Dne 16. března 1895 se na dole Hohenegger stala jedna z tragických událostí, které pohnuly hornickou historií na Karvinsku. Toho dne kvůli výbuchu v dole zahynulo 52 horníků. Jejich památku po 130 letech uctili zástupci Česka i Polska při pietním aktu, který se konal za doprovodu hornické kapely s průvodem.
Józef Szymeczek, pedagog a historik: "Došlo na dole Hohenegger k výbuchu...
Součástí pietního aktu byla zádušní mše a průvod s hornickou kapelou, který vedl od kostela sv. Petra z Alkantary na protější hřbitov. Byla připomenuta také historická fakta této tragické události.
Andrzej Bizoń (nestr. za SOCDEM), náměstek primátora: “Historie hornictví na území města Karviné je kolem dvou století a v celkové historii je velice důležitá, a protože tito lidé se svu prací přičinili k ekonomickému růstu nejenom našeho města, ale i okolí, je velice důležité si připomínat jejich historii.”
Pietního aktu se zúčastnili kromě hornických spolků také zástupci Polska z Varšavy. Renovaci pomníku financovalo polské Ministerstvo kultury. Samotnou opravu inicioval spolek Olza Pro.
Marek Konieczny, předseda spolku Olza Pro: “Vzešlo to tak nějak z objevování tady té staré Karviné, když to ukazujeme našim přátelům, ať už z Česka, z Polska a tak dále. Pomník byl v docela dost špatném stavu, a když jsme tady byli s našimi partnery z Polska z Varšavy, tak jsme se rozhodli, že můžeme to zkusit, bude 130 let výročí a povedlo se.”
Hlavní část prací na obnově pomníku udělalo profesionální renovační studio z Varšavy. Obnova trvala zhruba půl roku. Nyní mohou všichni lidé, ať už spojeni s rodinami zahynulých horníků, nebo ti, kteří chtějí uctít jejich památku, důstojně zavzpomínat u obnoveného památníku na hřbitově v Karviné-Dolech.
Stanisław Kołek, místopředseda spolku Olza Pro: “Žijeme v hornickém regionu, více než 200 let se tady dobývá uhlí, už nám pomalu poslední šachta končí s těžbou, ale tyto hornické tradice by měly zůstat pořád živé, protože díky těmto horníkům, díky tomuto průmyslu vlastně tento region zažil nějakou prosperitu a taktéž celý stát z toho čerpal nějaké zisky. Takže hornická práce je podle mého názoru velmi důležitá a zasluhuje si, aby se o těchto hornících pamatovalo a z toho důvodu snažíme se ty hornické památky zachovat.”
