V tomto domě na Liliové ulici v Opavě prožil Arnošt Rychlý víc jak dvacet let svého života. Z okna nejvyšším patře bylo často slyšet piano a jeho školený hlas. Takto vypadala jeho pracovna, ve které přijímal návštěvy, cvičil i komponoval. Rychlého uchvátila tvorba Petra Bezruče. Na slova jeho básní složil víc jak 50 skladeb.
Tomáš Elis, vnuk Arnošta Rychlého: „Dědeček byl vždycky velmi rád, když jsem mu pomáhal s melodramy. Četl jsem Bezručovy verše a on začal nahazovat první tóny skladeb.“
Život Arnošta Rychlého v tomto domě připomíná nyní pamětní deska. Sochař vytvořil reliéf podle fotografie.
Daniel Klose, sochař: „Takže jsme vybrali tuto podobu, kdy je v klobouku, v šále. Tou šálou jsem mohl propojit kamennou desku s reliéfem.“
Arnošt Rychlý zůstal celý život věrný učitelskému povolání, hudbě a aktivně se podílel na tvorbě opavské kultury. Řídil několik pěveckých sborů, pro které upravoval party a spolupracoval se Slezským divadlem.
Ondřej Haničák, historik Slezského zemského muzea: „Já osobně v něm vidím především kontinuitu kulturního života meziválečné Opavy, která v určitém omezeném měřítku pokračovala i v letech po II. světové válce.“
