Vít Skalička pracuje jako lékař. Na Opavsko se přistěhoval před 12 lety. A protože v ordinaci leckdy svým pacientům nerozumněl, začal se o místní nářečí zajímat. Slova jako hrča, skura, skřaň či rema totiž nikdy předtím neslyšel. A tak se začal o místní dialekt zajímat.
"Ta zdejší řeč mne naprosto fascinovala. Uvědomil jsem si že Opavsko je jedno z mála míst, kde se užívá původní krajový jazyk, nářečí." vypráví Vít Skalička.
Systematicky začal sbírat slovíčka a studovat gramatiku před pěti lety. Tak začaly vznikat základy učebnice Opavština pro samouky. Sám se pustil také do ilustrací. Jeho naivní kresby vtipně doplňují text.
Kniha nemá ambice být odbornou jazykovou publikací, ovšem v mnoha směrech jí je. Autor má pečlivě nastudovanou gramatiku a snaží se zde zachytit především ta slova, která se zásadně liší od spisovné či obecné češtiny.
„Přál jsem si tu knížku pojmout, ať potěší, pobaví, ať je blízká každému čtenáři.“ usmívá se Skalička.
Kniha má u čtenářů velký ohlas: starší lidé v ní najdou jazyk svého mládí, ti mladí si naopak připomenou řeč svých prarodičů. Také proto vyšla pro velký zájem kniha už ve druhém vydání. Mimo jiné je to také krásný a originální dárek.