Exkurze zavedla návštěvníky k oranžerii zámeckého parku i k samotnému zámku. Pokračovala alejí ke kapli sv. Salvátora, do kostela, rodinné hrobky i na hřbitov k příbuzným poslední majitelky panství, Jekatěriny Sayn-Wittgenstein, provdané Razumovské.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Zdejší zámek byla původně tvrz, při výzkumu v 90. letech se tam našla dokonce renesanční sgrafita. Razumovští to zde koupili na konci 19. století a měli to potom jako svoje hlavní sídlo, protože to bylo blízko Opavy, dokonce tady měli i svoje tenisové kurty a rodina vlastně tady žila až do roku 1946, kdy Razumovští odešli do Vídně. Tak toto je vzhled vlastně původní zámecké oranžerie. Dnešní stavba je už novodobou rekonstrukcí. Tu oranžerii také nechala vybudovat vlastně rodina Razumovských. Tady toto je potom velice známá fotografie z průčelí zámku, kde se panstvo tedy chystá někde na výlet. Vidíme tam právě jak hraběte Razumovského, tak například jeho dcery a další rodinné příslušníky.”
Komentovaná procházka zároveň doplnila aktuální výstavu ve Slezském zemském muzeu, která se rodině Razumovských věnuje a představuje řadu unikátních exponátů z jejího původního majetku.
Ivana Maloušková, historička, OKO Opava: “Toto je i takové doplnění této výstavy a také filmu, který měl premiéru minulý rok.”
Poslední zastávka patřila zámecké sýpce – dnes expozici „Slezský Grunt“, která prezentuje tradiční zemědělské nástroje i předměty denní potřeby místních obyvatel.
Matěj Novák (Nez.), starosta Dolních Životic: “Nacházíme se u jedné z nejstarších budov, která je ve vlastnictví obce. Současná sýpka, která se původně, říkalo se ji šrotovník, nebo v historických pramenech pivovar. A původně se zde tedy vařilo pivo. Zatím s tím žádný investiční záměr není, ale právě touto expozici, která je, tak chceme občanům ukázat, jaké bohatství skrývá a jak je potřeba do toho investovat.”
Obec udržuje s potomky Razumovských stále kontakt.
Matěj Novák (Nez.), starosta Dolních Životic: “Navštěvujeme se. Naposledy jsem byl ve Vídni v září za nimi, kdy probíhala zádušní mše za zemřelého hraběte, takže určitě máme jim za co děkovat, protože tu obec hodně obnovili.”
anketa: účastníci komentované procházky: “Velmi jsem spokojená. Je to obsažné a co mě nejvíc zaujalo? Ten zámek zrekonstruovaný. Ten kostel je zvláštní a speciální taky to, že je tu tolik slohů pohromadě. To se málokdy vidí.”
“Dobrý to bylo, pěkné. Já tady mám předky, tak mě to zajímá. A kostel taky krásný na takovou malou vesničku, to je nádhera. Krásná výzdoba.”
“Mám to kousek od domu a nevím ani, že něco tady takového je. Hlavně ten kostel. Ten byl jako super. Pěkná výmalba, jako nečekala bych to tady, zrovna tady v tom regionu.”
Komentovaná procházka tak připomněla nejen stavební a kulturní dědictví jednoho z nejvýznamnějších aristokratických rodů regionu, ale také jejich osobní vazbu k místu, které si zvolili jako domov.
