Studénka je společensky odpovědným městem

Studénka získal 1. místo v kategorii menších obcí v soutěži Cena hejtmana Moravskoslezského kraje za společenskou odpovědnost. Porota ocenila chod úřadu i dva aktuální velké projekty - energeticky úsporná opatření a systém třídění odpadu.

Cenu za společenskou odpovědnost vyhlašuje Rada Moravskoslezského kraje spolu s Radou kvality České republiky. Umožňuje srovnání s jinými městy a obcemi. Za rok 2024 ji v kategorii menších obcí získala Studénka s mottem “Město pro klidný a bezpečný život.”

Libor Slavík (STUDEŇÁCI PRO STUDÉNKU), starosta Studénky: “Město se přihlásilo ke společenské odpovědnosti jednak tím přístupem, který má vůči zaměstnancům městského úřadu, které zapojuje do každodenního dění i nějakých těch strategických záležitostí, které jsou pak třeba předávány nebo jako impulzy získávány od radních, popřípadě zastupitelů. Takže jsou členy pracovních skupin. Samozřejmě to má přesah i do té celoměstské komunitní společnosti, kdy zapojujeme občany, ať už participativní rozpočet, tvorba komunitního plánu, různé veřejné debaty k různým tématům, které se týkají toho veřejného prostoru. A pak samozřejmě tím dalším měřítkem, kritériem je to, že se snažíme v podstatě implementovat tady takové ty dlouhodobější projekty, jako je třeba EPC úspora energií, která má dopad do toho environmentálního systému, podobně jako door to door systém v rámci odpadového hospodářství, po případě digitalizace vůbec toho chodu úřadu, tak abychom těm lidem přiblížili co nejvíce úřad v té digitální formě.”

Cenu za společenskou odpovědnost udělil Moravskoslezský kraj v deseti kategoriích. Slavnostní ceremoniál, na kterém cenu za Studénku převzali starosta města a s ním tajemník městského úřadu Marek Zeman z rukou hejtmana Josefa Bělici, se konal v kulturním domě v Havířově.

Libor Slavík (STUDEŇÁCI PRO STUDÉNKU), starosta Studénky: “Studénka se dlouhé roky do nějakých soutěží příliš nehrnula, protože my se snažíme spíše investovat opravdu ten čas energii do obnovy města, ať už starých budov, tak do nových investic a v podstatě nechceme být jako tady před, dejme tomu, 20 lety, kdy se sbíraly ocenění, každoročně několik ocenění, ale v podstatě pak třeba nebyl ten výsledek na tom růstu města tak viditelný, jak je určitě dnes.”

Město má v rámci své organizační struktury 69 pracovních míst. Zaměstnanci jsou rozvrstveni do jednotlivých odborů a organizačních složek, například v oblasti školství, v organizaci Sport a kultura nebo u městské policie.

Libor Slavík (STUDEŇÁCI PRO STUDÉNKU), starosta Studénky: “Samozřejmě jako zaměstnavatel město poskytuje i spoustu benefitů svým zaměstnancům, od dovolené různých příspěvků na volnočasové aktivity, na lékařské služby, nějakou nabídku mobilních tarifů, stravné a další záležitosti, které se týkají toho, ať dokáží zaměstnanci skloubit ten pracovní i volný čas.”

---

Soutěž vyhrál snímek labutě, ozdobil zpravodaj

Organizace Sport a kultura vyhlásila před třemi měsíci fotosoutěž, do které se mohli zapojit Studéňáci i návštěvníci města. Vítězný snímek, o kterém rozhodovala veřejnost, se objevil na titulní straně zpravodaje.

Zpravodaj města přinesl na své titulní straně zářijového vydání snímek labutě Studéňáka Víta Kyjovského. Právě tato fotografie byla vítězem soutěže, kterou organizaci Sport a kultura vyhlásila v létě.

Vít Kyjovský, vítěz fotosoutěže: “Přišla s tím maminka, že na Facebooku právě objevila, že tahle fotosoutěž bude. Já jsem zrovna měl v plánu jít fotit do Poodří. Už jsem to měl naplánované několik dní. A tak jsem si řekl, že když se mi tam něco povede vyfotit, tak že to tam zkusím dát a uvidím, jestli uspěju.”

Do přírodní rezervace Kotvice vyrazil fotit s kamarádem a asi hodinu a půl čekali až se trochu protrhá oblačnost a slunce vrhne na krajinu přívětivější světlo.

Vít Kyjovský, vítěz fotosoutěže: “Jak jsme se tak procházeli, tak jsme přišli právě k rybníku Nový rybník a tam plavala labuť. Byla celkem blízko, takže právě na takové detaily se hodně hodila. Bylo zrovna pěkné světlo, krásně do toho svítilo slunce. Bylo tam spousta stromů a keřů, o které se dalo opírat. Tak jsem si říkal, proč ne. Tak jsme cvakali oba dva i s kamarádem, jak to jen šlo. Nakonec to mě něco vypadlo.”

Radka Tomášková, vedoucí kultury SAK Studénka: “My jsme v době covidu dělali pravidelné fotosoutěže, které měly celkem úspěch, protože jako lidé opravdu nemohli nikde tak chodili na procházky, a už několikrát se ty výherní fotografie dostaly i na titulku. No a chtěli jsme si vlastně na tu zapomenutou takovou už tradici trošičku navázat. Napadlo nás udělat vlastně takovou velkou prázdninovou výzvu. No a prostě účastníci měli za úkol zachytit Studénku během prázdnin. Takže se tam objevovaly snímky jak z centra města, nebo z té okolní přírody. Hodně tam bylo domácích mazlíčků nebo dětí.”

Do soutěže bylo zasláno 25 snímků. Zveřejněny byly na facebookových stránkách a od 16. do 20. srpna probíhalo hlasování jednoduše lajkováním.

Vít Kyjovský, vítěz fotosoutěže: “Bylo to překvapení, sledovali jsme to v podstatě stále, jak se jí daří té fotce a byl jsem rád, že to má takový úspěch, že se to lidem líbí. Ano, jsem pyšný, je pěkná, myslím, že se mi povedla.”

Patnáctiletý Vít, student prvního ročníku bíloveckého gymnázia, se focení jako koníčku věnuje asi čtyři roky.

Vít Kyjovský, vítěz fotosoutěže: “Focení přírody, to je můj nejoblíbenější za žánr. Fotím na fotoaparát OM System OM 5 a mám k tomu dva objektivy.”

Radka Tomášková, vedoucí kultury SAK Studénka: “Těší nás i to, že se do toho zapojily i různé věkové kategorie a že i pro ty mladé lidi to bylo inspirací a vytáhlo je to ven a zapojili se.”

Snímky, shromážděné ve fotosoutěži, zařadili pracovníci organizace Sport a kultura, kteří mají na starosti vydávání Studéneckého zpravodaje, do zásobárny a není vyloučeno, že se i některý další v budoucím vydání této tiskoviny neobjeví.

---

Setkala se s adoptovaným chlapcem i dalajlámou

V knihovně se uskutečnila beseda o tom, jak se žije Tibeťanům v exilu. Přednášející byla žena ze Studénky, která tuto komunitu v Indii navštívila a měla jedinečnou příležitost setkat se i s dalajlámou.

Šárka Hermanová žije ve Studénce. Letos v dubnu, díky neziskové organizaci Most pro Tibet, navštívila v Indii tibetské komunity. Teď, v rámci Týdne knihoven, se o své jedinečné zážitky podělila formou besedy i s veřejností.

Šárka Hermanová, přednášející: “Mně se splnil sen, protože my jsme před osmi lety se zapojili celá rodina do projektu Adopce pro Tibet, díky organizaci Most pro Tibet, která sídlí v Ostravě a už dvacet let směřuje spousty projektů a finanční podpory právě do tibetských komunit.”

Chlapec, kterého podporují, se jmenuje Tenzin a nyní je mu 15 let. Až do letošního jara si s ním vyměňovali jen dopisy.

Šárka Hermanová, přednášející: “A pokaždé jsem měla takovou touhu a přání jej vidět osobně. Jana Ďásková, která je ředitelkou té organizace Most pro Tibet a jezdí tam každý rok koordinovat ty projekty, takže ona je tam opravdu už jako známou personou, nabídla dárcům a sponzorům z České republiky, kterých je zhruba 600, kdo chce a má zájem, tak se k té cestě připojí. Díky tomu se nám podařilo Tenzina potkat osobně a dokonce jsme si ještě přibrali do adopce holčičku, které je 8 let, a strašně se na to těším.”

Do Indie cestovala Šárka Hermanová se skupinou čtrnácti Čechů a doprovodil ji i její osmnáctiletý syn, v tibetských komunitách strávili tři týdny.

Šárka Hermanová, přednášející: “Byla jsem překvapená tím, jak vlastně ty děti jsou zralé, vyspělé a vlastně tím, že jsou vychovávány v buddhismu, učí se i rozvíjet své srdce, laskavost a soucit, tak jsou velmi jako emočně zralé a velmi zvídavé, otevřené a komunikační. Opravdu s 16-letými dětmi si plynule popovídáte anglicky a je to strašně zajímá, co se děje mimo jejich bublinu. Žijou sice v chudobě, ale jsou velmi skromné, pokorné a vděčné a to mě opravdu nesmírně obohatilo a v podstatě to ve mně rezonuje pořád.”

Organizace Most pro Tibet pod vedením současné ředitelky Jany Ďáskové podporuje nejen děti, ale i seniory, mnichy a mnišky žijící v klášterech v Indii a další i potravinové projekty. Spolupracuje s tibetskou exilovou vládou a tak se podařilo zorganizovat i naprosto mimořádné setkání.

Šárka Hermanová, přednášející: “To, že se setkáme s Dalajlámou, bylo obrovské překvapení, protože Janča to vlastně domluvila na poslední chvíli a řekla nám to den předem. Takže my jsme byli úplně z toho paf a byl to nezapomenutelný okamžik, který vnímáme opravdu jako velký dar.”

Svou besedu Šárka Hermanová doprovodila kvízem o Tibetu a prezentací s desítkami fotografií a videí. Zachytila například okamžiky, kdy tančili tibetské tance, potkali se také s českou velvyslankyní v Indii Eliškou Žigovou.

---