Když oslavenci přišli na svět, psal se rok 1934. V lecčems připomínal ten letošní. Světem se také hnala hospodářská krize a lidé utahovali opasky. Dětem přesto chtěli dát to nejlepší. A také dali. Naučili je pracovat a spoléhat na sebe. Od té doby uteklo tři čtvrtě století, ale Stonavané, kteří letos slaví pětasedmdesátiny, se toho, čemu byli naučeni v dětství, drží dodnes. Byť už pracovat nemusí, ruce do klína nesložili.
Emilie Galoczová: "Mám zahrádku, květiny pěstuju a tak."
Leokadie Wanecká: "Pracuju na poli, s kopačkou od děcka."
Emil Szelong: "Těší mě vše, co souvisí se životem. Nestěžuji si na nudu nebo tak. Jsem neustále činný."
Ilona Sikorová: "Na zahrádce, předtím v práci, teď doma."
Alena Wasilová: "Z čeho člověk může mít radost, z dětí, vnuků, z toho, že ještě může chodit a může něco dělat."
Marie Stoszková: "Co udělám, z toho mám radost. Z práce, no. Z mých květin, z mé zahrádky mám radost."
Duševní pohoda lidem pomáhá zdolávat i neduhy, které se s věkem hlásí. Nepodléhají jim i díky koníčkům, kterými si teď vyplňují čas.
Miroslav Szweda: "Cítím se dobře, na ryby chodím. Teď už ne, protože bych nastydnul."
Oto Šupolík: "Se zdravím je to dobré, trochu vyšší tlak, ale dobré. Člověk si může zasportovat."
Zdeňka Bulawová: "Hlavně se pohybovat. Když je zdraví, a já ještě nejaké mám, tak je to asi dobré."
Pětasedmdesátka na nikom z oslavenců prostě není znát. Ostatně, dnes to není žádný kmetský věk. I když za sebou mají už hodně životních peripetií a kromě vlastních dětí také vnuky a pravnuky, kteří jim k jubileu přišli také popřát společně se starostou obce.
Marie Stoszková: "Je to pěkné, no. Moc pěkné, že pamatuje na nás."
Ilona Sikorová: "Tak na to jsem nebyla zvyklá, v Karviné se jen posílá gratulace domů."
Ondřej Feber (Nestraníci), starosta Stonavy: "Tuto tradici jsme převzali po našich předchůdcích. Já ji považuji za velmi dobrou, myslím, že jubilanti oceňují, že na ně pamatujeme, snažíme se tímto způsobem vytvořit dobrou atmosféru. Vážíme si, že jsou věrni Stonavě, že pozitivně přistupovali k životu v naší vesničce."
A určitě jí ještě hodně pozitivního přinesou. Život přece v pětasedmdesáti nekončí. Tak vážení jubilanti, hodně zdraví, optimizmu, lásky a u příštího vašeho jubilea na viděnou.
