TV Polar: Pane Krulikovský, jak jste se vůbec k divadlu dostal?
Jan Krulikovský, loutkař: "Tak první krůčky, to mně bylo pět let a moje starší sestra nacvičovala na zahradě divadlo, tak tam jsem poprvé veřejně vystupoval i já, pro ulici. Po válce jsem se stal pravidelným návštěvníkem loutkových představení a vždycky jsem toužil vstoupit na oponu a to se mi podařilo v roce 1954, kdy už na jevišti nebyl soubor, bylo divadlo Sokola Frýdek-Místek. V té době jsme dávali nový soubor dohromady, byli jsme samá děcka, 12 - 14 let, sehráli jsme čtyři hry, asi 8 - 9 představení a pak nás vedoucí divadla pan Pešat vyhodil, protože neměl na nás děti nervy, on už byl starší pán."
TV Polar: Vím, že jste se nevěnoval jen loutkám, byť se loutkám věnujete i v současné době, co bylo mezi tím?
JK: "V roce 1959 začali hrát i někteří loutkaři ve vedlejším souboru Závodního klubu Slezan ochotnické divadlo a já jsem se stal hned v následujícím roce režisérem, byť mně bylo 16 roků, tedy režisérem loutkového divadla Říše pohádek. Souběžně s tím jsem potom ochotničil, vystudoval jsem Pedagogický institut v Ostravě. Musím se přiznat, že jsem založil první soubor Domu kultury Vítkovic."
TV Polar: Co říkáte dnešnímu loutkovému divadlu a ochotnickému divadlu vůbec?
JK: "Funguje, ale už není zdaleka tolik souborů, co bylo, protože zřizovatelská funkce těch různých kulturních domů zanikla a každý musí fungovat sám. Ale musím říct, že my takto fungujeme už dvacet let. Ještě v osmdesátých letech byla velká konkurence souborů, zejména loutkářských. Na krajských přehlídkách to byly vždycky bitvy o Chrudim. Co se týká ochotnických divadel, tak to byla celá řada souborů velmi kvalitních, které už zanikly."
TV Polar: Jakou máte nejoblíbenější loutku nebo hru?
JK: "Já jsem od svých dvanácti let mluvil Škrholu, známá postava, rychtář, sedlák Škrhola. Jinak má doména jsou králové, já říkám, že už padesát let jsem Škrholou."
