Slezskoostravský Důl svaté Trojice si v letošním roce připomíná hned tři důležité události své historie. Významná výročí souvisejí s jeho založením, uzavřením i s krvavě potlačenou hornickou stávkou, která si vyžádala celkem dvanáct životů.
Trojické údolí ve Slezské Ostravě bylo podle dochovaných zpráv prvním novodobým nalezištěm uhlí v celém revíru a černé zlato se tu začalo kutat už ve druhé polovině 18. století. Na místě dnešního dolu Svaté Trojice začala těžba před 180 lety.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „V roce 1844 hrabě Stanislav Wilczek koncentroval důlní díla do jámy Trojice, která ovšem nebyla tou klasickou hlubokou těžní jámou, ale byla to jedna z těch plytkých jam. O třicet let později v souvislosti se změnou technologií a se zaváděním nových moderních strojů pak byla jáma Trojice prohloubena a stal se z ní vlastně ten klasický hlubinný důl.“
Těžba na dole Trojice si v rámci důlních neštěstí vyžádala několik desítek životů. Před 130 lety se důl navíc nechvalně zapsal do dějin hornickou stávkou. Důvodů protestů bylo několik, hlavní byl ale jeden.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Řekl bych, že asi v první řadě to byla pracovní doba, protože v té době samozřejmě nebyla osmihodinová pracovní doba. V té době horníci pracovali většinou na těch dolech deset hodin, ale někdy i déle, třeba i dvanáct hodin, takže pochopitelně chtěli tu pracovní dobu zkrátit.“
V roce 1894 se proto u kostela svatého Josefa sešlo údajně až tisíc horníků, kteří chtěli na ředitelství Wilczkových dolů vyjednávat o svých požadavcích.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Cirka sto metrů od vstupu na důl Trojice byl četnický oddíl, který jim zahradil cestu. Nebyl velký, uvádí se, že to bylo jen devět četníků. Proti těm tisíci to tedy nebylo moc, ale samozřejmě byli ozbrojeni.“
Žádná ze stran neměla zájem na násilném střetnutí a k masakru tak došlo jen nešťastnou náhodou.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Oni byli v takovém poměrně úzkém místě a zezadu po té Těšínské do nich najížděly nějaké nákladní povozy, které se tam objevily. Začaly na ně tlačit zezadu a celá ta řada horníků se pohnula k četníkům, byť víceméně nechtěně. Byli ale potlačeni o nějakých pár kroků a četnický oddíl to vyhodnotil s tím, že se je snaží napadnout, a jejich velitel dal povel k palbě.“
Četníci vypálili celkem tři salvy, které zasáhly více než třicet protestujících. Osm bylo mrtvých na místě, čtyři zemřeli na následky zranění. Přes dvanáct mrtvých ale těžba na dole rychle pokračovala, a to až do roku 1968.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „Konkrétně na jámě Trojice dochází k útlumu těžby už v 60. letech 20. století. Ten důvod podle mě nebyl úplně dán nějakým ekologickým přístupem, ale klasickou cost-benefit analýzou, kdy Ministerstvo průmyslu došlo k závěru, že ta těžba není úplně rentabilní.“
Kompletní likvidace jam byla ukončena v roce 1974, a tedy před padesáti lety. Tento rok je tak třetím významným výročím, které si letos důl Trojice připomíná.
---
Základní škola Škrobálkova ve Slezské Ostravě je jednou ze čtyř pilotních škol v rámci projektu zaměřeného na menstruační chudobu. Jako jedna z prvních ostravských škol vstoupila do jeho druhé části, která žákyním zprostředkuje volný odběr menstruačních pomůcek.
Ostrava je prvním městem v České republice, které přistoupilo k systémovému řešení menstruační chudoby. Do unikátního projektu se před rokem zapojilo 37 škol včetně těch slezskoostravských, které svým žákyním zdarma nabízejí menstruační vložky.
Marie Svobodová, metodik prevence ZŠ Škrobálkova: „Projekt Menstruační chudoba na základní škole zajišťuje žákyním přístup k hygienickým potřebám, aby se mohly plně soustředit na výuku. Do budoucna přináší větší osvětu o menstruaci a rovný přístup ke vzdělávání pro všechny dívky bez ohledu na jejich sociální situaci. Tím vytváříme zdravější a podporující školní komunitu.“
Zbyněk Pražák, náměstek primátora města Ostravy: „To vede k odtabuizování problému menstruace ve společnosti a já to pokládám za velice důležité, protože menstruace je pořád takové téma, které je jakoby tajuplné, a ta děvčata jsou mnohdy stigmatizována touto situací.
V první fázi projektu vydávali vložky žákyním pověření zaměstnanci. Přestože byla situace zezačátku pro dívky nekomfortní, za půl roku se přestaly bát si o pomůcky samy říct.
Kamil Tabášek, ředitel ZŠ Pěší: „Červenaly se, rudly, když přišly poprvé. Samozřejmě měly očička stočená dolů a bály se na cokoliv se zeptat. Pak, když zjistí, že je to úplně normální, běžná věc, přijdou.“
Projekt nicméně postoupil do další fáze. Ve čtyřech vytipovaných základních školách si mohou dívky nově bez omezení odebírat menstruační vložky ze zásobníků nebo košíků přímo na toaletách. Jednou z pilotních škol je i Základní škola Škrobálkova v Ostravě-Kunčičkách.
Marie Svobodová, metodik prevence ZŠ Škrobálkova: „Protože se žákyně styděly jít za kantory a požádat je o tyto hygienické pomůcky, zvolili jsme variantu košíčků, kde si žáci mohou anonymně vzít menstruační pomůcku. Tato situace se díky anonymitě zlepšila.“
Průzkum ukázal, že díky dostupnosti menstruačních pomůcek klesla u dívek absence a že je projekt pro školy přínosný. Problémy s menstruační chudobou se ale týkají i dalších slezskoostravských škol, a to dokonce už i jejich prvních stupňů.
Kamil Tabášek, ředitel ZŠ Pěší: „Na tom prvním stupni za mnou nejdou, tam si to opravdu vyřeší paní učitelky. Mám jenom informaci, že ve čtvrté, páté třídě už to taky může probíhat, tam dostávají ty vložky. Co se týče druhého stupně, z každé třídy dvanácti holek čtyři, pět holek už normálně pravidelně přijde bez jakýchkoliv problémů.“
Začátkem příštího roku by měla být spuštěna třetí závěrečná etapa, při které budou všechny ostravské základní školy standardně osazeny zásobníky na menstruační vložky k jejich volnému použití.
---
Letošní předposlední komorní koncert na Slezskoostravské radnici nabídl tentokrát posluchačům spojení klavíru a violoncella. Návštěvníci na něm mohli po více než půl století slyšet taky skladby z archivu významného violoncellisty Ivana Měrky.
Austrálie, Japonsko, Korea i Taiwan – tam všude si s českými i zahraničními orchestry zahrál ostravský hudebník Jiří Hanousek. Jeden z nejlepších violoncellistů v Česku odehrál svůj koncert v rámci letošního Roku české hudby taky v komorních prostorách slezskoostravské obřadní síně.
Jiří Hanousek, vystupující violoncellista: „To byly koncerty s orchestry ve velkých sálech, ale tady tato krásná secesní architektura je nádherná a je tu skvělá akustika. Mám to štěstí, že už se tady vracím poněkolikáté a vždycky mám z toho nesmírnou radost.“
Ilona Kučerová, dramaturg Cyklu komorních koncertů 2024: „Pan Hanousek je výjimečná ostravská osobnost a myslím, že si tento koncert zaslouží, což dokazuje i účast posluchačů a diváků na tomto koncertu.“
Na klavír doplnila violoncellistu laureátka řady ocenění Eliška Novotná, která s Jiřím Hanouskem spolupracovala už na několika projektech.
Eliška Novotná, vystupující klavíristka: „S Jirkou Hanouskem hrajeme už dlouhá léta. To znamená, že jsme na sebe zvyklí a známe se, víme, jak reagujeme na koncertě, jak prožíváme třeba pomalá místa ve skladbách, dokážeme spolu takzvaně dýchat.“
Na slezskoostravské radnici společně zahráli třeba skladby ze soukromého archivu Ivana Měrky. Některé z nich mohli návštěvníci slyšet poprvé od premiéry v padesátých a šedesátých letech.
Jiří Hanousek, vystupující violoncellista: „Celý život sbíral noty a ten archiv měl prostě obrovský. Sice ho zničila voda, ale snažil se něco zachránit. Zachránil pouze část, která je určená pro violoncello a klavír, a kterou teď vedu v evidenci. Některé ty noty jsou ale silně poškozené, takže je to spíš taková vzpomínka z piety.“
Obřadní síní zazněly skladby Petra Doubravského, Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů. Posluchači je ocenili dlouhotrvajícím potleskem.
---
Slezskoostravský Důl svaté Trojice si v letošním roce připomíná hned tři důležité události své historie. Významná výročí souvisejí s jeho založením, uzavřením i s krvavě potlačenou hornickou stávkou, která si vyžádala celkem dvanáct životů.
Trojické údolí ve Slezské Ostravě bylo podle dochovaných zpráv prvním novodobým nalezištěm uhlí v celém revíru a černé zlato se tu začalo kutat už ve druhé polovině 18. století. Na místě dnešního dolu Svaté Trojice začala těžba před 180 lety.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „V roce 1844 hrabě Stanislav Wilczek koncentroval důlní díla do jámy Trojice, která ovšem nebyla tou klasickou hlubokou těžní jámou, ale byla to jedna z těch plytkých jam. O třicet let později v souvislosti se změnou technologií a se zaváděním nových moderních strojů pak byla jáma Trojice prohloubena a stal se z ní vlastně ten klasický hlubinný důl.“
Těžba na dole Trojice si v rámci důlních neštěstí vyžádala několik desítek životů. Před 130 lety se důl navíc nechvalně zapsal do dějin hornickou stávkou. Důvodů protestů bylo několik, hlavní byl ale jeden.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Řekl bych, že asi v první řadě to byla pracovní doba, protože v té době samozřejmě nebyla osmihodinová pracovní doba. V té době horníci pracovali většinou na těch dolech deset hodin, ale někdy i déle, třeba i dvanáct hodin, takže pochopitelně chtěli tu pracovní dobu zkrátit.“
V roce 1894 se proto u kostela svatého Josefa sešlo údajně až tisíc horníků, kteří chtěli na ředitelství Wilczkových dolů vyjednávat o svých požadavcích.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Cirka sto metrů od vstupu na důl Trojice byl četnický oddíl, který jim zahradil cestu. Nebyl velký, uvádí se, že to bylo jen devět četníků. Proti těm tisíci to tedy nebylo moc, ale samozřejmě byli ozbrojeni.“
Žádná ze stran neměla zájem na násilném střetnutí a k masakru tak došlo jen nešťastnou náhodou.
Jozef Šerka, historik, Archiv města Ostravy: „Oni byli v takovém poměrně úzkém místě a zezadu po té Těšínské do nich najížděly nějaké nákladní povozy, které se tam objevily. Začaly na ně tlačit zezadu a celá ta řada horníků se pohnula k četníkům, byť víceméně nechtěně. Byli ale potlačeni o nějakých pár kroků a četnický oddíl to vyhodnotil s tím, že se je snaží napadnout, a jejich velitel dal povel k palbě.“
Četníci vypálili celkem tři salvy, které zasáhly více než třicet protestujících. Osm bylo mrtvých na místě, čtyři zemřeli na následky zranění. Přes dvanáct mrtvých ale těžba na dole rychle pokračovala, a to až do roku 1968.
Aleš Zářický, ředitel Centra pro hospodářské a sociální dějin FF OU: „Konkrétně na jámě Trojice dochází k útlumu těžby už v 60. letech 20. století. Ten důvod podle mě nebyl úplně dán nějakým ekologickým přístupem, ale klasickou cost-benefit analýzou, kdy Ministerstvo průmyslu došlo k závěru, že ta těžba není úplně rentabilní.“
Kompletní likvidace jam byla ukončena v roce 1974, a tedy před padesáti lety. Tento rok je tak třetím významným výročím, které si letos důl Trojice připomíná.
---
Základní škola Škrobálkova ve Slezské Ostravě je jednou ze čtyř pilotních škol v rámci projektu zaměřeného na menstruační chudobu. Jako jedna z prvních ostravských škol vstoupila do jeho druhé části, která žákyním zprostředkuje volný odběr menstruačních pomůcek.
Ostrava je prvním městem v České republice, které přistoupilo k systémovému řešení menstruační chudoby. Do unikátního projektu se před rokem zapojilo 37 škol včetně těch slezskoostravských, které svým žákyním zdarma nabízejí menstruační vložky.
Marie Svobodová, metodik prevence ZŠ Škrobálkova: „Projekt Menstruační chudoba na základní škole zajišťuje žákyním přístup k hygienickým potřebám, aby se mohly plně soustředit na výuku. Do budoucna přináší větší osvětu o menstruaci a rovný přístup ke vzdělávání pro všechny dívky bez ohledu na jejich sociální situaci. Tím vytváříme zdravější a podporující školní komunitu.“
Zbyněk Pražák, náměstek primátora města Ostravy: „To vede k odtabuizování problému menstruace ve společnosti a já to pokládám za velice důležité, protože menstruace je pořád takové téma, které je jakoby tajuplné, a ta děvčata jsou mnohdy stigmatizována touto situací.
V první fázi projektu vydávali vložky žákyním pověření zaměstnanci. Přestože byla situace zezačátku pro dívky nekomfortní, za půl roku se přestaly bát si o pomůcky samy říct.
Kamil Tabášek, ředitel ZŠ Pěší: „Červenaly se, rudly, když přišly poprvé. Samozřejmě měly očička stočená dolů a bály se na cokoliv se zeptat. Pak, když zjistí, že je to úplně normální, běžná věc, přijdou.“
Projekt nicméně postoupil do další fáze. Ve čtyřech vytipovaných základních školách si mohou dívky nově bez omezení odebírat menstruační vložky ze zásobníků nebo košíků přímo na toaletách. Jednou z pilotních škol je i Základní škola Škrobálkova v Ostravě-Kunčičkách.
Marie Svobodová, metodik prevence ZŠ Škrobálkova: „Protože se žákyně styděly jít za kantory a požádat je o tyto hygienické pomůcky, zvolili jsme variantu košíčků, kde si žáci mohou anonymně vzít menstruační pomůcku. Tato situace se díky anonymitě zlepšila.“
Průzkum ukázal, že díky dostupnosti menstruačních pomůcek klesla u dívek absence a že je projekt pro školy přínosný. Problémy s menstruační chudobou se ale týkají i dalších slezskoostravských škol, a to dokonce už i jejich prvních stupňů.
Kamil Tabášek, ředitel ZŠ Pěší: „Na tom prvním stupni za mnou nejdou, tam si to opravdu vyřeší paní učitelky. Mám jenom informaci, že ve čtvrté, páté třídě už to taky může probíhat, tam dostávají ty vložky. Co se týče druhého stupně, z každé třídy dvanácti holek čtyři, pět holek už normálně pravidelně přijde bez jakýchkoliv problémů.“
Začátkem příštího roku by měla být spuštěna třetí závěrečná etapa, při které budou všechny ostravské základní školy standardně osazeny zásobníky na menstruační vložky k jejich volnému použití.
---
Letošní předposlední komorní koncert na Slezskoostravské radnici nabídl tentokrát posluchačům spojení klavíru a violoncella. Návštěvníci na něm mohli po více než půl století slyšet taky skladby z archivu významného violoncellisty Ivana Měrky.
Austrálie, Japonsko, Korea i Taiwan – tam všude si s českými i zahraničními orchestry zahrál ostravský hudebník Jiří Hanousek. Jeden z nejlepších violoncellistů v Česku odehrál svůj koncert v rámci letošního Roku české hudby taky v komorních prostorách slezskoostravské obřadní síně.
Jiří Hanousek, vystupující violoncellista: „To byly koncerty s orchestry ve velkých sálech, ale tady tato krásná secesní architektura je nádherná a je tu skvělá akustika. Mám to štěstí, že už se tady vracím poněkolikáté a vždycky mám z toho nesmírnou radost.“
Ilona Kučerová, dramaturg Cyklu komorních koncertů 2024: „Pan Hanousek je výjimečná ostravská osobnost a myslím, že si tento koncert zaslouží, což dokazuje i účast posluchačů a diváků na tomto koncertu.“
Na klavír doplnila violoncellistu laureátka řady ocenění Eliška Novotná, která s Jiřím Hanouskem spolupracovala už na několika projektech.
Eliška Novotná, vystupující klavíristka: „S Jirkou Hanouskem hrajeme už dlouhá léta. To znamená, že jsme na sebe zvyklí a známe se, víme, jak reagujeme na koncertě, jak prožíváme třeba pomalá místa ve skladbách, dokážeme spolu takzvaně dýchat.“
Na slezskoostravské radnici společně zahráli třeba skladby ze soukromého archivu Ivana Měrky. Některé z nich mohli návštěvníci slyšet poprvé od premiéry v padesátých a šedesátých letech.
Jiří Hanousek, vystupující violoncellista: „Celý život sbíral noty a ten archiv měl prostě obrovský. Sice ho zničila voda, ale snažil se něco zachránit. Zachránil pouze část, která je určená pro violoncello a klavír, a kterou teď vedu v evidenci. Některé ty noty jsou ale silně poškozené, takže je to spíš taková vzpomínka z piety.“
Obřadní síní zazněly skladby Petra Doubravského, Vítězslava Nováka, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů. Posluchači je ocenili dlouhotrvajícím potleskem.
---
