovala se jen jediná jeho fotografie.
Maksym Tkachenko, režisér, student Slezské univerzity: V jeho životě je strašně moc mezer. Leckdy absolutně nevíme co, Karel Schinzel dělal, kudy vedly jeho životní cesty.“
A tak život účetního, později chemika a vědce zastírá spousta domněnek a dohadů, které se snaží filmaři v hraném dokumentu alespoň trochu poodhalit.
Maksym Tkachenko, režisér, student Slezské univerzity: „Používáme kouř, používáme abstraktní věci. Chceme tak dosáhnout toho, aby byl příběh zahalený trochu tajemnem. Jakože to může být pravda, ale také nemusí.“
Karel Schinzel zasvětil svůj život vědecké práci. Americká firma KODAK od něj odkoupila na 27 patentů, včetně toho nejvýznamnějšího na barvotvorné vyvolávání fotografií s postupným spektrálním osvětlováním. Ačkoliv šlo o průlomovou inovaci, nedostal za ni její autor adekvátně zaplaceno. Zřejmě také proto, že neměl dost silné lokty. Ani jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Navíc také oslepl.
Adam Krybus, představiel K. Schinzela, student Slezské univerzity: „Přemýšlel jsem o tom, jak jej ztvárnit vzhledem k tomu, že neměl šťastný život. Tak jsem se rozhodl pro smutnější ponuřejší polohu. Ale nechávám to z velké části na panu režisérovi.“
Hereckých rolí se ujali amatéři, převážně studenti. Jak se dělá film se učili na place nejen oni, ale také zvukaři, maskérky i produkční.
Matouš Kotěra, produkce, student, Slezská univerzita: „Při natáčení je vždycky potřeba trochu improvizace, protože protože ne vždy vše funguje jak má.“
Kostýmy potřebné pro hranou část filmu, stejně tak i rekvizity, si zapůjčili studenti z oblastních divadel. Maskérka vytvořila dobový make-up i účesy.
Kamila Růžičková, maskérka: „Tehdy se nosily ulízané účesy, takže hodně pomády a gelu. A učesat do požadovaného tvaru.“
Pro ateliérové natáčení poskytla zázemí Slezská univerzita. Ale některé scény byly pořízeny v Rakousku.
Markéta Plevová, asistentka režie, studentka Ostravské univerzity: Vyrazili jsme do Vídně. A do Badenu, což je 40 min od Vídně, kde Schinzel dlouhou dobu žil. Natáčeli jsme také na vídeňském hřbitově, abychom se podívali, kde byl pochován.“
Ve filmu budou zachyceny také výpovědi historiků a odborníků na fotografii. Společně se budou snažit najít odpověď na otázku, proč člověk, který se zasloužil o zásadního průlom ve ve vývoji barevné fotografie, zůstal téměř zapomenutý.
Studenti ještě shánějí peníze na postprodukci filmu. Pokud chcete projekt podpořit, můžete tak udělat přes platformu Startovač. Více informací najdete zde:
Premiéra hraného dokumentu Karel Schinzel: Člověk, který obarvil svět se chystá na duben.
---
Unikátní a jedna z největších výstav betlémů v Česku byla k vidění ve Frýdku-Místku. Soubor zhruba 230 nejrůznějších betlémů byl vystaven po dvouleté covidové pauze a lidé si ho mohli prohlédnout jen po dva dny.
Betlémy byly vystaveny v ZŠ v ulici Československé armády. Letos se jednalo už o 19. ročník výstavy. Lidé viděli tisíce figur, které pocházely z nejrůznějších koutů celého světa.
Josef Kleinwächter, autor výstavy: “Vystavovat jsme začali od čtyř betlémů, to byla první výstava. Dneska jich máme někde ku 230.
Daniel Adámek, vystavující: “Každým rokem na Vánoce se vždycky sejdeme, vytáhneme ze sklepa krabice a skládáme betlémy. Takže je to práce na dva až tři dny. Figurek je velké množství, jsou jich tisíce. Každý betlém obsahuje od jedné až dvou figurek až třeba po 130.”
Josef Kleinwächter, autor výstavy: “Betlémy jsou z různých materiálů, převážně ze dřeva. Jsou tam i betlémy ve skořápkách vlašských ořechů. Nemáme jenom betlémy, které jsou z Česka, ale jsou ze Slovenska, Polska, Jeruzaléma, Paraguaye, Uruguaye, Bali, Malty a ještě mnohých dalších míst naší krásné země. A kromě toho jsme už přivítali návštěvy dá se říct z celého světa.”
Vystavovatelé nyní betlémy opět uloží do depozitáře a pro veřejnost je vystaví opět za rok.
---
Včelaři ze Studénky a okolních obcí se před dvěma lety sdružili v novém spolku Poodří. Svou práci se teď snaží více propagovat mezi veřejností, a kromě hlavního produktu včel, medu, prezentují i výrobky z vosku.
Včelařský spolek Poodří vznikl na podzim roku 2020, sdružili se v něm včelaři, kteří přešli z Českého svazu včelařů z oblasti Studénky. Dnes čítá bezmála 50 členů.
Lukáš Pitucha, předseda Včelařského spolku Poodří: “Včelařský spolek Poodří sdružuje především členy bývalého okrsku Studénka, to znamená Studénky, Prostějova a Albrechtičky s tím, že spolek je otevřen všem včelařům, kteří by chtěli být členy.”
Spolek pokračuje ve vzdělávání včelařů a důraz klade na prezentaci směrem k veřejnosti. S proskleným úlem jezdí na městské a obecní slavnosti, do škol, na jarmarky a další akce.
Miroslav Bureš, jednatel Včelařského spolku Poodří: “Z práce včelařů ukazujeme chov včel, jak ty včely vypadají, jak mají to dílo postavené, jednotlivé kasty těch včel, matku, trubce a samotné včely dělnice. A výrobu těchto produktů, potom třeba propolis, včelí vosk, pyl.”
Asi nejoblíbenější jsou ukázky výroby svíček z vosku. Tu nejsladší část práce, snůšku medu, si za uplynulý rok pochvalovali včelaři tak napůl.
Lukáš Pitucha, předseda Včelařského spolku Poodří: “Začátek roku a jarní květový med, to byla paráda, všichni včelaři byli nadšení. Co se týká druhé sklizně lipového medu a podobně, už to nebylo tak úspěšné. Ale to je prostě příroda, s tím se nedá nic dělat.”
Rozhodně spokojeni jsou včelaři z Poodří s tím, že se jim dlouhodobě vyhýbá jeden z největších strašáků - mor včelího plodu.
---
Redakčně upraveno / zkráceno.
