Dalibor Bednář žijící v Ostravě má fotografii jako koníčka. Obdivuje klasické postupy zpracování černobílé fotografie a také dílo Josefa Sudka, kterého si v loňském roce připomněl celý svět, protože uplynulo 120 let od jeho narození a 40 let od jeho úmrtí.
“Tak nějak se ale trochu zapomnělo, že Sudek po druhé světové válce po dobu dvaceti let jezdíval téměř každé prázdniny sem na severní Moravu, pobýval ve Frenštátě pod Radhoštěm a vyjížděl na různá místa, kde fotografoval,” uvedl Dalibor Bednář, fotograf.
Byly to zejména prales Mionší a Hukvaldy, kde se s odstupem desítek let po stopách Sudka vydal s fotoaparátem také Dalibor Bednář.
“Chtěl jsem prostě připomenout to jeho dílo, které vytvořil tady na severu Moravy, zvolil jsem k tomu podobnou techniku jakou používal on, čili snímání velkoformátovým přístrojem a následně vyrábění kontaktních kopií v temné komoře. Snažil jsem se tímto způsobem vzdát hold mistrovi, kterého jsem bohužel nikdy nepotkal,” vysvětlil ostravský fotograf.
Jak dále zdůrazňuje, nešlo mu o to Sudkovy snímky přesně zopakovat. To nelze už také z hlediska časového posunu. Krajina, kterou Sudek tehdy zachytil, zejména ta v oblasti Mionší, je dnes hodně jiná.
“Za těch šedesát let se ten les natolik změnil, že to šlo jen stěží identifikovat. Navíc to, na čem Sudek založil své snímky z Mionší, to byly ty pahýly těch starých obrovských jedlí a ty už vůbec neexistují, to je všechno pryč,” dodal Dalibor Bednář.
Skutečným pojítkem se Sudkem je ale určitě to, že v Mionší Dalibor Bednář přespával ve stejné myslivecké chatě, jako před lety sám jeho velký vzor. Další spojnicí je pak okouzlení přírodními úkazy v této lokalitě.
Dalibor Bednář vyzkoušel různé fotografické žánry, především ale zůstává věrný klasické staré technice snímání na film analogovým přístrojem. Výstavu Se Sudkem za zády můžete v Návštěvnickém centru shlédnout do 30. dubna.
