Jak vznikl nápad na čtenářský klub?
Již osm let pracuji ve firmě, která působí na knižním trhu, jako IT odborník. Ke knihám mám velmi blízký vztah – jsem vášnivý čtenář a milovník knih. Doma mám velkou knihovnu a za život jsem přečetl určitě stovky knih. Díky své práci mám přístup jak ke klasickým knihám, tak audioknihám a většinou se ke mně dostanou i novinky. Nápad číst seniorům přišel přirozeně. Je to způsob, jak být užitečný, přinést jim radost a podpořit sdílení příběhů i vzpomínek.
Jak čtenářský klub probíhá?
Scházíme se jednou týdně. Většinou máme tři knihy. První, kterou čtu, druhou, o které si povídáme nebo si ji mohou prohlížet, a třetí je audiokniha, kterou posloucháme. První půlhodinu předčítám, pak posloucháme audioknihu, nakonec si povídáme o tom, co jsme četli a o vzpomínkách, které kniha vyvolala. Na začátku každého dalšího setkání připomenu, co jsme četli minule, a pokračujeme dál. Je to jednoduchý formát, ale velmi živý a oblíbený.
Podle čeho vybíráte knihy?
Knihy často vybírám podle aktuálních trendů, vždy se však snažím zohlednit i přání seniorů. Ptám se jich, co by je zajímalo, a podle toho pak volím témata.
Jaké knihy mají senioři nejraději?
Velmi oblíbené jsou například cestopisy s fotografiemi – senioři už často nemají možnost cestovat, a tak prostřednictvím knih „navštěvují“ různé země a místa světa. Úspěch měla také kniha s fotografiemi o historii Ostravy – seniory přiměla vzpomínat na známá místa a porovnávat, jak se Ostrava za poslední desetiletí změnila.
Z beletrie se líbila klasika Jih proti Severu, ale zaujala je i knížka Harry Potter – pro ně neznámá, pro nás mladší ikonická. Překvapilo mě, jak je bavila.
Posloucháme i audioknihy, oblíbené jsou ty o známých osobnostech – například o Tomáši Baťovi nebo Janu Werichovi. Z audioknih jsme poslouchali třeba Saturnina, Myšlenky za volantem od Marka Ebena nebo Jan Werich za oponou.
Co Vás nejvíce překvapilo? Je něco, co byste od seniorů nečekal?
Překvapilo mě, že se senioři zajímají i o moderní témata. Vysvětloval jsem jim například, jak funguje umělá inteligence – že ji mohou ovládat hlasem, ptát se na nové knihy nebo s její pomocí plánovat dovolenou. Diskutovali jsme také o seznamování dnešní generace – když jsme narazili na zmínku o Tinderu, vedli jsme debatu o tom, jak se změnil způsob seznamování oproti jejich době. Moc je to zajímalo.
Vzpomínáte na nějaký silný moment?
Nejvíc mě dojalo, když si pro změnu připravili čtení senioři pro mě. Vybrali článek z časopisu o čokoládě, kde bylo napsáno, že je zdravá a že se z ní nekazí zuby. Chtěli mi tím udělat radost – to mě opravdu dojalo.
Co vás na této činnosti nejvíc baví nebo naplňuje?
Baví mě, že mohu se seniory sdílet knihy, které mám rád, a přinášet radost ostatním. Zároveň se i já hodně učím – během diskusí se dozvídám spoustu věcí, které se v knížkách načíst nedají. Senioři mají obrovské životní zkušenosti a moudrost, kterou obdivuji. Oni zase oceňují, že jim někdo naslouchá a že mají co předat mladší generaci. Je to krásná mezigenerační výměna, která mě obohacuje a dává mému životu nový rozměr.
Změnilo dobrovolnictví váš pohled na stáří?
Určitě ano. Mám větší úctu ke stáří. Myslím si, že bychom starším lidem měli víc naslouchat. Mají nám co předat – nejen vzpomínky, ale i cenné životní zkušenosti a moudrost.
Co byste vzkázal lidem, kteří o dobrovolnictví přemýšlejí, ale ještě váhají?
Ať to zkusí. Opravdu. Je to zkušenost, která člověka posune. Lidé často očekávají, že jako dobrovolníci pomohou někomu změnit život k lepšímu – ale ve skutečnosti často získají i oni sami mnohem víc, než čekali.
