Tábor, to je především práce. Táborníci se o sebe musí v první řadě postarat a pak teprve mají čas na hry a zábavu.
Anketa, táborníci: 1. "Hrajeme hry, koupeme se. My si vaříme sami." 2. "Jako že služba je a ta vaří jídlo. Většinou jako těstoviny a takhle." 3. "My si máme udělat nějaký dopravní prostředek. Teď děláme fajný vor. Teďka hrajeme celotáborovou hru. Cestujeme jakoby po zeměkouli, poznáváme světadíly, jejich zvyky, obyčeje. Já sem chodím dlouho a chodím na většinu táboru, na putovní i na stanové tábory. Já jsem taky delší dobu tulák a tohleto patří mezi časté akce, dělají se tady i různé výpravy, nejenom tábory." 4. "Já jsem dva roky tulák a jsem tady podruhé."
Milan Makovický, hlavní vedoucí: "Snažíme se vést děti k samostatnosti, nemáme tady žádné placené kuchařky, pod dohledem si děti vaří samy, nemají tady elektřinu, standardně kadibudky, žádný signál na mobil."
Je to možná k nevíře, ale první dětské tábory byly v českých zemích uspořádané těsně před první světovou válkou. Za téměř sto let se většinou dost změnily a připomínají spíš dětskou rekreaci.
Milan Makovický, hlavní vedoucí: "Nebereme to jakou klasickou dětskou rekreaci, ale jako vyvrcholení celoroční činnosti našeho oddílu. Náš oddíl, který vznikl v roce 1983, se od té doby pravidelně schází v naší klubovně ve vagóně v Bruntále za lomem. Tam se celý rok připravujeme na tábor."
Michala Makovická, vedoucí: "Jsme nezisková dětská organizace, nemáme stálou podporu, fungujeme celoročně. Uvítali bychom jakoukoliv pomoc."
Nejvíc ze všeho bruntálské tuláky trápí jejich stálá základna - vagón v Dlouhé Stráni. Ten potřebuje opravu jako sůl, ale táborníci na ni nemají ani peníze, ani materiál. Přivítali by proto každého sponzora.
