Kateřina Geryková, TV POLAR: Nemohu začít jinak, než otázkou: Jak je možné, že fenomén Petr Bezruč rezonuje už celé století českou literaturou?
Zdenka Pfefferová, literární historička: „Ta odpověď je velmi snadná. Stačí vzít Slezské písně a všechny ty básně si přečíst. Můj favorit je Bernard Žár a báseň Hrabyň. To jsou tak nosná a tak silná témata, že se s nimi čtenář v jakékoliv době musí nějakým způsobem vyrovnat. A když se s nimi vyrovnává, tak se o to začne automaticky dělit s někým jiným. A básně tak proplouvají časem“
Kateřina Geryková, TV POLAR: „Petr Bezruč začal svou tvorbu básnickými příspěvky do časopisu Čas. Dlouho veřejnost nevěděla, kdo se pod pseudonymem skrývá. Proč svou identitu Vladimír Vašek tajil?
Zdenka Pfefferová, literární historička: „To byla těžká zkušenost. Je tam úzkost, obava a vize prohry. On věděl, že se musí chránit. Proto je tam ten pseudonym. On věděl, že v protestech a revoltě se staví proti habsburskému uspořádání. Takže riskovat a říct, tady jsem já, kdo to všechno proti vám napsal. To by rozumný člověk nemohl udělat.“
Kateřina Geryková, TV POLAR: Slezské písně – slavná a jediná Bezručova sbírka. Věnuje se zde národnostní a sociální problematice. Vyšla nesčetněkrát, je hojně překládaná. Ovšem panují dohady, že ji napsal Bezručův přítel Ondřej Boleslav Petr. Jak to je?
Zdenka Pfefferová, literární historička: „Bylo to zajímavé přátelství i plodné přátelství. Já věřím, že spolu probírali poezii. Ale zkuste si představit, že velký básník, který je schopen napsat ty velké nosné básně, které ve Slezských písních jsou po sobě nezanechá slovo. To nejde. Myslím, že v rodině, u přátel, prostě někde by se měla některá báseň dochovat. A to se v případě Ondřeje B. Petra nestalo.“
