Krojovaní horníci z Karvinska se zúčastnili 14. setkání hornických měst a obcí, které se konalo ve Stříbře. Kvůli problémům s autobusem tam ale málem nedojeli. Dorazili ve chvíli, kdy se ve Stříbře šikovalo na náměstí 80 hornických spolků z Čech, Moravy, Slovenska, Polska, Maďarska i Německa. Slavnostní nástup stihli tak tak. Svým krojem a hlavně bílými chocholy budili všeobecný obdiv. Dokonce větší než bílé kalhoty horníků z Příbramska.
Pavel Šlapák, KKH Příbram: "Když byli přát císaři k narozeninám, dal jim výsadu, že březohorští horníci mohou nosit bílé kalhoty. Do rubání ale stejně jako ostatní horníci oblékali klasické tmavé fáračky. Bílá patřila na slavnosti podobné tomuto setkání, na kterém všechny hornické spolky dostaly ještě další parádu - stuhu na zástavy."
Jednu z nich nesl také předseda měst a obcí Karvinska, podle kterého mají podobná setkání i v době útlumu hornictví pořád velký význam.
Václav Holeček, předseda SMOK: "Když se podíváte, jsou tu staří i mladí, takže to setkání dá pokaždé něco nového. Ti lidé se setkají, pobaví, zavzpomínají."
A na to se těšili všichni.
Ladislav Kajzar, předseda KKH Stonava: "To není jen dřina, ale taky umět se bavit, ukázat mladým, co je to hornictví, že je to i humor, který nemá nikdo než horníci."
Krojovaní horníci si tady okamžitě našli zpřízněné duše z Náchodska, navázali s nimi družbu a pozvali je na Karvinsko.
Ladislav Kajzar, předseda KKH Stonava: "Jen to nejlepší. Kamarádství, zábavu a dobrou spolupráci. To sice funguje mezi hornickými spolky, ale spolupráce hornických měst v posledních letech naopak vázne."
Dalibor Závacký (ČSSD), náměstek primátora Karviné: "Každé město má jiné zájmy, jiná specifika a hornictví si musí řešit samo. My jsme to vyřešili dohodou s OKD na 10 let a máme zajištěnu funkci a životnost města na dalších 10 let."
Společnou řeč našli havíři i při slavnosti či při večerním loučovém průvodu. Jako za středověku je provázeli rytíři, tamboři, občas se mihli permoníčci a nad všemi bděla hornická patronka svatá Barbora, která všechny svorně dovedla až na historické náměstí.
Všem přejeme po hornicku Zdař Bůh. Další přání už nebyla veřejná, havíři je svěřovali jen lampiónkům štěstí, které z náměstí vyslali do světa. Tím pro většinu slavnost končila. Pro horníky z Karvinska ale vyvrcholila až v neděli ráno. Rozvinuli zástavu, nasadili chocholy a udělali to, co Stříbro dosud nevidělo - šli do kostela. Překvapeni byli nejen věřící, ale i farář. Možná se tak podařilo založit v Čechách novou hornickou tradici.
