„Jsem nesmírně rád, že Moravskoslezský kraj je generálním partnerem této krásné akce, protože připomínat si historii a kulturu je asi to nejdůležitější, co každý národ potřebuje,“ řekl Lukáš Curylo.
Každopádně bohatý program ve frenštátském domě kultury nabídl pestré hudební menu, kterému vévodila vokální formace Skety. Ta hned od úvodní skladby si zcela přirozeně přitáhla publikum na svou stranu, protože třaskavým vokálním songům této party se odolat zkrátka nedalo. Nicméně příchozí podléhali rádi. A to zejména díky tomu, že si uvědomovali, co všechno lze dokázat hlasem. Pro Skety však hlasové limity neexistují. Tohle kouzlení vynikalo jednak při sólových výkonech jednotlivých členů, tak při společných vokálech.
Zaujala ovšem i určitá teatrálnost, jež dokázala vystoupení odlehčit, a tak ani nepřekvapilo, že se v songu „Dejbuch“ vycházející z písně „Dej bůh štěstí“ objevila vkusná rapová vložka. I ta patří do repertoáru této pražské šestice
„To, co působilo na nás z publika, bylo báječné. Jsem moc rád, že nás návštěvníci této převážně folklorní akce přijali a vzali za své. Jsem z toho nadšený,“ řekl za Skety Petr Wajsar.
Vokální ekvilibristika tohoto souboru se ovšem projevila také při závěrečném hudebním příspěvku letošního Souznění. Koledu „Pásli ovce Valaši“ si přitom se Sketami zahrál a zapíval soubor Valašský vojvoda a bylo to naprosto důstojné vyvrcholení dvacátého ročníku mezinárodního festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel.
Valašský Vojvoda však přispěl také skladbami z vlastního repertoáru, přičemž přítomní si hudebně pochutnali na jejich písních „Jozef, muj kochany, Jozef“ a svátečně laděné „Vánoční rondo“. Ředitel festivalu Zdeněk Tofel při té příležitosti zároveň zmínil, že vyšla reedice CD Valašského Vojvody s názvem „Koleda je ve Vánoce“.
Během Galakoncertu, který moderovala půvabná Anna Bangoura, byl rovněž udělen titul Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje. Tímto prestižním titulem se tak nyní mohou pyšnit: Štefan Kanaloš (obor dřevo – zpracování dlabáním), František Raška (obor textil – zpracování textilního odpadu) a Milada Pohanková (obor tradiční poživatina – pečení hnětek).
Ruční mistrovskou hru ovšem předvedl také čínský soubor School of Music Shanghai University, jehož procítěná tvorba má nejblíže k etnické hudbě. Šestice pohledných dívek spoléhá jen na své instrumentální výkony, nicméně v tomto případě slova nebyla důležitá. Mluvila hudba. A byla to naprosto unikátní a tak nějak očišťující řeč.
Naléhavost jejich skladeb je zvýrazněna tím, že asijské muzikantky hrají na tradiční hudební nástroje, jako například erhu (dvoustrunné čínské housle, jež se drží vertikálně), bambusovou flétnu, pipu (strunný nástroj podobný loutně) nebo guzheng (známý také jako čínská citera). Sympatické hudebnice zaujaly publikum natolik, že musely přidávat.
„Všechno v rámci této akce bylo moc dobré, od jídla, pití až po celou atmosféru festivalu. Byli jsme už na vícero akcí v České republice, ale tahle je naprosto jedinečná. Jsme moc spokojení,“ řekla krátce po vystoupení Shen Beiyi, hrající na liuqin, loutnu a třístrunnou kytaru
Festival Souznění se výrazně činí také v charitativní oblasti, a proto během čtyř dnů probíhala ve spolupráci s Charitou Frenštát pod Radhoštěm sbírka, v rámci které festivaloví návštěvníci přispěli částkou 30 800 korun. Navíc finanční dary, a to dvakrát po 10 000 Kč, věnovala firma Ferrit ze Starého Města. Vybrané peníze poputují Kateřině Janečkové (na pořízení odlehčeného mechanického vozíčku) a Jiřímu Videckému (na pořízení speciální didaktické pomůcky – naslouchadla).
Dále během Galakoncertu vystoupili Johnny Kay, Věžní hudba, do folklorních luhů a hájů slovenského Horehroní přítomné pozval folklorní soubor Heľpan, cimbálová muzika Ohnica zase připomněla písňový a taneční repertoár z uherskohradišťského Dolňácka a folklorní skupina Pohronci nechala nahlédnout do folklorních krás slovenského Pohroní, přičemž důraz kladla na neopakovatelný zvuk fujary.
Zároveň se všichni uvedení, včetně zmíněného čínského souboru a valašského souboru písní a tanců Sedmikvítek, komorního sboru Nyklband a Sboreček při ZŠ Trojanovice, představili už během odpoledního Setkání s lidovými tvůrci a uměleckými řemesly, jež potěšilo každého, komu srdce tluče v rytmu kreativity. Zakoupit tak bylo možné slaměné ozdoby, šité vánoční dekorace, oděvní doplňky ze dřeva a kůže a další zajímavé artefakty.
„Na Souznění chodím už čtvrtým rokem. Všímám si, že lidé jsou rádi, když vidí mé výrobky a těší je, že se ještě někdo tomuto odvětví věnuje. Já jsem spokojený,“ sdělil Pavel Orlík, který nabízel nádherné vyřezávané betlémy.
Naprostou samozřejmostí pak bylo, že milovníky dobrého jídla a pití potěšilo, že v nabídce figurovaly kozí sýry z ekofarmy, domácí marmelády, kvalitní moravské víno, sladké bramborové šišky nebo halušky se slaninou z Horehroní.
Důležité je také zmínit, že nedělní program Souznění začal už dopoledne v kostele Panny Marie Královny v Ostravě-Mariánských Horách, kde proběhla svatá mše, jejíž součástí byl doprovodný zpěv pěveckého sboru Cantamus pod vedením sbormistra Jiřího Tesarčíka. Cantamus navíc ihned po mši představil třicetiminutové koncertní pásmo sváteční sborové tvorby.
