Zahájena byla vernisáži těch nejlepších prací žáků, kteří se přihlásili do výtvarné soutěže, která už tři roky propojuje soutěž v ansámblovém zpěvu s výtvarným uměním.
„V první ročníku bylo nějakých třináct obrázků, loni dokonce devět a letos překvapení. Od žáků základních a základních umělecký škol přišlo necelých čtyři sta výtvarných děl,“ řekl ředitel Stonavské Barborky Josef Melnar.
Odborná porota pod vedením stonavské výtvarnice Ewy Ćmok to měla proto velmi těžké. O vítězi musela rozhodnout ve dvou kategoriích, mladší a starší žáci.
„Bylo to hodně těžké, dala bych všem tu cenu. Všichni se snažili,“ konstatovala Ewa Ćmok.
Ve dvou kategoriích se v sále Domu PZKO soutěžilo také v ansámblovém zpěvu.
„Druhým rokem zkoušíme nový model. Máme to rozděleno na dvě etapy. Jedna je profesionální, to jsou studenti vysokých a středních škol a druhá skupina jsou amatéři, to jsou ZUŠ. Zařadili jsme je za sebe a tím nám vznikl větší prostor pro vyřešení kapacity,“ vysvětlil Melnar.
O výkonech 61 ansámblů rozhodovaly dvě mezinárodní poroty. První z nich se zaměřila na profesionály, druhá pak na amatéry.
„My jsme rádi, že opět přijali naši nabídku i porotci ze zahraničí. Jsou to například Viktor Stupnev z Petrohradu či Elena Šarayová ze Slovenska. V porotě letos zasedla také Kateřina Kněžíková. Složení mezinárodní poroty zvedá prestiž celé soutěže,” řekl Melnar.
„V naší kategorii je to velmi zajímavé. Máme malé děti i starší děti. Dokonce v amatérech soutěží i zpěváci nad 19 let. U těch nejmenších, tam jsou ještě nějaké rezervy, ale je dobře že přišli, protože se jak se říká oťukali. Ti co tady jezdí pravidelně, to je nádhera. Obvzlášť ti ze školy Bedřicha Smetany v Karviné jsou skvělí. Ti pravidelně vítězí,” řekla porotkyně Elena Šarayová.
Trio ve složení Nikita Lýsková, Barbora Serišová a Barbora Pawlitová získaly nejvyšší ocenění Stonavskou Barborku už po páté v řadě za sebou.
„My jsme už začali chodit na vysokou školu. Trénujeme o víkendech. Spolupracujeme pořád s paní Šeinerovou, hodně nám pomáhá a jsme za to moc rádi,“ řekla členka vítězného tria Nikita Lýsková.
„Mám z toho velkou radost. Jsou to hodiny jejich práce. Jsem ráda, že to, co se naučily, tak umí zúročit,“ konstatovala sbormistryně Eva Šeinerová.
A nebylo to jen díky tomuto triu, Stonavskou Barborku vybojovaly další dva ansámbly z Karvinské základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Karviné.
„Karviná nás tady úplně „rozstřískala“ po emocionální stránce. To je něco neuvěřitelného,“ řekla porotkyně Kateřina Kněžíková.
Hlavní cenu zaslouženě získal i tento ansámbl, který ve Stonavě nebyl poprvé.
„Poprvé jsem tady byl v roce 2013 a pak jsem jezdil obrok. Nejprve jsem byl v duu a kvartetu, potom jsme měli pánský kvartet a teď je to pánský sextet. Musím se přiznat, že jsme na soutěž s klukama hodně cvičili, takže jsme hrozně rádi, že se podařilo zúročit práci. My si obecně tady tu soutěž užíváme, protože tady opravdu nepanuje soutěžní atmosféra, je to tady hodně kamarádské,“ řekl člen ansámblu Jan Kukal.
Ke Stonavské Barborce patří i bohatý doprovodný program. Kromě tradiční Mikulášské nadílky pod taktovkou jednoho ze zakladatelů Klemense Slowioczka to byl koncert vokálního kvartetu Vivat z Petrohradu.
„Velmi rádi jsme tady do Stonavy přijeli. Byli jsme tady už před dvěma lety. Náš repertoár je velmi bohatý. Dnes jsme se zaměřili na ruské duchovní a národní písně,“ řekl člen kvarteta a zároveň porotce Viktor Stupnev.
Stonavská Barborka dává prostor také mladým skladatelům.
„My jsme před osmi lety požádali skladatele, aby formou soutěže přispěli k vytváření nových možností pro naše ansámbly. Takže je to skladatelská soutěž, která je vypsána právě v těch oborech ve kterých my soutěžíme a snažíme se touto vazbou obohacovat repertoár našich ansámblů,“ vysvětlil Josef Melnar.
Vyvrcholením 13. ročníku Stonavské Barborky byl koncert vítězů, který se uskutečnil ve stonavském evangelickém kostele.
„Tato soutěž je spojena nekompromisně s hornictvím a všichni pamatujeme katastrofu, která se tady stala na Dole ČSM. Protože cítíme soudržnost s tímto stavem, tak jsme usoudili, že bychom to měli pojmout pietně a proto jsme přemístili závěrečný koncert do stonavského evangelického kostela a formou piety a koncertování vzpomeneme na toto neštěstí,“ vysvětlil Josef Melnar.
