Jestli si myslíte, že krajské středisko volného času kvůli prázdninám nefunguje, mýlíte se. Instruktoři si sice odpočinou od pravidelných kurzů a kroužků, které probíhají během školního roku, nicméně právě přes léto jsou k dispozici dětem, které tady tráví volný čas v rámci příměstských táborů. Nabídky využívají především zaměstnaní rodiče a každoročně je tábor zaplněný do posledního místečka.
Simona, účastnice příměstského tábora: "Mamka s taťkou chodí do práce a já jsem ráda, že tady můžu být, protože jinak bych byla sama doma a chodila sama ven. Hrajeme tady různé hry, jsou tu super kamarádi." Vojta, účastník příměstského tábora: „Nejvíc se mi líbilo, jak jsme předevčírem šli do planetária a dívali jsme se tam na zvířecí olympiádu." Hana, účastnice příměstského tábora: „Tábor je super, protože tady mám hodně kamarádů a hrajeme tady spoustu her." Tereza, účastnice příměstského tábora: „Mamka s taťkou chodí do práce, tak jsem tady." Adam, účastník příměstského tábora: „Mám tady kamarády, hrajeme tady různé hry, líbí se mi tady."
Zdeňka Grinvalská, vedoucí tábora: „Každý tábor máme zaměřený jiným směrem, tento tábor je zrovna po italsku, máme také tábory mexické, japonské a maďarské. Na každém takovém táboře máme spoustu her a chodíme na výlety. Včera jsme například byli v Beskydech, předevčírem v planetáriu, dneska jsme měli jít na bazén, ale počasí tomu bohužel nenasvědčovalo, takže jsme skončili v parku, budeme si s dětmi hrát ve smyslu Itálie. Italské máme také připravované jídlo, dneska budeme mít zrovna pizzu. Na táboře po Japonsku budeme mít třeba rizoto a budeme jíst hůlkami."
Kdo by to byl řekl, pizza se skvěle hodí také do hry, těsto tady představuje barevný létající talíř, místo rajčat a sýra klidně stačí obyčejné míčky a hra na šikovného rychlého číšníka je na světě, i když jíst pizzu, kdy všechny přísady popadají na zem, by doopravdy asi nikdo z nás jíst nechtěl. A což teprve kamarádská souhra. Držet míček mezi čely tak, aby nespadl, dá zabrat. Když už to vypadalo jakžtakž nadějně a míček držel, udělat co nejrychleji pár kroků bylo nemožné a málem to vypadalo mezi týmovými spoluhráči i na pořádnou hádku. Všechno ale nakonec dopadlo dobře, a jestli tým skončil jako první nebo poslední nebylo důležité. Hlavní je, že se všichni dobře pobavili a budou mít o čem vyprávět.
