Využití budovy na Chittussiho ulici vybrali občané

Občané Slezské Ostravy si vybrali nové využití budovy na hladnovské Chittussiho ulici. Jejich návrhy sbíral městský obvod v průběhu dubna a nyní zná výsledky participace. Většina dotazovaných je pro kavárnu nebo cukrárnu. Radnice teď hledá pro objekt vhodného nájemce.

Chittussiho 1992/6 – adresa, která občasně hostila chovatelskou burzu – získá nově každodenní využití. Rozhodli o něm sami občané. Online ankety nebo veřejného setkání se jich zúčastnilo téměř čtyři sta a Městský ateliér prostorového plánování a architektury teď přišel s výsledky.

Veronika Prokšová, specialistka komunikace MAPPA: „Lidé by rádi v té lokalitě uvítali nějaký gastro provoz typu kavárna, cukrárna nebo vinárna. Něco, co je v dostupné cenové hladině, ale zároveň to má vyšší kvalitu než nějaká čtyřková hospoda. A rádi by uvítali, kdyby tenhle podnik nabízel i nějaké venkovní posezení, ale zároveň vnitřní dětskou hernu, aby bylo komfortní ho navštívit třeba i s malými dětmi. Druhá věc, která vzešla z té participace jako požadovaná, byl nějaký prostor pro realizaci soukromých nebo i veřejných akcí.“

Richard Vereš (ANO), starosta Slezské Ostravy: „My tedy v duchu přání občanů v tuto chvíli připravujeme záměr nájmu nemovitosti, kde budeme hledat nového nájemce, který by tyto funkce obsáhl. A zároveň budeme samozřejmě chtít, aby nám nájemce představil i ten program, který do toho místa vnese. To znamená, zda tady budou třeba nějaké kulturní akce, co vše to místo bude moci nabídnout. A i na základě toho budeme ty nabídky následně vyhodnocovat.“

Aby mohl objekt sloužit jako požadované komunitní místo, počítá městský obvod samozřejmě s jeho rekonstrukcí. Jeho budoucí podoba bude ale záviset taky na vybraném nájemci.

Richard Vereš (ANO), starosta Slezské Ostravy: „Může jít pouze o nejnutnější opravy, tak aby se dal opravdu krátkodobě využívat, ale nebráníme se ani rozsáhlejším úpravám, pakliže bychom se s nájemcem dohodli na nějakém zajímavém využití s nějakým dlouhodobým horizontem. Jsme ve fázi, kdy jsme se rozhodovali mezi tím, zda využít současný objekt, anebo zainvestovat například do výstavby objektu nového. Nicméně, jak z té participativní akce, tak z aktuálního dění v té lokalitě vyplývá, že v tuto chvíli není třeba ten nový objekt stavět, takže se vydáme spíše cestou toho krátkodobého řešení.“

Jan Friml, architekt a urbanista MAPPA: „Po analýze výstupů z té participace a po analýze nějakého stavu té budovy jsme navrhli městské části řešení, které lze umístit do toho stávajícího objektu tak, jak je, s nějakými drobnými opravami a stavebními zásahy. To znamená, že navazujeme na požadavky lidí, kteří se zúčastnili té participace, a v tom objektu umisťujeme kavárnu s dětskou hernou a multifunkční sál.“

Nájemce by mělo vedení obvodu vybrat během podzimu a následovat budou úpravy objektu. Svému novému účelu by mohl sloužit už příští rok na jaře.

---

Večer u Sýkorova mostu patřil poezii

Projekt, který se snaží představit poezii ve všech jejich podobách a na všech možných místech Ostravy – to je Po stopách poezie. Jeho autoři si oblíbili i Slezskou Ostravu. Na nábřeží se v minulém týdnu veřejnosti představilo na deset básníků a básnířek.

Nejen teplé letní večery lákají k posezení na slezskoostravských terasách u řeky Ostravice. Na začátku srpna se tu už podruhé sešli milovníci poezie z celé Ostravy, aby se podělili o svou literární tvorbu. Literárního pořadu Po stopách poezie se opět zúčastnili mladí i zkušení umělci.

Radim „Hamry“ Hamrosi, básník a organizátor: „Ve mně to doutnalo třicet let, sám si to zapisuju. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl poezii před lidmi prezentovat. No ale jednoho dne jsem si řekl, že to musí ven. A pak jsem měl to štěstí, že jsem na jedné slamové akci potkal Davida. Tak jsme se rozhodli, že budeme společně organizovat, nebo že zkusíme zorganizovat, nějaké akce i pro amatéry, i pro začátečníky a dáme prostor i básníkům, kteří prostě mají chuť vystoupit stejně tak, jako jsem to měl já na začátku.“

David „Kotlowski“ Fiala, básník a organizátor: „Máme zde kombinaci básníků a slamerů. Je zde kolega Hamry, já Kotlowski, je zde místní slamerka Adja a mladá talentovaná básnířka Míša, která vystupuje pod přezdívkou Zápisky sangvinika. A máme zde k tomu ještě skvělého hudebníka. A celé to máme proložené open micem, protože si myslíme, že poezie by měla být pro každého. Nemělo by to být jenom prostě o tom, že někdo přijde a ten bude číst a nikdo jiný nemá nárok. Takže jsme to takhle nakombinovali s tím, že vystoupí dva lidi, dá se nějaká pauzička, cigárko, pivečko, open mic, a pak vystoupí další dva lidi.“

Největší fanouškovskou základnu měla tentokrát na slezskoostravských terasách mladá básnířka Michaela Gregorová.

anketa, účastníci akce: „Já jsem tady přišla s mýma nejlepšíma kamarádkama podpořit právě Michálku. On je skvělá, píše z krásné básničky, takže jsme se sem samozřejmě přišli podívat na ni.“

anketa, účastníci akce: „Dozvěděla jsem si to od své kamarádky Míši Gregorové a na ni se nejvíc těším.“

Michaela Gregorová, básnířka: „Píšu spíše takové melancholičtější básně, takové kratší. Běžně vystupuji v Komůrce a dneska jsem tady poprvé na venkovní akci. ‚A jak se těšíte?‘ Strašně se těším. Jsem malinko nervózní, ale těším se, je to určitě příjemné takhle tady venku, hezky.“

Přednes vlastní tvorby si opět vyzkoušelo i několik nadějných básníků z publika.

Klára „Aeolus“ Vrbická, básnířka: „Tak já jsem přišla dneska na open mic a přišla jsem tu, protože vlastně chci ukázat svoji poezii i tady v Ostravě, jelikož teď v Praze probíhá výstava 16 mých básní v angličtině, plus 4 moje eseje. Přednesu dneska nějakou svoji českou tvorbu, jak novější, tak i nějakou už starší.“

Návštěvníci si mohli vychutnat poezii i doprovodnou hudbu opět zdarma a podle autorů projektu Po stopách poezie určitě ne naposledy.

---

Ateliér Hamaka podruhé vystavuje na hradě

Kouzlo našeho kraje – to je název nové výstavy ve věži Slezskoostravského hradu. Návštěvníci si tu mohou od srpna vychutnat malby kurzistů Ateliéru Hamaka, nabízející jejich pohled na Ostravu a Moravskoslezský kraj. Výstava je prodejní a potrvá až do začátku ledna.

Po úspěšné výstavě Afrika v Hamace přináší výtvarný Ateliér Hamaka na Slezskoostravský hrad další přehlídku děl svých kurzistů. Tentokrát se ale malby věnují bližším tématům. Sedmdesát šest obrazů sedmi kurzistek představuje krásy Moravskoslezského kraje.

Michaela Franzová, ředitelka Ateliéru Hamaka: „Teď hodně funguje kulturní dědictví a zachytit krásu Moravskoslezského kraje, a tak jsme si říkali, že to zkusíme. To byla ta největší výzva pro nás, že zachytíme tu podstatu, co tady u nás je krásné a co nás hlavně chytí za srdce.“

A co říkáte na výsledek?

Michaela Franzová, ředitelka Ateliéru Hamaka: „Já jsem nadšená. Vy byste museli znát tu historii. Já jsem vlastně ta, která je provázala od toho začátku a teď je vidím, jak jsou vyprofilované. Každá má už svůj rukopis. Dokážou úžasně zachytit světlo a stín, prostě dokážou podchytit ty kontrasty a dokážou se s tím poprat. A to se mně moc líbí.“

Nadšené amatérky i pokročilé tvůrkyně zobrazily na svých obrazech krajinu, architekturu, památky i přírodní scenérie a výstava je tak rozmanitá nejen stylem, ale i náměty.

Lydie Musilová, vystavující kurzistka: „Po Vánocích jsme měli v kurzu výzvu, že se naučíme malovat zimu. A to je vlastně úplně můj první obrázek zimy malovaný olejem, kdy se člověk učí malovat sníh, který je bílý, aby nebyl bílý. A na základě toho, že se mi teda snad povedl tento obrázek, jsem se pustila do něčeho většího, což je Praděd. Ten jsem malovala asi na šestkrát.“

Jaroslava Duží, vystavující kurzistka: „Maluju šestým rokem a v Hamace je to úžasné. Máme tam výborný kolektiv a podporujeme se vzájemně. Takže když bylo vyhlášeno téma Moravskoslezský kraj, tak bylo jasné, že budu malovat Ostravu. Já maluju ráda v podstatě hlavně stavby, takže tady vidíte můj Šikmý kostel, ten Hradec nad Moravici, petřkovická škola, Sýkorův most a ty dva velké obrazy Vítkovice a Ostrava, ty jsou moje.“

Návštěvníci vernisáže i rodinní příslušníci sledovali vystavené malby s obdivem.

anketa, návštěvníci výstavy: „Nechci být úplně takhle zaujatý, ale asi obrazy mojí mamky, Jaroslavy Duží. A konkrétně, kdybych měl nějaký jmenovat, tak asi rozhodně Sýkorův most. Ten se mi zdá

anketa, návštěvníci výstavy: „Je vidět, že tam je do toho dána duše, srdce a že ti lidi, kteří to malovali, takže mají ostravu rádi. Atmosféra Sleskoostravského hradu, úžasná výstava.“

Zájemcům bude výstava přístupná v rámci běžného vstupu na hrad do 4. ledna a je prodejní. Vybrané malby si tak mohou návštěvníci po jejím ukončení taky odnést domů.

---