This is a modal window.
Rok po pozastavení sanace Heřmanického odvalu Diamo letos na jaře opět začalo s pracemi na odstranění ekologické zátěže. Haldu zakryje v příštích letech sarkofág, který má uhasit její termicky aktivní část. Aktuálně probíhají přípravné práce.
O problémech, které přináší obyvatelům Heřmanic někdejší uložiště těžebního odpadu, jsme vás informovali už v minulém roce. Místním by se ale mohlo brzy ulevit. Diamo totiž nedávno konečně začalo s přípravnými pracemi na sanaci odvalu.
Tomáš Indrei, tiskový mluvčí DIAMO: „My momentálně kácíme na letové dřeviny tady v této centrální části haldy, tady právě v této části, která je termicky aktivní. Dále dole u vjezdu na úložné místo těžebního odpadu budujeme zázemí staveniště, to znamená jakési buňkoviště, kde naši zaměstnanci v budoucnu najdou sociální zázemí pro tu stavbu.“
V horní části haldy pracovníci pomocí těžké techniky provádí první terénní úpravy, na které naváže stavba sarkofágu. Ten bude mít za úkol prohořívající část odvalu uhasit.
Ludvík Kašpar, ředitel DIAMO: „Sarkofág spočívá v tom, že bude celá halda zatěsněna vhodnými materiály, jako je cementopopílkový stabilizát, nebo jíly a podobně. Vytvoříme de facto na celém odvalu nepropustnou krustu, která zabrání přístupu kyslíku, tím se výrazně omezí další vývoj hoření. Ten sarkofág potom lze ozelenit a ta halda potom ve výsledku může být, řekněme, zelený kopec.“
S podobnou metodou utlumení termické aktivity má podnik zkušenost už z odvalu na Kladensku, kde díky sarkofágu klesla teplota za dvanáct let z 1000°C na pouhých 40°C.
Ludvík Kašpar, ředitel DIAMO: „Je to metoda, která má nejmenší negativní vliv na životní prostředí, a to zejména z toho důvodu, že nezasahuje zásadním způsobem do té hořící části haldy, která generuje obrovské množství prachu, který není prakticky v technických možnostech eliminovat. To je jedna věc. Druhá věc je, že se velmi málo manipuluje s materiálem, nemusíte ho nikam odvážet a tak dále. To znamená, že i redukujete uhlíkovou stopu, zátěž, kamiony.“
Problematikou sanace odvalu a jeho vlivem na občany se už delší dobu zabývá taky vedení městského obvodu Slezská Ostrava.
Richard Vereš (ANO), starosta Slezské Ostravy: „V průběhu let jsme iniciovali i řadu opatření, která měla zmírnit vliv odvalu a činnosti na něm probíhajících na nejbližší okolí, zejména na zástavbu v Heřmanicích. Bohužel aktuální kroky, které provádí stát, potažmo státní podnik, s námi nejsou konzultovány, nejsme o nich ani nijak podrobně informováni a dozvídáme se je spíše z médií.
Radnice by uvítala lepší komunikaci nejen s vedením obvodu, ale taky transparentnější předávání informací občanům. Diamo nicméně aktuálně řeší další problém v souvislosti se samotnou sanací. Postup prací brzdí pozastavená veřejná zakázka.
Tomáš Indrei, tiskový mluvčí DIAMO: „V tuto chvíli je pozastaven veřejný tendr na zpracovatele celé projektové dokumentace sanace Heřmanického odvalu. Ten tendr je pozastaven kvůli tomu, že jeden z účastníků podal námitku k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Já v tuto chvíli nedokážu vůbec říct, jak dlouho toto pozastavení bude trvat.“
Po vyjádření úřadu Diamo tendr vyhodnotí a má v plánu co nejrychleji pokračovat v dalších pracích.
---
Historické fotografie a mapy Slezska, hornické a kovářské náčiní a předměty staré někdy i více než třicet tisíc let spojené s historií regionu – to vše je k vidění v nenápadném domku na Keltičkově ulici. Už dvacet pět let tu funguje soukromé muzeum Keltičkova kovárna.
V době, kdy se ještě topilo dřevem, žil v tehdejší Polské Ostravě kovář Keltička. Patřilo mu taky pole v dnešním Trojickém údolí, a právě tady narazil kovář na zvláštní černé kameny. Když jimi obložil ohniště, zjistil, že hoří, a tak si je zkusmo odnesl do dílny, kde jimi začal topit. Tak bylo podle jedné z pověstí v Ostravě objeveno uhlí.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Já jsem o tom pevně přesvědčený. Je hodně popíračů téhle teorie, ale i z historických pramenů vyplývá, že se tady už od roku 1750 mluví o nálezci uhlí.“
Na místě, kde měl Keltička svou kovářskou dílnu dnes žijí manželé Chodurovi, slezští patrioti, kteří se v roce 2000 rozhodli otevřít si v historickém domku malé soukromé muzeum. Zaměřené je jak na samotného Keltičku, tak na historii hornictví a regionu.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Víte, my jsme se kdysi bavili s nějakým historikem a ten říkal ‚chceš historii, tak si udělej muzeum‘. Tak jsem o tom tak uvažoval, v té době jsme tady ještě podnikali, tak jsem tady udělal na stole takové provizorní muzeum.“
Danuše Chodurová, průvodkyně: „No začínali jsme od píky. Stůl, na tom stole jsme měli pár exponátů, a to nás propagovala radnice. No a tak jsme potom začali střádat penízky, šetřili jsme na různé tady ty vitríny, co tu máme dodnes.“
Muzeum se ale od té doby značně rozrostlo a návštěvníci si tu dnes mohou prohlédnout expozici o kovářství a hornictví, nebo se dozvědět více o historii Polské Ostravy a Slezska. Prohlídky jsou určené všem věkovým kategoriím.
Danuše Chodurová, průvodkyně: „Chodí tady školy, a dokonce tu chodí školky. To bylo tak nádherné. To víte, že je paní učitelky připraví, než tady přijdou. A manžel se ptá ‚tak co, děcka, kdo našel uhlí?‘ a odpověď byla ‚pan Keltička‘.
Do muzea často zavítají i návštěvníci z jiných částí republiky.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Na konci řekli, že kdyby měla něco takového Praha, tak je to normálně jako památka na kněžnu Libuši. A říkali, že se diví, že to Ostravané vůbec neberou v úvahu.“
Navštívit muzeum je možné po předchozí domluvě. Kontakty a další informace najdou zájemci na webu www.keltickovakovarna.cz.
---
Návštěvníky koncertů na Slezskoostravské radnici čekal na jaře jedinečný hudební zážitek. Koncert byl tentokrát jen o jediném nástroji, a to nástroji královském. Za místní varhany usedla jedna z nejlepších varhanic v Česku.
Skladby hudebních velikánů Bacha, Ebena, Mendelssohna nebo Guilmanta rozezněly v úterý píšťaly varhan obřadní síně Slezskoostravské radnice. O mistrovskou interpretaci se tentokrát postarala Linda Sítková, varhanice, pravidelně koncertující v Čechách i v zahraničí.
Linda Sítková, vystupující varhanice: „Moje cesta k varhanám vedla každopádně přes moji paní učitelku klavíru, která zároveň i za dob totality vychovávala v podstatě tajně varhaníky pro kostelní službu, a tak nějak se to o ní vědělo. A díky tomu, že jsem měla možnost začít hrát, chodit cvičit do kostela a hrávat tam, tak jsem zjistila, že to je místo, kde chci být.“
Varhaní koncert měl jedinečnou atmosféru a naplil celou obřadní síň. Návštěvníci ocenili taky přímý přenos hry zpoza klaviatur, díky kterému nepřišli o žádný detail.
anketa, posluchači koncertu: „Často nechodím, ale dneska je to velice zábavné. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Je to zajímavé, filmovat a zároveň poslouchat tu hudbu, takže to je výborný nápad.“
anketa, posluchači koncertu: „Já jsem tady v sále úřadu Slezské Ostravy po asi dvou letech a vybral jsem si tady ten koncert, protože vím, že ty varhany jsou tady krásné. A pro mne to je spíš než o samotné hudbě o tom zážitku a té atmosféře, kterou ta hudba dává.“
Varhaní koncert byl jedinečným hudebním zážitkem taky proto, že bývá pořádán většinou jen jednou do roka. I letos se proto slezskoostravské varhany rozezněly v rámci koncertu poprvé a naposledy.
Ilona Kučerová, dramaturg koncertů na Slezskoostravské radnici: „Já myslím, že varhanní koncerty jsou docela obvyklé, ale je pravda, že asi pravděpodobně ne v koncertních síních, protože málo která koncertní síň má ten nástroj k dispozici. A já jsem se pro to rozhodla v té své dramaturgii proto, že tady ten nádherný nástroj je, takže proč ho nevyužít? A když jsem se dívala na tu dramaturgii zpětně, když to dělal pan profesor Hališka, tak tady vlastně sólový varhanní recitál nikdy nebyl. Takže jsem ráda, že se to podařilo, a myslím, že zájem publika svědčí o tom, že to byla dobrá volba.“
---
Rok po pozastavení sanace Heřmanického odvalu Diamo letos na jaře opět začalo s pracemi na odstranění ekologické zátěže. Haldu zakryje v příštích letech sarkofág, který má uhasit její termicky aktivní část. Aktuálně probíhají přípravné práce.
O problémech, které přináší obyvatelům Heřmanic někdejší uložiště těžebního odpadu, jsme vás informovali už v minulém roce. Místním by se ale mohlo brzy ulevit. Diamo totiž nedávno konečně začalo s přípravnými pracemi na sanaci odvalu.
Tomáš Indrei, tiskový mluvčí DIAMO: „My momentálně kácíme na letové dřeviny tady v této centrální části haldy, tady právě v této části, která je termicky aktivní. Dále dole u vjezdu na úložné místo těžebního odpadu budujeme zázemí staveniště, to znamená jakési buňkoviště, kde naši zaměstnanci v budoucnu najdou sociální zázemí pro tu stavbu.“
V horní části haldy pracovníci pomocí těžké techniky provádí první terénní úpravy, na které naváže stavba sarkofágu. Ten bude mít za úkol prohořívající část odvalu uhasit.
Ludvík Kašpar, ředitel DIAMO: „Sarkofág spočívá v tom, že bude celá halda zatěsněna vhodnými materiály, jako je cementopopílkový stabilizát, nebo jíly a podobně. Vytvoříme de facto na celém odvalu nepropustnou krustu, která zabrání přístupu kyslíku, tím se výrazně omezí další vývoj hoření. Ten sarkofág potom lze ozelenit a ta halda potom ve výsledku může být, řekněme, zelený kopec.“
S podobnou metodou utlumení termické aktivity má podnik zkušenost už z odvalu na Kladensku, kde díky sarkofágu klesla teplota za dvanáct let z 1000°C na pouhých 40°C.
Ludvík Kašpar, ředitel DIAMO: „Je to metoda, která má nejmenší negativní vliv na životní prostředí, a to zejména z toho důvodu, že nezasahuje zásadním způsobem do té hořící části haldy, která generuje obrovské množství prachu, který není prakticky v technických možnostech eliminovat. To je jedna věc. Druhá věc je, že se velmi málo manipuluje s materiálem, nemusíte ho nikam odvážet a tak dále. To znamená, že i redukujete uhlíkovou stopu, zátěž, kamiony.“
Problematikou sanace odvalu a jeho vlivem na občany se už delší dobu zabývá taky vedení městského obvodu Slezská Ostrava.
Richard Vereš (ANO), starosta Slezské Ostravy: „V průběhu let jsme iniciovali i řadu opatření, která měla zmírnit vliv odvalu a činnosti na něm probíhajících na nejbližší okolí, zejména na zástavbu v Heřmanicích. Bohužel aktuální kroky, které provádí stát, potažmo státní podnik, s námi nejsou konzultovány, nejsme o nich ani nijak podrobně informováni a dozvídáme se je spíše z médií.
Radnice by uvítala lepší komunikaci nejen s vedením obvodu, ale taky transparentnější předávání informací občanům. Diamo nicméně aktuálně řeší další problém v souvislosti se samotnou sanací. Postup prací brzdí pozastavená veřejná zakázka.
Tomáš Indrei, tiskový mluvčí DIAMO: „V tuto chvíli je pozastaven veřejný tendr na zpracovatele celé projektové dokumentace sanace Heřmanického odvalu. Ten tendr je pozastaven kvůli tomu, že jeden z účastníků podal námitku k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Já v tuto chvíli nedokážu vůbec říct, jak dlouho toto pozastavení bude trvat.“
Po vyjádření úřadu Diamo tendr vyhodnotí a má v plánu co nejrychleji pokračovat v dalších pracích.
---
Historické fotografie a mapy Slezska, hornické a kovářské náčiní a předměty staré někdy i více než třicet tisíc let spojené s historií regionu – to vše je k vidění v nenápadném domku na Keltičkově ulici. Už dvacet pět let tu funguje soukromé muzeum Keltičkova kovárna.
V době, kdy se ještě topilo dřevem, žil v tehdejší Polské Ostravě kovář Keltička. Patřilo mu taky pole v dnešním Trojickém údolí, a právě tady narazil kovář na zvláštní černé kameny. Když jimi obložil ohniště, zjistil, že hoří, a tak si je zkusmo odnesl do dílny, kde jimi začal topit. Tak bylo podle jedné z pověstí v Ostravě objeveno uhlí.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Já jsem o tom pevně přesvědčený. Je hodně popíračů téhle teorie, ale i z historických pramenů vyplývá, že se tady už od roku 1750 mluví o nálezci uhlí.“
Na místě, kde měl Keltička svou kovářskou dílnu dnes žijí manželé Chodurovi, slezští patrioti, kteří se v roce 2000 rozhodli otevřít si v historickém domku malé soukromé muzeum. Zaměřené je jak na samotného Keltičku, tak na historii hornictví a regionu.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Víte, my jsme se kdysi bavili s nějakým historikem a ten říkal ‚chceš historii, tak si udělej muzeum‘. Tak jsem o tom tak uvažoval, v té době jsme tady ještě podnikali, tak jsem tady udělal na stole takové provizorní muzeum.“
Danuše Chodurová, průvodkyně: „No začínali jsme od píky. Stůl, na tom stole jsme měli pár exponátů, a to nás propagovala radnice. No a tak jsme potom začali střádat penízky, šetřili jsme na různé tady ty vitríny, co tu máme dodnes.“
Muzeum se ale od té doby značně rozrostlo a návštěvníci si tu dnes mohou prohlédnout expozici o kovářství a hornictví, nebo se dozvědět více o historii Polské Ostravy a Slezska. Prohlídky jsou určené všem věkovým kategoriím.
Danuše Chodurová, průvodkyně: „Chodí tady školy, a dokonce tu chodí školky. To bylo tak nádherné. To víte, že je paní učitelky připraví, než tady přijdou. A manžel se ptá ‚tak co, děcka, kdo našel uhlí?‘ a odpověď byla ‚pan Keltička‘.
Do muzea často zavítají i návštěvníci z jiných částí republiky.
Svatopluk Chodura, provozovatel expozice: „Na konci řekli, že kdyby měla něco takového Praha, tak je to normálně jako památka na kněžnu Libuši. A říkali, že se diví, že to Ostravané vůbec neberou v úvahu.“
Navštívit muzeum je možné po předchozí domluvě. Kontakty a další informace najdou zájemci na webu www.keltickovakovarna.cz.
---
Návštěvníky koncertů na Slezskoostravské radnici čekal na jaře jedinečný hudební zážitek. Koncert byl tentokrát jen o jediném nástroji, a to nástroji královském. Za místní varhany usedla jedna z nejlepších varhanic v Česku.
Skladby hudebních velikánů Bacha, Ebena, Mendelssohna nebo Guilmanta rozezněly v úterý píšťaly varhan obřadní síně Slezskoostravské radnice. O mistrovskou interpretaci se tentokrát postarala Linda Sítková, varhanice, pravidelně koncertující v Čechách i v zahraničí.
Linda Sítková, vystupující varhanice: „Moje cesta k varhanám vedla každopádně přes moji paní učitelku klavíru, která zároveň i za dob totality vychovávala v podstatě tajně varhaníky pro kostelní službu, a tak nějak se to o ní vědělo. A díky tomu, že jsem měla možnost začít hrát, chodit cvičit do kostela a hrávat tam, tak jsem zjistila, že to je místo, kde chci být.“
Varhaní koncert měl jedinečnou atmosféru a naplil celou obřadní síň. Návštěvníci ocenili taky přímý přenos hry zpoza klaviatur, díky kterému nepřišli o žádný detail.
anketa, posluchači koncertu: „Často nechodím, ale dneska je to velice zábavné. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Je to zajímavé, filmovat a zároveň poslouchat tu hudbu, takže to je výborný nápad.“
anketa, posluchači koncertu: „Já jsem tady v sále úřadu Slezské Ostravy po asi dvou letech a vybral jsem si tady ten koncert, protože vím, že ty varhany jsou tady krásné. A pro mne to je spíš než o samotné hudbě o tom zážitku a té atmosféře, kterou ta hudba dává.“
Varhaní koncert byl jedinečným hudebním zážitkem taky proto, že bývá pořádán většinou jen jednou do roka. I letos se proto slezskoostravské varhany rozezněly v rámci koncertu poprvé a naposledy.
Ilona Kučerová, dramaturg koncertů na Slezskoostravské radnici: „Já myslím, že varhanní koncerty jsou docela obvyklé, ale je pravda, že asi pravděpodobně ne v koncertních síních, protože málo která koncertní síň má ten nástroj k dispozici. A já jsem se pro to rozhodla v té své dramaturgii proto, že tady ten nádherný nástroj je, takže proč ho nevyužít? A když jsem se dívala na tu dramaturgii zpětně, když to dělal pan profesor Hališka, tak tady vlastně sólový varhanní recitál nikdy nebyl. Takže jsem ráda, že se to podařilo, a myslím, že zájem publika svědčí o tom, že to byla dobrá volba.“
---
