Zneklidňující drama uznávaného německého autora Martina Walsera řeší otázky viny, a to z pohledu minulostí zdánlivě nezatíženého teenagera. Vztah osmnáctiletého Rudy k otci po odhalení jeho nacistické minulosti kolísá mezi zatracením a pochopením.
Režisér Peter Gábor uvádí: "Vzpomínat na naši minulost a lovit v paměti věci, které se týkají naší identity, našeho původu a naší historie, je pro mě v životě momentálně také důležité. Walserův text je velmi napínavý, poetický, na druhé straně metaforický, autor rozvíjí tuto hru s velkou symbolikou, takže si myslím, že inscenace nebude jen o vypořádání se s pamětí národa v Německu, ale věřím, že by mohla komunikovat i v tom širším, obecnějším rozměru."
Dramaturgyně Klára Špičková dodává: "Inscenací Smrtihlav otevíráme volnou trilogii, která se vyjadřuje jak k zásadním regionálním, tak k evropským palčivým problémům, s nimiž je spjata naše nedávná minulost. Příští rok navazujeme na započatou linii hrou Davida Jařaba, která se dotýká osudů lidí z Hlučínska Dokud nás smrt..."
Hlavními motivy dramatu s hamletovskými motivy Smrtihlav jsou vzpomínky a paměť, a tomu odpovídá i hudba, kterou složil Vladimír Franz: "Hudba ke Smrtihlavovi bude komorní, bude to hudba, která v rovině určité nasládlosti a líbeznosti bude vytvářet takovou tu podivnou slupku, která vlastně nemá půdu pod nohama. To je princip a dramaturgický klíč k těmto věcem vůbec, že vesměs jakékoli neblahé záležitosti se maskují podobou kýče nebo něčeho velmi libého."
Maturant Ruda Goothein se z jednoho dopisu dozví o spoluvině svého otce na zločinech nacistů. Jeho postoj kolísá mezi láskou a úděsem, pochopením a odsouzením, zřejmě je to postoj samotného Walsera, obsahující dvojlomnost pohledu na generaci otců, jejich vinu a minulost. Ruda Goothein se vůči svému otci i vůči své lásce z dětství rozhodne zajít až do krajnosti. Přes sílu nastoleného tématu ovšem příběh nepostrádá ironický humor. Právě proto je hra Martina Walsera místy až groteskním thrillerem, který nepřestává překvapovat tím, kam se vyvíjí. V hlavní roli diváci uvidí čerstvého držitele nominace na Cenu Thálie Igora Orozoviče: "Je to asi psychicky nejnáročnější role, s jakou jsem se kdy setkal. Ale zároveň jde o skvělý text a fascinující temné téma. A strašně si užíváme zkoušení s Peterem Gáborem, který se z nás výjimečně citlivě snaží dostat pravdivé a konkrétní herectví."
Scéna je dílem Davida Baziky, kostýmy navrhla Katarína Holková. Kromě Igora Orozoviče se v dalších rolích představí Jan Fišar, Petra Lorencová, Anna Cónová, Tomáš Jirman, František Strnad, Pavlína Kafková, Jiří Sedláček, Vladimír Polák, Miroslav Rataj a Karel Čepek.
Martin Walser se narodil v roce 1927 ve Wasserburgu u Bodamského jezera, kde dodnes žije - ostatně krajina jeho bydliště se stala předmětem několika jeho knih. U Walsera můžeme v průběhu jeho spisovatelské kariéry sledovat řadu poloh a zájmů o různá média, začínal jako autor pro po válce se probouzející německý rozhlas, má na kontě dlouhou řadu bilancujících románů, zapsal se neodmyslitelně jako dramatik, neoddělitelnou součástí jeho tvorby je také esejistika - veškerá jeho tvorba má však jeden obecný znak: Martin Walser vždy velmi jasně, mnohdy kontroverzně, zaujímá stanovisko k dnešku, k politickému a společenskému dění dříve Spolkové republiky, dnes Německa. Byl vyznamenán řadou literárních cen, je vyhledávaným přednašečem a komentátorem, přednášel na několika univerzitách v Německu, ale i v USA. Celé desítky let je Martin Walser považován za znovu a znovu překvapující, „proměnlivou konstantu" německé literární scény.
Igor Orozovič v sobě nezapře balkánské předky a trochu polské krve. Narodil se 7. 7. 1984, vystudoval Gymnázium Budějovická v Praze a pak byl přijat na Konzervatoř Jaroslava Ježka - obor muzikálové herectví. Poté vystudoval činoherní herectví na DAMU v Praze. V Ostravě nastudoval roli Tybalta (Romeo a Julie - letní Shakespearovské slavnosti). V roce 2009 prošel vítězně konkurzem na roli Oidipa v činohře NDM, která byla zároveň jeho pozvánkou do angažmá v NDM. Zde mohli diváci Igora Orozoviče vidět v hlavní roli kultovní komedie Donaha! (Hole dupy), jako slavného skladatele Wolfganga Amadea Mozarta v inscenaci Amadeus, v činohře Její pastorkyně (Števa Buryja), v muzikálu Marguerite (Saurel), v proslulé hořko-komedii Pygmalion (Fredy Hill) a v inscenaci Kuřačky. Společně se spolužáky z DAMU založil spolek Cabaret Calembour, který se snaží o původní uměleckou tvorbu, a to především na poli autorského divadla. Cílem mladých umělců je rozvíjet poetiku divadel malých forem a tradici českého literárního kabaretu. Igor Orozovič pro Cabaret Calembour skládá „podbízivé melodie" a účastní se pravidelných kabaretních vystoupení. Filmovou zkušenost získal např. v Anglických jahodách (V. Drha) nebo v nezávislém filmu Bezvětří. Jeho talentu si všimli návštěvníci divadelního festivalu OST-RA-VAR, na kterém získal cenu za nejlepší mužský herecký výkon (Wolfgang Amadeus Mozart v inscenaci Amadeus) a divadelní kritici jej nominovali na Cenu Alfréda Radoka 2011 v kategorii TALENT. Čerstvým úspěchem je nominace na Cenu Thálie 2012 za roli Faraona v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť.
