Projekt SILVANUS vznikl na základě vzestupné tendence lesních požárů v posledních letech, kterým čelí nejen Česká republika, ale země na celém světě. Zastoupena je nejen Evropská unie, ale i Indonésie, Austrálie a Brazílie. V minulých dnech se třídenní akce účastnili zástupci 20 zemí.
Vojtěch Nezval, HZS MSK, ředitel územního odboru Frýdek-Místek: “Ten projekt zahrnuje více než 40 partnerů z celého světa. V rámci projektu se snažíme zaprvé včasně detekovat požár v lese, následně ho efektivně hasit a nasazovat síly a prostředky. A taky ten projekt se týká toho, jakým způsobem způsobem se ten les bude obnovovat. Česká republika a Moravskoslezský kraj jako partner projektu, tak naším úkolem je připravit a dát dohromady veškeré technologie v rámci projektu a vyzkoušet si to na reálném nácviku. To je právě na jedné straně cílem projektu, kdy v rámci těch projektových partnerů se tady zkoušejí nové technologie. Například vytvoření jakési datové a komunikační sítě v místě rozsáhlé mimořádné události, dále monitorování, ať už kouře nebo plamene a dále můžete také vidět moderní prvky hasičského záchranného sboru. Máme tady speciální systém podpory řízení zásahu, kde dneska už jsme schopni přenášet obrazový a zvukový signál v rámci celé České republiky.”
Praktickou část projektu si účastníci vyzkoušeli při taktickém cvičení přímo v Beskydech, v lokalitě nad obcí Krásná.
Zdeněk Bělík, HZS MSK, velitel zásahu: “Tématem dnešního cvičení je především hašení lesních požárů. Dneska máme naplánovanou přípravu a vyzkoušení dálkové dopravy vody, jak kyvadlovým způsobem za použití velkokapacitních cisteren, tak hadicemi za využití velkokapacitních čerpadel. Po vyzkoušení si dopravy vody na místo požářiště budeme zkoušet i hašení ze speciální techniky, kterou máme k zapůjčenou od záchranného útvaru, který má republikové pokrytí, plus speciální techniku, kterou disponuje Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje.”
Hašení lesních požárů v horském terénu je velmi komplikované a hasiči se musejí vypořádat s řadou problémů.
Zdeněk Bělík, HZS MSK, velitel zásahu: “Představit se to můžeme tak, že máme přírodní vodní zdroje. Jsou to řeky, rybníky, přehrady, ze kterých potřebujeme dopravit vodu na místo požářiště a použít jako hasební vodu. Na prvním úseku používáme velkokapacitní cisterny, které nám pendluji mezi místem, které je čerpacím stanovištěm a místem požářiště, kde se snažíme dopravit tu hasební vodu. Tu čerpáme do flexi tanků, což jsou velké bazénky, do kterých jako mezizásobu si nachystáme hasební vodu a odtud ji potom dále distribuujeme na požářiště. Úskalím je pro nás vzdálenost, šířka komunikací vzdálenost požářiště od přírodního zdroje vody, a samozřejmě jsou to lesní cesty, které jsou v některých částech udržovány, v jiných částech jsou méně dostupné. A mimo to musíme překonat i velké výškové rozdíly, protože se nacházíme v pohoří Beskyd, které mají velmi prudké a svažité kopce.”
Přes všechny moderní technologii a dobře vycvičené hasiče je však vůbec nejlepší vzniku požárů předcházet.