Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Technologie mění svět práce rychleji než kdy dřív. Jak se na tyto změny připravují firmy i zaměstnanci? Jaké dovednosti budou v budoucnu klíčové a proč je důležité využívat potenciál všech generací na trhu práce? Téma pro Hanu Bobrovskou a Hanu Slámovou. I vám hezký den u nás ve studiu. Jaké největší změny dnes ve vzdělávání pozorujete? První máte slovo Vy, paní Bobrovská.

Hana Bobrovská, předsedkyně představenstva Festival vzdělávání z. s.: Ty změny jsou určitě spojeny s novými technologiemi, kdy firmy musí jít daleko rychleji dopředu ve znalostech a dovednostech svých zaměstnanců. Což se samozřejmě váže na to, že ti lidé se musí učit a naučit se měnit i postoje. To znamená, první ta změna je technologická. Druhá změna je, že čas v dnešní době utíká daleko rychleji, než jsme byli zvyklí, a lidé i firmy těžko hledají prostor právě pro rozvoj těch lidí. To znamená, že se musí lépe plánovat a v mnohých případech, zejména u starší generace, je třeba ji přesvědčit, že je nutné jít pořád dopředu. Že to, že jsme se někdy dávno ve škole něco naučili, nám bude stačit, už není pravda. Ten svět je tak rychlý, že se musíme učit v každém věku.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Paní Slámová, navážu na Vaši kolegyni. Jak na to reagují lidé, když jim říkáte, že je třeba reagovat na trh práce, že je třeba se stále učit? Mají tendenci říct: „Ano, jdu do toho,“ a využívají nabídku vzdělávacích společností, aby šli stále dopředu?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: Já bych řekla, že to dělím na dvě části. Ty chytré firmy. Pořád jich není 100 %, ale řekla bych, že třeba 90 až 95 % firem vzdělávání vnímá jako nutné, protože ve škole jsme se naučili číst, počítat a možná letopočty, ale primárně jsme se nenaučili komunikovat. A vlastně největší bariérou v každé firmě je komunikace a následně asertivita nebo konflikty, které tam vznikají. Takže chytrá firma ví, že potřebuje lidi vzdělávat v těchto měkkých dovednostech. A samozřejmě ano, určitě i v technologiích, protože od toho se nemůžeme odpoutat. Co se týká lidí, tak si myslím, že Česká republika má velmi zajímavý trend. Lidé ještě nejsou zvyklí platit si vzdělávání sami. Většina lidí, i podle výzkumů, kteří jsou ochotni si platit vlastní vzdělávání, tvoří zhruba 7 % celé populace. A z těchto 7 % je skoro 90 % ochotno věnovat jen 5 000 Kč ročně, což mnohdy není ani cena jednodenního kurzu. Takže oproti západní Evropě jsme v tomto velmi výjimeční. Ještě pořád čekáme, co většinou dostaneme od zaměstnavatele.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Abychom drželi trend se západními firmami, tak kolik by musel jeden člověk, tedy zaměstnanec, který se chce vzdělávat, do toho vzdělávání ročně vložit?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: Já si myslím, že je to zhruba jeden měsíční plat, podle toho vlastně, v čem člověk pracuje. Čím vyšší máte měsíční plat, tím více byste měl vložit do vzdělávání. Tím více kompetencí potřebujete, ať už měkkých, nebo těch hard skills, v kontextu různých technologií nebo dalších věcí. Když třeba pracujete v IT, tak potřebujete i řadu dalších znalostí a dovedností.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Neměli by tady tohle alespoň pro zaměstnance sanovat firmy?

Hana Bobrovská, předsedkyně představenstva Festival vzdělávání z. s.: Tohle samozřejmě sanují firmy, protože, jak říkala Hanka, ty moudré firmy na vzdělávání vyčleňují poměrně slušné rozpočty. A v tuto chvíli tomu ještě stále nahrávají i možnosti čerpat finance z Evropské unie a státního rozpočtu na vzdělávání zaměstnanců. Ale samozřejmě by bylo skutečně chvályhodné, kdyby lidé na to začali trošku víc myslet sami.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Pojďme ještě kousek dál. Je stále pravda to, že sehnat kvalitního, erudovaného a vzdělaného zaměstnance je problém?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: Já si myslím, že ano, ale otázka je, co je kvalitní a erudovaný zaměstnanec. Velmi často to v představách firem znamená supermana, který neexistuje na trhu a vlastně neexistuje ani na světě. Takže si myslím, že to začíná u toho, aby si firma řekla, co minimálně potřebuje a které kompetence jsou pro ni natolik zásadní, že přes ně nejede vlak. A které věci naopak může člověka naučit. Potom už věřím, že cesta existuje, jen ji musí hledat. Nemůže čekat, že se to stane samo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Asi největší takovou kategorií lidí, kteří mají potíže najít práci, je skupina 55+. Jak jim pomáháte nebo co jim radíte? Jak se uplatnit na trhu práce?

Hana Bobrovská, předsedkyně představenstva Festival vzdělávání z. s.: Tady je to právě ta kategorie, na kterou jsou v dnešní době cíleny dotace na vzdělávání. A snažíme se je učit právě dovednostem, znalostem, technikám a tomu, jak se učit v každém věku. Ukazujeme jim, jak na to, a pomáháme tvořit cílené vzdělávací programy právě pro tyto firmy, kde se lidé učí komunikovat, komunikovat s mladou generací a využívat moderní technologie. Máme takové hezké programy, které jsou až pětidenní. A zaměstnanci, kteří jimi projdou, si opravdu zvýší sebevědomí, zvýší své znalosti. A co je za mě asi to nejpodstatnější, zvýší se jejich touha dozvědět se něco nového a naučit se něco nového.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Navážu na Vás. Jak je motivujete, ať už firmy, nebo zaměstnance, aby měli chuť se vzdělávat?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: Záleží podle mě společnost od společnosti. Některé už to mají v DNA a zaměstnanci vědí, že vlastně prahnou po tom sami se vzdělávat. Sami si ve vlastních vzdělávacích plánech určují, co ještě potřebují, v kontextu se svým nadřízeným. A potom jsou firmy, které o tom teprve uvažují. A tam je to hodně o diskuzi, kdy se bavíme o tom, co je vlastně problém, co potřebujete vyřešit, jak by to vypadalo, kdyby ten problém neexistoval, a co by vám to přineslo. A na základě toho, že dobře zanalyzujeme, co ta firma potřebuje, nastavíme vzdělávání na míru. Protože pro mě dnes už vzdělávání není o tom, že si vyberu time management nebo leadership či něco podobného. Takhle tabulkově tam vlezu a žádný poznatek z toho nemám. Musím to mít ušité na míru.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Je na trhu dost takových vzdělávacích společností, které nabízejí vzdělávání pro zaměstnance firem? Je ta nabídka dost široká? Protože něco samozřejmě nabízí také úřad práce.

Hana Bobrovská, předsedkyně představenstva Festival vzdělávání z. s.: Ano ta nabídka je poměrně široká. Ale hrozně moc záleží na tom, aby si zaměstnavatel nebo zaměstnanec vybral firmu, která má skutečně dobře připravené lektory, protože lektorem nemůže být každý. Vzdělávání dospělých je samostatná vědní disciplína. Je to naprosto rozdílné od toho, jak se vzdělávají děti, a tím pádem ten lektor musí mít i nějakou vlastní zkušenost. Musí být velmi empatický a měl by mít za sebou lektorský výcvik nebo vystudovaný obor andragogika, aby věděl, jak na dospělou generaci.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Poraďte, jak na dospělou generaci jít, aby přijala vzdělávání nebo nové myšlenky a trendy i třeba v pozdním věku?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: My pracujeme s takzvaným KK modelem, který máme i akreditovaný. Podle něj učíme i lektory. Základem je cíl. Musíme mít dobře specifikováno, proč tam ti lidé jdou. Oni sami musí vědět, proč tam jsou. Potom je hrozně důležité správně navázat emoce. Takže i když tam mám někoho, kdo tam byl poslaný za trest, protože i to se stává, tak mu ukázat, že je dobře, že tam je. Co si z toho může odnést. Kurz, který začne tím, že se hned jdeme učit, není dobrý kurz, protože ten člověk se vůbec nenaladil na lektora, nenaladil se na skupinu samotnou, nevytvořilo se prostředí důvěry a to potom dost omezuje schopnost sdílet i schopnost se učit. Potom si myslím, že je velmi klíčové nepřehlcovat lidi informacemi, což je základní rozdíl mezi lektorem, který je erudovaný a akreditovaný, a mezi lektorem, který je často jen z praxe. Miluje to, ale ten rozdíl je diametrální v tom, že lektor z praxe má tendenci za osm hodin říct všechno, co se za dvacet let života naučil. Erudovaný lektor ví, že stačí dvě informace, aby si ten člověk osvojil dvě dovednosti.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Dámy, vy jste pořadatelky Festivalu vzdělávání. Co se frekventanti na festivalu naučí nebo dozví?

Hana Bobrovská, předsedkyně představenstva Festival vzdělávání z. s.: Tak Festival vzdělávání vznikl před čtyřmi lety a naším cílem v dnešní době je vždycky vytáhnout nějaké opravdu zajímavé téma, které zajímá trh práce, které zajímá právě firmy, jež chtějí rozvíjet své zaměstnance. Takže třeba tématem letošního roku bylo, aby lidé neodcházeli. A měli jsme několik zajímavých přednášek na toto téma. Potom jsme měli panelové diskuze, kdy odborníci z praxe vystoupili právě s tématy, jako jsou: jak budovat firemní kulturu anebo jak zaměstnance vzdělávat, aby je to ve firmách bavilo a rozvíjelo. A potom jsme měli ukázky workshopů, kde si personalisté a manažeři mohli vyzkoušet a okouknout, jak by vzdělávání u nich ve firmách vypadalo.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Co jste si vy osobně odnesly z tohoto festivalu? Protože jste samozřejmě zjišťovaly i názory účastníků, ale co vás samotné? Kam vás to posunulo, abyste věděly, na co se zaměřit v příštím roce?

Hana Slámová, členka představenstva Festival vzdělávání z. s.: Myslím si, že to první, co pozorujeme, je, jak se lidem líbí ty emoce, o kterých jsem mluvila před chvílí. Takže od místa konání, doprovodného programu i partnerů, které tam máme. To je první, co pozorujeme. Vlastně jestli říkají: „Wow, bylo to super.“ To je první věc, ale ta nám nestačí. Jdeme potom přesně po tom, co nového jste se dozvěděli a jak to můžete uplatnit ve své praxi. A tohle je pro nás podstatné. I ve zpětných vazbách sbíráme, co potřebujete příští rok, jaké je vaše téma. A už teď si myslím, že víme, že to bude ještě lepší než loni, protože na zábavu nás užije. Ale nestavíme to jen na tom, aby to bylo emočně zajímavé, ale aby to pro účastníky bylo velmi prakticky hodnotné.

Renáta Eleonora Orlíková, TV POLAR: Já vám oběma děkuji za vaše odpovědi i za pozvání na příští ročník Festivalu vzdělávání. Vám děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky a uvidíme se u dalšího tématu. Na viděnou.

Redakčně upraveno / zkráceno.