Podobu posledního černouhelného dolu bude připomínat papírový model

Barbora Černá Dvořáková, mluvčí OKD: „My jsme chtěli zachytit podobu posledního černouhelného Dolu ČSM ještě v době, kdy v něm probíhají veškeré činnosti, protože jakmile začneme s technickou likvidací dolu a úpravami povrchu kvůli následnému podnikání, tak už se to všechno bude měnit. Pro milovníky hornictví ještě právě z těchto částí uděláme vystřihovánky, aby si mohli některé části Dolu ČSM postavit.”

Pavel Maška, modelář: „Já se papírovému modelářství věnuji zhruba 40 let a tvořím různé auta, domečky a podobně. Kontaktovalo mě vlastně OKD letos na jaře, že by měli zájem o papírový model Dolu ČSM ve Stonavě. Dostal jsem vlastně podklady, fotky, infografiku, mapy, plány, jak vlastně celý areál vypadá s výškou a rozměry, které jsem si musel dopočítat. To bylo nejnáročnější, protože všecko nenamalujete nebo nenapíšete za jeden večer. Je to dlouhodobá práce. Na modelu jsem strávil nějakých 220 hodin. A mohu říct, že jsem se hodně těšil především na spousty detailů, které areál má, a tím pádem i model – což jsou právě dopravníky uhlí, třídírna, plničky, vagónky s uhlím, bez uhlí, různé trubky a různá technika, která je samozřejmě jako pro modeláře výzvou. A důležité bylo udržet rozměr. To znamená, že jsem volil měřítko 1:400, což je asi na tyhle velké industriální stavby ideální rozměr, aby se to vešlo aspoň na stůl, což v tomhle případě do velké prosklené vitríny."

Pavel Maška, modelář: „Co bylo na modelu nejzajímavější pro mě, tak byla různorodost těch staveb. Až když jsem začal navrhovat jednotlivé domečky, tak jsem koukal, že je to panel nebo velký panelový dům, do kterého člověk žije, tak to asi vnímá jinak, ale pro mě to bylo velké objevování. Těšil jsem se i na rozvod potrubí a různých součástek a malých detailů, jako jsou právě kontejnery na odpad, kam jsem dal, co se dalo uložit. On ten rozměr 1:400 vás vlastně zas moc nepouští do malých detailů, by se dalo říct. Takže hodně věcí namalujete, na některé třeba zapomenete, až když pak koukáte znovu na tu fotku, tak si řeknete: je, to jsem tam ještě mohl dát – tak to tam třeba přilepíte. Nebo držáky právě na potrubí, kterých je kolem areálu celá řada, tak někde jsem si s tím vyhrál, něco jsem musel předělat, takže některé prvky jsem třeba dělal dvakrát i třikrát."

Pavel Maška, modelář: „Jediné, co je, že to můžete namalovat v 3D programu, ale já maluji v 2D. Už 25 let pracuji v Illustratoru, ve kterém to maluji. A je to tak trošku lepší než malovat čistě na čtvrtku, protože spoustu dílů pak nemusíte předělávat. Namalujete, vytisknete, vystřihnete, sedí to, pokračujete dál, můžete si vlastně zkopírovat některé prvky na jiné stavbě, jako jsou třeba okýnka, různé typy okýnek, nebo právě i ty různé dopravníky. Ne všechno je ale dopravník, jsou to nejspíš i nějaké přechodové otvory, které vedou z budovy dovnitř do šachty. To jsou věci, které namalujete a pak je můžete jednoduše použít i jinde. Tady to bylo mnohem zajímavější, protože jsem to stavěl jako čistou stavbu, jednu stavbu. Takže jsem si ji namaloval, slepil. Když navrhuji modely, tak je obvykle slepím třikrát i čtyřikrát, aby byly opravdu lepší a dokonalejší. A pak teprve řeším grafiku. Tady jsem si to vlastně namaloval hned napoprvé. A s každým slepeným kouskem jsem se blížil k cíli. Naopak jsem se pak těšil na ty drobné detaily, které v modelu jsou. Je to třeba elektrické vedení nebo cívky, dráty, které model jemně doplňují.”