Jaroslava Neuwirthová je žena, ze které energie jen srší. Vždy tomu tak ale nebylo. Jaroslava slyšela hned dvakrát ve svém životě jednu z nejhorších vět: "Máte rakovinu."
Před jedenácti léty šla paní Jaroslavak lékaři s obyčejným škrábáním v krku. Diágnoza však zněla jasně. Rakovina hrtanu. Následovaly operace, ozařování, boj. Po zákroku přišla mrtvice a ochrnutí části obličeje. Nicméně paní Jaroslava to vše, za podpory manžela a lékařů a především chuti do života, zvládla.
Jaroslava Neuwirthová: "Za pět let se objevily plíce. A byl to nádor na plicíc a bohužel to už byla chemoterapie. Vlasy byly pryč, byla jsem jak holátko, nervy úplně v čudu. Po té chemoterapii bylo nejhorší, jak jste tak na tom polštáři viděla ty vlásky a přitom já jsem měla drdol a teď se odhodlat ten zbytek shodit."
Nutno říct, že paní Jaroslavě paruka velice slušela a dodnes ji má schovanou. Největší zákeřnost této nemoci vídí v tom, že přijde nečekaně.
Jaroslava Neuwirthová: „Zas mě nic nebolelo, já jsem hubla, byla jsem šťastná, jak mi padají špeky."
Paní Jaroslava říká, že nebýt manžela, dětí a vědomí, že chce vidět vnuky jak vyrůstají, tak tady dnes není. Vlivem osudu pak mohla žena vrátit péči svému manželovi, když nakonec také onemocněl, a svůj boj, bohužel, na jaře prohrál.
Jaroslava Neuwirthová: „Já sem měla 47 kilo. Kdyby točili film o Mauthausenu, tak já jsem jednička. No a tak skončil i manžel. On měl 56 kilo na výšku 186."
Čemu vděčíte, že jste se uzdravila? Jaroslava Neuwirthová: "Já bych vám řekla takové tři věci. Vynikající doktor, který provedl fantastickou věc, udělal bezchybnou operaci, lidé kolem mě a ten nahoře, že mě tam ještě nechce."
