3. září 1943 bylo u trati v Lískovci popraveno oběšením 5 mladých mužů. Jejich památku dodnes připomíná pět žulových sloupů, bludný balvan a žulový kvádr s nápisem Padli, abychom mohli žít.
Jaromír Polášek, historik: "K odsouzení a popravě pro výstrahu, mladých odbojářů, došlo z toho důvodu, že v noci z 31. srpna na 1. září 1943, opodál proběhla úspěšná akce, kterou provedla odbojová, pozdější partyzánská skupina Lvice, naposledy přejmenovaná na Bílou lvici. Poručík Jan Čapka, původem z Paskova, s dalšími odbojáři připravili velkou dynamitovou nálož."
Cílem sabotáže byl plně naložený německý vlak s municí.
Jaromír Polášek, historik: "Došlo k vytržení kolejí, k vytržení kolejí, pražců. Lokomotiva sjela z kolejiště, tendr, služební vůz a sedm nákladních vozů spadlo do řeky Ostravice. Takže provoz na trati přerušen na 15 hodin a okupanti se potom tedy mstili. Popravu odbojářů nakonec podepsal Karl Hermann Frank, zastupující říšský protektor."
Událost si připomněli zástupci vedení Frýdku-Místku, zástupci spolků, legionářů, představitelé Brušperku i rodinní příslušníci popravených.
Ladislav Janáček, bratr jednoho z popravených: "To je všechna čest, že to udržují tady, že ta pieta tady probíhá. To jedině poděkovat můžeme."
Petr Korč (NMFM), primátor Frýdku-Místku: "Je to událost, kterou si musíme připomínat v souvislostech pořád a stále dokola, protože události, které se dějí v současnosti, jsou stále založeny na stejných principech, na stejných postupech. A vždy je to konflikt mezi někým, kdo má sílu a někým, kdo bojuje o svou svobodu a o svou budoucnost. A pokud nebudeme znát svoji minulost, nemůžeme se poučit, abychom nedělali jako lidstvo stejné chyby pořád dokola."
Sabotáž byla první velkou odbojovou akcí na železnici a Němce to tehdy nesmírně rozzuřilo. Viníky nenašli, ale popravili nevinné ve věku od 22 do 28 let.
Jaromír Polášek, historik: "Ti byli vězněni, mučeni, vyslýcháni, aby prozradili další. A byli z jiné odbojové skupiny, která se jmenovala Jiskra, ta byla velice aktivní na Frýdecko-Místecku."
Těla u trati visela několik dní a vlaky musely kolem projíždět pomalu, aby cestující na popraviště dobře viděli.
